Dokumenty z aténského jednání Světové odborové federace

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 4. 2007

Twitter

Mezinárodní dělnické a odborové hnutí v 21. století - Uplynulo mnoho let od vytvoření prvního dělnického svazu v r. 1790 a od ustavení první Mezinárodní asociace pracujících (International Workingmen’s Association) v roce 1864. Dělnické a odborové hnutí prošlo od té doby dlouhou cestou dlážděnou významnými úspěchy a velmi dobrými výsledky.

Prvním a nejdůležitějším problémem, který byl odhalen vzniknuvšími odbory, byla role tehdejší mladé a vyvstanuvší nové společenské třídy - dělnické třídy - která rychle vstoupila do společenského a politického života veškeré populace v každé zemi na světě. Co víc, do 18. století většina lidí považovala společenský vývoj za determinovaný králi, knížaty, bohy a duchy. Nové chápání došlo k tomu, že společenský pokrok je ve skutečnosti určován lidovými masami. Toto nové chápání značně ovlivnilo cestu historie lidstva v 19. a 20. století.
Tato etapa historie lidstva byla cestou nebývale obtížnou. Pro odborové hnutí od r. 1790 do dnešního dne na ní byly velké úspěchy, významná vítězství a také slabiny, chyby a porážky.
V této bohaté historické zkušenosti je též obsažena úloha Světové odborové federace (World Federation of Trade Unions, SOF). Její založení 3. října 1945 bylo vítězství samo o sobě pro světové odborové hnutí - vrcholný úspěch pro mezinárodní dělnickou třídu. Byl to kvalitativně nový krok a byla to první vážná a trvalá snaha o globální jednotu a koordinaci světa proletariátu proti fašismu, nadvládě kapitálu a imperializmu.
Autorita a dynamika SOF byla okamžitě středem zájmu vládnoucích sil ve Spojených státech a Spojeném království i kapitalizmu po celém světě. Z tohoto důvodu byla zahájena kampaň, která by podryla a zničila novou světovou odborovou instituci.
Historie posledních šedesáti let dělnického hnutí je dobře známa. Bylo napsáno mnoho knih a existují nepopíratelné historické dokumenty; tisíce protagonistů soudobé historie stále žijí a nikdo nemůže převrátit dějinná fakta.
Během těchto posledních šedesáti let SOF nikdy nebyla na straně monopolů ani nadnárodních korporací. Nikdy nebyla na straně buržoazie či imperialistů, ani nebyla nikdy neutrální. Vždy setrvávala na straně bojů dělnictva za základní práva a svobody po celém světě. Vždy byla s těmi, kdo bojovali za mír, pokrok a odstranění vykořisťování člověka člověkem. Hrála důležitou roli v hnutích Asie, Oceánie, Afriky, Latinské Ameriky, Evropy a Středního východu. V této šedesátileté historii byla také opomenutí a chyby, ty ale v žádném případě neanulovaly pozitivní a plodný kurs SOF. Jsme hrdí na tuto historii a bereme si poučení z vítězství a úspěchů stejně jako z našich chyb.
Nyní, na počátku 21. století, nastaly v mezinárodní rovnováze sil některé důležité zvraty. Tyto zvraty umožnily vážnou převahu sil kapitálu na úkor dělnické třídy. Dočasná suverenita kapitálu zintenzivňuje kapitalistické vykořisťování vůči lidí i států, bohatství, jež produkuje dělnická třída, je soustředěno v rukou několika mocných lidí světa.
Pokrok ve vědě a technice ve všech oborech, rychlé využití nových technologií ve výrobním procesu jsou rozvíjeny pro zvyšování zisků nadnárodních korporací.
Zatímco ve společnosti, kde neexistuje vykořisťování člověka člověkem, by nové technologie jakožto úspěchy celého lidstva měly být ve službách člověka, aby měl méně práce, více si vydělal a mohl se těšit z lepší hygieny práce a pracovních podmínek, měl by více volného času, lepší možnosti zábavy, kultury, vzdělání a zdravotní péče. To znamená žít lépe i déle, což v dnešní době nejen že se neděje, ale sílí vykořisťování a bohatství se soustřeďuje jen do několika kapes. 115 miliónů dětí stále zůstává negramotných. Každých 3,6 sekundy jedno dítě zemře. V New Orleans v USA zemřelo 1 577 chudých. V zemích Evropské unie přesáhl počet nezaměstnaných 30 miliónů. Podle údajů UNESCO více než 921 miliónů lidí žije v brlozích. To je pravdivý obraz ve většině kapitalistických zemí, bez ohledu na to, zda v nich vládnou neoliberálové, konzervativci či sociální demokraté.
Na počátku 21. století vidíme, že neokolonializmus znovu sílí, s novou charakteristikou a s novými prvky. V Africe zakouší mnoho zemí silný tlak USA. To samé platí pro Latinskou Ameriku. USA mají strach z intenzivního vývoje v Čínské lidové republice. V bývalých evropských socialistických zemích pracuje dělnická třída ve feudálních podmínkách. Znovu se postupně objevuje rasizmus, neofašizmus a xenofobie, jak dokazuje revolta přistěhovalců ve Francii a v USA.
V našem století přinesly převraty z let 1989-1991 nový poměr rovnováhy sil, jež vedla ke všemohoucnosti USA. Ačkoli věříme, že pouze k dočasné, rodí války, mění hranice států, tvoří milióny uprchlíků, zabíjí nevinné, potlačuje samosprávu a nezávislost některých zemí a zotročuje lidi, vede OSN pod roušku nezákonností USA, Spojeného království a jejich spojenců. Pouhé oficiální údaje přiznávají, že současné imperialistické války si vynutily 8,5 miliónu uprchlíků a dohnaly dalších 21 miliónů lidí změnit domovy uvnitř svých zemí. Pod záminkou boje proti terorizmu jsou omezována demokratická a odborářská práva. Jsou ohroženy národy, státy i vlády. Všemocné skupiny kapitalistů kontrolují hromadné sdělovací prostředky a vnucují nedemokratické podmínky. Očerňují, vymýšlejí zprávy a fakta, vypouštějí lži a soustřeďují značné zisky. Mezinárodní měnový fond a Světová banka jsou mechanismy kapitálu a jeho politických problémů vůči lidem.

Teze nové Světové odborové federace
SOF je hluboce přesvědčena o podstatě těchto nových obtíží. Uznává změny ve světové rovnováze sil. Uznává změny ve složení dělnické třídy, jejích potřeb a požadavků. Ale zatímco dochází ke všem těmto změnám, hlavní zákon kapitalizmu zůstává beze změny: Dělnická třída vytváří bohatství, ale po výrobním procesu si bohatství přivlastní kapitál. Takže proti tomuto celkovému obrazu vzešly pro mezinárodní odborové hnutí tyto problémy:
Jaký typ odborů dnes dělníci potřebují?
Jakou strategii a taktiku je nutno použít?
Čeho bychom se měli zbavit a co zachovat?
Jak nové jsou ekonomické teorie dneška proti teoriím definovaným před 150 lety na
počátku mezinárodního odborářského boje?
Měl by být odborový svaz posuzován podle svých slov nebo podle své činnosti a
nečinnosti?
Nové vedení SOF nastoupilo novou cestu založenou na rozhodnutích 15. celosvětového odborového sjezdu pořádaného na Kubě v prosinci 2005 a uzavřeného závěrečnou deklarací nazvanou Havanský konsensus.
Během roku 2006 byly tyto zásady rozvinuty v obsažném dialogu o současných problémech mezi členskými a spřátelenými organizacemi i jednotlivci ze světového odborového hnutí na řadě setkání organizovaných vedením SOF.
Výsledkem těchto diskusí a dokumentu Havanský konsensus je soupis deseti priorit, jež si v této těžké době určila SOF. Jsou seřazeny bez jakékoli priority a SOF má za to, že kterýkoli z těchto problémů by mohl být samostatným programem.

10 současných priorit SOF
 Aby bylo dělnické a odborové hnutí schopné vyjádřit současné požadavky dělnické třídy, musí se řídit zásadami dělnické třídy a militantní orientace. Studium historie dělnického hnutí za posledních 200 let ukazuje, že čeho bylo mezinárodní dělnická třída dosáhla, bylo dosaženo bojem. Nikde na světě žádný zaměstnavatel ani žádná kapitalistická vláda nikdy neřešili z vlastní iniciativy problémy dělnické třídy. Naše hnutí nebere teorie o odmítnutí třídně orientovaných bojů.
 SOF věří v nezávislost odborových organizací vůči monopolům a nadnárodním korporacím. Žijeme ve společnosti rozdělené do tříd, a tudíž odbory zastupují dělnickou třídu tak jak je v současnosti charakterizována, se zaměřením na rozsáhlou koalici se širokými lidovými vrstvami. Odborářské hnutí musí být organizačně nezávislé na politických stranách, bojovat proti politice vlád, jež škodí lidovým vrstvám, být finančně nezávislé, aby se nespoléhalo na tajné zdroje.
 Dnes dochází k vážné újmě ve věci demokratických a odborářských svobod v důsledku teroru zaměstnavatelů a státního násilí. Poslední příklady proti stávkujícím v Jižní Koreji, vládního násilí proti stávkujícím učitelům v Mexiku, barbarství kolumbijského režimu proti bojujícím odborářům a moderní kontrolní systémy v Evropě, hrozeb vůči montážním dělníkům v Austrálii a tisíce dalších případů jsou nepopiratelnými fakty. SOF bije na poplach za pokrokové lidi, o lidských právech, jež jsou napadána pod záminkou boje proti terorizmu vládami USA, Spojeného království a jejich spojenců. Boj za demokracii a svobodné odborářské vystupování je neustálý, ale také konkrétní.
 V období imperialistického šílenství je pro třídně orientované odborové hnutí zásadním úkolem boj za mír. Prvními oběťmi agresivity USA a NATO jsou dělníci a lidové vrstvy. Jsou zabíjeni na bitevních polích, ve svých domovech a na pracovištích; jsou zatěžováni úkoly k pokrytí následků válek. Mezinárodní mír pomůže všem lidem v rozvojových zemích. SOF je tudíž přítomna v rozvíjení širokého masového protiválečného hnutí a zdůrazňuje, že internacionalizmus a dělnická solidarita jsou klíčovými body pro bojující hnutí s novým a bohatým obsahem. SOF je pro zákaz a zničení všech jaderných zbraní ve všech zemích bez vyjímky.
 Celé lidstvo zjišťuje, že v posledních 15 létech negativní rozložení sil, které převládá v mezinárodních organizacích jako je OSN, legalizuje protiprávní a agresivní akty vlád USA. To je velmi negativní vývoj. Dělnické a odborové hnutí, široce a masově se rozvíjející, požaduje, aby OSN byla nezávislá vůči jakékoli moci na Zemi. Naše éra potřebuje právě takové mezinárodní organizace.
 Nové vedení SOF má za to, že odbory potřebují docílit souvislé fronty proti byrokracii a elitářství, aby tak znovu získaly autoritu, důvěru a přijatelnost. Historie nás učí, že hnutí pomáhají zásady kolektivismu, kriticismu a demokratické funkčnosti. Odboroví předáci by měli být obyčejní, být s obyčejnými lidmi, milovat dělnickou třídu a ne se stávat bohatými spojenci kapitálu. Skuteční odboroví předáci by měli vzdělávat mladší na zásadách a hodnotách dělnického hnutí. Měli by respektovat základnu, obyčejné dělníky.
 Žijeme ve století znalostí a informací. Nadnárodní korporace se snaží udržovat znalosti a odbornost pro své kádry a managery. Právo na znalosti, kulturu a vzdělání a nutnost pracujících k akcím za toto právo jsou naléhavější než kdy předtím. V tomto rámci je odborářské vzdělávání, poskytované na seminářích, ve školách, skupinách a institucích, užitečné pro všechny pracující. Výzkum a věda jsou nezbytnými prostředky. Dávají odborovému hnutí další výhody k oslovení mládeže, žen, intelektuálů, ekonomických imigrantů, kteří vstupem do odborů oživí dělnické hnutí. Je nezbytné, aby noví členové odborů měli vyšší vzdělanostní, kulturní i intelektuální úroveň.
 SOF bojuje za zlepšení života pracujících, za vyřešení jejich ekonomických a pracovních požadavků i požadavků na sociální jistoty. Požadavků zformovaných v souladu s dobou a jejími potřebami. V souladu s časem a místem. Usiluje o zapojení všech pracujících do odborů. Za ustavení a svobodné fungování odborových organizací v každé zemi. Zároveň stojí ve stanovách SOF, že organizace bude bojovat za odstranění vykořisťování člověka člověkem. Tento kvalitativní prvek dává boji dělnické třídy stimul a činí ji hybnou silou historie při budování společnosti bez sociálních nespravedlností, bez válek, s demokracií a svobodou. S právem na poznání a demokratická média.
 SOF bojuje proti kulturnímu imperializmu, který má za cíl překrucovat dějiny, který nerespektuje tradice, kulturu ani zvláštnosti každého národa, který se snaží mnohostrannou propagandou vnucovat všude americký způsob života. Každý národ, každá země, každé odborové hnutí má své vlastní dějiny, svoji vlastní charakteristiku. SOF toto respektuje a oceňuje. A vyzývá mladé lidi, aby studovali kulturu a historii svých národů.
 SOF uvádí na nové stránce, kterou začala psát po svém 15. sjezdu, že je připravena spolupracovat a konat spolu s dalšími mezinárodními odborovými organizacemi, s národními, oblastními a profesními odbory, nezávisle na existujících ideologických a politických rozdílech, za prosazování zájmů mezinárodní dělnické třídy. Jedinými kritérii pro jakoukoli spolupráci SOF jsou rovnoprávnost, vzájemný respekt, přijetí vzájemných rozdílů a každé doby, společného pojmenování cílů. Dnešní SOF nevnímá odbory jako nepřátele. Vidí nepřátele v kapitálu a imperialistech. Základním principem SOF bylo a je prosazování JEDNOTY všech pracujících nezávisle na ideologii, víře, barvě, jazyku či pohlaví. Tato JEDNOTA by měla rozvíjet bojovou charakteristiku všech odborových svazů a shromažďovat rozsáhlé síly tak, aby byl boj proti kapitálu masovější a účinnější. V této bojové jednotě mají své místo chudí rolníci, bezzemci, samoživitelé, skupiny lidí, kteří mají starost a obavy o svět, ve kterém žijeme i o jeho budoucnost.
…
Žijeme v éře globalizace, jejímž dominujícím prvkem je neoliberalizmus a soustředění nesmírné moci do několika málo rukou.
Mezinárodní rovnováha sil byla, doufáme že jen dočasně, narušena! Pracujme na tom, abychom se postavili této globalizaci globalizovaným bojem. SOF se svojí šedesátiletou zkušeností a aktivitou a se svým obnoveným a současným třídním přístupem je nadějí pro obnovení mezinárodního dělnického a odborového hnutí.

Atény, leden 2007
původní materiál Světové odborové federace (SOF) přeložil Vladimír Sedláček

• < Předchozí
• Další >