O faktorech, které vedly ke svržení socialistických systémů v Evropě VI.

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 10. 2011

Twitter

Výstavba socialismu v jedné zemi - v Sovětském svazu do druhé světové války

18. V tomto období byla od počátku základním úkolem likvidace kapitalistického vlastnictví, plánovité řešení sociálních a ekonomických problémů, zděděných po kapitalismu a zostřujících se v důsledku imperialistického obklíčení a intervence. Od času Říjnové revoluce a do počátku druhé světové války uskutečnil SSSR v dějinách sociální evoluce nevídaný skok. Ohromnou rychlostí překonal velkou část oné vzdálenosti, která jej oddělovala od rozvinutých kapitalistických zemí.

SSSR byl nucen zabezpečit svou výrobní samostatnost, aby přežil v podmínkách mezinárodní izolace. Za této mezinárodní situace byl nucen řešit problémy zdrojů energie, rozvoje metalurgie a vojenského průmyslu, aniž přitom disponoval chemickým průmyslem či silnou metalurgií. V obtížných, nestejných klimatických a teritoriálních podmínkách byl nucen vytvořit těžký průmysl a mechanizované zemědělství. Nezbytné proto bylo účinně a v krátkém časovém úseku zorganizovat centralizované plánování a centrální řízení. Centralizované plánování rozhodným způsobem pomohlo SSSR postavit se na nohy a překonat odvěkou zaostalost v sociálně politickém a kulturním rozvoji, vypořádat se na své cestě s hitlerovským fašistickým nástupem a rozhodujícím způsobem přispět ke světovému vítězství nad fašismem.

Sovětská moc byla zavázána uskutečnit principy zespolečenštění základních výrobních prostředků a současně zabezpečit v podmínkách zostření třídního boje upevňování svazku dělnické třídy s rolnictvem.

19. Nová moc zvolila zprvu opatření ekonomického charakteru, v zájmu toho, aby nahradila neexistující mechanismus rozdělování a zásobování a skoncovala s vlivem po celé zemi roztroušené, zaostalé malovýroby. To znamená, že činila kroky v duchu nové ekonomické politiky. Tato volba byla nezbytná pro přechodné období, kdy nová moc musela budovat základy socialismu na půdě kapitalistických vztahů. Avšak intervence a izolace rychle donutila vzdát se této volby a orientovat se na politiku "válečného komunismu", bez níž by nebyla možná obrana socialistické revoluce.

KSSS nechtěla být a nebyla zainteresována na tom, aby třídní boj, který se v tomto období zostřil, přijal formu občanské války. Byla jí vnucena proto, že obránci třídní společnosti neustupují tak snadno a už vůbec ne bez odporu.

Politiku válečného komunismu zaměnila "nová ekonomická politika" (NEP) a později politika "ofenzívního nástupu socialismu vůči kapitalismu" a "všeobecného združstevňování zemědělství". 9/ (9. Toto zaměření bylo rozpracováno na XV. sjezdu KSSS, se snahou pozdvihnout produktivitu a technologickou výbavu v drobných a středních hospodářstvích. Znárodnění půdy nebylo v rozporu s právem na využívání půdy drobnými a středními rolníky. Strana viděla tu úlohu, kterou může sehrát drobné rolnické hospodářství při sjednocování odloučených zemědělských hospodářství - od nejprostších forem "soudružství" po kartely. Vztah k drobnému rolnickému hospodářství, k malovýrobci, byl vztahem pomoci a nikoli boje. Byla vyloučena likvidace nižších forem organizace výroby ve jménu vyšších. Současně byly zdůvodňovány přednosti kolchozů a sovchozů. Započalo úsilí o dokonalejší organizaci hospodářství, s politickým cílem zvítězit nad některými skupinami kulactva na vesnici, a poté likvidovat kulactvo jako třídu.)

Vcelku, sovětská moc úspěšně řešila problémy vzestupu průmyslu, zemědělství i dopravy. Vytvořila základy socialistické výroby za vysokých temp rozvoje v podmínkách zostření boje mezi socialistickými a kapitalistickými silami - (kulactvo a část inteligence, která pocházela z panující třídy). 10/ (10. Hospodářský rok 1926-1927 znamenal vzrůst národního důchodu o více než 11 % ve srovnání s předchozím rokem. V rozvinutých zemích kapitalismu (USA, Anglie, Německo) v té době nepřevyšoval růst 2 - 4 %. V témže hospodářském roce bylo možné zaznamenat zvýšení výroby v těžkém průmyslu o 18 % ve srovnání s předchozím rokem. Pramen: Dějiny KSSS, vyd. Současná epocha /v řečtině/, s. 446.)

