Hlavní myšlenky z vystoupení kubánského prezidenta Fidela Castra v souvislosti s nabídkou lékařské pomoci lidu Spojených států, 2. září 2005>

Toto vystoupení musí být improvizovné, jak už se někdy stává, když se události valí. Důvody nyní vysvětlím.

Včera se konala jedna z obvyklých tiskových konferencí Státního departmentu za účasti jeho mluvčího, Sean McCormacka.

Z prohlášení mluvčího budu muset použít doslovné citace.

Tou dobou právě probíhalo zasedání Národního shromáždění věnované závažným otázkám. Jednou z nich byla právě tragédie ve Spojených státech.

Pan McCormack řekl: „Dobré odpoledne. Chtěl jsem zahájit stručnou aktuální informací o záležitosti, která, jak vím, zajímá všechny přítomné – o úsilí na pomoc po uragánu Katrina a také o nabídkách zahraniční pomoci.

Dovolte, abych začal tím, že jsme obdrželi četné a šlechetné nabídky pomoci od zahraničních vlád a organizací a tajemnice Riceová po konzultaci s Bílým domem dala jasně najevo, že přijmeme všechny nabídky zahraniční pomoci. Cokoli může pomoci ulehčit obtížnou situaci, tragickou situaci lidí v oblasti postižené uragánem Katrina, bude přijato.“

Dále pokračuje:

„Mohu Vám uvést seznam. Tento seznam se stále rozrůstá a neustále, fakticky hodinu od hodiny se aktualizuje.

Obdrželi jsme nabídky všeobecné pomoci i specifické nabídky od řady zemí a organizací, včetně Ruska, Japonska, Kanady, Francie, Hondurasu, Německa, Venezuely, Organizace amerických států, Jamajky, NATO, Austrálie, Spojeného království, Holandska, Švýcarska, Řecka, Maďarska, Kolumbie, Dominikánské republiky, Salvadoru, Mexika, Číny, Jižní Koreje, Izraele a Spojených arabských emirátů.“

To mne nutí objasnit postoj Kuby, protože skutečně mnoho přátel ze Spojených států i mimo Spojené státy, kteří vědí, že naše země má ve zvyku nabízet spolupráci v podobných situacích bez ohledu na konflikty, politické, ideologické či jakékoli jiné rozpory, nám začalo volat a divili se, že jsme při tragédii způsobené Katrinou nenabídli Spojeným státům žádnou podporu.

Hovory chodily jeden za druhým a vyplynula z nich nutnost tohoto vystoupení, jehož obsah je dostatečně výmluvný. Mimo jiné, je zřejmé, že nejde prostě o záležitost public relations, to ani v nejmenším, nýbrž o skutečnost závažnou, a to i z praktického hlediska.

30.srpna 2005 v 11.32 volám našeho ministra zahraničních věcí Felipeho a žádám ho, aby okamžitě předal cestou Zájmové kanceláře Spojených států v Havaně a naší Zájmové kanceláře ve Washingtonu poselství vyjadřující vládě Spojených států soustrast v souvislosti s uragánem a nabízející lékařskou pomoc, protože jsme z přicházejících zpráv věděli, že se tam odehrává katastrofa.

Jestliže bylo někde důležité nabídnout, co jsme nabídnout mohli, zvláště vzhledem ke zkušenostem, jak čelit uragánům, a zkušenostem z ochrany obyvatelstva, evakuace, podpory atd. atd., pak je to na poli lékařské péče. Po katastrově z 11.září byla Kuba první zemí, která nabídla pomoc, protože jsme slyšeli zprávy o letadlech ve vzduchu, která nemohou přistat na (amerických) letištích. A tak jsme okamžitě nabídli svá letiště a pak jsme nabídli, co jsme nabídnout mohli: lékařskou pomoc, vzhledem k rozsahu a obrovskému počtu možných obětí.

Ve 12.45 se podle pokynů sešla zastupující ředitelka odboru Severní Ameriky Ministerstva zahraničí Josefina Vidalová se zástupcem šéfa Zájmové kanceláře USA Edwardem Alexanderem Leem, aby mu tlumočila zmíněné poselství verbálně a rovněž předala písemnou kopii.

Soudružka Josefina Vidalová tlumočila podle pokynů panu Leemu doslova toto: „Chceme udělat přestávku“ – rozumějte v současném stavu vztahů mezi Kubou a vládou Spojených států – „ vzhledem k závažnosti situace způsobené uragánem Katrina“. Nás také postihl, nezapomeňte, že když se blížil na Floridu, probíhal tady kulatý stůl, a (uragán) porážel sloupy a přerušil dodávku elektřiny.

Po svých úvodních slovech Josefina přečetla tento text poselství:

„Na pokyn vedení kubánské vlády Vám tlumočím naši soustrast v souvislosti se ztrátami na životech a materiálními škodami způsobenými uragánem Katrina a informuji Vás o naší ochotě vyslat okamžitě do postižených oblastí lékaře a zdravotnický personál, jehož by bylo zapotřebí, a dále tři polní nemocnice s příslušným personálem“.

Na závěr Josefina podle pokynů sdělila panu Leeovi, že „takto nepostupujeme, abychom získali publicitu. Očekáváme Vaši odpověď“. Proto jsme věc nezveřejnili, skutečně jsme nic nepublikovali. Nechtěli jsme totiž, aby to vypadalo jako reklamnní tah.

