Ještě jednou se dovolím vrátit k tématu Palestiny a pro svůj článek použiji parafrázi z vystoupení izraelského premiéra Netanjahua při jeho děkovné návštěvě v Praze dne 5. prosince. Doslova řekl: "To, co je správné, není vždy populární. Před 74 lety v Mnichově světové velmoci přinutily tuto hrdou demokracii, aby obětovala své životní zájmy. Mezinárodní společenství tleskalo, téměř bez výjimky. Říkali tomu 'mír pro naše dny' a namísto toho to vedlo k největší válce v historii". Domnívám se, že není většího cynismu než srovnávat Mnichov roku 1938 a úspěšné hlasování Valného shromáždění OSN o udělení statutu nečlenského pozorovatelského státu Palestině a klást mezi toto rovnítko.

V září roku 1938 ustoupily tehdejší evropské mocnosti Francie a Velká Británie tlaku se stále více rozpínajícího nacistického Německa a ambiciózní fašistické Itálie, aby s nejasnou vidinou míru obětovaly jeho rozpínavé politice Československo, o necelý rok později pak vypukla druhá světová válka, která si vyžádala desítky milionů mrtvých. Tento akt srovnává premiér izraelského státu s tím, že po 64 letech útlaku, odpírání a genocidy jeho obyvatel se dočkala Palestina prvního, symbolického kroku, na své dlouhé cestě k samostatnému suverénnímu státu.

Tragédii Mnichova si dovolil vzít do úst člověk, jehož stát uplatňuje proti Palestincům politiku apartheidu. Nebojím se toto slovo použít, neboť jihoafrický režim před rokem 1990 a politika Izraele vůči Palestincům má mnoho společného. Mnoho jihoafrických univerzitních profesorů, ale i dalších uznávaných kapacit po návštěvě Izraele veřejně prohlásilo, že zde byl apartheid doveden ještě k zrůdnější dokonalosti. Vytváření uzavřených ghett, obehnaných ploty či zdmi, které oddělují Palestince na západním břehu Jordánu od systematicky stavěných, na palestinské půdě, nelegálních izraelských osad, činící je často nedostupné dopravními prostředky. Oddělené silnice pro izraelské osadníky a palestinské obyvatelstvo. Šikanující osobní kontroly při každém odchodu z těchto ghett na území nelegálně obývaná Izraelci. Výstavba nelegálních izraelských osad na místě vodních zdrojů a jejich odpírání Palestincům, kteří jsou pak především v letních měsících od nich zcela odstřiženi. Palestinská samospráva zcela závislá na Izraeli. Pásmo Gazy obehnané zdí a neprodyšně uzavřené; námořní blokáda Gazy; nemožnost, aby Palestinci z této oblasti kamkoli vycestovali; zdrcující embargo a zhruba 40% nezaměstnanost. To je obraz dnešní rozdělené Palestiny!

Čtyři miliony Palestinců žijí na okupovaném západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, dalších zhruba pět milionů pak převážně v uprchlických táborech v okolních zemích. Tato situace přetrvává již po několik generací, je jen těžké se divit, že mnoho Palestinců nevidí z této situace východiska a hledá je v extremních řešeních.

Podle Netanjahua má židovský stát zájem na "trvalém a upřímném míru, který lze bránit". Jestli však bude současná politika Izraele pokračovat stejným směrem jako doposud, nebude už tento mír možné s nikým uzavřít...

Ludvík Šulda

(z Haló novin)