Bohatí nedají práva utlačovaným vrstvám

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 2. 2008

Twitter

Přinášíme Vám rozhovor s Kemalem Okuyanem, generálním tajemníkem KS Turecka (TKP), který vyšel i v Halo novinách. Jaké jsou současné nejdůležitější úkoly a výzvy KS Turecka? To je velmi široká otázka, protože Turecko se nachází ve velmi zajímavé oblasti světa. Je oblastí, na niž se zaměřují USA. Jsme sousedem Iráku, jsme sousedem Íránu, máme hranice se Sýrií a ležíme na hranici, kde se začala hra o nový světový řád v Jugoslávii. Nemáme s ní hranice, ale jsme velmi blízko. Pro komunisty v Turecku tedy není lehké oddělovat vnitřní politiku a mezinárodní vztahy. Vše je propojeno.

A to činí věci složitějšími.

Zvláště po válce v Iráku, po okupaci Iráku, jsou vnitřní záležitosti silně ovlivňovány vývojem v regionu. V tomto roce je tedy naším úkolem zastavit či klást odpor třem různým dynamickým procesům, jež ale všechny společně působí ve stejném směru. Jedním je plná liberalizace turecké ekonomiky, která ničí vše - sociální zabezpečení, jistě, nebyli jsme předtím socialistickou zemí, ale existovala tu určitá práva - bezplatné vzdělávání, nezpoplatněný systém zdravotní péče - oni ničí vše, systém sociálního zabezpečení, prodávají všechny veřejné společnosti tureckému či mezinárodnímu kapitálu. Tedy toto je jedno téma - liberalizace turecké ekonomiky a společnosti. Druhým je amerikanizace společnosti. Ačkoli po zhruba tři či čtyři roky mělo Turecko určité rozpory s USA, nyní Turecko začalo opět na vysoké úrovni spolupracovat s USA. To je druhý dynamický proces, a třetí spočívá v tom, že islám, role náboženství v Turecku jak v společenském, tak politickém životě velkou rychlostí roste. Všechny tyto tři dynamické procesy jsou projektem USA.

Ovšem v Turecku je u moci islamistická strana.

Ano, současná vláda islamistické strany AKP tyto tři procesy spojuje, přičemž tak činí velmi silně, protože má podporu USA a také EU, má podporu turecké buržoazie, vyřešila své předchozí problémy s tureckou armádou. Tento rok proto označujeme ze obrat v dějinách Turecké republiky.

Jestliže se jim podaří v tomto směru postupovat dále, bude to pohroma. Dokonce lze přemýšlet o změně v administrativní struktuře Turecka vedoucí ke ztrátě ústřední identity. Turecko je národním státem, oni ale mohou vytvořit slabší republiku předáním velkého množství pravomocí místním orgánům, což znamená předání více moci soukromému kapitálu, islámským sektám a nadacím přicházejícím z EU, Francie, Německa a podobně. To je hrozný proces, který chceme zastavit.

Má na to levice sílu?

Naše strana je z hlediska volebního malou stranou, ale o těchto otázkách nikdo jiný nehovoří. V Turecku jsou levicové síly, které spolupracují s EU. V turecké levici existují síly, které se domnívají, že růst islámu je součásti demokratizačního procesu v Turecku. Nemají úspěch. Takže jedinou silou, která může bojovat, a která má v úmyslu bojovat proti tomuto procesu, je naše strana, jsme si tedy vědomi své odpovědnosti. A tento rok bude pro Turecko rokem rozhodujícím. A nejen pro Turecko, ale pro celý region, pro irácké hnutí odporu.

V roce 2005 jsem byl v Turecku, kde jsem se zúčastnil konference organizované TKP a druhý den jsme se jakožto delegáti konference zúčastnili velké demonstrace pořádané Vlasteneckou frontou. Můžete mi říci, jak se tento velice podnětný projekt v posledních letech a zvláště po posledních parlamentních volbách vyvíjí?

Vlastenecká fronta (VF) je zajímavým projektem, který není koalicí různých politických sil. Vytváří sociální základnu pro různé sektory společnosti, je projektem fronty různých společenských sektorů, nikoli různých politických stran nebo skupin. Parlamentních voleb jsme se zúčastnili jakožto strana, ale s programem VF, který obsahoval širší aspekty a kandidáti za naši stranu byli voleni základními organizacemi VF. Takže o kandidátech nerozhodoval ústřední výbor strany. To bylo pro nás nové. Nyní po volbách jsme se rozhodli posílit třídní podstatu VF, takže se nyní orientuje hlavně na organizace dělnické třídy zejména v pěti sektorech: pracující v kovoprůmyslu, textilním průmyslu, zdravotnictví, vzdělávacím systému a v oblasti služeb. Dochází tedy ke změně na organizační a sociální úrovni základny VF. Ve směru od studentů a dalších podobných sektorů společnosti směrem k dělnické třídě. Přeměňujme tedy VF skutečně na organizaci dělnické třídy, protože odbory jsou v naší zemi velmi slabé, jsou v nich organizována pouhá tři procenta pracujících. A vedení odborů je v rukou systému, takže je tu obrovská potřeba nových způsobů organizování dělnické třídy. VF nyní funguje na antiimperialistické základně a propojuje boj proti imperialismu s každodenním zápasem dělnické třídy.

Jedním z nejdůležitějších problémů Turecka je kurdská otázka, která je zneužívána imperialistickými silami - USA, Evropskou unií, tureckou buržoazií. Jaký je program TKP na řešení kurdské otázky? Upravovali jste nějakým způsobem přístup k řešení kurdské otázky?

Samozřejmě jsme museli učinit jisté, nikoli principiální, nýbrž taktické změny v našem přístupu k této otázce, protože tento problém je velmi dynamický, ale naše principy zůstaly stejné. Za prvé, jsme toho názoru, že je třeba najít cestu k sjednocení zápasu Turků a Kurdů, samozřejmě za vyloučení buržoazní třídy. Jde o jednotu pracujících Turků a Kurdů. A budoucností Turecka by měl být jednotný stát, socialistická republika poskytující plná rovná práva každému národu. Samozřejmě že hlavními národy jsou národ turecký a kurdský, ale kromě nich i další národnosti, jsou to Arabové, Řekové, Arméni, a tak dále. Problémem je skutečnost, že USA využívají kurdské otázky k zvyšování svého vlivu v oblasti. Politické strany v Iráku, které prohlašují, že zastupují Kurdy v Iráku - Barzání, Talabání - spolupracují s USA. To je pro kurdské obyvatelstvo strašné. A nyní je v Turecku tendence sledovat tutéž linii. Nemůžeme říci, že je to rozhodnutím kurdského lidu. Pokud někdo začne tvrdit, že tato proamerická vláda je zvolena lidem, máme tvrdit, že je právem lidu spolupracovat s USA? Ne, to by nebyla správná revoluční politika. Pokud je kurdské obyvatelstvo ovlivňováno USA, pokud sleduje určité imperialistické projekty, není to samozřejmě jeho chyba. Je to způsobeno nedostatečností revolučních sil. Lidé v mnoha zemích tak či onak podporují imperialistické projekty, i v bývalých socialistických zemích, ve vaší zemi je také proamerická vláda. A máme tuto politiku respektovat, protože ji lidé volí?

Tedy odmítáte nacionalismus?

Rozhodně se stavíme proti jakémukoli nacionalistickému přístupu, ať vychází z kurdského nebo tureckého hlediska. Naším úkolem je zvolit skutečně antiimperialistickou linii, abychom na ní sjednotili Kurdy a Turky. Není jiná možnost. A co se dnes děje, je jasným důkazem, že neexistuje řešení národního problému v buržoazně kapitalistické společnosti. Vidíme, že si Kurdové myslí, že demokracie a lidská práva mohou přijít z USA a EU. To je široce rozšířená iluze. A naleznete ji dokonce i v některých zemích Středního východu, někteří lidé v Palestině si myslí, že EU zachrání Palestince. My jsme proti takovým představám. Naším projektem je sjednocení Kurdů a Turků v Turecku. Jak víte, Kurdové žijí v různých zemích, hlavně v Turecku, ale i v Iráku, Íránu a Sýrii. Pokud bychom měli podpořit sjednocení Kurdů ze všech těchto zemí, znamenalo by to, že bychom změnili veškeré hranice v oblasti. Znamenalo by to ještě větší zasahování USA, museli bychom rozdělit Irák, Írán, Sýrii a Turecko, abychom vytvořili kurdský stát. A kurdský stát by v takových podmínkách byl nástrojem USA. Takže my nemůžeme hrát takové hry, musíme nalézt způsob zapojení všech zemí a vlád v oblasti do řešení této otázky.

Někteří zástupci tzv. liberální levice, pokud je tak nazveme, se domnívají, a není to neobvyklým názorem, že členství Turecka v EU by mohlo zlepšit stav lidských práv v Turecku.

Existují liberální levicoví lidé, kteří nemají pevné principy, nemají historické zakotvení. Když říkáme, že demokratická práva jsou a budou výsledkem vlastního boje samotných lidí, je to fakt, a oni prohlašují, že jsme dogmatici, že stále říkáme staré teze. Ale taková je realita. Jak mohou bohaté třídy dát práva utlačovaným lidem? V Turecku nyní používáním pojmů jako lidská práva, demokracie a podobně zvyšují svoji imperialistickou hegemonii uvnitř Turecka. Potřebují levnou pracovní sílu, potřebují zvýšit počet pracovních hodin, potřebují zprivatizovat vzdělávací systém a systém zdravotní péče, zavést soukromé nemocnice, potřebují svobodu investování v Turecku, potřebují mít svobodu nakupovat půdu v Turecku, která je pro ně poměrně levná. Jak se může země v takové ekonomické situaci stát více demokratickou? Jsme v podmínkách, kdy je 20 % tureckých pracujících nezaměstnaných, uvažujte v této situaci o lidských právech. Co to znamená? Právo být nezaměstnaný. Vidíte, že EU se angažuje pouze v určitých specifických otázkách, co označují jako lidská práva? Právo propagovat křesťanství v Turecku, dobře, my nejsme proti žádnému náboženství, ale už teď máme problém s islámským fundamentalismem. A nyní do takové situace chtějí přilévat problém křesťanství. Další bod, požadují rozšířit práva pro islámské sekty. Nyní existují zákony, které omezují islámský způsob života. EU a USA to chtějí změnit. To by byl návrat o několik století zpět. To nazývají lidskými právy. A co dále? Například podporují lidi, jako je Orhan Pamuk, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Je tato osoba v Turecku utlačována, je ve vězení? Ne, on je bohatý, může si dělat, co se mu zachce. Ale v Turecku jsou vězněny tisíce lidí za revoluční činnost. Ale to nikdo nezmiňuje. To je realita. Takže my nechceme žádnou pomoc v oblasti demokracie nebo lidských práv od institucí EU. Potřebujeme pomoc přátel, opravdových přátel, kteří znají imperialistický charakter Evropské unie. Pro mě je tato otázka velmi důležitá, a někdy jsem zhrozen z lidí, kteří mají v úmyslu hledat pomoc u imperialistických sil pro svůj boj ve svých zemích. To je hloupé. Podívejte se, co se stalo v Jugoslávii, někteří lidé říkali, že kvůli svobodě spolupracovali s USA, Německem a nakonec to byla katastrofa. Na Ukrajině, v Gruzii dělají totéž. V Íránu některé síly spolupracují s USA, berou od USA peníze. V Turecku někteří levicoví lidé přijímají peníze od EU. Pokud jste placeni imperialistickou strukturou, je to demokracie? My se snažíme zamezit jakémukoli vlivu EU v naší zemi. Není to proto, že by se nám líbil tento systém v Turecku, my proti němu bojujeme, ale EU není pomocí, ničí naši zemi.

Jak byste charakterizoval vývoj evropského komunistického hnutí po svržení socialismu ve střední a východní Evropě na přelomu 80. a 90. let 20. století?

To je velmi zajímavá otázka, není na ni jednoduchá odpověď. V jednom směru se komunistické hnutí oživilo, v roce 1991, 1992 byla v některých zemích situace beznadějná. Nyní jsou všude komunistické strany a v některých zemích se jejich postavení zlepšilo. Například KS Řecka neustále rozšiřuje svoji volební základnu, ale nejen ji, řečtí komunisté jsou velmi silní v ulicích, v řadách dělnické třídy, pracujících, jsou schopni organizovat generální stávky. V některých zemích tedy komunistické hnutí posílilo svoji pozici. Ale jednou z nejdůležitějších otázek je situace v imperialistických nejrozvinutějších zemích - v USA, v imperialistických zemích v Evropě, kde je komunistické hnutí velmi slabé. To je velký problém, protože hlavním úkolem je spojit antikapitalistický boj s bojem proti imperialismu. Máte-li být skutečně antiimperialističtí, měli byste být také antikapitalističtí. A nyní existují jisté síly, které prohlašují, že jsou proti kapitalismu, ale zapomínají na boj proti imperialismu. Jsou to například někteří trockisté, kteří hovoří o antikapitalismu, o třídním boji, ale současně zjišťujete, že neříkají nic o skutečných cílech imperialismu. Jedinou imperialistickou silou ve světě nejsou USA, jsou zde Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, ty jsou rovněž velmi nebezpečnými imperialistickými centry, a já se obávám, že levicové síly, a dokonce komunisté na to zapomínají. To je podle mého názoru jeden z nejslabších momentů komunistického hnutí - zapomínat na imperialistický charakter některých států.

Za druhé, ačkoli existuje v každé zemi aspoň jedna komunistická strana, podle mého soudu asi polovina z nich nefunguje podle komunistických principů, mají pouze komunistický název. Samozřejmě existují rozdíly, které by měly existovat, protože jednotlivé země se nacházejí v různých podmínkách. Ale nemám na mysli tyto rozdíly, hovořím o hlavních historických a ideových otázkách, v nichž nesledujeme stejnou linii. Například v případě války v Jugoslávii, některé takzvané komunistické strany dokonce podpořily operace NATO. To je obecně známé. Válka v Iráku, víte, že několik stran prohlásilo, že hlavní věcí je zbavit se Saddáma. Dobře, já nechovám žádné sympatie k Saddámovi, ale zemřel způsobem, který zasluhuje respekt. Ale jak může komunista spolupracovat s Američany? Takže komunistické hnutí je v jistém smyslu zmatené. Já samozřejmě nejsem soudcem, ale vidíme, že existují opravdu revoluční komunistické strany, dále strany dogmatické, které nemají nic společného s reálným politickým zápasem, a některé strany jsou v realitě stranami sociálnědemokratickými, i když mají komunistický název. Domnívám se, že bychom měli zahájit skutečnou ideologickou diskusi uvnitř hnutí. Říkám vám to zcela upřímně, myslím si, že bychom měli analyzovat pokrytectví mezi komunistickými stranami. Už neexistuje velký bratr . KSSS spojovala všechny dohromady, dobře, to bylo něco jiného, ale nyní zde nic takového není. To nepotřebujeme, ale potřebujeme opravdovou diskusi a skutečné formování komunistického hnutí. Nemohu oslovovat jako soudruha komunistickou stranu, která spolupracuje s imperialisty. To je principiální otázka. Nemohu cítit sympatie ke straně, jež má sice komunistický název, a přitom kritizuje Kubu pod záminkou lidských práv.

Jak jste uvedl, v současné době můžeme sledovat proces diferenciace uvnitř evropského komunistického hnutí. Některé části tohoto hnutí kráčejí po cestě, která není antiimperialistická, která je kompatibilní s Evropskou unií. Jak nahlížíte na Stranu evropské levice, která je financovaná Evropskou unií?

Nemůžeme říci, že všechny strany, jež se angažují ve Straně evropské levice, sledují určitou linii. Ale obáváme se, že podstata tohoto projektu je velmi jasná. Podstatou je posílit vliv Evropské unie, která je imperialistickou institucí, na politický život v Evropě. Takže vytvoření SEL nemá nic společného se zájmy lidí v Evropě. Jsme tedy proti tomuto projektu. A nechápeme několik věcí. Za prvé, většina stran, které jsou zapojeny do tohoto projektu, kritizovala zkušenosti komunistického hnutí, že existoval monolitismus v komunistickém hnutí, že KSSS zasahovala do vnitřních záležitostí, že se komunistické strany podle toho snažily přizpůsobovat svoji politiku, a možná byly tyto výroky v některých ohledech pravdivé. Ale nyní ve Straně evropské levice usilují o vytvoření jednotného programu sjednocené strany. Dobře, tvrdí, že by to měla být slabá strana, že bude respektována každá její součást. Ale jsou v ní například strany z velmi malých a závislých států, jsou tam strany pocházející z bývalých socialistických zemí, a jsou tam strany pocházející ze zemí jako jsou Německo či Francie. Srovnáme-li podmínky Francie například s podmínkami Bulharska nebo Kypru, nebo Řecka či Turecka, je jasné, že jsou zásadně odlišné. Francie je imperialistickým státem, jak může Strana evropské levice bojovat proti zájmům velkých imperialistických monopolů, jež jsou převážně v rukou Německa, Francie a Itálie? Jsou to právě členské strany SEL z těchto zemí, které určují politiku a profil tohoto sdružení. Takže výsledkem je napojování pokrokových evropských sil nejen na instituci Evropské unie, ale i na zájmy monopolů. Domníváme se, že všechny teorie, že v Evropské unii by měly být komunistické síly spojeny do jedné struktury, jsou iluzí. Evropská unie nezmenšila rozdíly, naopak je zvyšuje. Bohaté třídy bohatnou, ale třída pracujících stále ztrácí. To bychom si měli uvědomit. Jsme tedy zcela proti tomuto projektu. Ale komunistické strany, jež se neúčastní na tomto projektu SEL, by měly nalézt způsoby opravdové koordinace, protože všechny síly hledají nové způsoby koordinace. Komunisté však nikoliv. To je další problém, organizujeme pěkná setkání a konference. To ale nepomáhá. Je třeba nalézt cestu ke zvýšení naší účinnosti v Evropě.

Radim GONDA

• < Předchozí
• Další >