Koronavirová krize: Nový produkt systémové krize kapitalismu

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 4. 2020

Twitter

V roce 2002 se v kapitalistických zemích, především ve Spojených státech, objevily příznaky významné krize, vycházející z neoliberální politiky, prováděné od 80. let 20. stol. a rozvíjené duem Reagan-Thatcherová, s využitím pravicové deviace Gorbačovem vedeného Sovětského svazu. Tato nová kapitalistická krize vypukla v roce 2008 a zanechala černý otisk na životech desítek milionů dělníků a zaměstnanců, kteří přišli o práci, ani nemluvě o víc než dvou miliardách lidí po celém světě, kteří se ocitli v nesmírné chudobě... došlo k tomu v době, kdy kapitalistické systémy okrádaly bankovní střadatele a nabídly jejich vklady bankám a významným finančním společnostem, aby si zajistily kontrolu nad světovým výkonem a lidskými životy.

Současně pokles sil ve prospěch změny ve světě po roce 1990, tj. po pádu Berlínské zdi a zhroucení Sovětského svazu a socialistického hnutí kapitalismu umožnil zavést nové agresivní projekty. Začalo to návratem závodů ve zbrojení a organizováním oblastních preventivních válek, především na Středním východě, a splynulo s četnými převraty všude možně, hlavně v Latinské Americe a v bývalých socialistických zemích ve východní Evropě. Vedlo to k založení nových teroristických organizací, jež přijaly buď náboženský a sektářský šovinismus nebo kmenové a etnické tendence. Docházelo k tomu po celém světě. Řečeno ekonomicky a společensky, ve světle slabého dělnického hnutí a kontroly sociálně-demokratických stran buržoazií, zvlášť v Evropské unii, kapitalistické síly, konkrétně finanční oligarchie, dokázaly rozložit výrobní síly a urvat si významnou část vymožeností, jichž bylo dosaženo během druhé poloviny dvacátého století. Týkaly se plynulosti práce, sociálních záruk a pojištění, jako je vzdělání a základní zdravotnické služby, zvlášť po systematickém a záměrném útoku na veřejný sektor a jeho výrobní firmy, jež byly všechny nabídnuty k prodeji (nebo k privatizaci).

Tady je nutno se zaměřit na zdravotnické služby a konkrétně na to, co se ukázalo dnes se šířením epidemie korony. Všichni si pamatujeme na bitvy, jež probíhaly v USA proti rozšíření dávek sociálního pojištění během prvního prezidentského období Baracka Obamy, i jak to skončilo podřízením se příkazům pojišťovacích společností a jejich zájmům. Všichni si také pamatujeme, jak bylo sociální zabezpečení a veřejné zdravotnictví zasaženy ve prospěch soukromého sektoru. Dokonce ani v Libanonu nebylo sociální zabezpečení uchráněno před útoky soukromého sektoru a rozpočet Ministerstva zdravotnictví byl vydán na soukromé nemocnice na úkor veřejných, z nichž byla většina v předcházejících letech zavřena.

Tato křiklavá porušení lidského práva na přístup ke zdravotnickým službám, jež charakterizovala prvních dvacet let nového tisíciletí, negativně zasáhla země po celém světě, s výjimkou Kuby (a možná Číny), když vložila lidské bytosti a jejich zdraví do středu svých zájmů. Tváří v tvář rozsáhlé epidemii byly tyto nepříznivé dopady jasné: pohrdání lidskými životy a přístup k základním zdravotnickým zařízením rezervovaný čistě pro bohaté.

Poté, co nepřátelé sociálního zabezpečení rozvrátili samotný mechanismus a udělili státu úlohu zajistit zdravotní ošetřování ke snížení šíření epidemie, se zdraví občanů kapitalistických zemí stalo zbožím, předmětem nabídky a poptávky. Ve skutečnosti kapitalistické země kontrolovaly zdravotní služby přes vědecký výzkum, jenž financovaly kvůli svým vlastním zájmům, a pomocí zisků, vydělaných na lécích a léčbě, produkovaných v jejich vlastních laboratořích.

Proto nás nepřekvapilo zmatení kapitalistických vlád, když přišla epidemie korony, a nepřekvapil nás ani pokus obvinit z vypuknutí Čínskou lidovou republiku... Ani nás nepřekvapilo, že tyto systémy nedokázaly zajistit nutné požadavky, včetně dodávek prvotní ochrany (roušek, rukavic, dezinfekce...). Tato neschopnost vypořádat se s epidemií byla zaviněna zavíráním továren, jež vyrábí tyto potřeby, a četnými ministerstvy zdravotnictví, jež nevytvářely jejich zásoby, protože je nepovažovaly za nezbytné. Tato nová kapitalistická krize, jež se objevuje ve stínu rozšířeného a zhoršujícího se dvacetiletého hospodářského úpadku, je odhalením toho, co čeká svět po epizodě s Covid-19. Co se týče obětí, vše, co získají z takové krize, je těžká deprese, úpadek. A výsledek? Významné celosvětové zastavení výroby, podstatný nárůst nezaměstnanosti...nemluvě o skutečnosti, že konec této smrtící epidemie a následný konec současné karantény je všeobecně v nedohlednu. Tato nešťastná scéna, ať už lidsky, společensky nebo ekonomicky, vyžaduje od sil změny překonat předešlá rozdělení a sjednotit se kolem strategického programu. Programu, jenž by měl nejprve zabránit rozšíření krize kapitalismu na globální dělnickou třídu, utlačovaný a vykořisťovaný lid, a jenž by za druhé měl zaručit všem lidem, bez výjimky, právo na přístup k léčivům a vakcínám a na prospěch z nich, aby tuto epizodu bezpečně překonali. A zaručit, aby se stovky politických stran z celého světa (včetně Arabského levicového fóra - ALF) shodly na názoru, jak zachovat lidský život, za každou cenu. A potom musí být odsouhlasen jasný program, s detaily, jak se vypořádat s ekonomickými a politickými překážkami, jež přijdou, až epidemie pomine. Což znamená budovat nový světový řád, jenž ukončí vykořisťování a poskytne následující zásadu:

"Každému podle jeho potřeb a od každého podle jeho schopností."

Dr. Marie Nassif-Debs, Bejrút, 14. dubna 2020 (překlad VS)

Autorka je členka ÚV Libanonské komunistické strany a dlouholetá známá překladate

• < Předchozí
• Další >