Jak (ne)naplňovat skutečné cíle

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 3. 2007

Twitter

Článek "Akademická obec a její zášť" reflektuje určitou totalizaci pohledu, který spočívá v adorování jednoho způsobu vzdělávání. Všichni nechť se učí stejným způsobem stejné věci, nechť při studiu se nesnaží zapojit do jiných společenských aktivit a samozřejmě musí studovat standardní dobu \dots Jsou tu výjimky? Pak tu máme instituty jako zpoplatnění studia, vyloučení ze studia či "příjemnosti" spojené s přesažením 26 let.

Přitom se nacházíme v době, kdy téměř všichni se shodují, že pokrok nevzniká jen působením jedné síly, ale bojem různých zájmů. S tímto tvrzením bude souhlasit neoliberál (volný trh), dialektický-materialista vzhlížející k Marxovi i dokonce miliardář Soros s afinitou k Popperovy. Přesto jsme svědky v oblasti vzdělávání petrifikace dogmat o prostředcích vzdělávání, namísto snahy o hledání nových forem vedoucích k dosažení všeobecně přijímaných cílů. Prakticky neexistuje úsilí o umožňování vzdělávání při zaměstnání, otevírání večerní či sobotní školy, či ocenění vzdělání nefetišizovaného orazítkovaným glejtem. Místo diskuse o technických záležitostech (např. otázka výuky cizích jazyků v první třídě) se zaměřme spíše na aktuální obecné otázky (např. nebylo by dobré, aby maturant díky svému společenskovědnímu povědomí dokázal "zatočit s nepoctivým obchodníkem" nebo se nenechal manipulovat masmédii). Žasnu když vidím, kolik studentů je vyloučeno pro neplnění studijních povinností třeba jen kvůli nevykonání zápočtu z tělocviku. Neomlouvám zanedbávání povinností pouze namítám:

- student často neplní studijní povinnosti z dobrých důvodů - schopnosti prokázal při přijímacím řízení a přítomnost motivace je zřejmá

- rozhodnutí je třeba činit v co největší míře na základě individuálních okolností s ohledem na cíle a smysl vzdělávacího procesu a ne jen mechanicky podle zkostnatělých technokratických předpisů

Osobně jsem přesvědčen, že lépe je se zajímat o praxi v oboru, získávat všeobecný přehled a snažit se pochopit význam získaných vědomostí než se spokojit s drcením se ze zkoušky na zkoušku a "studium" toho co, který pedagog rád slyší.

Pokusme se zhodnotit proces i z vně "malého českého rybníku". Na summitu EU v Lisabonu (2000) byl vytčen cíl do deseti let se "stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou založenou na vzdělání" (tzv. Lisabonská agenda). Nyní je již jisté, že EU nedohání v tomto úseku USA, ale naopak ještě více zaostává. ČR nejenže zaostává za USA, ale zaostává i za samotnou EU. V současné době se ČR pohybuje na příslušném pomyslném žebříčku EU okolo 20 místa, tedy např. výrazně za Slovinskem, Estonskem či Litvou. Nacházíme se na prahu informační společnosti, kdy ekonomický motor představuje schopnost implementovat do provozů zlepšovací návrhy. Všeobecné zvyšování vzdělanosti a pracovních kompetencí vede k růstu cen nekvalifikované manuální práce. Tento pohyb cen lidských zdrojů je v neplánované ekonomice (tedy i kapitalistické) prakticky jediným faktorem vedoucí k transformaci inovací do výrobních procesů. V současné době ČR spíše aspiruje stát se levnou montážní halou Evropy - zdravím pracovníky Škodovky, vlajkové lodi privatizace. Pamatujme : již Řím "dojel" na "výhodnou" exstenzifikaci výroby za pomoci armády otroků v situaci, kdy měl materiálně technickou základnu dostatečnou k procesu obdobnému "evropské technické revoluci".

V různých ideologických směrech dlouhodobé strategické cíle velmi divergují. Na základě historické zkušenosti s "hrobaři", kteří ordinují léčbu šokem, by se dalo předpokládat, že krátkodobá "taktika" bude víceméně konvergovat podřizujíce se pragmatickému kalkulu. V ČR bohužel je však rozhodování založeno především na líbivých frázích a antagonistickému se vymezovaní jednotlivých skupin. Z těchto poměrů zákonitě plyne oscilace politik, vzájemná osočování se a krátkozrakost. Hlavní "cíle" MŠMT za posledních deset let určitě nijak zásadně nemohly přispět k překonání současných žalostných problému ve vzdělávání - viz zpackaná akce Internet do škol, odstranění příspěvků na dojíždění pro vysokoškoláky, diskuze o školném, zřeknutí se reformního záměru v oblasti stravování vysokoškoláků, státní maturity, naplňování závěrů Bolgského procesu, odmítnutí školného, bezzubá reforma "ubytovávání" vysokoškoláků, zavedení příspěvku na dojíždění, snění o akci národního programu výuky cizích jazyků, zmrazení státních maturit, postupné zavádění školného. Na závěr si položme otázky :

- Co nám zanechala jedna z dlouhodobě nejpopulárnějších postav Buzková?

- A co má pro nás přichystáno Jihočeská matka Kuchtová, která se zatím (naštěstí) jen proslavila bojem proti Temelínu?

Z bulletinu SOS student

• < Předchozí
• Další >