Libye den poté

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 8. 2011

Twitter

Je odporné, jak o vývoji agrese proti Libyi informovala a informují česká média.

Všechny informace, komentáře i snímky z libyjských bojišť jasně prokazují, že válku proti režimu plukovníka Kaddáfího nevedli (především) bezbranní "rebelové", ale Severoatlantická aliance, která k tomu použila znetvořeného výkladu rezoluce RB OSN o "ochraně civilistů" před leteckými údery. Použila k tomu také celé své vojenské síly, především letecké a námořní. Navíc stále více proskakují důvěryhodné informace o tom, že "rebelové" byli Aliancí nejen důkladně vyzbrojeni moderními zbraněmi, ale také vojensky vyškoleni. Čas nám rovněž potvrdí, zda mezi "rebely" byli i příslušníci jiných zemí; i tyto a další podobné informace o přímém i nepřímém zapojení Aliance nyní vyplouvají na povrch. 

U vědomí rozhodnutí Aliance dovést válku proti Kaddáfímu do konce nebylo pochyb o tom, že Aliance válku vyhraje. Nyní nám jsou předváděny snímky jásajících libyjských davů na Zeleném náměstí v Tripolisu. Lidé padají na kolena, líbají "osvobozenou" zemi, u vytržení skákají, ale především pálí symboly dosavadního režimu, zelené vlajky a obrázky Kaddáfího. Snímky jsou pečlivě aranžovány - jakoby Kaddáfího skutečně svrhli sami Libyjci. Bude to zřejmě konec vlády důstojníků, kteří před 42 roky svrhli královský režim a začali budovat džamáháriji, stát "lidových mas". Čas také zhodnotí, co se jim podařilo a co nikoliv. Mně jako člověku, který v Libyi prožil pět let a měl možnost ji více poznat, současné snímky ze Zeleného náměstí v Tripolisu příliš připomínají africkou verzi Letenské pláně v Praze v r. 1989. Co bude poté, až se zrealizuje celá podstata tohoto politického (a jistě i ekonomického) převratu?

Především není vůbec jasné, o co dnes již deklarované vládě rebelů šlo a jde. Neexistuje žádný veřejně deklarovaný program, mimo vágní prohlášení o boji "za svobodu a demokracii". Přitom jsem si jist, že pro kmenově rozdělenou libyjskou společnost, kterou se Kaddáfí pokoušel stmelit, je evropský typ demokracie nepoužitelný. Do "odboje" se zapojili i včerejší nejbližší Kaddáfího spolupracovníci. Co to tedy bude za nový režim? Soudím, že jedním z prvních kroků nového, Aliancí instalovaného režimu, bude atak na miliardové libyjské rezervy v zahraničních bankách. Aliance bude požadovat uhrazení svých vlastních válečných nákladů, které jistě zasáhly i do jejích dílčích zemských rozpočtů. Bude požadovat úhradu za zbraně poskytnuté "rebelům" a jejich výcvik. Konta v řádu desítek miliard dolarů se citelně ztenčí.

Souběžně bude nově porcován podíl jednotlivých zemí, resp. ropných koncernů, na těžbě a distribuci libyjské ropy. Těžko uvěřit tomu, že bude zachován státní monopol, resp. státem kontrolovaná a regulovaná těžba dosavadními ropnými koncerny. Kam především poplynou miliardy dolarů spojené s tímto rozhodujícím libyjským zdrojem příjmů? Válkou poničená a decimovaná země bude potřebovat obrovské prostředky na obnovu toho, co bylo brutálním a nevybíravým bombardováním zničeno. Komu budou poskytovány zakázky na stavební práce?

Nepůjde jen o materiální škubání a porcování Libye. Co se stane s jejím dosavadním systémem služeb obyvatelstvu? Bude zachována promyšlená síť nemocnic a poliklinik a v nich poskytovaná bezplatná zdravotní péče? Čekám spíše enormní tlak na privatizaci zdravotnických služeb, jak se to nyní odehrává v Česku. A co bude se systémem škol a bezplatného vzdělání, který Libyi totálně zbavil negramotnosti? A jedna z velice důležitých otázek: Jak se změna režimu projeví v postavení libyjských žen, které tvoří polovinu společnosti? Půjde o návrat k muslimskému právu, nebo bude ponechán systém značné emancipace, nicméně necitlivě podřízené evropskému střihu?

Nemám pochyb, že dojde k jednoznačnému odklonu od dosavadní zahraničně-politické orientace. Doplatí na to chudá Afrika, jíž byl Kaddáfího režim investujícím přítelem. Budou se nově utvářet vztahy s "arabskými bratry", s nimiž si Kaddáfí příliš nerozuměl; týká se to především arabských monarchií, věrných spojenců USA. Prioritními přáteli budou země Severoatlantické aliance (také na úkor dvou zemí - Ruska a Číny), které svým obojakým stanoviskem při hlasování v RB otevřely agresi NATO vrátka. Stěžejní otázkou ovšem bude, jak se nový režim postaví k izraelsko-palestinskému konfliktu. Obávám se, že Palestinci ve svém zápase proti okupaci ztrácejí jednoho ze svých spojenců.

Otázek je mnoho, více než dost. Jak jsem však již napsal na počátku agresivní války: Nevěřím, že režim po odstranění Kaddáfího bude pro libyjskou společnost lepší. Souběžně se značnými obavami konstatuji, že otevřená agrese NATO proti Libyi byla dalším atakem proti základním principům mezinárodního práva.

Václav JUMR - velvyslanec ČSSR v Libyjské arabské socialistické lidové džamáhiríji v letech 1980-1985.

Haló noviny

25. 8. 2011

• < Předchozí
• Další >