Současná Čína ? náš vzor?

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 2. 2006

Twitter

Diskusní čtvrtek, který se konal 16.2. na Městském výboru KSČM v Brně, byl zásluhou tématu skutečně diskusním. Tématem totiž byla Čínská lidová republika a přednášejícím byl soudruh Schwarz, který pro své teze dostává pravidelně velký prostor v Haló Novinách. Úvodem svého vystoupení zmínil genezi politických událostí do vzniku Čínské lidové republiky, přičemž velmi obhajoval Sunjatsena, vedoucího představitele, dle něj socialistického, Kuomintangu.

To, že se Kuomintang nespojil s komunisty, přičítá pouze pozdějšímu diktátorovi a spojenci USA Čankajškovi. Absolutně se nezmínil o vraždách komunistů v tomto období a věnoval se spíše rozebírání Velkého pochodu (asi měl na mysli známý Dlouhý pochod) tj. ústupovému pochodu komunistických sil ve 30. letech.
Hovořil pak již o vztazích Mao Ce Tunga se Stalinem (ti prý se uznávali, „ale neměli se v lásce“) a s Chruščevem, kterého si znepřátelil právě pozitivním postojem ke Stalinovi. Pak, jak s. Schwarz říká, „začal Mao blbnout“ – přisoudil mu odpovědnost za hladomor a za chyby Velké kulturní proletářské revoluce. Uvádí, že poté začal volat zpět své soudruhy a zdůraznil, že do funkce předsedy vojenské komise Mao prosadil Teng Siao-pchinga (asi aby demonstroval návaznost současného čínského režimu a tehdejší politiky předsedy Mao Ce Tunga).
Dále budu uvádět jeho teze, podotýkám doslovně: Prý když odcházel Mao, tak 500 milionů lidí žilo v absolutní chudobě, zato dnes je Čína nesmírně ekonomicky silná. Pomalu se dostával ke stále větším absurditám svého projevu - právě, když začal hovořit o současné Číně. Tvrdil, jak jdou v linii s Marxem a jak si i na posledním sjezdu schválili čtyři základní principy politiky (podle mě asi jako výsměch mezinárodnímu komunistickému hnutí). Tyto principy zní: 1.zachovat diktaturu proletariátu, 2.zachovat cestu k socialismu, 3. zachovat ideologii marxismu – leninismu a Mao Ce Tunga 4. zachovat vedoucí úlohu Komunistické strany (což asi jediné platí).
Podle přednášejícího je Čína v „přechodném období“ a socialismus vybuduje v roce 2040. Přitom mu vůbec nevadí uvádět, že Čína financuje „ty blbce Američany“ tím, že USA půjčují na dlužní úpisy. Přidal ještě tvrzení, že Čína nikdy nevyvážela svou ideologii.
Pak již nastal čas pro dotazy. Bylo jich mnoho, a proto budu uvádět jenom některé . Na otázku ohledně Náměstí nebeského klidu (události v června 89) odpověděl, že to byla jediná chyba Teng Siao-pchinga, který nechal studenty rozehnat, i když prý jich tam zůstalo jen 200 – 300 (!) a byli to komunisti, kteří „zpívali internacionálu – byli to Gorbačovci“. Měli jsme v Číně za socialismu prý „idioty“ jako velvyslance, kteří si dovolili Číně obchodně vyhrožovat. Lenin prý předvídal dnešní vývoj, že jednou vše bude na Číně a Indii, až se zcivilizují a Číňané „na Lenina přímo navazují“.
