Výsledky Hugo Chaveze

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 12. 2012

Twitter

Mezi nejvýraznější faktory úspěchu Chavezovy vlády a jeho zdrcujícího vítězství v těchto volbách v říjnu roku 2012 patří omezení chudoby, výsledku dosažitelného jen díky kontrole národní ropné společnosti PDVSA a použití mohutných vstupů ne ve prospěch malé slupiny, tak jak to dělaly předcházející vlády, ale pro budování infrastruktury a investování do sociálních služeb, které Venezuelané tolik potřebovali. V posledních deseti letech vláda zvýšila výdaje do sociálních služeb o 60,6 % v celkové hodnotě 772 mld. USD.

Chudoba se neměří pouze nedostatkem ekonomických vstupů, ani blahobyt se nedá posuzovat z pouhé nepřítomnosti nemocí. Jsou mezi sebou propojeny a podřízeny více faktorům, anebo určeny řadou sociálních procesů. Aby bylo možné poskytnout objektivní rámec reálného pokroku jako výsledku bolívarovské revoluce ve Venezuele v posledních 13 letech, je zásadní posuzovat klíčové údaje, které máme k dispozici z oblasti sociálních faktorů podmiňujících blahobyt a chudobu: vzdělání, nerovnost, práce a příjem, potravinová bezpečnost, sociální pomoc a sociální služby.

Když posoudíme faktory určující blahobyt, zjistíme, že Venezuela je v současné době země s nejmenší sociální nerovností ze zemí této geografické oblasti (měřeno Giniho koeficientem), které snížila nerovnost o 54 % a chudobu o 44%. Chudoba klesla ze 70,8 % v roce 1996 na 21 % v roce 2010. Extrémní chudoba se omezila ze 40 % v roce 1996 na 7,3 % v roce 2010. Přibližně 20 milionů lidí mělo prospěch z programů proti chudobě, které se nazývají "Misiones" (do dnešních dnů začalo pobírat starobní důchod 2,1 milionu starších osob neboli 66% seniorů, zatímco před nástupem této vlády to bylo pouze 387 000 osob, které dostávaly důchody).

Vzdělání je jedním z určujících faktorů pro hodnocení blahobytu a chudoby lidu a bolívarovská vláda přikládá vzdělání mimořádnou váhu, je na ně určeno více jak 6 % HDP. UNESCO vyhlásilo, že negramotnost se postupně snížila a Venezuela je třetí zemí v oblasti z hlediska míry negramotnosti. Vzdělání je bezplatné od jeslí po studium na VŠ; 72 % dětí navštěvuje veřejné školky a 85% dětí školního věku navštěvuje školy. Existují tisíce nově postavených škol, mezi které patří i 10 nových univerzit. Země je na druhém místě v Latinské Americe a na pátém z celosvětového hlediska, pokud jde o počet univerzitních studentů. Je také pravda, že jeden ze tří Venezuelanů je zapsán do výchovného programu nebo jiných forem studia. Je dále velkým úspěchem, že Venezuela je dnes na stejné úrovni jako Finska, pátá země na světě z hlediska štěstí obyvatel.

Před nástupem Chaveze k moci v roce 1998 trpělo 21 % populace podvyživou. Venezuela vytvořila síť asistované distribuce potravin zahrnující prodejny potravin a supermarkety. Zatímco v roce 1980 bylo 90% potravin dováženo, dnes se dováží méně jak 30%. Program Agro-Venezuela poskytl 454 238 úvěrů pro zemědělské výrobce a jen v roce 2012 takový úvěr získalo 39 000 z nich. 5 milionů Venezuelanů dostává potraviny zdarma, 4 miliony z nich jsou děti ve školách a 6000 kuchyní nakrmí 900 000 osob. Agrární reforma a politika směřující k podpoře zemědělských výrobců zlepšila síť distribuce potravin pro domácnosti. Výsledky všech přijatých opatření v oblasti potravinové bezpečnosti se projevují v míře nedostatečné výživy, která klesla na pouhých 5% a dětská podvýživa ze 7,7 % v roce 1990 klesla na 2,9% dnes. Jsou to všechno i významné výsledky dosažené v oblasti zdravotnictví

Následuje seznam některých nejdůležitějších údajů, které jsou k dispozici z oblasti veřejného zdravotnictví[iv],[v],[vi]:

• propad dětské úmrtnosti z 25 promile v roce 1990 na současné 1 promile;
• - přístup k čisté vodě pro 96 % (ohromující údaj) populace (což byl jeden z cílů revoluce);
• v roce 1998 měla země k dispozic 18 lékařů na 10 000 obyvatel, dnes je to 58 lékařů na 10 000 obyvatel. Veřejné zdravotnictví může počítat s 95 000 lékaři;
• bylo potřeba desítek vlád, aby se vybudovalo 5081 nemocnic, zatímco za pouhých 13 let bolívarovské vlády jich bylo vybudování 13 721 (nárůst o 169,6%);
• Barrio Adentro (neboli asistenční program existující díky pomoci 8000 kubánských lékařů) zachránil život přibližně 1,4 milionů osob v 7000 nemocnicích a zahrnoval 500 milionů návštěv;  
• Jen v roce 2011 získalo 67 000 Venezuelanů zdarma obvykle drahé léky v případě 139 různých onemocnění, mezi kterými jsou nádory, žloutenka, osteoporóza, schizofrenie a další; dnes existuje 34 center pro závislosti;
• v 6 letech bylo zařazeno do speciálních programů 19 840 osob bez přístřeší a prakticky neexistuje fenomén dětí na ulicích;
• Venezuela má dnes nejrozsáhlejší intenzivní péči v oblasti;
• síť 127 veřejných lékáren prodává léky za dotované ceny, což znamená 34% až 40% úsporu pro pacienta;
• 51 000 osob podstoupilo speciální oční léčbu dík programu "Mision Milagro", který vrátil zrak 1,5 milionu Venezuelanům.

Události z roku 2011, kdy silné tropické deště zanechaly 100 000 osob bez přístřeší, jsou příkladem jak vláda dokázala okamžitě odpovědět na reálné potřeby obyvatel. Evakuovaní byli okamžitě přepraveni do bezpečí veřejných budov a hotelů a za pouhých 18 měsíců vláda postavila 250 000 bytů. Vládě se přirozeně nepodařilo odstranit všechny sociální problémy, ale Venezuelané uznávají že bez ohledu na nedostatky a chyby, stojí tato vláda na straně lidu a snaží se používat zdroje pro uspokojení potřeb lidu samotného. V tomto rámci se ukazuje, jak venezuelská demokracie rozvíjí intenzivní spoluúčast na politickém životě - s 30 000 obecními radami, které identifikují sociální potřeby na místní úrovni a monitorují jejich uspokojování a umožňují tak obyvatelstvu stát se protagonistou změn, které si sami přejí.

Venezuelská ekonomika je charakterizována nízkým dluhem, značnými ropnými rezervami a značnými úsporami a bez ohledu na to západní ekonomové obviňují Chaveze a opakují ad nauseam, že ekonomika Venezuely je neudržitelná a předpovídají její kolaps, jakmile se zastaví zisky z ropy a jejích derivátů. Je s podivem, že titíž ekonomové nepředvídají takový osud ekonomikám založeným na těžbě ropy a jejich derivátech jako je Kanada a Saudská Arábie. Přehlížejí z důvodu jejich politického přesvědčení, že ropné rezervy Venezuely dosahují 500 miliard barelů - jsou jedny z největších na světě a považují investice z výtěžků z ropy do sociální oblasti za mrhání nebo malicherné úsilí. V každém případě v posledních 13 letech vybudovala bolívarovská vláda průmyslový a zemědělský sektor, nesrovnatelný s tím, co vykázaly předcházející vlády za 40 let a její ekonomika posiluje i v rámci scénáře globální finanční krize. Jedním z faktorů indikujících rostoucí diverzifikaci ekonomiky je skutečnost, že stát dnes získává z daní tolik jako z ropy díky konsolidaci a schopnosti vybírat daně a přerozdělovat bohatství. Za pouhé desetiletí získal stát 251 694 milionů USD na daních, což je více než kolik získal z ropných produktů. Jedním z významných ekonomických údajů je snížení míry nezaměstnanosti z 11,3% na 7,7 %; zdvojnásobil se počet těch, kteří využívají výsledky sociálně-zdravotního zabezpečení, veřejný dluh, který představoval 20,7% HDP, činí nyní 14,3 %, místní indiánské hospodářství získalo výhody z rozšíření družstevnictví. Obecněji řečeno, ekonomika Venezuely vzrostala za posledních 10 let o 14,4%, neboli měla roční růst 4,3 % (viii).

Je mnoho evropských zemí, které hledí na tyto údaje se závistí. Ekonomové, kteří dlouhodobě studují venezuelskou ekonomiku, tvrdí, že, "to, co se předpovídá z hlediska ekonomického kolapsu, rozpočtu či krize, nebo dalších pesimistických prognóz, se podobně jak u mnoha dalších ekonomických předpovědí ukazuje jako chybné. Ekonomický růst Venezuely je dnes udržitelný a může pokračovat v těchto rytmech dlouho, pokud ne ještě lépe." (ix).

Podle Global Finance a World Factbook CIA má Venezuela následující ekonomické ukazatele (x) : míra nezaměstnanosti 8%, veřejný dluh na úrovni 45,5 % HDP (zatímco v případě EU tento ukazatel dosahuje 82,5 %), vykazuje růst HDP, příjem na hlavu 13 070 USD. V roce 2011 ekonomika Venezuely překonala všechny očekávání s růstem 4,2 % a v první polovině roku 2012 dosáhla růstu 5,6 %. Poměr mezi HDP a dluhem je pod úrovní USA a Velké Britanie, lepší než u evropských zemí, inflace poslední 4 roky klesá a dosahuje v posledním čtvtletí roku 2012 míry 13,7%. Také The Wall Street Journal tvrdí, že trh s akciemi ve Venezuele dosáhl v říjnu roku 2012 historického vrcholu a je nejlepší na světě, přičemž venezuelské tituly jsou považovány za nejvýnosnější z nastupujících trhů.

Vítězství Hugo Chaveze mělo silný celosvětový dopad, mnozí uznávají, že to byl on, kdo umožnil radikální změny nejen v jeho zemi, ale v celé Latinské Americe, kde byly zvoleny další pokrokové vlády, a došlo k přeskupení regionální rovnováhy. Vítězství je o to významnější, když vezmeme v úvahu mimořádnou politickou a strategickou podporu poskytnutou opozičním stranám a médiím ze strany spojenců v USA. V roce 2002 financoval Washington opozici ve Venezuele částkou 100 milionů USD a jen v roce 2012, kdy byly volby, 40-50 miliony USD. Lid Venezuely nedal na propagandu v médiích nasměrovanou proti prezidentovi. Přitom v tomto sektoru působí 95% soukromých médií, která působí proti Chavezovi (xii).

Pokrokové změny v oblasti způsobily, že se objevila skutečně nezávislá infrastruktura pro Jižní Ameriku s organizacemi zaměřenými na integrační politiku jako je Banca del Sud, CELAC, ALBA, PETROSUR, PETROCARIBE, UNASUR, MERCOSUR, TELESUR a tyto organizace ukazují zbytku světa, že po tom všem existují ve dvacátém prvním století ještě sociální a ekonomické alternativy (xiii). Míra zadlužení v Latinské Americe se, vzhledem k tomu, že jsou zde realizovány jiné modely rozvoje než u globálního kapitalismu, a to v jasném kontrastu s Evropou, snižuje.

Změny ve Venezuele nejsou abstraktní. Vláda prezidenta Chaveze významně zlepšila životní podmínky Venezuelanů, a aby bylo dosaženo tohoto cíle, zapojila je do účasti na aktivním politickém dění (xiv). Tento nový model sociálního rozvoje měl v poslední době mimořádný dopad na celou Latinskou Ameriku, včetně Kolumbie a centristických vlád, kterých je v oblasti většina, a které postupně směřují stále více vlevo a vidí Venezuelu jako katalyzátor schopný vést k vyšším úrovním demokracie, národní suverenity a ekonomického a sociálního pokroku (xv). Žádný druh neoliberální rétoriky nemůže zastřít fakta. Desítky nepřátelských expertů mohou do nekonečna diskutovat o skutečnosti, zda bolívarovská revoluce má či nemá socialistické rysy, zda je reformistická anebo revoluční (je pravděpodobné, že vykazuje obojí současně), ale nakonec jsou faktem výsledky, které byly výše uvedeny. Toto více než každá cokoli jiného přivádí k nepříčetnosti opozici jak ve Venezuele, tak i v neokoloniálních zemích. V rubrikách časopisu The Economist tyto údaje nenajdeme, dává přednost opětovné předpovědi blížícího se ekonomického zhroucení Venezuely a španělský El Pais raději nechává hovořit jednoho z architektů Caracaza (Caracazo se říká masakru 3000 osob v Caracasu během protestu proti utahování opasků v roce 1989), ministra financí předcházející vlády Moisese Naima, a pokračuje v antichavezovské posedlosti. Ale nikdo nemůže přebít skutečnost, že Human Development Index (Index ekonomického rozvoje) OSN přidělil Venezuele 71. místo ze 176 zemí, a Venezuela si za posledních 10 let polepšila o 7 míst.

A toto je důvod, pro který Chavezova bolívarovská revoluce přežije i venezuelského socialistického vůdce.

Carles Muntaner je profesor na univerzitě v Torontu, kde se věnuje vzdělávání středního zdravotnického personálu, veřejnému zdravotnictví a psychiatrii. Více jak deset let se věnoval výzkumu aspektu veřejného zdravotnictví v bolívarovské revoluci. Výsledkem jsou například knihy "History Is Not Over. The Bolivarian Revolution,Barrio Adentro and Health Care in Venezuela", "The Revolution in Venezuela".

María Páez Victor je venezuelskou profesorkou sociologie, zaměřuje se na oblast zdraví a lékařství.

Joan Benach je profesorem Universitat Pompeu Fabra di Barcellona. Podílel se na mnoha studiích zdravotnické politiky bolívarovské revoluce.

[i] Páez Victor, Maria. "Why Do Venezuelan Women Vote for Chavez?" Counterpunch, 24 aprile 2012 http://www.counterpunch.org/2012/04/24/why-do-venezuelan-women-vote-for-chavez/print

[ii] Venezuela en Noticias, Venezuela en Noticias Venezuela en Noticias, Venezuela en Noticias Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

[iii] Gallup Poll 2010

[iv] Muntaner C, Chung H, Mahmood Q and Armada F. "History Is Not Over. The Bolivarian Revolution, Barrio Adentro and Health Care in Venezuela." - T Ponniah and J Eastwood The Revolution in Venezuela. Harvard: HUP, 2011 pag. 225-256; si veda anche 4, Muntaner et al 2011, 5, Armada et al 2009; 6, Zakrison et al 2012

[v] Armada, F., Muntaner, C., & Navarro, V. (2001). "Health and social security reforms in latin america: The convergence of the world health organization, the world bank, and transnational corporations." International Journal of Health Services, 31(4), 729-768.

[vi] Zakrison TL, Armada F, Rai N, Muntaner C. "The politics of avoidable blindnessin Latin America-surgery, solidarity, and solutions: the case of Misión Milagro."Int J Health Serv. 2012;42(3):425-37.

[vii] Ismi, Asad. "The Bolivarian Revolution Gives Real Power to the People." The Canadian Centre for Policy Alternatives Monitor , December 2009/January. http://www.policyalternatives.ca/publications/monitor/latin-american-revolution-part-iv

[viii] Carmona, Adrián. "Algunos datos sobre Venezuela", Rebelión, Marzo 2012

[ix] . Weisbrot, Mark and Johnston, Jake. "Venezuela's Economic Recovery: Is It Sustainable?" Center for Economic and Policy Research, Washington, D.C., September 2012.

[x] Hunziker , Robert. "Venezuela and the Wonders of Equality". 15 ottobre, 2012

[xi] Golinger, Eva. "US$20 million for the Venezuelan Opposition in 2012", http://www.chavezcode.com/2011/08/us-20-million-for-venezuelan-opposition.html

[xii] Páez Victor, Maria. "Chavez wins Over Powerful Foreign Conglomerate Against Him", Periódico América Latina, 11 ottobre, 2012

[xiii] Milne,Seumas. "The Chávez Victory Will be Felt Far Beyond Latin America" , Associate Editor, The Guardian, October 9, 2012:

[xiv] Alvarado, Carlos, César Arismendi, Francisco Armada, Gustavo Bergonzoli, Radamés Borroto, Pedro Luis Castellanos, Arachu Castro, Pablo Feal, José Manuel García, Renato d´A. Gusmao, Silvino Hernández, María Esperanza Martínez, Edgar Medina, Wolfram [xv] Weisbrot, Mark."Why Chávez Was Re-elected". New York Times. 10 ottobre 2012

Zdroj: www.counterpunch.org , 14. 12. 2012

Překlad: Komunistický svaz mládeže   

• < Předchozí
• Další >