Téhož dne, 30.(srpna) „byl šéf Zájmové kanceláře Kuby ve Washingtonu Dagoberto Rodríguez na svou žádost ve 14.30 přijat na Státním deparmentu jeho pracovníkem Johnem Reaganem, jemuž přetlumočil přesně stejné poselství, jaké bylo předáno v Havaně, a rovněž odevzdal písemný text poselství“.

31.(srpna) ve 14.15 „se šéf Zájmové kanceláře Kuby ve Washingtonu Dagoberto Rodríguez zúčastnil schůzky s diplomatickým sborem ve Washingtonu svolané Státním departmentem, na níž byla poskytnuta informace o uragánu Katrina a dány pokyny ohledně informačním mechanismů a institucí zabývajících se ochranou proti katastrofám“. Toto pozvání na následující den nám přišlo jako skutečně pozitivní gesto, neboť to nebývá zvykem.

Dva dny po naší nabídce, včera, 1.září ve zmíněný čas, v době kdy jsme zasedali v Národním shromáždění, přednesl mluvčí prohlášení, která jsem vlastně dostal do ruky teprve dnes, 2.(záři). Téměř všechny zprávy jsme viděli až dnes. Ve Shromáždění jsme pracovali do 23.00 hod a pak se přijímaly nějaké návštěvy.

Poté, po včerejším prohlášení, se dnes začaly valit telefonáty. My jsme si v této souvislosti nepřáli žádnou publicitu. Ale, co máme volajícím říkat? Nebo se snad teď máme před světovou veřejností ocitnout v podivném světle, jako bychom při tragédii takových rozměrů nedokázali říci lidu Spojených států ani slovo soustrasti?

A je tu další věc: Ještě včera, při zahájení Shromáždění, první, co navrhlo jeho předsednictvo, bylo poselství solidarity americkému lidu, jehož plné znění bylo dnes zveřejněno.

Uvádí se v něm:

Poselství solidarity americkému lidu
Lid Kuby s obavami sleduje zprávy o následcích, které za sebou zanechal uragán Katrina na území Louisiany, Mississippi a Alabamy. Dosud nekompletní informace dovolují pochopit, že se jedná o skutečnou tragédii mimořádných rozměrů.

Vyjádřeno údaji o fyzické zkáze a materiálních škodách, soudí se, že jde o nejnákladníější přírodní katastrofu v historii USA. Místní Červený kříž odhaduje, že jeho práce bude ještě tvrdší, než v souvislosti s brutálním útokem z 11. září 2001.

Desetitisíce lidí jsou polapeny na zatopených plochách, přišly o domovy, jsou přemisťovány nebo hledají útočiště. Guvernérka Louisiany označila situaci New Orleansu, kde hladina vody stále stoupá, za zoufalou. Starosta tohoto města prohlásil, že tam zemřely stovky a možná tisíce lidí.

Tato katastrofa, se svým obrovským nábojem smrti a utrpení dopadá na všechno obyvatelstvo těchto států, avšak silněji postihuje Afroameričany, latinskoamerické pracující a chudé Američany, kteří tvoří masu dosud čekající na záchranu a odvoz do bezpečných míst. Právě mezi nimi se soustřeďuje nejvyšší počet smrtelných obětí a lidí, kteří přišli o domov.

Tyto zprávy Kubáncům působí bolest a smutek. Jejich jménem chceme vyjádřit svou hlubokou solidaritu lidu Spojených států, státním a místním orgánům a obětem této katastrofy. Celý svět musí tuto tragédii cítit jako svou vlastní.

Národní shromáždění lidové moci Kubánské republiky, Havana, 1.září 2005:
Minutou ticha jsme uctili památku obětí. Bylo to opravdu emotivní a přirozené gesto vztahu našeho lidu vůči lidu Spojených států, a bylo uctivé i vůči všem úřadům, bez jakékoli urážky, bez jakéhokoli napadání.

Ocitli jsme se v situaci, kdy přicházejí stále tvrdší zprávy, možná tisíce, statisíce, snad i miliony lidí se diví, že Kuba nenabídla žádnou pomoc, třebaže leží hned v sousedství. Žádná země není tak blízko. Kuba je mnohem blíže než Japonsko, cokoli by bylo zapotřebí, ať by to byla sebeskromnější věc, přijde odtud na jih Spojených států dříve než z Japonska nebo z Asie. A oni hovořili dokonce s obdivem myslím i o Srí Lance, o nějaké nabídce pomoci navzdory jejím vlastním obtížím. Arabské emiráty leží mnohem dál.

Hlavním důvodem tohoto vystoupení je ukázat pravdu a zopakovat naši ochotu ke spolupráci. Ne kritizovat, to nemáme v úmyslu. Onen dlouhý seznam nás neuvádí, i když jsme možná byli první, protože podíváte-li se na hodinu, kdy byly vydány pokyny a tlumočeno poselství, řekl bych, že naše nabídka byla dost rychlá a jednalo se o konkrétní věci: lékaři na místě tragédie, právě to, čeho se nyní na mnoha místech nedostává.

V době, kdy Nikaraguu postihlo strašné zemětřesení, byl tam u moci Somoza. Přesto první, co tam přišlo, byly kubánští lékaři a polní nemocnice.

S Peru a mnoha jinými zeměmi jsme neměli navázané vztahy, ale to nebylo na překážku naší okamžité pomoci. Druhý konec světa nedávno postihla tsunami a my jsme do dvou zemí vyslali lékařskou brigádu. Bylo to nákladné vzhledem k tomu, co stojí poslat letadlo, které není tak úsporné jako třeba Boeing, to naše má dost velkou spotřebu paliva. Odtransportovat až do Oceánie lékařskou brigádu takovým letadlem je nákladné, stojí to statisíce dolarů, právě vzhledem k dnešní ceně leteckého paliva, a k tomu léky a stany, které se nebudou letecky vozit nazpět, zůstanou tam.

