Ne asociálním deformám!

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 8. 2007

Twitter

Dnes už bychom asi nedokázali přesně spočítat kolik reforem u nás bylo provedeno od roku 1989. Většina z nich nedopadla právě nejlépe. Zejména ty v ekonomické oblasti, které byly uvedeny v život postupně v 90. letech za vlády pravice. Tehdejší privatizace, kdy byly rozprodávány klíčové státní podniky pod cenou do rukou zahraničních společností způsobily tak obrovské škody, že na ně doplácíme dodnes.

Na tom se shoduje mnoho nezávislých odborníků, dokonce i někteří tehdejší politici toto přiznávají, v neposlední řadě odboráři a potvrdit to mohou samozřejmě prostí řadoví občané. Řada z nich doplatila ne ekonomické experimenty tehdejších politických diletantů a dobrodruhů tím, že se ocitli kratší či delší dobu bez práce, když byl jejich podnik s nadšením privatizován a nový majitel tzv. zracionalizoval výrobu (nejčastěji snižováním počtu zaměstnanců). Za připomenutí pak stojí i reformy bankovního sektoru, který musela zachraňovat Zemanova vláda za cenu mnohamiliardových injekcí do peněžních institucí. Slovo reforma tedy u nás nemá příliš pozitivní zvuk a mnohým již při jeho vyslovení naskakuje husí kůže. Inu špatné zkušenosti z minulosti nutí k ostražitosti a nedůvěře vůči reformám nově připravovaným. Zatímco v 90. letech si byli mnozí ochotni bez řečí utahovat opasky při vidině budoucího blahobytu, dnes je situace mnohem odlišná. Vždyť stále nové a nové připravované reformy nesvědčí o tom, že ty minulé byly provedeny správně. Lidé tedy plným právem pochybují i o těch budoucích. Špatná zkušenost prostě a jednoduše varuje. Slovo reforma by mělo vzbuzovat naději v lepší budoucí. V pozitivní změnu. Nyní ale slyšíme, že střední vrstvy prý dosud žily nad poměry a musí do budoucna počítat se skromností. Sociálně nejslabší pak na tom mají být napříště ještě o něco hůře než dnes. Pravicová vláda se chystá ještě více usnadnit život jen příjmově nejvyšší vrstvě. Zřejmě to právě ona potřebuje nejvíce. Kdo chce ať tomu věří. Všichni ostatní ať si trhnou nohou, tak nějak to vyplývá z připravovaných reforem. Vláda straší tím, že veřejné finance jsou ve špatném stavu, důchodový systém se brzy zhroutí (přibývá důchodců a ubývá lidí v produktivním věku), to samé se týká prý i zdravotnictví. Jediným receptem na nápravu těchto nešvarů má být opětovné utažení opasků. Nejedná se o nejapný žert vládní pravice, i když jsme od ní zvyklí na mnohé roztodivné kousky. Je to myšleno smrtelně vážně.
Z logiky věci vyplývá podle toho nejprostšího selského rozumu, že zásadní reformy, jak je naše vláda připravuje, by měly být vždy věcí celospolečenského kompromisu. Tedy na těch klíčových opatřeních by se měla vláda shodnout i s opozicí, tedy levicovými stranami, zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců. V úvahu by měly být při větších reformách brány i návrhy odborů. Jedině při takovéto širší shodě, kompromisech všech zúčastněných lze realizovat reformy. U těch, které mají dopad na většinu občanů to pak samozřejmě platí dvojnásob. Navíc by je z logiky věci měla realizovat silná vláda, mající za sebou jasnou voličskou podporu. Vláda slabá, navíc opřená o několik přeběhlíků z opoziční strany však rozhodně nemá přinejmenším morální právo prosazovat zásadní reformy. Také proto, že k nim od voličů nedostala jasnou a zřetelnou podporu. Připravované reformy mají navíc velmi zajímavou podobu. Tu lze ilustrovat na jednoduchých příkladech.
Alespoň dva příklady toho, jak si vláda představuje reformu daní a sociálního systému. Ve firmě slaví zaměstnanec vydělávající zhruba 12 tisíc měsíčně narozeniny. Majitel firmy sdělí ostatním zaměstnancům, aby mu každý přispěl po 100 Kč. na nějaký dárek. O pár týdnů později slaví narozeniny zaměstnanec, který bere 25 tisíc měsíčně. Majitel firmy sdělí zaměstnancům, aby přispěli každý minimálně 200 Kč. na společný dárek. Inu musí se vybrat víc, tento oslavenec je zvyklý na vyšší životní standart, a tak by ho levnější dárek mohl urazit.

Nebo ještě jinak – starobní důchodce trpící různými zdravotními neduhy dá za léky 1500 měsíčně při důchodu necelých 8000 Kč. Navíc chodí kvůli různým vyšetřením třeba 2 krát měsíčně ke specialistům do nemocnice. Tento člověk by měl napříště ještě nově platit za každou takovouto návštěvu další poplatek. Řadě nemocných, kteří musí pravidelně užívat léky navíc komplikují život i rostoucí doplatky v lékárnách. Naproti tomu mladý třicátník, který vydělá 15 - 20 tisíc měsíčně navštěvuje lékaře většinou jen minimálně. Poplatek za návštěvu lékaře mu tak nečiní obtíže a doplatky za léky jej také příliš nemusejí zajímat. Nemocní starší lidé (ti kteří celý život poctivě platili zdravotní pojištění) tedy budou muset často spoléhat na samoléčbu, pro ně totiž i nízké poplatky představují výrazný zásah do osobního finančního rozpočtu. Mnozí z nich si je nebudou moci dovolit.
Tyto dva jednoduché příklady dobře ilustrují, kam má směřovat reforma dle představ pravicové vlády. Bohatým zajistit ještě pohodlnější a lepší život. Nízkopříjmovým skupinám a důchodcům jej ještě více ztížit. Vláda chce zrušit progresivní zdanění, které nejbohatším ještě navýší jejich příjmy. Přitom daňová progrese je obvyklá i v zemích západní Evropy. Navíc dle chystaných opatření ve zdravotnictví chce přístup k zdravotní péči ještě více ztížit těm, kteří ji nejvíce potřebují, tedy důchodcům. Sem spadají i připravované poplatky za stravu při pobytu v nemocnici. Pro mnohé seniory jsou takovéto poplatky již neúnosné. Něco podobného si zatím žádná polistopadová vláda nedovolila. Až soubor komických figurek v čele se vzorným manželem Topolánkem, z korupce obviněným Čunkem a politickým turistou Bursíkem připravila tento recept, který prý zajistí budoucí blahobyt a prosperitu úplně všem. Možná se ještě najde pár naivních lidí, co těmto slibům uvěří.
Současná vláda tedy jednoznačně a opakovaně ukazuje, že je vládou asociální, protilidovou, nekvalifikovanou a k tomu navíc pohrdající většinou občanů. Je tedy namístě se vážně ptát zda má taková vláda vůbec právo ještě dál vládnout. Odpověď je myslím jasná.

Miroslav Pořízek

• < Předchozí
• Další >