Konkrétní podmínky (obklíčení, hrozba války, velká zaostalost) vyžadovaly vysoká tempa při provádění kolektivizace, což v některých regionech vyvolalo sociální tření a obtíže, které se odrážely na svazku dělnické třídy a středního rolnictva proti kapitalismu. 11/ (11. Usnesení ÚV z 15. března 1930 a osobní dopis J.Stalina na základě tohoto usnesení, v němž se zdůrazňují chyby a obtíže při upevňování svazku a zdůrazňuje se potřeba uznat chyby a napravit je ve všech regionech a v těch případech, kdy je to možné a pokud ještě k odklonu či chybnému kursu nedošlo. Ve směrnicích strany a ve vystoupeních J.Stalina se hovořilo o problémech a chybách, spojených s nerespektováním rozmanitosti každého regionu. V některých případech byla práce zaměňována byrokratickým donucováním, písemným dekretováním způsobu organizace kolchozů tam, kde ve skutečnosti ještě neexistovaly.)

Problémy, které se v průběhu kolektivizace objevily, zostřily rozpory mezi dělnickou třídou a drobnými a středními rolníky; nehledě na přijatá opatření k nápravě chyb, ke kterým došlo při kolektivizaci, problémy zůstávaly.

20. Záporné jevy byly využívány k vyslovování různých názorů a odlišných mínění, která vycházela za rámec nesouhlasu s tempy kolektivizace. Týkala se samotného nezbytí pokračovat v třídním boji proti kulactvu, které aktivně vystupovalo a bránilo rozvoji socialistických vztahů na venkově. Vnitrostranický boj se stal překážkou pro postup socialistické výstavby (skupina Bucharina a Trockého-Zinovjeva).

Počáteční etapu ve výstavbě socialismu je nutné dále zkoumat. Představuje zkušenost ze spojování ekonomiky s politikou v období, kdy nová moc usilovala vytvořit základy pro socialistickou výstavbu při ochraně a upevňování svazku dělnické třídy se středními vsrstvami města a vesnice.

21. Na počátku 30.let řešila sovětská moc ve výstavbě socialismu nové problémy, takové, jako byl rozpor mezi likvidací nezaměstnanosti a zpomalením úsilí o širokou mechanizaci výroby, které se projevilo v nedostatku kvalifikované pracovní síly a v rovnostářským názorech na mzdovou politiku.

Strana viděla nutnost vytyčit "v nové situaci nové úkoly v ekonomické výstavbě". Rozpoznala nezbytnost zvýšit tempa rozvoje ve srovnání s analogickými tempy za kapitalismu.

V dokumentech strany se poukazovalo na některé příznaky ztráty vlastní tváře a osvojování rysů, které jí nejsou vlastní, jako je byrokratizace, sebeuspokojení, zneužívání moci. Tyto skutečnosti vedly k usnesení o "čistce ve vlastních řadách". Pokřivení, k němuž došlo, se týkalo hlavně problému vyzdvihování kádrů. Namísto vedoucích kádrů, které se v prvých letech sovětské moci, za občanské války, staly obětmi antisocialistických sil, nastupovaly kádry bez zkušenosti a potřebné ideologické a politické přípravy. 12/ (12. Stalin, J.V., Vybrané spisy. Díl 12 (v řečtině), s. 56 -88. Na poradě ekonomů se poukazovalo na záporný vztah hospodářských a odborových vedoucích činitelů k obnově socialistického principu odměňování, na problém zaostávání při uspokojování nových materiálních a kulturních potřeb dělníků. Byla zdůrazněna potřeba rozvoje socialistického vědomí na základě uspokojování nových potřeb, uskutečňování principu ekonomické soběstačnosti podniků, rozšiřování zdrojů socialistické akumulace s využitím vnitřních možností průmyslu, zavedení a upevňování principu ekonomické soběstačnosti ve všech podnicích, podstatného snížení vlastní hodnoty, zvyšování vnitroprůmyslové akumulace ve všech průmyslových odvětvích bez výjimky. Vedení strany se domnívalo, že chod socialistické výstavby bude záviset na řešení těchto problémů a zabezpečí cíl, tj. dosažení trvalé převahy socialismu nad rozvinutým kapitalismem v tempech rozvoje výrobních sil.)