V Santo Domingu, na Haiti, ve Střední Americe těžce poškozené uragány, které v tomto regiony stály desetitisíce životů, jsme udělali ještě víc. Tyto události se staly podnětem ke vzniku brigád, jež jsou dnes součástí obrovského hnutí, k založení Latinskoamerické lékařské školy, která je z hlediska přípravy lékařů jako služby regionu a služby lidstvu čímsi mimořádným, z čeho vzejde 200 tisíc lékařů, které Kuba spolu s Venezuelou do 10 let vychovají.

To vše se zrodilo právě z vůle ke spolupráci, která je dnes mnohde oceňována, protože dokonce i v Hondurasu, kde se uvažovalo o tom, že odtud budou (kubánští) lékaři staženi, se obyvatelstvo v řadě případů ozvalo a žádalo, aby nebyli v žádném případě stahováni, že tam léčí 2,5 milionů lidí, kterým se jinak žádné péče nedostává. Kdekdo se zmobilizoval proti jejich stažení a my jsme žekli, že lékařskou pomoc nestáhneme, jedině kdyby nás o to požádala vláda té země. Naši lékaři zůstávají i tam, kde vypukne válka, jako tomu bylo na Haiti. Žádný z nich se odtud nepohnul a léčili nemocné, zraněné a každého, kdo to potřeboval.

Taková je linie, proto říkám, že toto není chvíle, abychom si stěžovali třeba na opomenují jména Kuby mluvčím Státního departamentu. Opakujeme a spíše chceme ujistit o své vůli spolupracovat s lidem Spojených států a máme k tomu mnohem více důvodů po tom, co jsme viděli a co viděl svět. Proto chceme doslovně vyjádřit svůj postoj a zopakovat ho ještě konkrétněji:

Naše země je připravena vyslat dnes 100 všeobecných lékařů a specialistů v oboru komplexního všeobecného lékařství, kteří by v sobotu za svítání mohli být na mezinárodním letišti v Houstonu, Texasu, nejbližším oblasti postižené tragédií. Odtud by mohli být letecky, lodí či automobily dopraveni do izolovaných útočišť, zařízení a čtvrtí města New Orleans, kde potřebuje obyvatelstvo a rodiny naléhavou lékařskou péči nebo první pomoc. Tento personál by byl vybaven batohy s 24 kg léků nezbytných k záchraně životů za těchto situací, a minimálními nezbytnými diagnostickými nástroji. Mohou pracovat izolovaně nebo ve skupinách po dvou či více, podle okolností, a to tak dlouho, jak bude zapotřebí.

Kuba je rovněž připravena vyslat přes Houston nebo jakékoli jiné letiště dalších 500 stejně vybavených specialistů v oboru komplexní všeobecné medicíny, kteří by na místo mohli dorazit v sobotu 3.září v poledne a odpoledne.

Třetí skupina 500 lékařů by mohla dorazit v neděli 4.září. Tak by poskytovalo své služby lidem, kteří je po uragánu Katrina nejvíce potřebují, celkem 1100 kubánských lékařů s prostředky představujícími celkem 26,4 tun léků a diagnostického vybavení.

Tento lékařský personál má mezinárodní zkušenosti a základní znalosti jazyka nezbytné pro péči o pacienty.

Čekáme jen na odpověď úřadů Spojených států.

O významu tohoto návrhu svědčí kabelogram agentury EFE z New Orleansu z dnešního dne, 2.září, který doslova říká, stojí zato si ho přečíst:

„Nemocnice bez proudu, lékárny v New Orleansu více než metr pod vodou, tisíce pacientů bez zdravotnické péče a rostucí hrozba propuknucí infekcí, zdraví desítek tisíc lidí postižených uragánem Katrina je v nebezpečí.

Krize, kterou prožívá New Orleans a rozsáhlé oblati na jihu Louisiany zhoršuje fakt, že většina z desítek tisíc lidí uvězněných vodami patří k nejchudším z nejchudších v zemi, jsou to lidé trpící duševními a tělesnými chorobami více než jiné sociální skupiny.

Starci, děti a nemocní z řad chudých z New Orleansu, kde je podle oficiálních údajů cca třetina z jeho 1,4 milionu obyvatel chudá,“ (téměř půl milionu) „ti nejzranitelnější platí za tuto katastrofu nejvyšší cenu.

Další obava, kterou začínají ventilovat experti, je vznik ohnisek infekcí, jako je cholera a tyfová horečka.

80 % New Orleansu je pod vodou. Úřady se obávají, že v minulých dnech zemřely nebo byly vodou odříznuty v podkrovích domů pravděpodobně tisíce lidí“.

Hovoříme o pomoci lidem odříznutým v domech, na stadionu, kdekoli, na vesnici. Lékařský personál by jel s léky tam, kde by byli lokalizováni. Tento lékařský personál může zachránit život v případech, jako je muž stižený srdečním záchvatem, kterému udělali masáž. A pomoc v těchto případech a při dalších závažných problémech mohou poskytnout lékaři a jejich batohy se základními léky. Kdoví, zda nemohli zachránit toho člověka na kolečkovém křesle, muselo by se zjistit, proč zemřel.

