Nedávno přinesla média zprávu o smrti malých Afgánek po výbuchu miny. Západní média (včetně těch českých, například zde) pokrytecky přinesla dovětek, že se jednalo o protitankovou minu talibanu nebo sovětské armády. Italský web gazzettino.it však poukázal na to, že se jednalo o minu NATO italské výroby a tedy další z řady zločinů okupačních sil (jejíž je aktivní součástí Armáda České republiky).

Zatímco celá Amerika v čele s Obamou pláče nad masakrem dvaceti školáků z Newtownu (Connnecticut), který způsobil dvacetiletý chlapec (jistě blázen, ale i extrémní produkt národa, který má násilí v krvi, a snažící se zatáhnout do tohoto způsobu života celý Západ) a kterému světová media věnují každý den půl tuctu stránek této tragické události, deset dětí v Afganistanu, sbírající dříví v lese poblíž své vesnice v provincii Nangarhár (východní Afganistan) vyletělo do vzduchu při explozi miny. Další dvě byli těžce zraněny.

Světová media věnovala zprávě, pokud se už o ní zmínila, jen několik řádků. A to je pochopitelné. Afgánci, i když jsou to děti, nejsou přece skutečně lidské bytosti jako ty na Západě a tím méně jako americké děti. Nepřísluší k "vyšší kultuře".

Zajímavější je, jak byla informace sdělena. "Jednalo se o protitankovou minu, snad z období sovětské invaze nebo o munici, opět protitankovou, Talibanu."

Hromada lží. K aktivaci protitankové miny je potřeba váha obrněnce, nepostačuje váha dítěte. Mina byla protipěchotní. Taliban je nepoužívá. Nejen proto, že ediktem z 15. října 1998, kdy vedl válku s Massudem, to Mullah Omar zakázal, když její použití označil za nemorální, ale také proto, že gerile jsou k ničemu. Je velmi obtížné si představit vojáka NATO, jak se pěšky pohybuje v nějakém lese. Síly NATO se pohybují výlučně na obrněncích. Byla to protipěchotní mina vyrobená v italské zbrojovce Oto Melara (je přece třeba, aby naši pracující neztratili pracovní místa, ať to stojí, co to stojí). Kdežto pro síly NATO jsou protipěchotní miny velmi výhodné, protože bojovníci Talibanu se pohybují pěšky a skrývají se v terénu. Tento typ min byl tedy rozeset na afgánském území a především v blízkosti základen NATO a na jejich předsunutých stanovištích. Jestli pak vyletí do vzduchu nějaké dítě při sbírání dřeva nebo šišek, žádné vzrušení, je to "nehoda, která se dá i připsat sovětské okupaci před třiceti či čtyřiceti léty."

Mimoto, Američané si neberou servítky, i když jsou v oblasti cíle děti. Před několika měsíci stíhač přivolaný k obléhané základně usmrtil devět dětí, které zrovna sbíraly dříví na otop v lese. Zaměnil je za gerilu.

Od započetí "mírové mise" ISAF-NATO zahynulo přibližně 80 000 afgánských civilistů. Buď byli zabiti bombardéry, často bezpilotními prostředky, které střílí vše, co se hýbe, nebo jako důsledek reakce gerily, jež se před neviditelným nepřítelem musí často uchýlit k teroristickým útokům (což se sovětskou armádou nečinila, neboť ta nebyla tak technicky vyspělá a vedla se "humanističtěji", protože se postavila gerile přímo v poli), které, i když jsou cílené na vojenské a politické cíle, nesou s sebou nevyhnutelné "vedlejší škody". A protože často, když je třeba zajmout několik bojovníků, místo aby se vyslala do pole vojska (což je příliš nebezpečné), bombardují se celé osady, kde zůstaly výlučné ženy, starci a děti (to je také důvod proč sbírat dřevo do lesa chodí dvanáctiletá děvčata), zatímco schopní muži bojují, masakr nevinných je nesmírný a nevypočitatelný.

Po léta se na západě za prolévání krokodýlích slz hovořilo o zapomenutých válkách. Nyní "zapomenutou" válku děláme my. A nehovoříme o ní, a pokud ano, získáváme úplně pokřivené informace. Abychom se nemuseli zahalit studem.

Massimo Fini, gazzettino.it