5 proti impériu

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 9. 2005

Twitter

Na konci roku 2001 byl ve Spojených státech amerických ukončen soud s pěti Kubánci nařčenými z několikaleté vojenské špionáže ve prospěch Kuby. Gerardo Hernández Nordelo, Ramón Labaňino Salazar, René González Sehwerert, Fernando González Llort a Antonio Guerrero Rodriguez byli údajně členy skupiny špiónů, kteří se podle prokurátorů pokoušeli proniknout do amerických vojenských zařízení na Floridě. Gerardo Hernández byl navíc viněn z toho, že vládě v Havaně předal informace, jež vedly k sestřelení dvou malých letounů kubánské opozice, v nichž v únoru 1996 zahynuly čtyři osoby. K sestřelení letounů mělo dojít nad mezinárodními vodami, nikoliv nad výsostnými vodami kolem Kuby.

O čem přesně tito "agenti" měli informovat oficiální kubánské úřady? Všech pět jich proniklo mezi kubánskou opozici v Miami, kde se seznámili s plány vojenských útoků na Kubu, útoků proti kubánskému lidu. Ano, tyto informace předávali kubánským úřadům a hatili tak zrůdné projekty. Provinili se tím, že nechtěli krveprolití. Ve svých výpovědích osočení popřeli, že měli v úmyslu poškodit Spojené státy a ublížit jejich obyvatelstvu, což jim bylo podsouváno. Za tuto špionáž musí nyní pykat, protože soud "rozpoznal" teroristy právě v nich, nikoliv v těch, kteří osnovali ozbrojený vpád na největší karibský ostrov. Gerardo Hernández, Ramón Labaňino a Antonio Guerrero byli odsouzeni k doživotnímu odnětí svobody, René González a Fernando González k mnoha letům vězení.
V prohlášení před soudem zazněla lítost obviněných nad čtyřmi v únoru 1996 zmařenými životy, nicméně všichni odmítli, že by byli teroristy. Z terorismu naopak obvinili jedince, kteří v sobě dosud nezapudili myšlenku ozbrojené akce proti Kubě, osoby, které jsou ochotné podobná dobrodružství plánovat, provádět, financovat a schvalovat.
Malá Kuba čelí terorismu v mnohem větší míře a déle než Spojené státy. Musí čelit terorismu, jenž je veden právě z území mocného severního souseda. Ulicemi Miami se dnes svobodně prochází Orlando Bosch, jenž se hlásí k extrémně pravicovému křídlu kubánských emigrantů žijících na Floridě. Tento muž spolu s Luisem Posadou Carrilesem spáchal v roce 1976 na Barbadosu bombový útok na kubánský dopravní letoun. Následkem tohoto útoku zemřelo 57 nevinných Kubánců včetně 24 tehdejších kubánských reprezentantů v šermu, 11 mladých lidí z Guyany a 5 Korejců. Orlando Bosch, vůdce jedné z protisocialistických organizací, podnikl mnoho dalších teroristických akcí ve Venezuele, Panamě, Mexiku, Argentině, ale i v samotném Miami a v New Yorku. Nakonec byl zatčen a uvězněn ve Venezuele. Po propuštění se roku 1988 vrátil ilegálně do Spojených států, kde byl sice také uvržen do vězení, nicméně i díky nátlaku politiků Ileany Ros-Lehtinenové, senátora Connieho Macka a Jeba Bushe byl v roce 1992 omilostněn a propuštěn na svobodu. Luis Posada pobýval ve Venezuelském vězení s Orlandem Boschem. Z tohoto vězení však v roce 1985 utekl a o dvanáct let později zavraždil italského turistu při bombového útoku na hotel v Havaně. Roku 1998 prohlásil pro list The New York Times, že "...nemůžeme skončit. Ital seděl na nesprávném místě v nesprávný čas." Posadovi nebránily jeho činy i nadále "spát jako dítě." Nyní by měl být Posada ve vězení v Panamě a čelit žalobě, že se pokusil zavraždit Fidela Castra. Jistě se nemá v panamském vězení zle, vždyť i zde je hmotně podporován protikubánskou mafií.