Takže my nenabízíme lékaře do Disneylendu ani takové, kteří se ubytují v pětihvězdičkových hotelích.

„Při teplotách nad 30 stupnů Celsia“ – to pro kubánského lékaře nic není – představují rozkládající se těla lidí a zvířat kultivační roztok pro bakterie.

Při všech těchto problémech je zásadní nutností profesionál na místě, kde možná není lékař, vhodný druh potravin, podle okolností možná konzervy. Problém je, aby přišla rychlá první pomoc, která by léčila a zachraňovala životy během 24 nebo 48 hodin, než se vše zorganizuje. Takových míst mohou být stovky a životů, které lze zachránit nebo ztratit, bezpočet.

Ti s batohy léků, dobře rozmístění na stovkách různých míst, mohou být mimořádně užiteční.

Existují-li okolnosti, kde je jich zapotřebí, pak tam, kde může spolupracovat nnoho lékařů, kteří prošli pouštěmi, náhorními plošinami, všemi možnými místy. Co na tom, že jsou to Kubánci. To není nepřítel, který tam jede zabíjet. Jsou to profesionálové, jakých dnes máme desítky tisíc v dalších zemích, kam nikdo jiný nejezdí.

Proto potvrzuji (naši) nabídku. Tak pevně jsme se drželi myšlenky, že nechceme publicitu, až uplynuly tři dny a o naší ochotě se nic neví. Všichni říkají: „Já nabídl to, já nabídl 50 000 dolarů, já nabídl ono“. My nabízíme životy, záchranu 10, 100, 500, 1000 životů na místě. Pomoc, aby mohla být přijeta opatření, schopná zachránit desítky tisíc (lidí), a zabránit onomu smutnému pohledu, který se světu nabízí.

Odmítnou naši spolupráci kvůli tomu, co se mezi oběma zeměmi stalo? Myslím, že jsou to věci užitečné a pro svět by byly dobrým příkladem nejen z naší, ale i z jejich strany, protože tyto fenomóny se mohou opakovat.

Dnes říkají někteří američtí experti, že velký uragán jako Katrina, nebo ještě ničivější, může Spojené státy postihnout za měsíc nebo dva.

Takže naše gesto je upřímné a mírumilovné, není pro publicitu, neklade podmínky žádného druhu. Ani aby zrušili blokádu, nic. My jsme nikdy nikomu nekladli podmínky. Posíláme pomoc z toho, co máme, a máme právě to. Nedisponujeme velkým finančním kapitálem. Náklady hradíme my, letenku, palivo. Není třeba ani doplňovat na místě palivo, je to blizoučko. Mohou letět tam (do Houstonu) nebo na jiné letiště, nebo na vojenskou základnu, jestli tam nějaká je a vezmou je tam. (Kubánští lékaři) nebudou dělat prohlášení ani vyhledávat publicitu. Nechť je v tom všem zcela jasno.

Máme naději, neboť dnes je patrná další změna – sama státní tajemnice říká, že (USA) přijmou jakoukoli pomoc. To znamená, že když přijde pomoc z Marsu, přijmou ji. Ale ona není z marsu, je z ostrůvku ležícího pár minut od nich, která má morální právo mluvit o možnosti vyslat lékaře. To svět uznává.

Naším přáním není kritizovat, ani přivádět vládu Spojených států do úzkých. Jsme si vědomi, že úřady prožívají těžké chvíle, čelí ostré kritice. My nejsme ten typ politiků – budeme se nazývat politiky pro případ, že by slovo revolucionáři nahánělo někomu strach -, kteří by oportunisticky využívali určitých situací k napadání protivníka. Chci, aby to bylo jasné, protože vše se nese v duchu skutečné spolupráce.

Znovu říkám, že to není poprvé. Jakýkoli konfrontační postoj vůči Spojenýmn státům nebo jejich vládě je nám naprosto cizí. Již jsem dal své slovo. Říkám: „Uděláme přestávku“. A nežádáme nic, naopak všechny léky jdou na náš účet, i doprava a všechno ostatní.

Poslali bychom do nejpostiženějších míst hlavně zkušené lékaře. Víme již, kdo by jel. Nečekáme na nic jiného než na odpověď a kéž by přišla hned, abychom neztratili ani minutu.

Všechy kroky již byly podniknuty, vše je v pohybu: batohy, léky, oděvy, vše, protože od naší nabídky již uplynuli tři dny a nemohli jsme naše muže držet v neustálé pohotovosti. Víme však, v jakém čase je můžeme zmobilizovat a známe jediný způsob, jak dostat během několika hodin léky ke všem těm lidem, kteří se objevují v televizních záběrech. Za svítání, 12 po mém vystoupení mohou být na letišti v Houstonu a odtud se ve velmi krátkém čase dostat do míst, kde je jich zapotřebí. Helikoptéra nepotřebuje přistávací dráhu, přistane, kdekoli jí dodají palivo, a může dopravit lékařský personál kamkoli. Je ideální. Ale někdy se může jednat o místo dostupné lodí nebo rychlým člunem nebo obojživelným vozidlem. Pro takový úkol existují muži z Národní gardy, američtí vojáci. Jsem si jist, že všichni budou spolupracovat, a byl by to dobrý příklad pro svět, kdyby američtí lékaři, kubánští lékaři, občané, nevadí odkud, během jakési přestávky, jakéhosi příměří, pomáhali zachraňovat jiné.

Je to válka nikoli mezi lidmi, je to válka o život lidí, je to válka proti nemocem, proti kalamitám, které se mohou opakovat, a jedna z prvních věcí, které by se tento svět měl naučit nyní, v době probíhajících změn a fenoménů tohoto druhu, je – spolupracovat.

Naši lékaři byli v Indonézii, na Srílance. Ve Východním Timoru jsou naši lékaři a tady se zanedlouho budou připravovat stovky lékařů odtamtud. Myslím, že leží na opačné straně světa, mezi Oceánicí a Austrálií. Před několika týdny jsme vyslali delegaci. Jela, vrátila se, dlouze jsem si s nimi povídal, znám situaci, jaké tam mají lékaře. Máme také program přípravy stovek lékařů, všech, které potřebují, během několika málo let. Je to země, kde se hovoří portugalsky. Velmi hrdinná, která přišla o desítky tisíc životů, aby dosáhla svobody.

Máme také mnoho přátel ve Spojených státech. Na 200 osobností, administrativní orgány v jižních státech, s nimiž naši soudruzi udržují styky, protože jsou neustále v kontaktu při nesčetných aktivitách kolem nákupu, lodění a dopravy potravin a jejich úhrady, protože již čtyři roky platíme za tyto potraviny hotově, bez jediné minuty zpoždění a aniž by z příslušné částky chyběl jediný cent. Rozvíjejí se skutečně dobré vztahy, vzájemná důvěra. Všem úřadům jsme zaslali vyjádření soustrasti a oni reagovali příznivě, s vděčností. Řekli jsme jim, že jsme o této věci informovali nejvyšší úřady Spojených států, a všem jsme řekli, že cheme postupovat diskrétně.

Oni to musejí dobře znát, neví se, kdo může být svědkem, ale to není důležité. Tady nejde o diskusi nebo polemiku. Na nikom nežádáme sebekritiku, ani nikoho nekritizujeme. Navrhujeme něco skutečně konstruktivního, co nám připadá správné - praktické, konkrétní, okamžité kroky realizovatelné během několika hodin. V 7 ráno tam může být prvních 100 (lékařů) se svými batohy, které jsou již zbalené. To je první stovka, která by mohla být na místě za svítání. Další začnou přijíždět v poledne a odpoledne. Druhá, 500-členná skupina, a další v neděli.

Tolik z mé strany. Ví o tom přes 200 lidí a bylo jim všem řečeno, že jsme vyrozuměli úřady ve Washingtonu a že chceme být diskrétní. Ostatní posoudí, zda bylo správné, požádat Vás o několik minut na toto vysvětlení, abych mohl oslovit americký lid a dát mu odpověď. Aby si mnozí nemysleli, že jsme pomstychtiví a kvůli našim rozporům se Spojeným státy nechceme pomoci. A znovu opakuji – nežádáme nic! Opravdu nic nepotřebujeme.

Léky, to ano, všechny možné. Zařízení je tam jejich vlastní, ne pro Kubu, nýbrž na záchranu životů a léčbu Američanů. A pokud chtějí, více lékařů, chtějí-li jich 1000, dalších 1000. Chtějí-li jich 5000, dalších 5000. Máme je a víme, kde jsou. Takoví, co umějí zacházet s rentgeny, ultrazvukem, endoskopy, poradí si s mnoha chorobami. Vy můžete mít mnohá zařízení, ale vidělo by se, zda máte okamžitě všechen personál na jejich provoz. Problém je v rychlosti. To je vše, co říkám.

Vyjadřuji dobrou vůli našeho lidu, přátelství, které vždy choval k americkému lidu. To je za 46 let prokázáno. Jsme jedna z mála zemí světa, kde se nikdy nepálila vlajka Spojených států, kde nikdy není urážen žádný Američan. To je záruka. Jsme vděčni lidu, který podpořil návrat chlapce (Eliána), lidu, který stále více podporuje spravedlnost pro naše soudruhy (vězněné v USA), lidu, který, jak věříme, bude jednou spolu s námi budovat vztahy přátelství a pomoci, nejen jeden druhému, nýbrž i pomoci ostatním.

Vláda a Kongres Spojených států schválili 15 miliard dolarů na boj proti AIDS, ale s těmito penězi se problém AIDS nevyřeší, pokud nebudou v afrických vesnicích lékaři. A lékaři tam nejsou. Ale my je máme a budeme jich mít stále více, po desítkách tisích.

A pokud bude naléhavě zapotřebí vybavení pro postižené, Kuba ho má k dispozici, je připravené na skladě, stejné, jaké jsme zakoupili pro potřeby našich domácích (zdravotnických) programů. Když budujeme, vždy máme rezervu. Nebudeme je brát našim zdravotnickým zařízením. Jde o přístroje určené pro další místa a jejich náhrada je otázkou týdnů.

Washingtonu jsme toto vystoupení rovněž avizovali s tím, že nemá mít konfrontační ráz, nýbrž zopakovat naši nabídku. V 17.00 hodin jsme o tom informovali Zájmovou sekci zde i sekci v hlavním města Spojených států, oni se o všem nedozvídají až z televizního vysílání a vědí, co nás k tomu vede. Kéž bychom si z kolosální a smutné tragédie, jež se odehrála v té zemi, všichni vzali užitečné ponaučení.

Vystoupení prezidenta kubánské republiky Fidela Castra Ruz na setkání se lékařskými pracovníky přislíbenými na podporu lidu Spojených států v oblatech postižených uragánem Katrina, 4.září 2005:

Drazí členové lékařského kontingentu vytvořeného na podporu postižených uragánem Katrina na jihu Spojených států!

Drazí hosté!

Spoluobčané!

Před necelými 48 hodinami jsem končil své vystoupení v pořadu Kulatý stůl, kde jsem zcela přesně zopakoval naši nabídku na vyslání lékařských sil vybavených potřebnými prostředky k poskytnutí naléhavé pomoci desetitisícům Američanů uvězněných v zatopených oblastech a v troskách staveb po uragánu Katrina v Louisianě a dalších státech Spojených států.

Bylo zřejmé, že nejvíce ohroženy jsou zoufalé masy chudiny, včetně mnoha lidí třetího věku se zdravotními problémy, těhotných žen, matek a dětí, které naléhavě potřebují lékařskou péči.

V podobné situaci není důležité, jak bohatá je země, jaký má počet vědců a jak velkého technického pokroku dosáhla. V takové chvíli je zapotřebí mladých a dobře vyškolených profesionálů, prověřených zkušenostmi z lékařské práce v mimořádných podmínkách, kteří mohou být s minimálními prostředky neprodleně letecky nebo jakoukoli jinou cestou poslání do budov nebo konkrétních míst, kde jsou v ohrožení lidské životy.

Pokud jde o Kubu, leží velmi blízko Louisiany, Mississippi a Alabamy, byly tedy vhodné podmínky pro nabídku pomoci americkému lidu. Spojené státy mohly dostávat ze všech částí světa miliardové dary, které nemusely zachránit jediný ze životů v New Orleansu a smrtelné nebezpečí v té chvíli hrozilo i na dalších kritických místech. Kuba by nemohla udělat ani to nejmenší, aby pomohla posádce ohrožené kosmické lodi nebo jaderné ponorky, avšak obětem Katriny v bezprostředním ohrožení života mohla nabídnout významnou a životně důležitou pomoc. A právě to jsme dělali od první chvíle, od úterý 30.srpna v 00.45, kdy se sotva utišily vichry a lijáky. Nelitujeme toho, i když na dlouhém seznamu zemí, které nabídly americkému lidu solidaritu, nebylo naše jméno ani zmíněno.

Protože jsem velmi dobře věděl, že máme muže a ženy, jako jste vy, odvážil jsem se o tři dny později nabídku zopakovat a slíbit, že za necelých 12 hodin může být v Houstonu prvních 100 lékiařů s životně důležitými prostředky v batozích, za dalších 10 hodin dalších 500 a za necelých 36 hodin dalších 500, celkem 1100, kteří by mohli zachránit alespoň jediný život z mnoha, jimž v oněch dramatických okamžicích hrozila smrt.

Možná si někdo, kdo nezná čestnost a solidárnost našeho lidu pomyslel, že bluffujeme, nebo že jde o nesmyslné přehánění. Naše země nikdy nežertuje o tak závažných věcech, ani se nikdy nepropůjčuje k nečestné demagogii či lži. Proto jsme se s hrdostí sešli v tomto sále Kongresového paláce, kde jsme před pouhými třemi dny uctili minutou ticha památku obětí uragánu, který postihl Spojené státy, a vyjádřili svou nejhlubší soustrast tomuto bratrskému národu. A tady jsme. Ne 1100, nýbrž 1586 lékařů, včetně 300 náhradníků. A přicházející zprávy jsou stále více alarmující. V posledních hodinách se ve skutečnosti připojilo dalších cca 300 lékařů, kteří byli svoláni dodatečně a nevejdou se sem. Vždyť jsme již oznámili, že jsme ochotni vyslat jich tisíce, bude-li to zapotřebí. Těch 300 je v dalších sálech Kongresového paláce a odtud sledují tento akt. Stačilo 24 hodin a ze všech koutů země se do naší metropole sjel celkový počet lidí svolaných ke splnění přislíbené mise. Za sebe jsme splnili do puntíku a absolutně přesně.

Vy jste pýchou ušlechtilé lékařské profese. Vy, svou rychlou odpovědí bez sebemenšího zaváhání, ochotou splnit svou povinnost v nových a složitých podmínkách píšete stránku do historie solidarity mezi národy a ukazujete strádajícímu a ohroženému lidskému druhu, k němuž všichni patříme, cestu míru.

Tento lékařský kontingent (mám na mysli těch 1586 zmíněných v úvodu) tvoří:

- 1097 specialistů v oboru komplexního všeobecného lékařství, z nichž přes 600 studuje k získání titulu Master lékařských věd.

- 351 všeobecných lékařů a odborníků na intenzívní péči

- 72 profesionálů ovládajících dva lékařské obory

- 66 specialistů na kardiologii, pediatrii, gastroenterologii, chirurgii, psychiatrii, epidemiologii aj.

Z tohoto kontingentu:

- 699 lékařů již splnilo nejméně jednu či dvě internacionální mise ve 43 zemích, někteří i 3 mise.

- 727 bylo připraveno a chystali se odjet na mise do Latinské Ameriky, Afriky a Asie. S ohledem na naléhavost situace na jihu Spojených států se mohli k připojit k tomuto kontingentu. Další personál obdobného typu přitom mohl dále plnit mezinárodní závazky uzavřené s jinými zeměmi.

Průměrný věk tohoto personálu je 32 let – naprostá většina se v době vítězství revoluce ještě ani nenarodila a mnozí se nenarodili ještě 15 let poté – všichni jsou produktem těchto tvrdých let. V průměru mají nejméně desetiletou lékařskou praxi, někteří delší, někteří kratší, většina delší.

729 mužů a 857 žen.

Závažná zdravotní situace a rizika, která za sebou nechal ve Spojených státech uragán Katrina se výmluvně odrážejí ve zprávách mezinárodních agentur i v samotném americkém tisku.

Agentura EFE informuje, že na houstonském stadionu, který se nyní proměnil v ubytovnu pro více než 15 000 evakuovaných z New Orleansu, mohlo být ošetřeno sotva tři tisíce lidí. Je odtud hlášen výskyt vysoce nakažlivých chorob, ohniska výskytu průjmu a zvracení, která hrozí rychlým rozšířením vzhledem k přeplnosti těchto kapacit.

Včerejší vydání Washington Postu informuje, že v Mississippi je v těchto chvílích největší nedostatek paliv a lékařské pomoci.

Zpráva agentury AP informuje, že dvě z nemoc v New Orleansu, které měly největší problémy, byly evakuovány poté, co zoufalí lékaři dva dny řešili obtížnou otázku, komu z pacientů mají přidělit nedostatkové potraviny, vodu a léky. Tři pacienti během evakuace zemřeli a nelze určit, kolik jich zemřelo, než pomoc konečně dorazila. Někteří zaměstnanci nemocnice si mezi sebou podávali nitrožilní séra, zatímco čekali na záchranu.

Kanál Fox News včera zdůraznil, že zdravotníci pracují v New Orleansu 24 hodin denně, bez oddechu, aby ošetřili pacienty v kritickém stavu a předešli sanitární katastrofě v již tak přeplněných zdravotnických zařízeních. Tito lidé pracují bez oddechu, avšak docházejí jim síly. Je naléhavě třeba něco podniknout.

Mluvčí ministerstva zdravotnictví a nemocnic státu Luisiana, Kyle Viator včera prohlásil: „Máme pacienty s dialýzou, diabetem, lidi, kteří potřebují pravidelnou léčbu a předepsané léky. Docházejí nám zdroje. Třetina obyvatel je v těchto chvílích evakuována, mezi nimi i náš lékařský personál“.

Článek španělského deníku El Mundo zachycuje dramatická svědectví Niny Fergusonové (46), černošské obyvatelky New Orleansu, která tvrdí, že se nemůže zbavit nevolnosti od chvíle, kdy vystoupila z vojenského kamionu, který ji přivezl do Houstonu, a dodává: „To jsem mohla radši zůstat v Konferenčním středisku, kde jsem viděla umírat miminka na dehydrataci a řadu starých lidí, aniž se o ně kdokoli postaral“.

Další obyvatelku, Rosanne Asuenovou, diabetičku trpící obezitou, musela dobrovolná ošetřovatelka, která se odtamtud snažila dostat stejně jako ona, křísit.

23-letá matka Evelyn Sanderová vypráví, jak osušovala pot z tvářičky svého měsíčního nemluvněte, trpícího dehydratací a sužovaného mouchami.

Dětský fond Spojených národů (UNICEF) vyslovil v komuniké zveřejném minulou sobotu obavy nad situací dětí v postižených oblastech. Třetina až čtvrtina z milionu dvěstě tisíc osob, které zůstaly v Louisianě, Mississippi a Alabamě bez domova, jsou podle odhadů UNICEFu děti.

Mluvčí Centra pro kontrolu a prevenci chorob (CDC) se sídlem v Atlantě řekl agentuře EFE, že stojaté vody představují příhodné prostředí pro šíření Nilského viru a vznik ohnisek žloutenky typu A a bakterie E.-Coli, potencionálně smrtícího patogenu, který může vyvolat mimo jiné průjmy a selhání ledvin.

Včerejší práva AFP z Houstonu uvádí, že Texas přislíbil ubytovat tisíce evakuovaných a že v houstonských hotelích se začíná nedostávat vody a nemocní čekají dlouho na léčbu. Steven Glonsky, lékař z Metodistické nemocnice v Houstonu, který po třináct hodin ošetřoval přeživší, zraněné, dehydratované a pacienty trpící chronickými chorobami jako diabetes a hypertenze, řekl, že je to bezprecedentní krize.

Šéf republikánské frakce amerického Senátu, Hill Frist, který pobývá v New Orleansu, přiznal, že „lékaři a ošetřovatelky odvádějí velkou práci, ale problém rozdělování péče je stále vážný“ a „denně umírají desítky lidí“.

Podle Boston Globe, Louisiana a Mississippi čelí nejhotší zdravotnické katastrofě za mnoho desítek let.

Týž deník přináší vyjádření doktora Marshalla Bouldina, ředitele sekce Diabetu a metabolismu Univerzitního lékařského centra Mississippi v Jacksonu: „Narážíme na věci, s nimiž jsme se po léta nesetkali: choleru, tyfovou horečku, tetanus, malárii. Už 50 let jsme se s podobnými okolnostmi nesetkali. Je tu přelidněno, lidé se brodí v exkrementech“.

Výčet zdravotních problémů, o nichž prakticky jednohlasně informuje tisk a specializované zdravotnické instituce, by byl nekonečný.

Batohy našich lékařů obsahují právě prostředky potřebné k řešení problémů vyplývajících z dehydratace, hypertenze, diabetu, infekcí kdekoli v organismu (plicních, kostních, ušních, kožních, močových, reprodukčních orgánů, trávícího traktu) přímo na místě. Stejně tak léky proti zvracení, léky tišící bolest a horečku, léky pro okamžitý zásah při srdečních problémech, alergiích všeho druhu, léky na průduškové astma a jiné obdobné problémy. Necelé čtyři desítky produktů prokazatelně účinných v podobných naléhavých situacích.

Tito profesionálové mají dva batohy a v každém sadu těchto produktů vážící 12 kilogramů. To jsme vlastně zjistili, až když se vše potřebné shromáždilo a do batohů, které jsou velké, se vešla jen polovina všeho. Proto bylo třeba připravit dva batohy pro každého. Plus malý kufřík s diagnostickým vybavením. To vše doplněné klinickými zkušenostmi, které jsou tím nejcennějším na našich lékařích zvyklých pracovat tam, kde leckdy zcela chybí rentgenové zařízení, ultrazvuk, zařízení na rozbor krve atd. atd. Po zvýšení početu lékařů dosáhla celková váha léků 36 tun. Původně se odhadovalo méně.

Kuba má morální autoritu, aby mohla v takovéto záležitosti vyslovit názor a učinit nabídku. Dnes máme nejvyšší ukazatel lékařů na hlavu ze všech zemí světa a nikdo jiný nespolupracuje v takové šíři na poli zdravotnictví s jinými národy.

Z více než 130 000 vysokoškolsky vzdělaných profesionálů ze zdravotnictví plní v současné době internacionální misi v 66 zemních 25 845 osob: 17 651 lékařů, 3069 stomatologů a 3117 techniků-optiků a další. Léčí populaci 85 154 748 obyvatel: 34,7 milionu v Latinské Americe a Karibiku a 50,4 milionu v Africe a Asie.

Na Kubě dnes studuje medicínu zcela bezplatně přes 12 000 mladých lidí z jiných zemí, zejména z Latinské Ameriky a Karibské oblasti a jejich počet se rychle násobí. V Latinskoamerické lékařské škole (ELAM) studují dokonce desítky Američanů a její dveře jsou od jejího založení otevřené i studentům z této země.

Právě dnes jsem obdržel dojemný dopis od absolventů této školy, v němž píší doslova:

„Excelence, Comandante Fidele Castro Ruz,

Drahý „Comandante en Jefe!

Od strašlivých událostí, které se odehrály v New Orleansu po ničivém uragánu Katrina a od Vašeho večerního vystoupení u Kulatého stolu, jsme my, Hondurasané a další absolventi ELAM pohnuti současnou situací našich amerických bratří. A protože jsme sami byli obětí přírodní katastrofy, jakou byl uragán Mitch, chceme projevit svou solidaritu v této tragédii a chceme se připojit k Vaší nabídce tomuto bratrskému lidu týkající se vyslání lékařů na pomoc v těchto kritických chvílích.

Vězte, že v nás máte lékaře připravné jít tam, kde je jich nejvíce zapotřebí.

Naše cesty vedou k Vašim snům.

S nezměrnou láskou a trvalou vděčností,

První kontingent absolventů ELAM“.

Dopis podepsalo 85 mladých, čerstvých absolventů Latinskoamerické lékařské školy s tím, že jsou to jména a podpisy těch z nich, kteří se nacházejí v Havaně, ale že stejně připraveni jsou i další, které právě tráví prázdniny mimo Kubu.

Když byla v roce 1868 zahájena naše první válka za nezávislost, skupina amerických občanů se připojila ke kubánským vlastenickým silám. Jeden z nich, velice mladý, se vyznamenal mimořádnou statečností a obdivuhodným hrdinstvím se zapsal na stránky dějin: Henry Reeve. Jeho nezapomenutelné jméno je vepsáno do srdcí našeho lidu a spolu se jménem Lincolna a dalších slavných Američanů, na tribuně, jež byla vztyčena ve dnech boje za návrat chlapce Eliána Gonzáleze, v němž byl ušlechtilý lid Spojených států rozhodujícím faktorem konečného spravedlivého rozhodnutí.

Henry Reeve, téměř invalidní v důsledku zranění, která utrpěl za sedm let války, padl v boji 4.srpna 1876 nedaleko Yaguaramas v dnešní provincii Cienfuegos.

Všichni tito lékaři – tedy vy – již mohli poskytovat své služby na místě. Uplynulo 48 hodin a na naši opakovanou nabídku jsme neobdrželi žádnou odpověď. Budeme trpělivě čekat tolik dnů, kolik bude zapotřebí. Mezitím využijete čas v intenzívních kurzech epidemiologie a zdokonalování angličtiny. Pokud nakonec nepřijde žádná odpověď, nebo nebude jejich – tedy vaše – spolupráce zapotřebí, nebude to důvod pro zklamání v našich řadách – ani mezi Vámi, ani mezi námi, ani mezi naším lidem. Naopak. Budeme cítit uspokojení, že jsme splnili svou povinnost, a dokonalé štěstí z vědomí, že už žádný další americký občan z těch, kdo byli bolestně a zrádně poškozeni uragánem Katrina, nezemře bez lékařské pomoci, pokud právě to bude důvod nepřítomnosti našich lékařů.

Brigáda Henryho Reevea byla vytvořena a jakýkoli úkol přijmete v kterémkoli koutě světa nebo v naší vlasti, vždy vás bude provázet sláva statečné a čestné odpovědi, kterou jste dali na solidární výzvu k solidaritě s bratrským lidem Spojených států a zvláště s jeho nejprostšími obyvateli.

Vpřed, šlechetní obránci zdraví a života, vítězové nad bolestí a smrtí!

Děkuji.

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >