Osobnosti v buržoazních revolucích a měšťanských revolučních hnutích

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 11. 2016

Twitter

Další část ze seriálu o úloze osobnosti v revolučním hnutí se dotýká významných osobností v hnutích bojujících proti feudalismu - například Jan Žižka v husitství.

Při zkoumání dějin vyvstává problematika srovnání moderních revolucí s buržoazními revolucemi nebo měšťanským revolučním hnutím. Je tu nutně rozdílný obsah, kdy v buržoazní revoluci jde o nahrazení jedné vládnoucí třídy (šlechty, feudálů) jinou (buržoazií), kdežto cílem proletariátu je odstranění tříd.

Ovšem vzhledem k tomu, že zde na scénu vystupuje předchůdce současného proletariátu, že střet s reakcí nabývá ostrých politických revolučních forem, je možné brát si zkušenosti i z těchto procesů. Ačkoliv tedy plní husitské revoluční hnutí, nebo francouzská buržoazní revoluce zájmy nastupující měšťanské a buržoazní třídy proti církvi a šlechtě, nutně apeluje na lidové masy a získává si je pro revoluční pohyb. Zásadové představitele chudiny ovšem poráží (viz chiliasté a pikarti v husitství, ve francouzské revoluci kordiliéři), aby prosadili své zájmy, a využívá chudiny jen jako hnací síly revoluce, jejímž vůdcem je buržoazie nebo měšťanské hnutí.

Při zkoumání těchto revolucí musíme dbát na to, že se zájmy jednotlivých tříd nevyjadřují v reálných termínech, ale z idealistického hlediska náboženských sporů (přijímání, výklad písma, jako zrušení monopolu církve a oslabení nejsilnějšího feudála), nebo osvícenské ideologie boje "přirozených práv člověka" proti umělým feudálním institucím.

Z hlediska našeho předmětu ovšem vidíme například Jana Žižku, jako vůdce skutečného selského vojska s revolučním programem. Byť sám byl určen svým postavením zchudlého šlechtice jako představitel měšťanské opozice, a porážející pikartské radikály, kteří požadovali vybudování beztřídní společnosti, byl zřejmě oblíben u svých vojáků a svým vystupováním získával přirozenou autoritu.

Ve válečném umění nelze docenit opravdovou revoluci, kterou ve své selské armádě prosadil. Přeměnil omezené zbraně, které sedláci měli - napřímené kosy, sudlice, tažené vozy - ve skutečnou výhodu v boji proti šlechtické armádě. Postavil kázeň, hierarchii vedení a dělbu práce na vozech, spojených ve vozovou hradbu, proti elitářství a individualismu feudálních obrněnců na koni. Mimoto dokázal využívat terénu a správně odhadnout jednotlivé fáze boje. Dbal také na, dnes bychom řekli, ideologickou přípravu svých vojáků, v podobě husitských kazatelů. V bitvách tak prakticky dokázal převahu revolučního, lidového vojska nad feudálními jednotkami.

Právě zaangažováním širokých vrstev na boji proti zahraniční křižácké intervenci i nepevným městům "pražského městského svazu", vedených bohatými měšťany, kterým stačilo omezení moci církve a přerozdělení majetku; prohlubovalo se revoluční a demokratický význam husitského hnutí.

• < Předchozí
• Další >