O soudobém kapitalismu v Polsku

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 12. 2007

Twitter

Po loňských parlamentních a prezidentských volbách v Polsku, ve kterých buržoazné pravicové strany měly podporu velkého zahraničního kapitálu (obzvláště Občanská platforma - PO), jakož i domácího kapitálu, t.j. kompradorské a maloměšťácké buržoazie (Právo a spravedlnost -PiS, Liga polských rodin - LPR, Sebeobrana - Samoobrona), došlo k jistému rozložení buržoazního tábora. Zesílila také rivalita mezi dvěma centry zahraničního kapitálu, spjatého s jednotlivými stranami. Občanská platforma více zdůrazňuje své svazky s evropskými mocenskými centry (EU), kdežto PiS hledá podporu v USA.

(Polská vláda, vedená Právem a spravedlností, prodloužila mandát polských vojáků v Iráku, vyhrotila vztahy s Ruskem a oficiálně se vměšuje do vnitrních věcí Běloruska, Ukrajiny a kavkazských států, uskutečňujíc takto zájmy USA v této oblasti světa.) Kromě toho se politicky zaktivizovaly církevní kruhy, zvláště katolické Rádio Maryja, Televize Trwam, jakož i část kléru, poskytující podporu ve volbách a také v realizaci politiky Právu a spravedlnosti (PiS).
V důsledku výše uvedených rozporů nedošlo ke vzniku plánované velké koalice PO a PiS. Nastoupila hluboká krize v možnosti vytvoření stabilní vlády, mající většinu v parlamentu. Vznikla menšinová vláda Kazimierze Marcinkiewicze, která na základě tzv. stabilizačního paktu získala konjunkturální podporu Sebeobrany a LPR, a v poslední době posílila svoji
pozici, když vznikla vládní koalice PiS, Sebeobrany a Ligy polských rodin.
Nynější polská vláda je představitelkou zájmů hlavně domácího kapitálu a částečně také zahraničního kapitálu a také Četných maloměšťáckých skupin. Všechny strany aktuální koalice charakterizuje národně katolický charakter, antikomunismus, jakož i organizování na vůdcovských principech. V ideově politických kategoriích navazují na různá fašizující uskupení (odvolávajíce se na sanaci vlády Józefa Pilsudského), ale také na „endecji" [endecja- národní demokracie (ND) v buržoazním Polsku - pozn. překl. J. P], v jejímž vzoru pokračuje LPR, Obzvláště aktivní je v tomto směru její mládežnická organizace Všepoiská mládež {Mlodziež Ws-zechpolska - MW).
V posledním období došlo k nominaci Romana Giertycha, předsedy LPR, na funkci ministra výchovy, což vyvolalo intenzivní protesty pokrokového veřejného mínění a způsobilo vlnu protestů, hlavně mezi školní mládeží a studenty. Současně sama strana PiS stále silněji projevuje jako nacionatisticko-křesťanskodemokratická, které jsou vlastní autoritativní metody vládnutí (ohlašovaná IV. republika). Novým elementem v této koalici je Sebeobrana Andrzeje Leppera, který byl jmenován ministrem zemědělství a vicepremiérem a navíc strana obdržela tři ministerská křesla a četná místa v administrativním aparátu. Dosud se Sebeobrana definovala jako antisystémová strana a vyhlašovala program „třetí cesty". Vstupujíc do koalice tak Sebeobrana odkrývá svou reakční tvář. Její vůdce oznamoval mj., že již nebude usilovat o vyrovnání se s procesem privatizace, jehož průběh kritizoval jako opozičník vůči předchozím vládám.
V důsledku těchto změn se státní moc v Polsku nalezla v rukach reakc-nich seskupeni, usilujících o další omezení ekonomických, sociálních, kulturně-osvětových a politicko-strukturáíních práv polských pracujících, zvláště dělnické třídy, nezaměstnaných a chudého rolnictva. Současně novým prvkem, charakterizujícím tuto politiku, jsou nová ohrožení svobody slova a demokracie, která jsou zaměřena také proti liberálně demokratickým silám.
Přitom vítězství všech buržoaznich skupin je velmi slabé. V loňských parlamentních volbách přišlo k volebním urnám pouze 41,5 % oprávněných voličů a rozhodující většina pracujících demonstrovala kritické stanovisko vůči volbám. V souvislosti s tím se objevují před Komunistickou stranou Polska (KPP), jakož i jinými pokrokovými organizacemi nové úkoly. Základním úkolem je zesílení stranických struktur a též vzrůst odporu v boji proti neofašistickým sílám, přecházejícím do ofenzívy. Zde je nutno hledat spojence mezi všemi sociálními skupinami, ohroženými omezováním občanských a ekonomicko-sociálních práv. Obzvláště aktuálními se stávají myšlenky a program široké demokratické, antikapitalistické a prosocialistické fronty.
Od roku 1989, kdy v Polsku oficiálně převzala moc buržoazní seskupení, nastoupila úplná likvidace institucí, struktur, hodnot a principů předchozího státu - Polské lidové republiky. Dělnická třída a pracující lid, jež byly suverénem v PLR, ztratily politickou subjektivitu a byly zbaveny státní moci. Nyní vládnoucí buržoazie a její strany definují jako suveréna národ (polský), a tudíž formálně jeho všechny třídy a vrstvy, ale fakticky moc spravuje buržoazie a její strany, reprezentující zájmy domácího kapitálu, ale především kapitálu zahraničního.
Dobře to zaznamenávají lidé práce, kteří nynější stát nepovažují za svůj. Od počátku byla účast v parlamentních volbách nižší nežli 50 %, což porušuje základní demokratické standardy, ale v posledních volbách, jak již bylo zmíněno, volební účast činila pouze 41,5 %. Fakticky nynější vláda má podporu pouze kolem 20 % polského voličstva. Ještě nižší je účast (kolem 30 %) ve volbách do územních samospráv. Také v posledních prezidentských volbách v říjnu 2005 volební účast s námahou překročila 50 %, což svědčí o tom, že vlády buržoazie v Polsku se opírají o velmi křehké základy a v souvislostí s tím se v buržoaznich centrech hledají autoritárné fašistická řešení s cílem zajištění buržoazii její další moc.
Uplynulých 17 let buržoaznich vlád v Polsku přivedlo zásadní změnu v hospodářství. V důsledku politicko-ekonomické závislosti Polska na Evropské unii, zvláště Německu a USA, přišla v Polsku do úpadku celá hospodářská odvětví, obzvláště průmyslu, tisíce pracovišť byly zavřeny nebo přeměněny na montovny zahraničních koncernů. Radikálně se snížily výrobní ukazatele a všeobecně se Polsko změnilo z vyrábějící země na zemi přetvářející cizí produkci. V důsledku toho se Polsko stalo quas-si-kolonií koncernu EU a USA, které posuzují Polsko jako široké odbytiště svých výrobků a také mnořtomilionové levné pracovní sily. Odhaduje se, že 60 % polského průmyslu a 80 % polských bank se nachází pod kontrolou cizího kapitálu.
V posledních letech kolem 2 milionů polské mládeže emigrovalo natrvalo nebo dočasně do Anglie, Německa, Irska a jiných západních zemí.
Většinou to jsou mladí lidé, dobře vzdělaní, často s vysokoškolskými diplomy, kteři tam jsou zaměstnáni v šedé zóně za nejnižší mzdy. Nyní odjíždí z Polska také mnoho lékařů, ošetřovatelek, inženýrů, když zdravotnictví a také průmysl v Polsku nezajišťují pro ně práci anebo ta práce je velmi nízko placená, takže nedává šanci na přežití. Je to ve skutečnosti silný odliv mozků, jehož velikost a rozsah umísťuje Polsko mezi země tzv. třetího světa.
Jako výsledek transformace nastoupila v Polsku velká chronická nezaměstnanost, oficiálně registrující na tři miliony lidí, což poskytuje ukazatel nezaměstnanosti kolem 20 %. K tomu je třeba připočítat 1,5 až 2 miliony lidí tzv. skryté nezaměstnanosti, hlavně na venkově, což umísťuje Polsko na čelném místě v evropských statistikách. Nezaměstnanost sociálně a kulturně degraduje obrovskou část polského národa, hlavně z pracujících vrstev. Regenerovaly se velké patologie, takové jako kriminalita, prostituce, narkomanie, bezdomovectví, tuberkulóza, došlo k radikálnímu poklesu přirozeného přírůstku a polská rodina prochází hlubokou krizí. Část tohoto prostředí se zachraňuje emigrací, část pracovně podniká v šedé zóně, která se odhaduje až na 30 % ekonomiky.
Došlo k zásadním omezením práv pracujících v pracovních vztazích, Postupně vlády, nezávisle zda pravicové či levicové, zaváděly velká omezení pracovních práv, dříve zaručovaných zákoníkem práce. Nyní pracovník musí pracovat více času, v tomtéž čase udělat více výrobků a dostává za to nižší odměnu. Radikálně je omezeno postaveni odborových organizaci na pracovišti. Na nových pracovištích zpravidla neexistují odborové organizace (více než 50 %), když si to nepřejí zaměstnavatelé, ačkoliv to porušuje zákon o odborových organizacích a mezinárodní konvence. Současné se výrazně zmenšila obranná funkce odborových organizaci, mj. také ve věci jejich ideově politického rozbití, konkurencí mezi „Solidaritou" a jinými odbory. Bývá to tak, že na jednom pracovišti jsou ne dvě, ale šest a dokonce deset odborových organizací, což využívají kapitalisté, korumpujíce jejich předáky, jakož i stavějíce je proti sobě.
V Polsku máme co činit s katastrofou stavebnictví, zvláště průmyslového, které fakticky upadlo. Výrazné se zmenšila bytová výstavba, prohlubujíc těžkou bytovou situaci mladých rodin. Odhaduje se, že nyní v Polsku je kolem 2,5 milionu mladých manželství bez vlastního bytu, k tomu ještě přistupuje kolem půl milionu bezdomovců. Byt současně v důsledku systémových změn přestal být sociálním statkem a stal se místo toho velmi drahým zbožím. Bytový trh byl ovládnut spekulačním kapitálem. A na trhu cena za 1 m čtvereční dosahuje například ve Varšavě hodnotu dokonce nad 5 tisíc zlotých, tj. kolem 2 tisíc amerických dolarů. V jiných městech cena 1 m čtverečního bytu je zřídka nižší než 3 tisíce zlotých (tisíc US doiarů). Bytové činže se staly velmi vysokými, miliony polských rodin nejsou schopny platit vysoké ceny elektrické energie, plynu atp., komunálních služeb, způsobujících jejich velkou zadluženost. Nyní velkým problémem je nucená soudní exekuce rodin ze zadlužených bytů. Dochází k rychlé privatizaci bytových rezerv, což vede k dalšímu růstu činží a deklasování milionů polských rodin. Současně jsou stavěny velmi elegantní rodinné domy, přímo paláce, vyhledávané bohatými a dobře situovanými představiteli nové buržoazie a její klientely.
Zásadní změny jsou rovněž v systému osvěty a výchovy Dělnická a rolnická mládež po zakončení odborné školy zpravidla narazí na nezaměstnanost, přičemž více než 80 % polských nezaměstnaných nedostává žádnou podporu. Rozvíjely se sice vyšší školy, hlavně soukromé, ve kterých studuje okolo 2 milionů mládeže, ale podíl dělnické a rolnické mládeže je v nich minimální.
Došlo k daleko sahající privatizaci osvěty a školství, četné školy, zvláště vyšší školy se staly velkým byznysem. Zásadně se snížily státní výdaje na osvětu, zásadně byly zmenšeny prostředky na sociální pomoc, na stipendia pro mládež z chudých sociálních skupin. Zaznamenává se také pokles úrovně vzdělání, co způsobuje, že máme v Polsku statisíce vzdělaných lidí s diplomy vysokých ěkol, kteři jsou nezaměstnaní, pro které není práce.
Veřejná škola a siřeji osvěta jsou podrobeny mnohostranným vlivům katolické církve, výuka náboženství je prakticky povinná. Ovšem formálně si lze zvolit předmět „etika", ale při ohromném nátlaku na žáky a nedostatku profesionálně připravených učitelských kádrů neplni roli předmětové alternativy. Nyní kněžt a katechetové vyhlásili, že mají záměr vyučovat rovněž v rámci tohoto předmětu. V posledních týdnech byl jmenován ministrem osvěty R. Giertych, předseda fašizující Ligy polských rodin, což bylo a je příčinou početných a masových protestů a demonstrací, a největší odborová organizace Svaz polského učitelstva (ZNP), sdružující více než polovinu 600 tisícového zástupu učitelů, vyhlásila oficiální protest proti tomuto jmenování, požaduje odvolání ministra a nevidí možnost spolupráce s ním.
Závěrem můžeme konstatovat, že vítězství kontra revoluce v Polsku v roce 1989 způsobilo zavedení brutálního kapitalismu a prohloubeni vykořisťování polských pracujících. Došlo k zásadnímu omezení ekonomických, sociálních, kulturně-osvětových a politicko-systémových práv pracujících. Polsko se dostalo do hluboké závislostí na centrech zahraničního kapitálu, především Německa, EU, USA. Vstup Polska v roce 2004 do Evropské unie prohloubil tyto procesy.
V důsledku více než 17 let systémové „transformace" dělníci a jiné skupiny polských pracujících ztratili četná ekonomická, sociální práva a rovněž tak v oblasti kultury a osvěty a také práva politická. Velkou ranou je velká chronická mnohamilionová nezaměstnanost, která degraduje po každé stránce pracující třídy a je rovněž zdrojem četných jiných sociálních patologii.
Polský svět práce v průběhu těchto procesů mění své vědomí. Stále častěji je projevována kritika kapitalistických řešení, je organizován odpor a veden boj formou stávek, protestů, blokád. V čele tohoto boje stojí Komunistická strana Polska, která ve spojení s jinými pokrokovými organizacemi bojuje o demokratická sociální práva proti kapitalismu a za socialismus.

ZbigniewWiktor (Polsko), 2006

• < Předchozí
• Další >