Co se o Kubě neřeklo

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 9. 2008

Twitter

Pozorně jsem sledoval mediální reakci západu na své nedělní zamyšlení o Olympijských hrách v Číně. Podstatné otázky z něj byly zcela ignorovány, jiné byly obhájci vykořisťování a rabování světa podle libosti zdůrazněny.  „Fidel Castro dnes obvinill soudce a mafii, že jsou zodpovědni za ubohé vystoupení kubánské delegace na Olympijských hrách. Ospravedlňuje také kubánského taekwondistu Angela Valodiu Matose, který byl doživotně diskvalifikován za kopnutí soudce do hlavy, a vyjádřil mu svou plnou solidaritu.“

„Kubánský exprezident v pondělí vyzval k hluboké revizi sportu na Kubě. Vyjádřil také svou solidaritu atletovi, který byl spolu se svým trenérem doživotně diskvalifikován za napadení soudce.“
„Castro projevil plnou solidaritu taekwondistovi, který byl doživotně vyloučen za napadení rozhodčího a soudce.“
„Castro je solidární s kubánským taekwondistou diskvalifikovaným za napadení.“
Seznam obdobných pasáží je dlouhý. Takto vypadal rozšiřovaný informační model. Nic jiného jsem nečekal. Stejně jako kubánští boxeři jsem byl odsouzen podplacenými rozhodčími a sudími a dobře jsem věděl, co budou publikovat.
O hladu, podvýživě, nedostatku léků, zařízení a sportovišť, s níž se potýká 80 % zemí, jež tam soutěžily, se nezmiňují ani slovem, jak se dalo čekat.
Vyzdvihl jsem zásluhy pořadatelské země posledních Olympijských her. Bez váhání jsem ocenil mimořádné kvality atletů, kteří byli úspěšní. Hodnotil jsem radost, emoce a lidské hodnoty, jež medailisté přinášeli miliardám lidí. Zvláště jsem ocenil mírové poselství, které v sobě nese Olympiáda, oproti každodennímu obrazu neustávajících jatek, zkázy, genocid a reálného nebezpečí vyhubení lidského druhu.
Co se o Kubě neřeklo:
1. Je to jediná země, kde neexistuje profesionální sport.
2. Je to jediná země, která před lety založila velkou Mezinárodní školu tělovýchovy a sportu na vysokoškolské úrovni, kterou absolvovalo mnoho mladých lidí ze zemí třetího světa a kde v současnosti studuje asi 1500 žáků, kteří neplatí ani jediný cent.
3. Je to jediná země, kde špičkoví atleti studují bezplatně tělovýchovu a sport s pedagogickm zaměřením a kde desetitisíce občanů vystudovalo tento obor na vysokých školách a nyní pracuje s dětmi, dospívajícími, mládeží a lidmi všech věkových kategorií. Mnozí z nich působí také jako odborníci za minimální náklady nebo v některých případech bezplatně i ve třetím světě, a tak přispívají k mezinárodnímu rozvoji sportu.
4. Je to jediná země z účastníků Olympiády v Beijingu, na níž je uvalena ekonomická blokáda nejsilnějšího a nejbohatšího impéria, jaké kdy xistovalo.
5. Je to jediná země z těchto účastníků, na níž je uplatňován Zákon o zvláštním zacházení, které vedle krvavých důsledků usnadňuje a podněcuje loupení kubánských atletů.
6. Naše země vyhradila specializovanou nemocni pro péči o zdraví špičkových sportovců.
Pravdy nelze zakrýt anestezií a ohňostroji Olympijských her.
V roce 1992, kdy jsme naplno prožívali (tzv.) speciální období, se Kuba v Barceloně umístila počtem zlatých medailí na pátém místě.
Na posledních hrách jsme ještě získali celkem 24 medailí - zlatých, stříbrných a bronzových - více než kterákoli jiná země Latinské Ameriky a Karibské oblasti.
Neváhejme provést objektivní analýzu našich sportovních aktivit a připravit se na budoucí bitvy a nezapomínajme přitom, říkám znova, že „v Londýně bude přítomen evropský šovinismus, svévolnuá korupce, nákup svalů a mozku, nezaplatitelná cena a velká dávka rasismu.“
Píši tyto řádky a vzpomínám, jak nás uprostřed Olympiády zasáhl cyklon Fay. Ve stejné době, kdy včera přilétala velká část naší delegace, přišla zpráva, že přímo k východním provinciím míři další cyklonová porucha. Dnes zesílíla a nabírá nebezpečnější směr pohybu. Je třeba posilovat nejen svaly, ale také ducha.
Naštěstí máme revoluci! Je zaručeno, že se na nikoho nezapomene. Dojde-li ke ztrátám na životech, nepůjde o stovky ani tisíce jako při přílivové vlně v Santa Cruz del Sur 9. listopadu 1932, nebo při Floře, jež zaplavila srdce provincií ve východní Kubě 3. října 1963, kdy ještě neexistovala jediná z našich dnešních regulačních nádrží, které jsou současně zdrojem pro zavlažování a běžnou spotřebu vody. Silná, energická a předvídavá civilní obrana naše obyvatelstvo chrání a dává mu větší bezpečí při katastrofách, než ve Spojených státech. Žádné nebezpečí však nelze vyloučit.
Také není možné spát na vavřínech. Stoupající frekvence a intenzita těchto přírodních fenoménů ukazuje, že se klima vinou člověka mění. Doba vyžaduje stále větší nasazení, pevnost a uvědomění. Že z toho těží i oportunisté a vlastizrádci, kteří k bezpečnosti a blahobytu našeho lidu ničím nepřispěli, není důležité.

Fidel Castro Ruz, 26.srpna 2008, 17.34 hod., (převzato z Cubadebate)

• < Předchozí
• Další >