Prezident Fidel Castro se musel dosud bránit 637 pokusům o atentát. V roce 1980 byl zavražděn Félix García, kubánský diplomat akreditovaný u Organizace spojených národů. Nepřátelé socialistické Kuby neváhají používat biologické zbraně, které mají na svědomí 158 mrtvých a 344 203 postižených. "To není paranoia, to jsou životy nevinných lidí!" zvolal Ramón Labaňino, když přednesl tato fakta v průběhu své řeči před soudem. Kuba čelí terorismu už 42 let. Skupiny lidí, kteří útočí proti Kubě, páchají trestné činy i na Floridě. Jen v Miami se do roku 2000 dopustily 68 násilných činů. V roce 1974 byl zavražděn exilový vůdce José Elías de la Torriente, protože měl selhat jako organizátor jedné se zamýšlených ozbrojených invazí na socialistický ostrov. O rok později zahynul násilnou smrtí Luciano Nieves, jenž propagoval mírové soužití s Kubou. V roce 1981 na protest proti posílení vzájemných vztahů mezi Mexikem a Havanou explodoval v Miami mexický konzulát. Roku 1996 byla odpálena nálož v restauraci Centro Vasco v Malé Havaně, kde se měl konat koncert zpěvačky Rosity Fornés. Příběh malého Eliána Gonzálese je nám znám dobře. Kolik nevinných lidí se ještě stane přímými svědky absurdní protikubánské politiky?
Členové organizací jako Národní nadace amerických Kubánců, Alfa 66, Comandos F-4, Demokratická strana národní jednoty, Nezávislá a demokratická Kuba jsou verbováni a cvičeni CIA. Lidé z těchto spolků znamenají pro Kubu to, co pro Spojené státy osoby, které zosnovaly útoky 11. září 2001. Těmto lidem nelze věřit, natož je chránit! Ve Spojených státech je více než 800 násilnických organizací. Kuba zasílá Spojeným státům detailní informace o těchto spolcích, nikdy však nebyl nikdo zatčen.
Život v míru je tím, po čem Kuba touží nejvíc. "Dámy a pánové, je čas velkých změn. Je 21. století. Spojené státy navázaly diplomatické styky s Čínou, s Vietnamem, kde zahynulo 56 000 Američanů, zahájily jednání se severní Koreou a dalšími zeměmi, s nimiž ještě před nedávnem nebylo představitelné hovořit. Proč ne i s Kubou?" pronesl ke konci svého proslovu Ramón Labaňino Salazar.
Ve snaze zamést pod koberec důkazy o terorismu namířenému proti Kubě byli obvinění osočováni, že chtějí soud využít k tomu, aby pronášeli politická prohlášení. Naopak! Politické projevy se draly z úst žalobců. René González Sehwerert pravil: "Nepotřebuji hovořit o svém politickém přesvědčení, kterého se nikdy nezřeknu, abych zde odsoudit válku a ukázal, že opovrhuji lidmi posedlými záští, malichernými zájmy, lidmi, kteří zasvětili tolik času tomu, aby ublížili vlastní zemi. Nepotřebuji hovořit o politice, neboť věřím, že nevinní lidé by neměli násilně umírat ani na Kubě, ani zde, ve Spojených státech, či kdekoliv jinde na světě. To, co jsem udělal, udělal bych znovu, bez ohledu na politiku, pro jakoukoliv zemi na naší planetě, Spojené státy nevyjímaje. Pevně věřím, že můžete být katolíkem a zároveň dobrým člověkem, Židem a zároveň dobrým člověkem, muslimem nebo komunistou a zároveň dobrým člověkem. Avšak dobrým člověkem nemůže být terorista. Musíte být psychopat, abyste se stal teroristou. Jste psychopat, pokud věříte, že existuje něco jako hodný terorista."
Fernando González Llort vzdal hold práci Joaquína Méndeze, obhájce pěti obviněných: ".Fanatismus a nenávist nesmyslně namířené proti Kubě jsou plozeny a podporovány pouze menšinou kubánsko-americké komunity, jež na Floridě žije. Jeho profesionální přístup k našemu případu ukazuje, že na rozdíl od lidí, kteří zde kontrolují španělsky hovořící sdělovací prostředky a touží vtisknout všem své protikubánské postoje, většina kubánsko-americké komunity má k zemi svého původu racionální postoj. Takovýto postoj zaujímá dokonce majorita těch, jejichž přesvědčení se zcela liší od přesvědčení kubánské vlády. Své tvrzení mohu doložit faktem, že stovky tisíc Kubánců žijících ve Spojených státech cestují každoročně na Kubu či tam posílají peníze svým příbuzným. Ti, kteří věří, že kubánská rádia v Miami a extremistické kubánské organizace reprezentují stanoviska většiny Kubánců žijících v tomto městě, sedli na lep radikálům. Radikálové tvoří minoritu, i když minoritu ekonomicky silnou, jež se snaží vytvořit zdání jednoty Kubánců v exilu. Hispánští teroristé, kteří už 40 let Kubu napadají, jsou dobře známí americkým bezpečnostním službám, neboť k nim patří. Ničemnosti, které ovládají, se naučili od nich. Pouta, jež je spojují s fundamentalisty americké politiky, je zapletla do temných událostí nedávné americké historie - atentátu na prezidenta Kennedyho, aféry Watergate, vražd Orlanda Leteliera a Ronnieho Moffita, tajných dodávek zbraní nikaragujským Contras, hanobení zákonů v Kongresu. Jejich aktivity jdou proti zájmům lidu Spojených států."
Řeč Antonia Guerrera Rodrigueze přednesenou po vynesení rozsudku uvádím v plném rozsahu:
"Vaše ctihodnosti,
dovolte mi vyslovit souhlas se vším, co bylo u tohoto soudu řečeno mými čtyřmi bratry ve zbrani: Gerardem Hernándezem, Ramónem Labaňinem, René Gonzálezem a Fernandem Gonzálezem. Před soudem hovořili důstojně a kurážně. Jejich projevy byly prostoupeny nejhlubší vírou v principy, které jsme přijali za své, vírou v hrdinný kubánský lid. Je poctivé říct, že právní zástupci a jejich asistenti i překladatelé, Liza a Richard, pracovali vysoce profesionálně, poctivě a odvážně a že naše stráž se chovala stoprocentně eticky.
Na úvod deníku svých dlouhých dní ve vazbě jsem napsal: "...opravdový člověk nehledí na to, kde se žije lépe, nýbrž na to, co je jeho povinností". To jsou slova Josého Martího, která i po sto letech dodávají odvahu, jsou živá a stávají se jádrem čistoty a nesobectví.

Není mnohdy snadné
Najít přesná slova,
Ale tato jsem hledat nemusel.
Tloukla,
Lomcovala mým tělem
Rozpalována pravdou,
Věřila, že prorazí skořápku a uvidí světlo.
Očekávaný den nastal.

Dovolte mi vyjádřit své pohnutky, Vaše ctihodnosti, jasně a stručně:

Kuba,
Moje malá vlast, byla
Přepadána,
Znásilňována,
Hanobena
Desetiletí za desetiletím
Surovou
A nesmyslnou
Politikou.

Opravdová válka,
Zuřivý a neskrývaný
Teror,
Herold hrůzy,
Záškodnictví,
Zkázy,
Zabíjení,
Rozsévač žalu,
Nejhlubšího smutku,
Smrti.

Agrese proti Kubě byla demaskována. Demaskovaly ji nejen informace a dokumenty kubánské vlády, nýbrž také odtajněné listiny samotné vlády Spojených států. Agrese byla vyvolána CIA, která nabírala, financovala a trénovala protirevoluční agenty, zosnovala invazi v Zátoce sviní, operaci Mongoose, vyhledávala záminky k vojenskému útoku, plánovala atentáty na hlavy státu a vlády, podporovala pronikání ozbrojenců na kubánské území, organizovala sabotáže, narušování našeho vzdušného prostoru, špionážní lety, rozprašování biologických a chemických látek, ostřelování pobřeží a budov, pumové atentáty v hotelech, kulturních, historických a dalších turistických centrech, organizovala všechny druhy krutých a zvrácených aktů provokace.
A výsledek těchto akcí? Více než tisíc čtyři sta mrtvých, více než dva tisíce trvale invalidních, značné ekonomické škody, likvidace zdrojů naší obživy, stovky tisíc Kubánců narozených a vyrůstajících v klimatu blokády a studené války. Teror, strast a bolest zná celá populace.
Kde se rodí nekonečná řada těchto nelítostných činů? Odkud jsou financovány?
Z největší části ve Spojených státech amerických.
Co udělala vláda Spojených států, aby tomu zabránila?
Prakticky nic. Agrese nepřestává.
Lidé zodpovědní za některé z teroristických činů se dnes mohou svobodně procházet ulicemi Miami. Rozhlasové stanice a další sdělovací prostředky ponoukají k dalším útokům proti kubánskému lidu.

Co v nich zažehlo nenávist ke Kubě?
Že si zvolila jinou cestu?
Protože její lid chce socialismus?
Protože odstranila majetkovou nerovnost
a zametla s negramotností?
Protože dala lidu bezplatné vzdělávání
a zdravotní péči?
Protože umožnila dětem
poznat svobodný rozbřesk?

Kuba nikdy neohrozila bezpečnost Spojených států, nepodnikla proti nim jediný ozbrojený útok, neprovedla jedinou teroristickou akci. Kuba z hloubi duše miluje mír, ctí klid a přeje si mít se Spojenými státy jen ty nejlepší vztahy. Ukázala, že obdivuje a respektuje americký lid.
"Pro Spojené státy nepředstavuje Kuba vojenské nebezpečí," pravil v této soudní síni admirál Carroll.
Generál Atkinson to dosvědčil. Kuba je podle něj pro severní Ameriku "nulovou" vojenskou hrozbou.
Je nesporným právem mé vlasti - jako každé země - bránit se proti těm, kteří se pokouší ublížit jejímu lidu.
Zastavit protikubánské teroristické činy je velmi složité a obtížné, protože teroristé využívají shovívavosti zdejších úřadů.
Má vlast dělá všechno proto, aby upozornila vládu Spojených států na nebezpečí terorismu. Používá k tomu oficiálních i neoficiálních cest. Spojené státy jí ale nikdy pomoc neopětovaly.
V devadesátých letech dvacátého století, v době po zániku tábora socialistických zemí, akty terorismu proti Kubě zesílily. Teroristé věřili, že nastala vysněná hodina nastolení chaosu, destabilizace ekonomiky, likvidace turistického ruchu, hodina krize a smrtelné rány pro kubánskou revoluci.
Co Kuba udělala, aby se ubránila, aby byla včas varována před akcemi proti své existenci? Co udělala, aby zároveň odvrátila velký válečný konflikt? Jaké měla možnosti k záchraně své suverenity a bezpečí svých dětí?
Byla jen jedna možnost, jak zabránit utrpení. Nebylo alternativy. Kuba musela spoléhat na muže, kteří se dobrovolně - z lásky ke spravedlnosti, ke své zemi a jejímu lidu, z lásky k míru a životu - vydali čelit teroru, kteří podávali vlasti informace o tom, odkud hrozí nebezpečí.
V pozadí mého jednání, mou povinností, jakož i povinností mých druhů, byla nutnost odvrátit konflikt, který by oběma našim národům přinesl pouze žal.
Nebyli jsme motivováni záští nebo penězi. Ani jednoho z nás nenapadlo ublížit šlechetnému a pracovitému americkému lidu. Neudělali jsme nic v neprospěch národní bezpečnosti Spojených států. Soudní záznamy to dokazují. Ti, kteří pochybují o mých slovech, do nich mohou nahlédnout. Uzří pravdu.
Barbarské útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon 11. září 2001 rozhořčily každého, kdo miluje světový mír. Nepředvídatelný skon tisíců nevinných lidí této země protknul naše srdce hlubokým zármutkem.
Každý musí odmítnout terorismus, tento bezohledný a odporný jev, jejž je třeba urgentně eliminovat.
"Abychom si byli jisti, že jsme schopni vést vítězný boj, musíme mít tu nejlepší špionážní službu, jak je to jen možné. V názoru na posílení tajných služeb musíme být jednotní. Jen tak se dozvíme o teroristických plánech dříve, než budou uskutečněny, odhalíme teroristy předtím, než zaútočí."
Tato prohlášení nevyřkl kubánský prezident, náš vrchní velitel Fidel Castro, nýbrž prezident Spojených států po zmíněných hrůzných útocích. Není i Kuba, oběť terorismu, oprávněna k podobným výrokům?
Kuba, aby ukončila pohromu dopadající na její území po mnoho let a týrající její lid, udělala přesně to, o čem hovořil prezident Bush.

Vaše ctihodnosti,
Před "soud"
Konající se v síni,
Kde jsme byli zaplaveni množstvím
Svědeckých výpovědí,
Hmotných důkazů,
Jistot,
Argumentů,
Pohnutek,
Přísah,
Pochyb,
Nactiutrhačných tvrzení,
Klamů,
Diskusí
Jsem nepředstoupil, abych se ospravedlňoval.
Přišel jsem říct
Pravdu:
Jediné, čemu jsem oddán.
Zavázal jsem se plnit pouze tyto úkoly:
Být prospěšný světu, sloužit správným věcem zvaným humanita a vlast.

V úmyslu jsem měl překazit nesmyslný zločin, zbavit rozvitý květ hrozby náhlé, nesmyslné a předčasné smrti.
Nespáchal jsem přestupek ani hřích. Nikoho jsem se nedotkl. Nic nebylo ukradeno. Nikdo nebyl ošizen.
Nikdo se nepokoušel praktikovat špionáž.
Nikdo mne nikdy nepožádal, abych mu podal utajovanou informaci, což potvrdili svědkové v této soudní síni. Nejen svědkové obhajoby, ale též žaloby.
Výpovědi generála Clappera, Josepha Santose a generála Atkinsona, abych jmenoval aspoň některé, jsou důkazem, že je pravdou, co jsem čestně prohlásil.
Mnoho dalších lidí by mohlo předstoupit a vypovídat o tom, co jsem dělal den co den, když přijeli Dalila Borrego, Edward Donohue a Tim Carey. Nikdo ze svědků zde proti mně neřekl křivého slova. Není možné najít člověka, který by ve vší počestnosti tvrdil, že jsem se nechoval v souladu s pravidly této společnosti.
Mám rád ostrov, na němž jsem vyrůstal, kde jsem chodil do školy a kde žije moje matka, mé milované děti, milovaní lidé, přátelé. Miluji zemi, kde jsem se narodil a pro který jsem během posledních deseti let podstoupil opravdovou zkoušku lásky a solidarity.
Jsem si jistý, že mezi našimi dvěma národy bude natrvalo zbudován most přátelství, že stejný most překlene propasti mezi všemi národy světa.
Vaše ctihodnosti, musel jste vynést rozsudek v tomto dlouhém a nespravedlivém procesu.

Porovnávat svědecké výpovědi s důkazy viny!
Hlasy volají, že důkazy neexistují.
Brát v potaz fakta a tvrzení obžaloby!
Hlasy volají, že tato tvrzení nemají váhu.
Číst výpovědi!
Hlasy volají, že není možné
Vinit nás.
Hlasy, které se derou ze srdce.
Hlasy požehnané mocí spravedlnosti.
Hlasy, jimž nenaslouchá
Porota,
Která nechce sloužit právu.

Rozsudek je nespravedlivý! Verdikt soudu je rouhání! Od počátku jsme si byli vědomi, že pro nás, kteří jsme přišli z Kuby, není Miami místem spravedlnosti.
Byl to především politický proces.
Nechci nic jiného než spravedlnost a dobro pro naše země. Chci rozsudek zbavený politických okovů, jenž by tak pomohl v boji proti terorismu.
Dovolte mi zopakovat, že jsem osobně nikdy nikomu neublížil a nepoškodil jsem ani ničí majetek. Nikdy jsem se nezúčastnil akce, jejímž cílem by bylo ohrozit národní bezpečnost Spojených států.
Pokud bych byl dotázán, zda bych i dnes udělal to samé, co je mi nyní kladeno za vinu, odvětil bych souhlasně. Mé činy mne naplňují hrdostí. V tuto chvíli se mi v mysli vybavuje úryvek z dopisu napsaného kubánským generálem Antoniem Maceem, jenž bojoval za kubánskou nezávislost v 19. století, jednomu španělskému generálovi. Maceova slova mi dávají sílu a rozkoš: "Nemyslím, že jsem nelidský. Neprosazuji politiku nenávisti, nýbrž politiku přátelství. Nevedu boj proti přistěhovalcům, ale boj za lidskou čest."
Rozhodli jste, že moji milovaní bratři a já máme být nespravedlivě uvrženi do žaláře. Ale i tam nepřestaneme s obranou naší věci a principů, kterým jsme sloužili.
Přijde den, kdy nebudeme muset žít ve stínu obav a smrti, historický den projasněný skutečným právem.
Vaše ctihodnosti, dny a měsíce nespravedlivého, krutého, hrůzného žaláře skončí!
Někdy se ptám, co je toto za dobu. A jako svatý Augustin si odpovídám: "Zeptáš-li se mne, řeknu, že nevím. Nezeptáš-li se, budu vědět." Hodiny samoty a nadějí, hodiny přemítání o nespravedlnosti a zlobě. Věčné minuty, které zazáří vzpomínkami. Vzpomínkami rozpalujícími paměť!
Verše, jimiž jsem zaplnil poslední list svého deníku, jsem si vypůjčil opět od Josého Martího:
"Žil jsem:
Byl jsem oddán, čemu jsem přísahal.
Nejednou zapadlo slunce za vrcholy,
Takže nevidělo můj boj a mé vítězství."
Před tímto soudem bych chtěl nakonec citovat slova uruguayského, ba světového básníka Maria Benedettiho:
"... vítězství přijde, bude zde jako jsem tady já,
jednoduše vyklíčí."
Zaplane vítězně svoboda paprsků, které jsme zde dnes zavrhli.
Děkuji vám."

Prohlášení všech pěti obviněných Kubánců, které vedly k napsání tohoto článku, byly publikovány v březnu letošního roku britským nakladatelstvím Demokratické publikace spolupracujícím se společností Merseyside Cuba Solidarity. Lze je také najít na internetu, na stránkách deníku Granma (www.granma.cu) a organizace Cuba Solidarity Campaign (www.cuba-solidarity.org.uk).
Výpověď Antonia Guerrera Rodrigueze byla uvedena citátem Walta Whitmana z básnické skladby Zpívám o sobě, jímž skončím: "A teď stojím na tomto malém bodě se svojí mohutnou duší."

ANTONIO GUERRERO
Muž hořící plamenem
kde jsi jsi-li
přicházíš-li
Mario Benedetti

Nelze tě smazat nikým a ničím.
Jsou lidé, kteří povstali jako slunce,
lidé, kteří umí rozdávat své sny,
aby byly spatřeny sny druhých.
Nikým a ničím ti nelze vzít právo splynout se zemí,
být semenem, z nějž vyklíčí stromy, ruce, volání a prapory.

Aby tě usmrtili, muže hořícího plamenem,
zkoušejí vyvolat věčný chlad zhmotňující nenávist a strach.

Ty jim ale unikáš podpořen vojskem idejí, pravd a hvězd.
Všichni tady i tam cítí, že přicházíš.

Ze sbírky Z mých výšin napsané v miamském žaláři
Přeložil MICHAEL DOUBEK, Obrys -Kmen

• < Předchozí
• Další >