Osobně souhlasím s jednou jeho odpovědí, kdy řekl, že „Gorbačov věděl prdlajs“. Ve svém prvním dotazu jsem se snažil nejdřív vyvrátit Schwarzovu teorii o tom, že Čína nevyvážela svou ideologii ( nejde mi o ideologii samotnou, ale o to, že to postavil tak, že zlý Sovětský svaz ideologii vyvážel pořád, zatímco hodná Čína ne). Zmínil jsem tedy příklady Kambodže (osvobození od Pol-pota vietnamskými vojsky), Albánie, Tibetu…absolutně odmítl mé údaje s poukazem na zdroje (těch je samozřejmě mnoho), a proto jsem se ve svém druhém dotazu nejen zaměřil na jinou oblast než historii, ale především jsem jako zdroj svých informací uvedl profesora sociologie Jana Kellera. I tento zdroj odmítl uznat s tím, že „neví, kde tyto informace profesor vzal“. Na začátek dotazu jsem zmínil myslím poněkud zásadnější citaci nejen Lenina, a to, že socialismus = zrušení soukromého vlastnictví. A hned poté jsem si dovolil termín kapitalista, o kterém on tvrdil, že vlastně neví, co tento termín znamená a kdo je kapitalista (myslel to tedy ve vztahu k Číně, jinak to určitě ví). Dle mě, je kapitalistou ten, který jezdí v mercedesu, zatím co v jeho zemi pracují lidé bez ochranných pomůcek v továrnách korporací za nedůstojnou mzdu (např. v továrně Siemens, kde je plat čínského dělníka či dělnice 12 centů za hodinu). Práci bez ochranných pomůcek jsem viděl např. v záběrech majitele firmy Blata, který navštívil továrnu na minibiky, které Číňané bez skrupulí pod značkou Blata dnes vyrábějí. K tomu, jak uváděl, jak si Číňané pečlivě vybírají zahraniční firmy, jsem se chytil jedné z uvedených firem, a to amerického obchodního řetězce Wallmart, kde jsou všeobecně známé otřesné podmínky zaměstnanců, podotýkám i českých. Na tyto věci mi prakticky neodpověděl, pouze se mnou začal dohadovat o mém posledním údaji, který jsem převzal z oficiálního deníku China Daily o tom, že na venkově je 120 milionů nezaměstnaných, mnohdy z uzavřených státním podniků (ono je to samozřejmě 10%, jenže přitom, kdy je v Číně populace koncentrována ve městech, je toto číslo v údajně socialistickém státě skutečně otřesné).
Velký ohlas měl další dotaz od komsomolce, tentokrát Honzy Ševčíka, a proto jej uvedu doslovně: Vážený soudruhu, řekl jste, že v ČLR je diktatura proletariátu. Také jste řekl, že je v Číně ekonomika založena na principu tržního hospodářství, kontrolovaného Komunistickou stranou (souhlas). V tomto případě je veškeré moje ideologické vzdělání bezcenné a mé názory chybné – osvětlete mi, prosím, jak může fungovat diktatura proletariátu, když ten nevlastní výrobní prostředky (Lenin, Stát a revoluce). Tento dotaz u nás vyvolal spontánní potlesk, dočkali jsme se ovšem opět pouze vyhýbavých poloodpovědí a toho, že prý Lenin se vyvíjel a že později psal něco jiného. Dodávám to, že s. Schwarz slíbil, že pošle studii, jak funguje diktatura proletariátu v tržním hospodářství přímo nám. Na závěr ho, myslím, uzemnil starší soudruh, který zmínil nám základní věc, a to, že socialistický stát musí být především o tom, aby ve společnosti byly zakotveny jisté morální principy, které mají převahu nad ekonomikou (citoval přitom Alberta Einsteina z roku 1959 či třeba Gándího).

David Pazdera

Pro informaci dodáváme ještě upřesnění od přednášejícího:

LENIN A ČÍNA, dokumentace:

Vážení soudruzi!
Velmi mne potěšil váš zájem o můj výklad o Číně v Brně dne 16.2.2006. Nemám žádných námitek k diskusi o jiných hlediscích, jak jste je vyjadřovali na základě dílčích informací. Teď mi posílají různí soudruzi k nahlédnutí jejich teorie o možné budoucnosti lidstva a socialismu. Snažím se jim vždy odpovědět, protože jsem přesvědčen, že jedině otevřenou diskusí lze dospět k praxi odpovídajícím teoriím a věcně správným předpovědím dalšího vývoje.

