Od Washingtonem vyprovokovaného a řízeného pokusu o puč proti prezidentu Hugo Chávezovi v dubnu 2002, vypracovala CIA celou řadu strategií k likvidaci nejpopulárnějšího jihoamerického vůdce. Americké vládní agentury jako "Národní nadace pro demokracii" (National Endowment for Democracy - NED) a "Americká agentura pro mezinárodní rozvoj" (US Agency for International Development - USAID) zvýšily finanční podporu opozici za posledních 10 let mnohonásobně. Finanční prostředky proudí do Venezuely prostřednictvím domácích nevládních organizací. USA poskytují opozici i přímou politickou podporu přes své poradce, stratégy a konzultanty. Jejich cíl je jediný: Prosadit volební vítězství opozice. Nelze při tom vyloučit ani snahu o vyprovokování další barevní revoluce.

Je potřeba zdůraznit, že americké vládní agentury jsou jen prodlouženou rukou CIA, Pentagonu a Ministerstva zahraničí. Zatím mají útoky proti Venezuele charakter obviňování z porušování dvoustranně i mezinárodně platných dohod typu: odmítání spolupráce v boji proti obchodu s narkotiky, mezinárodnímu teroru a obchodu s lidmi. Všechna obvinění jsou pouze politického charakteru, bez konkrétních důkazů, kterými by byla doložena. Plně však postačují k tomu, aby Kongres schvaloval miliony dolarů nejen k podpoře vládních i nevládních organizací USA, ale i k financování trvale rozšiřované přítomnosti vojenských sil v regionu a k pomlouvačným kampaním, které mají přesvědčit veřejnost, že hlavním nepřítelem Spojených států je Hugo Chávez.

Přes sliby dodržování zdvořilosti a vyhýbání se zasahování do vnitřních záležitostí, pokračuje Obamova administrativa v nepřátelských akcích vůči současnému venezuelskému vedení. Jako příklad lze uvést zařazení Venezuely na seznam zemí "teroristické osy zla", které nakonec vedlo k "zmrazení" diplomatických vztahů a odvolání velvyslanců.

Po nástupu Obamy došlo k urychlení zvyšování nepřátelství, započaté bývalým prezidentem Bushem. Zahraniční výbor Kongresu, ovládaný floridskými republikánskými poslanci Ileanou Rosovou-Lehtinenovou a Connie Mackem - zběsilými nepřáteli Cháveze - prosadil v Kongresu schválení přímých akcí proti němu a jeho vládě.

Venezuela nejenže vlastní největší zásoby ropy na světě (500 miliard barelů odhadovaných a 300 potvrzených), ale její geopolitická pozice v Jižní Americe s hranicemi s Karibskou, Andskou a Amazonskou oblasti z ní činí pro USA strategicky nejdůležitější zemi světa. Kromě ropy vlastní Venezuela rozsáhlí ložiska minerálů, těžkých kovů, uranu a vody.

Rostoucí autorita prezidenta Cháveze, a jeho vliv na celou Jižní Ameriku nenechávají USA a NATO v klidu.

Až dosud spočívalo jádro špinavé propagandy proti Chávezovi v jeho démonizování, zesměšňování a ignorování jeho postavení, s cílem vytvořit skreslený pohled na venezuelskou realitu. Přes několikeré volební úspěchy (volby vždy proběhly bez výtek pozorovatelů) v nichž Chávez vždy získal kolem 60% hlasů, představují korporativní světová média Cháveze trvale jako diktátora a Venezuelu jako "skomírající" stát. Opak je pravdou. Venezuela je nyní rostoucí, životem kypící demokracií, ve které dříve sociálně vyloučena a proamerickou vládou umlčována většina se svobodně podílí na rozvoji státu. Za vlády Huga Cháveze se snížila chudoba o 50%, jeho vláda garantuje bezplatnou, všeobecnou zdravotní péči a školní vzdělání. Nezaměstnanost se snížila z 15% na 6%. V zemi probíhá rozsáhlá výstavba bytů a nové infrastruktury.

Až dosud se Obama, podobně jako jeho předchůdce Bush, zdržoval osobních výpadů proti Chávezovi. Poslední interview, které poskytl Obama venezuelskému reakčnímu protivládnímu listu "El Universal" prokazuje, že v politice USA vůči Venezuele dochází k obratu. Obama v rozhovoru zařadil Venezuelu do jedné řady s Kubou a Íránem, které připravují spiknutí proti Spojeným státům. Interview bylo přenášeno největší, ve španělštině vysílající, televizí Univision, dislokovanou na území USA. Šlo až dosud o největší útok proti Chávezovi od jeho zvolení prezidentem v roce 1999.

V písemných odpovědích na otázky "El Universal" Obama (nebo jeho tým poradců) označil Venezuelu za diktátorský režim a vyjádřil své obavy z aktivit venezuelské vlády, zaměřených na omezování práv venezuelského lidu, ohrožování základních demokratických hodnot a odmítání podílet se na zajišťování bezpečnosti regionu. Jak je u Obamy a všech amerických představitelů zvykem, neuvedl k podpoře svých obviňování ani jeden konkrétní důkaz.

Jaká je současná politika venezuelské vlády? V průběhu Chávezovy vlády nedošlo ani k dílčím omezením práv, ba naopak, na základě nové ústavy, přijaté referendem v roce 1999, mají Venezuelané právo na bezplatnou zdravotní péči, školní vzdělání, bydlení, důstojnou práci, existenční minimum, rekreaci a kulturu, které nemá ani 300 milionů občanů USA.

Je přinejmenším cynické jeho tvrzení, že Venezuela, země s minimální vojenskou sílou, která nikdy nezaútočila na jiný stát, představuje hrozbu pro své sousedy a narušuje rovnováhu v regionu. Nelze při tom opomenout, dvě stě let dějin amerických invazí, masakrů, pučů, intervencí a dalších agresí proti téměř všem Latinskoamerickým a Karibským zemím, jak to učinil Obama.

Obama naopak zdůraznil venezuelské vztahy s Íránem: "Hodnotíme íránské aktivity, včetně vztahů s Venezuelou velmi vážně a budeme je důsledně sledovat," napsal.

Ne náhodou jeho vyjádření následovala poté, co již zmíněna televize Univision odvysílala hollywoodský "dokument" s názvem "Íránská hrozba", ve kterém je Chávezova administrativa obviňována ze spoluúčasti na teroristickém pokusu zavraždit v USA Saudsko arabského velvyslance, ze kterého je obviňován Írán a který je zjevným pokusem o provokaci, organizovanou americkými tajnými službami.

Přes směšnost tvrzení TV Univision, členové amerického Kongresu tlačí na Obamu, aby přistoupil k preventivním akcím proti Íránu i Venezuele.

(Nezapomeňme, že masakr v Iráku byl proveden na základě zcela vylhaného obviňování Husajna z držení zbraní hromadného ničení, které přednesl tehdejší ministr zahraničí USA Colin Powell v RB OSN.)

Americký buržoazní tisk rozpoutal navíc celou kampaň svých komentátorů "varujících" světovou veřejnost před rostoucí teroristickou hrozbou jižně od hranic USA. Tato vylhaná, ale o to nebezpečnější obvinění mohou být využita k přepadení Venezuely. (Vyvraždění desítek tisíc Libyjců a zničení kvetoucí země provedl světový imperialismus na základě podobných obvinění o vyvražďování libyjského lidu diktátorem Kaddáfím.)

Při tom Írán a Venezuela mají úplně normální obchodní vztahy. Jediné, co je odlišuje od mnoha zemí světa, jsou nesmírné zásoby energetických surovin a úsilí využít zisky z jejich prodeje k zajištění slušné životní úrovně občanů. Írán poskytuje Venezuele výrobní technologie pro produkci automobilů a kol, podílí se na bytové výstavbě a budování potravinářského průmyslu. Spolupráce má stěží něco společného s terorismem. Před časem venezuelská vláda dokázala, že na svém území nemá žádné "výcvikové tábory pro teroristy" nezabývá se konstrukcí jaderných hlavic k útoku proti USA.

Venezuela je mírumilovná země. Neohrožuje sousedy, ani žádné jiné státy. Nelze vyloučit, že Obamovo nekonečné štvaní vyústí nakonec v otevřené násilí. Proto je hluboce pravdivá výzva prezidenta Huga Cháveze k Obamovi, aby se spíše zaměřil na vlastní problémy doma a ne na vytváření nových v zahraničí.

Eva Golingerová - šéfredaktorka týdeníku Correo del Orinoco