Tempo vývoje událostí v Tunisku od 17. prosince 2010 překvapilo všechny pozorovatele i samotného presidenta Zéna El-Abidína Bin Ali. Tehdy nezaměstnanému vysokoškolákovi Buazizovi policajtka sebrala jediný prostředek k obživě jeho rodiny, kterým je vozík na prodej zeleniny. V důsledku zoufalství, do kterého jej tato situace dostala, sáhl k nejkrajnější formě protestu, k sebeupálení. Tento protest představoval jiskru, která zapálila velký společenský požár v celém Tunisku, kde buržoazie, členové rodiny Bin Aliho a cizí kapitál, měli ráj na zemi a drtivá většina občanů trpěla nezaměstnaností, emigrací, bídou, diktaturou a persekucí.

Bin Ali se k moci dostal v roce 1987 v důsledku převratu proti Habíbu Burgíbovi, prvnímu presidentovi Tuniska. Z Tuniska udělal zónu volného obchodu pro EU, kde zahraniční kapitál a dovoz byl osvobozen  od daní a cla, což vedlo ke krachu domácího průmyslu, k nezaměstnanosti, která ve skutečnosti dosahovala až 35% a k závislosti státního rozpočtu na turismu. Podporoval kompradorskou buržoazii a vznik mafiánského kapitalismu, kde několik blízkých rodin využívalo nejen procesu privatizace, ale možností celé země ve svůj prospěch. Pracující a drobní podnikatelé museli zaplatit náklady této politiky.

Tuniská komunistická dělnická strana (TKDS) charakterizuje Bin Aliho jako bosse mafie, který na jedné straně mluvil o lidských právech a občanské společnosti, a jeho režim současně zatýkal lidí, zabíjel je během mučení, vraždil vězně, zatýkal oponenty, ale i jejich příbuzné, přepadával jejich domy a kanceláře jejich advokátů. V době jeho vlády byly smeteny veškeré vymoženosti demokratického a odborářského hnutí. Autoritativním způsobem vládnul Tunisku 23 let ve jménu strany Ústavního demokratického shromáždění. Tunisko nikdy neprošlo etapou buržoazní demokracie, neboť od francouzského kolonialismu spadlo do diktatury H. Burgíby a následně do diktatury Bin Aliho.

Od nástupu k moci vedl kampaň proti členům TKDS. Mnozí z nich byli odsouzeni na několik let vězení. S. Hamma Hammami, mluvčí (předseda) strany byl např. odsouzen na 4 roky a 7 měsíců za nedostavení se k soudu, poté na 11 let a tří měsíce za členství v komunistické straně, nelegální schůze a rozdávání letáků. Kromě toho byl odsouzen na 5 let, a to na základě vykonstruovaného obvinění z  falšování dokumentů. Ve vězení čelil způsobům středověkého fyzického a duševního mučení. Byl absolutně izolován od vnějšího světa, v samovazbě, v cele 3x2 metry, bez vody, s otevřeným záchodem, bez okna, s matrací na zemi a neustále rozsvíceným světlem, bez práva na papír a tužku, ve vězení pro zločince s trestem smrti. Díky solidaritě soudruhů a dalších demokratů z Evropy, Afriky a Latinské Ameriky; díky úsilí mnoha občanských sdružení, Amnesty International, Mezinárodní federace lidských práv, Svazu arabských právníků, Sdružení demokratických právníků byl osvobozen, což ukazuje význam a důležitost mezinárodní solidarity pro politické vězně v Tunisku, zejména pro členy TKDS.

Tuniská komunistická dělnická strana bojovala za politické svobody, právo na práci, proti korupci, za vytvoření fronty s Generálním svazem tuniských pracujících, Svazem mládeže, žen, studentstva a s demokratickými silami. Dnes bojuje za ustavení vlády skutečné národní jednoty, za změnu volebního zákona a Tuniské ústavy, která zajistila vládnutí strany Ústavního demokratického shromáždění. Bojuje proti vážným snahám o ukradení ovoce lidového povstání a proti úsilí o změnu jeho směru, za odstranění vlivu struktur a osobností, které sloužily Bin Alimu.

Stojí za povšimnutí, že Tuniská komunistická strana byla založena v roce 1939. Dne 9. 12. 1985 revoluční část strany založila Tuniskou komunistickou dělnickou stranu. Dne 23. 4. 1993 se Tuniská KS byla přejmenována na státotvorné Hnutí Obnova.

Bin Alimu, který byl celou dobu podporován Evropskou unií a USA, nepomohla ani desetitisícová Presidentská bezpečnost. Pod nátlakem lidového povstání a po jeho uprchnutí do Saudské Arábie se dne 14. ledna 2011 jeho režim zhroutil. Povstání mladých lidí, nezaměstnaných, chudých, utiskovaných, demokratických a antiimperialistických sil inspiruje dnes národy v arabském světě, kde vládnou převážně buď monarchistické kolaborantské režimy nebo presidenti, kteří si nechávají křesla až do smrti, nebo si je připravují pro svoje syny s požehnáním americké administrativy.

Doc. Ing. Hassan Charfo, DrSc.

pozn. Popis k fotu: