Problémy venezuelské cesty k socialismu

Podrobnosti

Vytvořeno 26. 8. 2008

Twitter

V naší zemi se otázka socialismu týká celého komplexu otázek, uvádí současný místopředseda Jednotné socialistické strany Venezuely (PSUV), ministr energetiky a generální ředitel státní ropné akciové společnosti (PDVSA) Rafael Ramírez Carreňo. Diskuse o jejich řešení probíhá dlouhodobě. Carreňo říká: Byli jsme si vždy vědomi, že neexistuje žádný manuál, podle kterého by bylo možné přistoupit k řešení teoretických i praktických problémů našeho socialistického projektu. Revoluce se navzájem liší, každá z nich představuje originální proces závislý na sociálně ekonomické situaci národa, který se rozhodne přistoupit k budování socialistické společnosti.

Ve Venezuele je situace složitější o to, že zisky z těžby ropy přivedly zemi k vážným deformacím národního hospodářství, sociální oblasti a kultury. Nejvýznamnějším sociálním problémem současnosti je způsob, jakým si buržoazie přivlastňuje a využívá ropnou rentu. Zisky z ropy umožňovaly značné části obyvatel přežívat a odsunovaly vytváření společenských tříd. Nyní neexistuje ve Venezuele klasická národní buržoazie, ale pouze její okrajový sektor, tyjící z ropné renty, akumulující finanční prostředky a politickou moc. Ropné renty se zmocňuje prostřednictvím soukromého bankovního sektoru a finančních spekulací. Nezabývá se průmyslovou produkcí. To zabránilo vzniku klasické dělnické třídy, jež by se mohla přeměnit v hybnou sílu revoluce.

Historicky zde vznikla i mnohamilionová skupina občanů, která se na zisku z prodeje ropy nepodílí a je zcela vytlačena na okraj společnosti. V procesu výstavby základů socialismu je v současné etapě potřeba upevnit moc státu, aby se enormní zisky z exportu ropy vydaly správným směrem a vyřešily problém nejchudších vrstev.

Změny ve využívání ropných zisků

V dlouhodobém vývoji sloužily zisky pouze upevňování postavení domácí finanční oligarchie a ekonomické moci nadnárodních monopolů. Nyní musí být využívány nejen k řešení sociálních problémů, ale i k investicím do ekonomických a výrobních struktur, bez kterých se socialistický stát neobejde. Vláda se proto orientuje na řízení významných odvětví národního hospodářství. Již nyní plně kontroluje těžbu a export ropy. Dosáhla toho, že v zemi zůstává 96 % zisku. Zatím jej využívá k řešení sociálních problémů, odstraňování hladu a negramotnosti, ale usiluje i o rozšiřování výrobních kapacit. Základní ekonomické aktivity, jako jsou těžba a zpracování ropy, produkce cementu a oceli a další jsou znárodňovány a rozvíjeny státem. Zvolený postup umožní kromě uspokojování základních potřeb lidu i snadnější přechod k plánované ekonomice.

V zemi nejsou oligarchové s velkým srdcem

Až dosud musela vláda při řešení bytové výstavby jednat s vedením nadnárodních monopolů, ovládajících produkci cementu, určené zejména pro export. Jediným východiskem bylo znárodnění celého sektoru. Stejný přístup byl zvolen i k výrobě oceli pro zabezpečení bytové výstavby, obnovy infrastruktury přepravy ropy, plynu a vody. Vláda rovněž nemá jinou možnost, jak zabránit soukromým producentům a distributorům potravin uměle vyvolávat krize v zásobování potravinami, než je dostat pod svou kontrolu. Dosavadní producenti se zapojili nejen do globalizovaných podvodů s biopalivy, vyvolávajícími překotný růst cen potravin a hlad, ale i do manipulace s cenami mléka pro výživu děti.

Venezuela dováží 90 procent potravin

Latifundisté vlastní převážnou část orné půdy. Na venkově dosud existují feudální formy vlastnictví a produkce. Buržoazní vláda neřešila problémy zemědělství. Zisky z exportu ropy umožňovaly dovoz potravin. Vlastníci rozsáhlých plantáží, kteří jsou současně i rentiéři, se nestarali o rozvoj zemědělství. Své pozemky přeměnili v safari parky , využívané k trávení volného času lovem a rybolovem. Vláda byla proto nucena část pozemků vyvlastnit a rozdělit zájemcům o podnikání v zemědělství.

Socialismus je pro Venezuelu především otázkou národní a státní suverenity. Základem vytváření podmínek pro výstavbu socialismu se stane centrální plánování národního hospodářství. Sen o socialismu v zemi, kde většina občanů dosud žije v nouzi, bez sociálních vymožeností, přístupu ke vzdělání, kultuře a zdravotní péči, je bez podstatných změn nereálný. Tyto základní problémy jsou nyní řešeny. Vedení státu usiluje, aby nový systém produkce a distribuce získal socialistický charakter. Poněvadž řada levicových stran světa se zřekla možnosti výstavby socialistické společnosti, má pro politické vedení zásadní význam správná definice a program výstavby socialismu 21. století.

Nové socialistické myšlení

Nové politické myšlení se rodí jako výsledek dosavadních dobrých i neuspokojivých zkušeností z procesu výstavby socialismu ve světě. Venezuela stojí před rozhodující bitvou, ve které musí uchránit svou suverenitu a vrátit lidu zisky z exportu přírodního bohatství. O jejím výsledku a dalším postupu k socialismu rozhodne lid. Revoluční vláda již nyní přijímá opatření zejména v ekonomické oblasti. Socialismus nelze budovat v obklíčení kapitalistických struktur, z nichž mnohé zůstaly revolučním procesem nedotčeny. Některé bude možné reformovat, jiných se bude potřeba zbavit a vytvořit nové. Boj za socialismus v kapitalistickém společenském systému je složitý. Buržoazie má dostatečnou sílu k tomu, aby negativně ovlivňovala úsilí progresivní vlády. Pokud se vláda bude dopouštět chyb, mohou nakonec převážit. Revoluční moc dosáhla důležitých změn, ale dopustila se i chyb. Revoluce musí být sebekritická, odvážně diskutovat otázky akční jednoty a hledat správné cesty vpřed.

Volby guvernérů jednotlivých venezuelských států, primátorů a starostů měst 23. listopadu 2008 budou pro Jednotnou socialistickou stranu Venezuely velkou zkouškou. Boj o místa na kandidátkách neprobíhá pouze s opozičními stranami, ale i v koalici. Podle průzkumu veřejného mínění by měla zvítězit Jednotná socialistická strana s 55 % hlasů, což je málo vzhledem k iredentistickým tendencím některých opozičních kandidátů na guvernéry, podporovaným Spojenými státy, stejně jako oddálení možnosti opakování referenda o zásadních ústavních změnách, nezbytných pro výstavbu základů socialismu.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >