V průběhu posledních dnů rozpoutala americká administrativa jednu z největších vln zastrašování teroristickými útoky od 11. září 2001.

Vedoucí funkcionáři exekutivy vydali celou řadu neurčitých zlověstných varování. Lídři kongresových výborů po poradách s představiteli zpravodajských agentur zopakovali volání exekutivy.

Masmédia nekriticky, s cílem vyvolat paniku ve veřejnosti, znásobila poplašná volání. Ani jeden hlas se nedotázal, oč ve skutečnosti jde a jaké jsou reálné podklady pro zastrašující kampaň.

Vyrojila se však řada dotazů týkajících se varování pro cestující a turisty a dočasného pozastavování fungování zastupitelských úřadů na Středním Východě a v mnoha dalších muslimských zemích.

Co je na těchto opatřeních přinejmenším podivné?

1. Jejich načasování, na období po dvou měsících nepřetržitého odhalovaní skutečností o komplexním sledování nejen amerických občanů, ale i obyvatel jejich spojeneckých států, zahrnující telefonní odposlechy, sledování e-mailů a jejich ukládání a vyhodnocování.

Obamova administrativa byla donucena zaujmout obranné postavení poté, co zaměstnanec firmy, pracující na smlouvu s Národní bezpečnostní agenturou (NSA - National Security Agency) Edward Snowden, zveřejnil prostřednictvím Glenna Greenwalda, žurnalisty britského deníku Guardian důkazy o šmírování velké části obyvatel planety Země.

Dva dny před tím, než ministerstvo zahraničí vyhlásilo poplach, dostalo se Bílému domu nečekané odpovědi z Ruska, které poskytlo Snowdenovi jednoroční dočasný azyl. Snowden se tak mohl přesunout z letiště Šeremetěvo do místa přechodného pobytu. Byl tak zbaven strachu, že ho Rusko vydá Spojeným státům, kde by skončil nejdříve na mučení, v absolutní vězeňské izolaci a pak by byl odsouzen na doživotí, podobně jako Bradley Manning.

2. Průzkumy veřejného mínění, probíhající nyní v USA potvrzují, že lživá, špinavá kampaň Obamovy administrativy nepřinesla kýžené výsledky. Většina Američanů nepovažuje Snowdena za zrádce, ale za člověka, který odhalil zásadní zločiny americké administrativy. Většina Američanů považuje rovněž masové šmírování, prováděné NSA, za hrozbu demokratickým právům.

Předsedové kongresových výborů a podvýborů, kteří se zúčastnili v neděli 4. srpna ranní televizní show, jednotně označovali poslední teroristické hrozby za potvrzení nutnosti pokračování masového sledování NSA.

Republikánský senátor Lindsey Graham uvedl pro CNN: "Program NSA znovu potvrdil důležitost své existence? pokud ho chcete zrušit, učiníte nás méně bezpečnými a vystavíte naši zemi riziku."

Republikánský senátor Saxby Chamblis ze zpravodajského výboru Senátu argumentoval pro televizi NBC masakrem 11. září 2001 a zdůraznil, že se vede mnoho diskusí o šmírování, ale pokud by USA neměly tento program, nemohly by se nikdy dovědět, co si ti teroristé povídají.

Americká média vedou jako obvykle lživou propagandu oslavující represivní politiku Bílého domu, zaměřenou na vytváření atmosféry strachu a jejího prosazení do vědomí veřejnosti. Neobjevuje se v nich ani náznak pochybnosti v souvislosti s neschopností programu včas odhalit bostonský masakr, o výmyslech o zdůvodnění atentátu 11. září jako lživé zámince pro rozpoutání permanentní války jako tak zvané války proti světovému terorismu, napadení Afghánistánu a později Iráku.

Pouze New York Times se zmínily o reálném politickém pozadí vládních poplašných varování a napsaly: "Někteří analytici a zaměstnanci Kongresu uvádějí, že zdůrazňování teroristické hrozby v tomto okamžiku je dobrý způsob odvádění pozornosti od skandálu s NSA vyvolaného Edwardem Snowdenem, a pokud se ukáže, že nyní program odhalí pravděpodobnou přípravu atentátu, tím lépe."

Dosud zaměstnanci a štáby Obamovy administrativy neposkytli veřejnosti žádná fakta o možných teroristických aktivitách a hrozbách a museli připustit, že žádné nebyly identifikovány.

Bulletin vydávaný ministerstvem zahraničí USA uveřejnil 2. 8. 2013 pouze informaci, že existuje potenciální nebezpečí teroristických útoků v turistických centrech, podzemních dráhách, na železnici, letištích, v letounech a na plavidlech, bez konkrétních údajů. To však prý neznamená, že by k útokům na americké objekty v zahraničí nebo na cestující americké turisty nemohlo dojít.

Americká zahraniční politika založená na trvalé hrozbě vojenské agrese proti těm, koho označí za své protivníky, se nezmiňuje o nezákonném vraždění svých odpůrců raketami z bezpilotních letounů v mnoha zemích světa a agresích realizovaných prostřednictvím teroristických uskupení, řízených vlastními tajnými službami a podporovanými Izraelem a ropnými šejky, jež by mohly vyvolat chuť na pomstu, kterou by pak mohl Bílý dům označit za terorismus.

Mnohé sekce amerických zpravodajských služeb a ozbrojených sil se nemohou dočkat takových pokusů o odvetu, jako příležitosti k expanzi svých operací jak doma, tak i v zahraničí a získání dalších finančních prostředků pro svůj další rozmach. V posledních desetiletích získaly mnoho zkušeností v organizování podobných provokací.

Je evidentním, ale málo publikovaným faktem, že v USA každý teroristický útok nebo alespoň pokus o něj realizují od 11. 9. 2001 do posledního útoku v Bostonu osoby, které buď spolupracovaly, nebo byly pod dohledem tajných služeb.

Americká média poukazují na teroristické uskupení zvané Al-Kajdá Arabského poloostrova, ale zamlčují, že americké tajné služby nasadily uskupení Al-Kajdy do války k likvidaci syrského režimu a prezidenta Bašára Asada, podobně jako předtím ke svržení Muammara Kaddáfího a rozbití Libye.

V posledních měsících, zejména v předvečer odhalení špiónských aktivit CIA Edwardem Snowdenem, byla americká i evropská média plná komentářů, které tvrdily, že nový větší teroristický útok by se mohl stát rozhodujícím impulsem k náhlému dramatickému růstu nenávisti veřejnosti k americké administrativě a jejímu vojensko-průmyslovému komplexu. Z tohoto hlediska by nyní Spojené státy stály před posledním teroristickým útokem, po kterém by následovalo vyhlášení stanného práva.

Podobné provokační akce, jakými byl útok na New York a Pentagon v roce 2001 a nedávný atentát v Bostonu, se uskutečnily v hitlerovském Německu v roce 1933. Požár Říšského sněmu - údajný teroristický útok organizovaný komunistou Dimitrovem se stal záminkou pro výstavbu silného represivního nacistického aparátu. Hitler ještě tehdy nebyl tak zkušený, jako současní imperialističtí vládci a Dimitrov se před soudem obhájil. Ukázalo se, že atentát zorganizovalo Gestapo.

Buržoazní média, podporována evropskou a světovou pseudolevicí tvrdí, že mezi Německem roku 1933 a současnými Spojenými státy jsou podstatné rozdíly. Ale extremní sociální rozpory, které umožnily nástup nacistické diktatury v Německu, jejímž jediným cílem byla represe dělnické třídy a progresivních stran a hnutí se mohou v jiné formě opakovat nejen v USA, ale i v Evropě i nyní. Rozpory mezi vládnoucí elitou a většinou pracujících nebyly nikdy od roku 1945 tak hluboké jako nyní.

Největší napětí je zřejmě v USA, kde aparát "Národní bezpečnosti" je stále nezávislejší a vlezlejší do soukromí amerických občanů (i lidí v celém světě). Armáda, policie a tajné služby tvoří 90% státních zaměstnanců - celkem přes 3 miliony osob.

V takové kombinaci, za situace, kdy se zvyšuje militarismus a represe, jsou buržoazně-demokratická práva nejen ohrožená, ale doslova se rozplývají před očima.

Obamova administrativa, podle očekávání komunistů nemohla přerušit staleté represe pracujících tříd a vrstev nejen doma, ale ani ve světě.

Po více než deset let je zfabrikovaná lež o válce s terorismem využívána jako záminka k prudkému růstu kapacit a infrastruktury policejního státu, který zahrnuje dekret zvaný "Vlastenecký zákon", k rozmachu funkcí ministerstva vnitra, vzniku vojenského "Severního velitelství" určeného k zásahům proti případným vzpourám amerických pracujících, k přežívání věznice Guantanamo, zvyšování pravomocí vojenských soudů, věznění bez soudu na neomezenou dobu, k nelegálnímu vraždění bezpilotními prostředky a špionážnímu dohledu nad obyvatelstvem.

V tomto kontextu je potřeba považovat politiku masové špionáže za "preventivní" zásah imperialistické moci proti občanům. Čím je větší rozsah takové státní operace proti lidu, tím je vyšší strach a nejistota představitelů levicových politických stran, disidentů a aktivistů.

Útok na životní úroveň pracujících, s cílem získat další prostředky pro vedení nekonečné série imperiálních dobyvačných válek a nikoli válek s cílem zlikvidovat tak zvaný terorismus, jsou hlavním důvodem pro masivní kybernetické útoky proti americkým občanům, v podstatě jako metodě, kterou může využít globalizovaný imperialismus k boji proti pracujícím ve všech zemích světa.

Tento postup přebírají v přísném utajení všechny evropské imperialistické státy. Nejde pouze o narušování soukromí jednotlivce. Jde o zásadní otázku porušování kolektivních práv občanů svobodně se zapojit do opozičního hnutí k ochraně svých práv proti represivní sociální politice, prováděného exekutivou imperialistického státu.

Rozšiřování permanentních byrokratických institucí, zaměstnávajících přes milion bezpečnostních "sběratelů dat" je doprovázeno vytvořením instituce desítek tisíc "polních operátorů" a inkvizitorů, rozhodujících o tom, kdo z disidentů bude označen jako "bezpečnostní riziko" a vystaven restrikcím v souladu s politickými požadavky jejich politických bosů.

Státní policejní aparát má vlastní pravidla sebeochrany a udržování své délky existence. Má vlastní spojení a sítě a může často soutěžit o své kompetence s Pentagonem. Policejní aparát je spojen s vládci Wall Streetu a s hlavními propagandisty mediálních prostředků. Přesto jim plně nedůvěřuje a musí je sledovat.

Policejní stát představuje nástroj výkonné moci, který působí jako nosič pro posazování její arbitrážní výsadní role. Nicméně v administrativních otázkách exekutiva poskytuje policejnímu aparátu dostatek prostoru k tomu, aby mohl samostatně hodnotit chování disidentů. Vlastností aparátu je vysoký stupeň soudržnosti, vertikální disciplíny a vzájemné ochrany před vnějšími vlivy.

Skutečnost, že se mezi statisíci špionů sledujících občany, objevil pouze jediný člověk, který je podle kritérii aparátu zrádce - Edward Snowden, je spíše výjimkou potvrzující pravidlo. V těchto službách působí mnohem méně přeběhlíků nebo zrádců, než v mafiánských organizacích Evropy a USA.

Špionážní aparát sledující americké občany se nemusí obávat nějaké trestní odpovědnosti díky svým domácím a zahraničním spojencům.

K.K.