Nová situace vyžadovala nové způsoby ve stranické práci a s tímto záměrem strana zdůrazňovala nezbytnost rozšiřovat vnitrostranickou demokracii, rozejít se s jevy direktivního způsobu řešení problémů, s porušováním principu volitelnosti stranických orgánů a také přestat s neospravedlnitelným neplněním stanovami předpokládaných procedur při svolávání konferencí. 13/ (13. Tyto problémy byly vyzdvihovány a staly se předmětem kritiky na plénu ÚV VKS(b) v únoru-březnu 1937, kde byla posuzována otázka přípravy stranických orgnizací na volby do Nejvyššího sovětu SSSR. ÚV rozhodl zavést uzavřené, to jest tajné hlasování a zrušit praxi kooptace do stranických orgánů. Zvláštní pozornost byla věnována společnému postupu komunistů a bezpartijních při navrhování společných kandidátů na poslance, aby byl v praxi vyjádřen proces jednoty socialistické společnosti.)

Zkoumání tohoto období a také odpovídajících dokumentů vypovídá o tom, že mezi usneseními a jejich plněním vznikal nesoulad, že docházelo k jejich narušování. Přes opatření, přijatá v zájmu rozvoje vnitrostranické demokracie a kolektivnosti, docházelo k jevům zneužívání moci a svévole.

Kritika tohoto období XX. sjezdem KSSS (v roce 1956) nebyla založena na všestranném a objektivním zkoumání průběhu výstavby socialismu v konkrétních historických podmínkách. Diskuse se soustřeďovala na téma kultu osobnosti, na otázku, která sama o sobě nemůže poskytnout plnou odpověď na problémy této doby, ani objasnit negativní stránky ve fungování a činnosti strany.

Nejvážnější bylo to, že XX.sjezd odsoudil tezi o zostřování třídního boje, která byla pro toto období správnou. /Dějiny KSSS, izd. SE, 1980, s. 532-535 (řecky); Materiály XX. sjezdu KSSS.) V doválečném období (výstavba socialismu v jedné zemi v podmínkách obklíčení) byla likvidace činnosti vykořisťovatelských tříd, jejich opor a pozůstatků nelehkou věcí. Byla nutná a závazná bdělost vůči intrikám kapitalismu, které nacházely ohlas a podporu uvnitř země mezi silami, které měly na zhroucení výstavby základů socialismu zájem. Byl nezbytný - v tomto konkrétním období - centralizovaný způsob řízení ekonomiky a jeho působení v určitém stupni na politickou nadstavbu.

Kritika, vyslovená na XX. sjezdu, byla využita k rozpoutání zuřivého, pomlouvačného nástupu proti socialismu těmi, kdo se snažili pochopitelně nikoli zkoumat a odsoudit tyto chyby, ale kteří je chtěli využít proti základům komunistické teorie, proti praxi socialistické výstavby. Rozpoutáním kampaně kolem "stalinismu" imperialismus předvedl veškerou svou třídní nenávist k socialistickému systému, formujícímu se po druhé světové válce.

Z toho vyplývá jeden závěr - strana i v nejsložitějších a nejobtížnějších momentech socialistické výstavby nemůže nedocenit to, že kromě hlavního a základního nebezpečí, kterým je hrozba kontrarevoluce, číhá i nebezpečí zneužití moci a zvůle vedoucích činitelů a stranických orgánů. Existuje také reálné nebezpečí zmatků a ztotožňování antisocialistické kritiky a činnosti s kritikou skutečných chyb a úchylek.

Poslední slovo o skutečných problémech, na základě zobecnění zkušeností a záporných stránek tohoto období, ještě nebylo vyřčeno. Je třeba hlubokého zkoumání tohoto období, aby byly učiněny konečné, historicky objektivní závěry o prvotní etapě socialistické výstavby, aby byly vyjeveny jak kladné tak záporné stránky a jejich skutečný dosah.

• < Předchozí
• Další >