Vzpomínka na živé pochodně 2003

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 3. 2007

Twitter

Pietní připomínka upálených studentů z roku 2003 Dne 6. března se v podvečerních hodinách sešla skupina mladých lidí na terase schodiště Národního muzea, aby si připomněla čtvrté výročí upálení Zdeňka Adamce z Humpolce. Jeho zoufalý čin následoval o necelý měsíc později student Pedagogické fakulty Západočeské univerzity Roman Mášl. Oba jsou součástí větší skupiny upálených lidí, kteří nevydrželi soustavné porušování demokratických práv současnou mocí a byli poznamenáni atmosférou vzniklou z účasti naší země v iráckém tažení Spojených států.

"Na jejich památku se zde setkáme i další rok", prohlásil jeden z účastníků, Zdeněk Milata, předseda Komise pro obranu lidských práv, občanského sdružení, které připomenutí organizovalo.

Upálený středoškolák Zdeněk Adamec
Na místě zoufalého činu Zdeňka Adamce z Humpolce, který se upálil ve čtvrtek 6. března 2003 ráno na pražském Václavském náměstí, se před polednem objevila první kytička. Právě na terase Národního muzea, kde ještě páchla hořlavina a zůstala ožehnutá krabička sirek, plačící dívka Eva položila svazek drobných narůžovělých karafiátů.
Zůstaly tam osaměle hodinu, kdy přišla žena s kyticí žlutých růží. "Dozvěděla jsem se tu smutnou zprávu. Pořád tomu nemůžu uvěřit, protože mám doma stejně starého syna," utřela si uplakané oči.
Mnohem více kytic bylo v té chvíli na chodníku, kam dopadlo nešťastníkovo hořící tělo. Na ležícím dřevěném kříži, který v dlažbě před fontánou připomíná památku Jana Palacha, zářilo několik rudých a bílých růží, pestrobarevných karafiátů.

Upálený vysokoškolák Roman Mášl
V noci z 1. na 2. dubna 2003 se upálil také 21letý vysokoškolák Roman Mášl z Prachatic. Na Karlovarské třídě v Plzni se krátce po půlnoci polil ředidlem a technickým benzínem a pak se zapálil. V době příjezdu záchranky už mu nebylo pomoci. Policie našla na koleji, kde bydlel, dopis na rozloučenou.
"To, co mladý muž v dopise uvádí jako důvod sebevraždy, se dá shrnout do jedné věty - byl nespokojený se současným stavem naší společnosti," uvedl mluvčí plzeňských policistů Petr Kovář.
Mladík se upálil na parkovišti před internátem pro studentky Střední zdravotnické školy. Jedna z nich celou tragédii sledovala z okna.
"O půlnoci mě vzbudil hrozný výkřik. Myslela jsem si, že je to jeden z opilců, kteří se tudy vrací z hospody. Koukla jsem z okna a uviděla oheň. Vzbudila jsem holky na pokoji a pak jsme si všimly, že pod oknem pobíhá hořící člověk. Byly jsme v šoku a nevěděly, co máme dělat. Zavolaly jsme paní vychovatelku a ta přivolala záchranku. Pak nám zakázala jít ven. On tam běhal asi dvě nebo tři minuty a pak upadl a zůstal ležet na zemi. Vychovatelka s vrátným mezitím vyběhli ven, ale už to nemělo cenu," popisovala otřesená dívka.
Asi patnáct minut po půlnoci na místo dorazily jednotky záchranné služby, hasičů a policie. Policie oblast okamžitě uzavřela. Záchranáři se snažili popáleného mladíka oživit, ovšem po několika marných pokusech museli konstatovat jeho smrt.
Ačkoli upálený u sebe neměl žádné doklady, policisté už krátce po příjezdu uvedli, že jde o velmi mladého muže. Na místě také zajistili asi deset metrů od těla několik prázdných láhví od ředidla.
Mladík byl studentem pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. "Studoval druhým rokem na pedagogické fakultě, obor němčina - dějepis pro základní školy," řekla ČTK mluvčí univerzity Jarmila Smazalová. Mladík z jižních Čech podle ní patřil k výborným studentům a s učením neměl problémy.
Reakce jeho kamarádů ze třídy byly šok, slzy v očích a nevěřícné kroucení hlavou.
"Ještě v úterý se smál, byl samá legrace a hýřil vtipem. To snad ani není možné. Je to poslední člověk, od kterého bych to čekal," řekl jeden z jeho spolužáků. "Roman byl pohodář. Ze zásady nepil alkohol a ani nekouřil. Byl snad jediným studentem, který chodil na všechny přednášky. Na druhou stranu to ale byl zase kluk uzavřenej, nesvěřoval se s problémy a někdy byl i dost náladovej," dodal další. Podle spolužáků Romana silně ovlivnila válka v Iráku. "Pořád dokola nadával na zabíjení v Iráku i na Američany." Roman patřil k dobrovolným záchranářům. "Tím úplně žil," potvrdila jedna ze spolužaček.

Zdeněk Milata

• < Předchozí
• Další >