Kam bude směřovat Levice v Německu?

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 8. 2007

Twitter

Tato myšlenka vztahující se ke sjednocení dvou německých politických stran - PDS a WAGS - ve stranu Die.Linke (Levice) mě napadla již na samém počátku snah těchto stran o vytvoření společné levicové strany a ještě více ve mně zakořenila potom, co byl hostem jednání frakce GUE/NGL ve Štrasburku, ve druhé polovině června tohoto roku, spolupředseda Die.Linke Lothar Bisky. Stalo se tak jen několik desítek hodin po závěrečném sjednocujícím sjezdu, kde byli zvoleni dva spolupředsedové nové strany Oskar Lafontaine a výše zmíněný Lothar Bisky.

Slova Lothara Biskyho byla plná sebevědomí a optimismu, což je pro novou stranu to nejlepší co může být. Jak řekl: „možná máme větší kapitál než doufáme“. O tom, že optimismus je na místě svědčí i výsledky posledních voleb do Bundestagu, ve kterých společná kandidátka PDS a WAGS získala více než 8 % hlasů a stala se tak čtvrtou nejsilnější frakcí německé dolní komory. Hlavní zkouškou nové strany, ale budou volby v jednotlivých spolkových zemích, které proběhnou v příštím roce. Velkým snem Die.Linke je prosadit se na „západě“, kam do současné doby neprorazila, a na „východě“ své pozice dále upevnit. Jaká však tato strana je, co prosazuje a kdo jsou její voliči? Podle Biskyho bylo hlavním cílem vytvořit novou levicovou politickou stranu v Německu, která by se stala mluvčím pracujících a důchodců a jejíž prioritou je získat zpět tradiční voliče levice znechucené politikou. Die.Linke se má stát levicí, „která je přijatelná a přitažlivá pro celé Německo“, vznikla z toho důvodu, aby lépe artikulovala pozice levice a zviditelnila alternativy. Má být levicí, která je schopna vést debatu, diskusi a prosazovat sociální spravedlnost, pacifismus, …Úsměv pak vzbudila slova o tom, že „je třeba jasně sdělovat co chceme, ne se za každou cenu držet u moci“. V této souvislosti mě napadla společná vláda SPD a tehdy ještě PDS v Berlíně, zde strana natolik „nelpěla“ na moci až Berlín astronomicky zadlužila a popudila tím proti sobě značnou část veřejnosti včetně studentů, kterým připravila nemilá překvapení.
Dle jeho slov neví současná SPD, jak se k Die.Linke chovat, jednodušší by však bylo říct, že současným největším problémem Die.Linke je postava jejího spolupředsedy Oskara Lafontaina, bývalého předsedy SPD a jejího současného největšího kritika, který je pro nynější lídry SPD nepřijatelný. Přesto je však strana s SPD ochotna spolupracovat stejně jako s řadou potencionálních partnerů a spojenců. Spolupráce s SPD se však do budoucna jeví pro Die.Linke více než příznivě, neboť Bisky Die.Linke charakterizoval jako stranu demokraticky, socialisticky orientovaných lidí mezi kterými jsou, ale stále ještě i lidé s komunistickými myšlenkami. Sám sebe Bisky označil za marxistu, jak ale prohlásil, nesmí jít pouze o teorii, strana musí být otevřena výzvám, chtít se učit. Touto charakteristikou ovšem pasoval Die.Linke do role takzvané catch-all-party neboli strany pro všechny, která sice může sjednocovat lidi na svém rádoby levicovém programu, ale zároveň se bude snažit být otevřena všem. To může umožnit zásadní změny programu pro každé volby a chovat se po vzoru pravicových stran. Zároveň s tím je pravděpodobné, že bude docházet čím dál k větším názorovým různorodostem, které se budou jen těžko sjednocovat. Potenciálně tak může hrozit rozvrat této strany či její degradace na další sociální demokracii, která bude SPD jen neškodně sekundovat. Se škatulkou catch-all-party souvisí i další Biskyho myšlenka, kterou je pojem „mediokracie“ (vláda médií), kdy média rozhodují o tom kam se bude politika ubírat. Podle něho Die.Linke uspěla, neboť měla v čele své federální kandidátky „celebrity“ – známé a schopné lidi přitažlivé pro média. Domnívám se však, že je to jen jedna s charakteristik osobnosti do čela kandidátky, neboť kromě své „přitažlivosti“ by měl člověk, do kterého je vložena takováto důvěra být i plně ztotožněn s programem strany a její ideologií. Názorová nepevnost takovéto „celebrity“ totiž může stranu jen poškodit a způsobit jí ztráty v dalších volbách.
Sociálně demokratické směřování nové strany se projevilo i při štrasburském zasedání, neboť jak Bisky prohlásil je úmyslem Die.Linke posilovat levici v Evropě a prioritní je její spolupráce s GUE/NGL, druhým dechem však dodal, že se chce sejít i se sociálně demokratickou skupinou (PSE) v Evropském parlamentu. O jeho vztahu ke komunistickým myšlenkám svědčí i jeho odpověď na otázku vztahu Die.Linke k Německé komunistické straně (DKP), jak zdůraznil jde o nezávislou stranu s nezávislým programem, se kterou Die.Linke může spolupracovat na různých otázkách, ale DKP musí chtít!
Jen čas ukáže jestli krok, který byl učiněn je správný nebo zda v dlouhodobém horizontu půjde o likvidaci komunistických, pokrokových myšlenek na úkor touhy po moci a snahy vyjít vstříc voličům. Obtížnější totiž je přitáhnout potencionální voliče na svou stranu silou svých myšlenek a přesvědčení než jim nadbíhat a podbízet se.

Ludvík Šulda

• < Předchozí
• Další >