Jako červená niť se při této výměně názorů táhne hluboké podcenění dialektiky v praxi, jak ji mistrně ovládal a uplatňoval Lenin. Chtěli jste na mne dokumentaci, tak ji posílám.

Vzal jsem si k ruce i staré vydání Leninova Státu a revoluce, jak je psal v září 1917 , když obhajoval diktaturu proletariátu před překrucováním revizionisty. Později se k těmto názorům vracel, tváří v tvář praktickým problémům po ozbrojené revoluci. Citáty zvýrazňuji, u dokumentů ze spisů Lenina uvádím svazek a stránku.

„V kapitalistické společnosti máme demokracii okleštěnou, ubohou, falešnou demokracii, jen pro boháče, pro menšinu. Diktatura proletariátu, období přechodu ke komunismu, poprvé přinese demokracii pro lid, pro většinu, zároveň s nutným potlačením menšiny, tj. vykořisťovatelů.“

V dnešních úvahách straníků se tento výklad „diktatury“ a „demokracie“ většinou neobjevuje, počítá se s buržoasní demokracií jako jedinou, jen proto, že umožňuje boj politických stran v parlamentu. Je to nesprávný pohled. Na jednom místě na začátku původního vydání Státu a revoluce vidí fungování společnosti Lenin dokonce takto:

„Celé národní hospodářství zorganizované jako pošta, a to tak, že technici, dozorci a účetní, jakož i všechny úřední osoby budou dostávat plat nepřevyšující dělnické mzdy pod kontrolou a vedením ozbrojeného proletariátu – toť náš nejbližší cíl.“

Jak je vidět z dalších citátů z Lenina, praxe a její problémy zcela zvrátily tyto jeho předrevoluční úvahy – a protože byl dialektik, vůbec se za to nestyděl, protože v nich vždy vycházel z dané situace, kterou praxe nastolovala v nových podmínkách.

Za zcela dogmatický považuji termín „stalinismus“, jak jej nyní používají mnozí „znalci“ z pravice i z levice. Lenin, jako nejvzdělanější revolucionář 20.století a zapřísáhlý dialektik, který pobýval dlouhá léta v cizině a znal velmi přesně vývojové podmínky kapitalismu na konci 19. a počátkem 20. století, byl přesvědčen, že revoluční vývoj zvládne logickými argumenty. Stalin, absolvent církevního semináře v Tbilisi, znal velmi dobře duši ruského lidu, pravoslaví a potřebu nahradit víru ve spravedlivého boha vírou ve vysoce uznávaného vůdce revoluce. Tak i mrtvého Lenina představil a použil, i když Leninova žena N. Krupskaja ihned po smrti Lenina proti takovému „zbožnění“ jeho osoby výslovně protestovala. Víra v boha drží celé národy v politickém područí, ať jde o křesťanství, islám, náboženství Izraele nebo budhisty. Všude jsme toho svědky.

Obrovské znalosti Lenina z oblasti dialektiky lze vyčíst z jeho filozofických listů, ale i z řady dalších dobových dokumentů. Stalin vytýčil čtyři charakteristické rysy dialektiky. Ty se učily na stranických školách, vtělily do dějin VKSb, všichni je znali, ale nikdo se dialekticky nechoval. Lenin dialektiku vykládal daleko složitěji, ale aplikoval ji ve své praxi řízení revoluce a obnovy ekonomiky v době NEPu. V tom je ten rozdíl. Dogmatismus byl, je a bude vždy obrovskou brzdou rozvoje revolučního hnutí ve všech jeho etapách.

Nyní k citátům z Lenina :

Moudrost dělníků, jejich vyvyšování nad ostatní jako zdůvodnění „výrobní demokracie“ rozmetal Lenin v analýze koncepce Trockého, Bucharina a Kolontajevové, kteří byli vůdčími osobnostmi tzv. „syndikalistické“ úchylky. Celý proces je zachycen ve 32. svazku spisů z období prosince 1920 až do březnového X. sjezdu KSRb. V usnesení je vysloven zákaz výše uvedené koncepce „dělnické opozice“ a uveden požadavek, aby se její stoupenci bezpodmínečně podřídili stranické disciplině. Současně Lenin odmítl návrhy na vyloučení nositelů této koncepce ze strany. Proč tak Lenin jednal, je zřejmé z tohoto citátu:

„Nebát se toho, že se komunisté mají učit od buržoasních odborníků, tedy jak od obchodníků, tak od malých kapitalistů-družstevníků i od kapitalistů… Výsledky učení ověřovat jen praktickými zkušenostmi…udělej to lépe, než to udělali buržoasní odborníci vedle tebe…Neskrbli penězi na učení, nelituj draze zaplatit , jen když učení bude co platné.“ Sv. 32, str. 379.

V rezoluci o otázkách nové ekonomické politiky z X. všeruské konference KSRb se praví:

„1. Stěžejní politický úkol záleží dnes v tom, aby všichni pracovníci ve straně a v sovětech pochopili a přesně prováděli Novou ekonomickou politiku. Tuto politiku považuje strana za platnou na dlouhé období, které potrvá celou řadu let, a žádá ode všech, aby ji prováděli naprosto pečlivě a svědomitě.
2. Na prvé místo se klade směna zboží jakožto hlavní páka Nové ekonomické politiky…“ Sv. 32, str.453.

Další citáty z 32. svazku Leninových spisů jsou ještě výmluvnější:

„Ovšemže jsem si vždy přál, abychom se zabývali méně politikou a více hospodářstvím. Není však těžké pochopit, že ke splnění těchto přání je zapotřebí, aby nebylo politických nebezpečí a politických chyb. Politické chyby, kterých se dopustil s. Trockij a jež prohloubil s. Bucharin, odvádějí naši stranu od hospodářských úkolů, od výrobní činnosti, nutí nás bohužel ztrácet čas na odstraňování těchto chyb, na spory se syndikalistickou úchylkou…“ Sv. 32, str. 83.

„Dialektika vyžaduje, aby se všestranně zvážily vzájemné vztahy v jejich konkretním vývoji, a ne aby se vytrhával kousek toho i kousek onoho. Ukázal jsem to už na příkladu politiky a ekonomiky.“ Sv. 32, str. 89.

„Komunista, který nedokázal, že umí sjednocovat a nenápadně řídit práci odborníků tím, že vniká do podstaty věci a podrobně ji zkoumá, takový komunista jen škodí. Takových komunistů je u nás mnoho, a já bych jich dal celé tucty za jednoho buržoasního odborníka svědomitě studujícího a ovládajícího jeho obor.“ Sv. 32, str. 146.

„Když Rusko vyšlo z války, podobal se jeho stav nejspíše stavu člověka, kterého zbili téměř k smrti : sedm let Rusko tloukli, buďme tedy rádi, že se můžeme belhat o berlích. V takové situaci jsme ! Myslet, že se teď z ní můžeme dostat bez berlí, znamená ničemu nerozumět. Pokud nevypukne revoluce v jiných zemích, budeme potřebovat celá desetiletí, abychom se z toho dostali, proto nesmíme litovat stamilionů, ale ani miliard z našich nesmírných bohatství, z našich bohatých surovinových zdrojů, jen abychom si opatřili pomoc vyspělého velkokapitalu. Později to dostaneme zpět i s úroky.“Sv.32, str. 453.

Všechny tyto Leninovy názory a směrnice pro reorientaci strany vyvrcholily ve 33. svazku jeho spisů, posledního souboru dokumentů před jeho smrtí. Jsou důkazem jeho jedinečného dialektického myšlení, smyslu pro praxi jako kriteria správnosti všech teorií. Naprosto nesporně jsou i zdrojem dnešního postupu komunistů v Číně, s odstupem více jak 80 let od jejich vyslovení. V novém světle se zvláště jeví otázka dlouhého přechodného období od vítězství ozbrojené revoluce a dosažení předpokladů k vybudování socialismu. Dříve se hovořilo hlavně o socialismu jako prvé etapě k přechodu ke komunistické společnosti. Bez ekonomických předpokladů a odstranění zaostalosti se jen zestátňovalo, odstranili vykořisťovatelé a „socialismus“ byl na světě. Lenin o tom psal:

„Svého času byly tyto deklarace, prohlášení, manifesty a dekrety nezbytné. Toho je u nás dost…Je však možno lidu nadále ukazovat, co chceme budovat ? Ne ! Nejprostší dělník se vám v takovém případu vysměje. Řekne: Proč stále ukazuješ jak chceš budovat ? Neumíš-li, pak se naše cesty rozcházejí, běž k čertu! A bude mít pravdu… Buď budou všechny vymoženosti sovětské moci zmařeny, anebo budou postaveny na ekonomický základ. To nyní není. A právě do toho je třeba se pustit.“ Sv. 33, str. 65.

„Nedosáhnou-li všechny naše vedoucí orgány, tj. komunistická strana, sovětská moc i odbory, toho, abychom chránili jako oko v hlavě každého odborníka pracujícího svědomitě, se znalostí jeho oboru a s láskou k věci, i když je mu komunismus ideově naprosto cizí, pak o významných úspěších ve výstavbě socialismu nemůže být ani řeči…“ Sv.33, str. 285.

„Dějiny znají všelijaké přeměny: spoléhat se na pevnost přesvědčení, oddanost a jiné skvělé duševní vlastnosti – to je věc v politice zcela nezávažná. Skvělé duševní vlastnosti mívá nevelký počet lidí, kdežto o historickém východisku rozhodují obrovské masy, které s tímto nevelkým počtem lidí, jestliže jim nevyhovují, nakládají někdy ne zrovna příliš zdvořile.“ Sv. 33, str. 285.

„Výsledek boje závisí konec konců na tom, že Rusko, Indie, Čína apod. tvoří obrovskou většinu obyvatelstva. A právě tato většina obyvatelstva je v posledních letech neobyčejně rychle vtahována do boje za osvobození, takže v tomto smyslu nelze ani trochu pochybovat, jaký bude konečný výsledek světového boje. V tomto smyslu je konečné vítězství socialismu plně a naprosto zajištěno…Nám jde o taktiku, kterou my, komunistická strana Ruska musíme používat, abychom znemožnili západoevropským kontrarevolučním státům nás rozdrtit. Aby naše existence byla zajištěna…(do příští srážky)… mezi nejcivilizovanějšími státy světa a státy orientálně zaostalými, které však tvoří většinu – k tomu je třeba, aby se tato většina zcivilizovala. Ani my nemáme dost civilizovanosti, abychom přešli bezprostředně k socialismu, ačkoliv k tomu máme politické předpoklady…To a jedině to bude naše naděje. Teprve pak budeme moci, obrazně řečeno, přesedlat s jednoho koně na druhého, a to s rolnické, mužické vychrtlé herky, s herky přísné hospodárnosti…na oře strojového velkoprůmyslu, elektrifikace…“
Svazek 33, str. 500-501.

Toto bylo napsáno, asi diktováno, dne 2.3.1923. Je to jakási poslední vize a vůle Lenina, po ní už nebyl fyzicky schopen se vyjadřovat. Není právě toto důvod k zamyšlení se nad všemi dnešními „aktualizacemi“ marxismu-leninismu pro 21. století ?

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >