1. Dvoje volby, pořádané pouhý měsíc po sobě (6. května a 17. června) měly společné prvky i určité rozdíly, jež určovaly volební kritéria mezi prvními a druhými volbami. Oboje volby se konaly v podmínkách vleklé kapitalistické ekonomické krize, jež zostřila státní dluh. Zvládnutí státního dluhu mělo za následek Memorandum I. s cílem vnitřního snížení hodnoty pracovní síly. Poté následovalo Memorandum II. jako doplněk Smlouvy o půjčce, jež přineslo nové sestříhání dluhu a nové znehodnocení pracovní síly.

Zároveň oficiální zdroje prosazovaly možnost nového kontrolovaného či nekontrolovaného bankrotu v podmínkách nového projevu ekonomické krize v eurozóně. Všechny tyto faktory, a stejně tak vysoká úroveň agresivity kapitálu, s účelem celkově převrátit pracovní vztahy, a nárůst nezaměstnanosti ovlivnily chování voličů. Boje dělnické třídy a lidových vrstev, jež vypukly a dostoupily vrcholu během krize, vytvořily vlnu lidového hněvu a nespokojenosti na úkor PASOKu a Nové demokracie (ND), ale zároveň systém zasáhly s cílem snížit lidový odpor, odklonit jej od radikálních cílů, s využitím provokací a chaosu.

V květnových volbách došlo k nevídanému a souběžnému pádu volebního vlivu PASOKu a ND, zatímco třetí partner v předcházející třístranické vlády - LAOS - nevstoupil do Parlamentu. KKE měla malý nárůst, ale s viditelnou ztrátou vůči seskupení SYRIZA ve velkých městských centrech. Zároveň získala hlasy od ostatních stran, hlavně od PASOKu a ND. Velká většina voličů těchto dvou buržoazních stran se rozptýlila především do ideologicky příbuzných politických stran, jejichž hlavním společným jmenovatelem bylo odsuzování Memoranda, jež vznášely coby příčinu krize a její zesilování. Z velké části nespokojenosti vůči PASOKu a ND získala SYRIZA, jež představila otázku levicové vlády a nových stran, tvořených poslanci, kteří opustili ND a SYRIZu, Nezávislých Řeků a Demokratické levice, a zatím poprvé fašistický a protikomunistický "Zlatý úsvit" získal významné množství hlasů a vstoupil do Parlamentu.

Ve druhých volbách ND a SYRIZA posílily, zatímco KKE utrpěla významnou ztrátu, 48.3% svých hlasů ze 6. května; kolem 55% ztráty dostala SYRIZA, a 38%, podle různých průzkumů, k volbám nepřišlo. Všechny další strany utrpěly ztráty - až na Zlatý úsvit a Demokratickou levici. V druhých volbách byla základním volebním kritériem nutnost vytvořit vládu s jádrem, jímž by byla ND nebo SYRIZA, zatímco volební kritéria založená na zrušení Memoranda byla významně oslabena. Místo zrušení bylo prosazeno opětovné projednání v kombinaci s ujištěním, že Řecko za každou cenu zůstane v eurozóně i v EU. Ačkoli v květnových volbách byla do určité míry vyjádřena pozitivní tendence odsoudit ND a PASOK, s jasným odmítnutím Memoranda a výběru pro EU, ve druhých volbách došlo k ústupu v bouři zastrašujících dilemat a očekávání okamžité úlevy od levicové nebo středo-levé vlády.

Nejviditelnějším negativním rysem volebních výsledků bylo významné snížení volebního vlivu KKE, posílení ND a SYRIZy, setrvání Zlatého úsvitu. K posílení SYRIZy došlo navzdory skutečnosti, že byla odhalena logika jak vyjít se systémem. Vládní program je předkládaný zbaven jakýchkoli výrazů s radikálními hesly, jež propagovali před volbami ze 6. května. V těchto podmínkách, víc než ve kterémkoli jiném období, byla proti straně zahájena systematická, značně promyšlená ideologická a politická ofenzíva, přizpůsobená potřebám systému k reformování buržoazního politického systému, s účelem polapit všelidovou nespokojenost v možnostech, jež neuškodí systému, a přesměrovat dynamiku, nesenou třídním bojem a organizovaným dělnickým hnutím.

ÚV má za to, že jsou vážné nedostatky v práci strany s jejím okruhem vlivu, jejími příznivci a přáteli, když vysvětlujeme naše postoje ve vztahu k charakteru voleb do buržoazního parlamentu a ke zvolení vlády ve všeobecném rámci systému. Což se nedostává do konfliktu s potřebou také posílit KKE v buržoazním parlamentu coby síly lidové a dělnické opozice, ale volby nesmí být brány jako veškerý smysl, odtažené od úrovně rozvoje třídního boje.

2. Boje, které se rozvinuly po vypuknutí a sílení krize, navzdory povstání s masovou účastí, dynamice forem boje (přes 30 rozvinutých stávek, masové demonstrace, zábory, neplacení obrovských daní a poplatků atd.) nevedly k pochopení charakteru krize, přijetí politické cesty z ní, ke konfliktu s EU tj. jednostranné zrušení dluhu, zespolečenštění soustředěných výrobních prostředků. Proběhly boje, které nezabránily opatřením. Nebyly provázeny nárůstem masové účasti v odborových organizacích dělníků a zaměstnanců, městských i venkovských samoživitelů, podstatnými změnami v rovnováze sil, vzestupem hnutí mládeže, posílením masové účasti ve zvláštních formách organizování žen. Hromadné odsouzení ND a PASOKu, skutečnost, že se jich zřekli mladí dělníci, hodně souviselo s otázkami řízení a méně už s třídním charakterem těchto stran, s činností monopolů a imperialistickým charakterem EU.

Bylo to provázeno poklesem očekávání a požadavků. To se ukázalo na podobných příkladech v dějinách, a z tohoto důvodu jsme upozorňovali od začátku roku 2010, že tu jsou dvě možnosti: hnutí může být poškozeno a může ustoupit nebo učinit významný krok směrem k protiútoku, politické roztržce a střetu s monopoly a buržoazními stranami. Připojení nových složek dělnické třídy a středních vrstev přispělo k masové účasti v bojích, a byly hlavně naplněny touhou po jiném vedení, jež by údajně zastavilo pokles a vyřešilo jejich akutní problémy okamžitě.

Nesouhlas s volbami EU, s memorandy, nešel ruku v ruce s pochopením, že toto vyjadřuje zájmy buržoazní třídy země. Kapitalistická krize a Memoranda byly zúženy na otázku sobeckých, nekompetentních a vůči vedení podlézavých vyjednávání buržoazního politického personálu. To byl základ povrchní, k memorandu nesouhlasné logiky, jako prosazuje SYRIZA, Nezávislí Řekové i Zlatý úsvit. Zvlášť negativní úlohu sehrál reformisticko-oportunistický proud, který je relativně silnější v těch dělnických a zaměstnaneckých složkách, jejichž trvalé postavení bylo až dosud jisté, s relativně vyššími platy a dávkami. Iluze, pokud jde o okamžité řešení bez konfliktu a roztržky s kapitálem, s EU, posílila u dělnické třídy v soukromém sektoru; ta náhle zakusila podmínky relativní i absolutní nouze, rozsáhlé nezaměstnanosti a nejistoty. Toto období vyžaduje zvláštní studii, aby bylo možné získat kompletnější závěry, pokud jde o ideologicko-politický boj, pouta, jež byla vytvořena mezi stranou a dělnickou třídou a lidovými vrstvami, studii, spojenou s vypracováním tezí pro 19. sjezd.

Různé složky buržoazní třídy, s pomocí buněk uvnitř ND a PASOKu, na něž vynakládají částečný vliv, a také s pomocí mechanismů státu, zahájily pokus zreformovat buržoazní politickou scénu. Viděly, že ani jedna z obou buržoazních stran by neměla pod kontrolou lidový hněv a pobouření, a následně tu bylo nebezpečí nestability buržoazního politického systému, jaký vznikl v podmínkách prohlubující se krize.

V tomto rámci a samozřejmě pod tlakem bojů, všeobecného lidového pobouření, se objevují nové fenomény (ve srovnání s obdobím post-diktatury), jako dezerce šedesáti poslanců, svržení G. Papandreoua, koaliční vláda PASOK-ND s L. Papademosem coby předsedou vlády, zpočátku s účastí LAOSu. Parlament začínal v roce 2009 s pěti stranami a skončil své funkční období s devíti stranami a politickými formacemi.

V tomto prostředí vznikly 6. května dva póly: jeden založený na ND coby středopravý pól, a druhý založený na SYRIZe coby levém středu, což přineslo volební výsledky ze 17. června. Pól, na němž je SYRIZA, byl posílen organizovaným masovým přechodem organizací PASOKu, vedeným velkou částí jeho oficiálních činitelů, především z veřejného sektoru, bývalých státních podniků, bank i ze státního aparátu. Organizovaný přechod zahrnoval i část místních organizací PASOKu. Tento přechod byl umožněn díky desiluzi a nespokojenosti, díky vlivu oportunistických pozic v těchto dělnických a zaměstnaneckých složkách. Buržoazní třída v zemi vložila důraz na přeskupení sociální demokracie, která je hlavním nástrojem šíření reformismu v dělnickém hnutí. Takto byl připraven terén ke zvolení nového parlamentu a vlády bez parlamentní většiny dvou tradičních buržoazních stran.

V období druhých voleb došlo k bezostyšnému zásahu Evropské komise, USA, Mezinárodního měnového fondu, OECD a mezinárodních sdělovacích prostředků, aby se tak zabránilo zpochybnění Memoranda-Smlouvy o půjčce v období, kdy propukla hlubší krize ve Španělsku a očekávalo se, že tato země, a spolu s ní i další, tj. Itálie a Kypr, se budou snažit vstoupit do režimu půjček od EU-IMF. K tomuto zásahu došlo v podmínkách vyostření rozporů a konkurence mezi předními mocnostmi uvnitř EU i jejich všeobecných rozporů s USA, Čínou, Ruskem a dalšími vycházejícími mocnostmi v celosvětové kapitalistické ekonomice. Řecký stát i politické strany "jednosměrky EU" jsou zahrnuty v různých verzích vývoje eurozóny, Evropské unie, v různých vyjádřeních úspornosti. Zároveň se jasně snaží odvrátit jakékoli tendence k všelidové emancipaci, a vytvořit nový bipolární systém, založený na ND a SYRIZe.

Červnové volby byly využity jako pokus a nástroj v meziimperialistické soutěži: jak budou rozdíleny ztráty zaviněné zostřováním a prohlubováním krize, jaké bude směřování eurozóny. Protimerkelovské rétoriky SYRIZy využily síly v USA-Británii a část evropských konkurentů z Německa, kteří se snaží omezit sílu eurozóny. Zároveň z toho měly prospěch ND-PASOK-DIMAR, které zastrašily lid vyhlašováním nebezpečí, že Řecko bude z eurozóny vyhozeno. Zásah se rozvinul do nevídaného zmanipulování voličů, s argumenty o nebezpečí vyhození Řecka z eurozóny a nebezpečí neschopnosti sestavit vládu.

3.  ÚV vyhodnocuje každý volební výsledek - ať už pozitivní či negativní, jako ten ze 17. června - a bere při tom v úvahu objektivní podmínky, v jakých volby proběhly, v souladu s činností a řešením problémů subjektivním faktorem. Vzájemný vztah mezi objektivním a subjektivním faktorem je nutný, protože jen tak může naše strana prozkoumat své konkrétní slabiny a chyby, aby tak získala schopnost prosadit svoji strategii v jakýchkoli podmínkách, ať už více či méně příznivých.

Šíře a trvalost volebního vlivu strany jsou dány úrovní třídního boje, a jsou jejím ukazatelem. Úroveň třídního boje vychází ze vzájemného působení činnosti subjektivního faktoru s objektivním určením faktorů, jimiž jsou vývoj v kapitalistické ekonomice, třídní rozvrstvení atd.

Podle výše uvedených kritérií sebekritického přístupu ÚV, pokud jde o činnost strany všeobecně i ve volebním období, je následující:

Za prvé: pokud naše činnost využila všechny možnosti, dané objektivními podmínkami v předcházejících létech k zostření třídního boje, k rozšíření sféry vlivu strany a k prohloubení její shody se strategií strany i s jejím odhodláním podporovat ji za všech podmínek, volby nevyjímaje, bez jakéhokoli zakolísání.

Za druhé: zda během volební kampaně způsob, jakým jsme se chopili problémů, i naše činnost přispěly tak, abychom posílili pozitivní tendence ve volbách a oslabili ty negativní, které jsou všeobecně dané úrovní třídního boje.

Přesněji:

• volby vysunuly do popředí dlouhodobé slabiny a průtahy v naší práci na přeskupení dělnického hnutí, posilování společenského spojenectví, budování strany v podmínkách, kde jsou potíže s organizováním mas, tak, aby byly vyčerpány všechny možnosti, vyplývající z objektivního vývoje. Tyto úkoly samozřejmě potřebují čas, vytrvalé úsilí a pevnou, vypracovanou orientaci. V závěrečné analýze nese prvotní zodpovědnost ÚV, a s ním vedoucí orgány, každá organizace Politbyra, podle toho, jak operujeme mezi masami v souladu s našimi postoji, bojovně a schopni shromáždit síly, které mají různé náhledy a různé úrovně zkušenosti a touží po akci.
  ÚV musí svoji práci vyhodnotit analyticky a specifičtěji, pokud jde o to, jak pracoval v období po 18. sjezdu na základě výše uvedených povinností, a zapracovat tyto závěry do důkladného sebekritického přezkoumání práce ÚV ve výhledu na 19. sjezd.
• ÚV také nedokázal, v souladu s požadavky boje i s jeho vlastními občasnými analýzami, orientovat celou stranu na to, aby se praktickým způsobem zaměřila především na mladší věkové skupiny na základě třídních kritérií. Tyto věkové skupiny vyrůstaly v podmínkách globální porážky dělnického hnutí, hluboké krize komunistického hnutí, pokusu nahradit komunistické hnutí sociálně demokratickým oportunistickým levicovým hnutím, které se bude snažit o spoluúčast na buržoazní správě. Nedokázal koordinovat práci celé strany s podporou a pomocí pro KNE, zvlášť ve vzdělávání, kde je ideologická ofenzíva dobře vypracovaná a uplatňuje významný vliv.
• Tyto faktory, i další, které budou zvýrazňovány v diskusi, budou představovat zhodnocení práce v předsjezdovém období. Ukázalo se, že musí být vytvořeny těsnější ideologicko-politické vazby s přáteli a příznivci strany, coby trvalý rys naší práce, nejen v obdobích, kdy je boj a vývoj ve vyostřené fázi. Ideologicko-politická diskuse o současných záležitostech nestačí. Významná část našich příznivců nemá povědomí o postojích strany, tj. co se týče vlád v rámci kapitalistického systému, vývoje v EU, vztahů mezi ekonomikou a politikou, charakteru kapitalistické ekonomické krize, obsahu lidové moci. To vyžaduje, aby stranické síly byly nápomocny a orientovány na rozvíjení větší kompetence při vysvětlování postojů strany a její strategie.
• ÚV, a především Politbyro, se slabě a nedostatečně vypořádávalo s potřebou stálého vypracovávání naší propagandy, aby tak třídní uvědomění nebylo odkláněno do neškodných programů v podmínkách, kde existuje spousta mnohostranných mechanismů k manipulaci. Stranická propaganda není živá a naplněná příklady a informacemi, vytaženými z vývoje ve hnutí a ze sektorů. Naše propaganda nezískala živý a vysvětlovací charakter. Problém propagandy nelze omezit na pouhý problém "politiky komunikace s veřejností". Navíc způsob, jakým jsou diskuse vedeny v TV, nemůže sloužit jako kritérium. Sebekritika ÚV ohledně propagandy platí pro formy živé propagandy, jež umožňuje dialog, spoluúčast, a ne pasivní sledování televizních programů, které nemohou sdělovat bohatost našich postojů, jejich základ a kritéria. Úloha internetu jakožto informačního prostředku mládeže a nástroj k napadání strany byla podceněna také.

4. ÚV soudí, že hlavní politická linie ve volbách odpovídala charakteru krize, východisku, jaké je pro lid nutné, v podmínkách, kdy by byla na obzoru nová protidělnická opatření, bez ohledu na různé manévry, s nimiž by vyšla vláda. Problém je, že ÚV nezjistil včas hloubku celkového poklesu obou stran, zvlášť zhroucení PASOK, ani zesilování podpory pro SYRIZu, plán k napadení strany. Zpočátku odhalil snížení vlivu PASOKu, jenž se přenesl na Demokratickou levici. Toto ale nevyužil k ovlivnění voličů KKE, jež vzešlo v předvolebních průzkumech. 15 dní před volbami byl zjištěn náhlý obrat k SYRIZe v kombinaci s oslabením PASOKu, Demokratické levice i KKE. Navzdory pokusům, podniknutým ke zjištění ztrát, nebyl jejich rozsah potvrzen v hodnoceních stranických organizací.

Podstatné je, že ÚV nezaměřil svoji pozornost na skutečnost, že poprvé ve srovnání s předchozími volbami museli těžce zkoušení lidé volit mezi vládou založenou na ND nebo PASOKu a vládou takzvané "levicové spolupráce" SYRIZy s KKE a Demokratickou levicí, a ve skutečnosti s falešným tvrzením SYRIZy, pokud jde o 50 křesel navíc. ÚV určil zvlášť komplikovaný, složitý charakter voleb hlavně po 6. květnu a ne předtím, a z tohoto důvodu formuloval svůj postoj, že to byly nejtěžší volby za posledních 40 let.

Závěr je, že ÚV měl určit rámec prvních voleb ve stejném duchu jako detailní zpracování bezprostředně po 6. květnu. Měl dát přednost frontě proti iluzi "levicové vlády" s vypracováním a formulováním vhodných hesel. Neobjasnil včas, že SYRIZA je novým politickým nositelem sociální demokracie, systematicky se pokoušejícím prolomit voličskou podporu KKE. ÚV nezareagoval včas na otázku, jak KKE vidí věc vlády lidové moci; jak politický boj dosáhne takového výsledku a jaké předpoklady jsou k tomu požadované, tak, aby bylo pochopeno, proč se KKE nepodílí na buržoazní vládě ke zvládnutí krize, na vládě, která operuje v rámci systému, což je takříkajíc na území kapitalismu. Postoj KKE, pokud jde o vládu lidové moci, měl být vyhlašován dříve a rozsáhleji, měl si osvojit nezbytnou agresivitu a neměl zanechat nezodpovězené zavádějící, klamné a úskočné tvrzení, jež bylo systematicky rozvíjeno, že KKE nechce na sebe vzít vládní odpovědnost. V období prvních voleb nespustily poplach ani obavy z nebezpečí, že strana utrpí ztrátu, pramenících ze systematického úsilí sil systému plánovitě prosazovat oslabování KKE. Nerozvinulo to do potřebného rozsahu ducha ostražitosti a obav mezi členy strany, v okruhu jejího vlivu. Což samozřejmě neznamená, že vypracování vhodné taktiky ve volebním období by bylo umožnilo zvrat reformistického proudu ve prospěch vlády ke zvládnutí krize. Její vývoj má objektivní základ, koresponduje s potřebami buržoazní moci. Je nicméně pravděpodobné, že by strana byla utrpěla menší ztráty a byla by bývala významněji bránila atmosféře zklamání, jaká byla důvodně vytvořena volebním výsledkem, především mezi příznivci a přáteli strany.

Někteří příznivci a přátelé strany, ale také malá část členů strany, poznamenávala, že strana neměla během procesu přípravných mandátů činit návrh na vládu, jenž SYRIZA samozřejmě odmítla, neboť by to bylo vzneslo problém vyvázání se, jednostranného zrušení dluhu, roztržku s rozhodnutími EU a monopolů. Tvrdí, že takto by byla SYRIZA neudržela iniciativu.

ÚV usoudil, že strana jednala správně, když nepřijala logiku diskutování se SYRIZou během procesu přípravných mandátů. Strana nemůže a neměla by pokračovat v činnostech, jež zesilují zmatek, pokud jde o charakter této formace, která nemá žádný vztah k linii konfliktu a k roztržce s monopoly, s imperialistickými svazy. Síla SYRIZy ve volbách potvrzuje, že buržoazní politický systém má alternativní plány na její ovládání.

5. ÚV soudí, že obě volební bitvy, bez ohledu na obecně vyjádřené nedostatky a ztráty, představuje dědictví, neboť strana odvedla pozoruhodnou práci při objasňování dvou cest vývoje, charakteru kapitalistické krize, problému dělnické a lidové moci, postoje strany ke spoluúčasti na vládě buržoazní správy.

KKE v tomto boji plavala proti přílivu, ve zvlášť těžkých a složitých podmínkách. Také čelila slabostem, nedostatkům a průtahům, s nimiž se mohla a měla vypořádat, protože výzvy boje v příštím období ostře porostou.

ÚV vypracoval program činnosti strany v následujícím období, jemuž se stranické organizace přizpůsobí. Vyzývá členy strany i KNE, aby stáli v první linii boje spolu s přáteli a příznivci strany i s dalšími radikály při shromažďování sil a protiútoku, se zaměřením na pracoviště a sektory na místní, odborové i celonárodní úrovni, v souladu se základní povinností přeskupit dělnické hnutí.

Musíme zvýšit naši schopnost přizpůsobovat a vysvětlovat naši strategii vedení bojů podle vyostřování společenských rozporů všeobecně i specificky, podle každého jednotlivého problému. V tomto rámci bychom se měli zaměřit na vypracování postojů z našeho vlastního úhlu pohledu, pro každý sektor, týkajících se společenských problémů, nezaměstnanosti, problémů zdravotní péče a léčení, klesání už tak bídných příjmů díky daním, privatizace, vzdělání, zdravotní péče a dalších akutních problémů dělnické třídy, samoživitelů, chudých zemědělců, na úrovni každého sektoru, kraje a pracoviště.

Strana bude v popředí podobných bojů v parlamentu i mimo něj, a bude zlepšovat činnost své parlamentní skupiny.

Musíme pracovat na úspěšném 38. festivalu KNE a ODIGITISu, jehož hlavním heslem je "Pomozte tomu, kdo se zvedl k revoltě... musíte být připraveni převzít velení, teď!". Jeho úspěch bude záviset na rozsahu, v jakém vedení strany bude orientovat všechny základní organizace strany i KNE k informační diskusi, k oběhu vstupenek podle politických kritérií, k práci na shromažďování sil, ke komunikování s mládeží, s mladými nezaměstnanými, se studenty i s ostatními pracujícími.

Překlad Vladimír Sedláček 

Další články k tématu voleb v Řecku:

První zhodnocení volebního výsledku ze 17. června 

Prohlášení Aleky Paparigy, generální tajemnice KKE, k výsledkům parlamentních voleb 17. června

Posílení KS Řecka určí postavení lidu den po skončení voleb

Role Komunistické strany Řecka v současné situaci

Ještě k výsledkům voleb v Řecku

Stanovisko ÚV Komunistické strany Řecka k výsledkům voleb z 6. května 2012

Úvodní vystoupení A. Paparigy, generální tajemnice ÚV KKE, při tiskové konferenci 10. května 2012

Pro trpící lid je "levicová" vláda "děravým záchranným člunem"

Aleka Papariga k výsledkům řeckých voleb