K radosti vojensko-průmyslového komplexu plánují obě strany v americkém Kongresu po volbách do Kongresu vyčlenit až 50 miliard dolarů na další nákupy zbraní, aby v příštím roce nakrmily ukrajinskou armádu. Moskva a Kyjev si vyměnily obvinění, že ti druzí plánují použít jaderné zbraně. Co může protiválečné hnutí udělat, aby zastavilo evropský požár, když hrozí celosvětová jaderná válka?
Jak v posledních devíti letech ukázal týdeník Workers World, vlády a armáda USA a jejich vojenští spojenci v NATO vyprovokovávaly tuto válku na každém kroku její eskalace. Tyto provokace si získaly podporu miliardářů a bankéřů – imperialistické vládnoucí třídy – a zejména výrobců zbraní. To jsou síly, kterým vlády NATO slouží.
The New York Times, sofistikovaný nástroj propagandy ve službách imperialistické vládnoucí třídy, uveřejnil 22. října článek, který sice varuje Washington, ale obsahuje odpověď pro antiimperialisty. Jeho název: „Evropa se unavuje vysokými náklady spojenými s válkou.“ V tomto článku devětašedesátiletá žena nakupující v Římě, která prezentovala svůj postoj jako postoj sdílený mnoha přáteli, řekla: „Všechno, co [Kyjev] chce, jsou zbraně, zbraně. Je mi z nich zle a jsem z nich unavená.“ Chtěla jednání a mír.
Článek v Timesech je zamýšlen jako varování pro ty, kdo provádějí americkou politiku, jež spočívá v posílání zbraní v hodnotě desítek miliard dolarů na Ukrajinu, ve výcviku kyjevských vojsk a v poskytování vojenských zpravodajských služeb. The Times předkládá několik příkladů lidového odporu vůči politice podporující NATO v Itálii, Británii, Francii a Německu, aniž by objasnil třídní povahu rostoucí opozice nebo to, co by to mohlo znamenat uvnitř Spojených států.
Evropa, stále unavenější z obětí, není abstrakce. Jako všechny společnosti, i evropské země jsou rozděleny podle tříd, které mají protichůdné zájmy. Vládnoucí třída v evropských zemích NATO, navzdory hospodářské soutěži s americkými vládci, spojila svůj osud s Washingtonem a Pentagonem. Tito vládci přijali politiku, která hází oběti na dělnickou třídu v Evropě.
Článek v Timesech naznačuje, že dělnická třída v Evropě, po svém prvním podrobení se válečné propagandě, začíná být unavena obětmi, které se konají ve prospěch obchodníků se zbraněmi, NATO a reakčního kyjevského režimu. Bližší pohled ukazuje, že podřízenost válečné mašinérii je nahrazována třídním bojem.
V Británii byla po pouhých šesti týdnech v úřadu nucena rezignovat pravičácká, superneoliberální premiérka Liz Trussová, jejíž původní plán využíval toryovský režim k obohacení bohatých a krvácení pracujících. Rozvrátil ji pád libry a strach ze stále radikálějšího boje pracujících.
V článku z 13. října v týdeníku Workers World napsala Betsey Pietteová: „Britští železničáři požadující zvýšení mezd, aby udrželi krok s desítky let vysokou inflací, stojí od letošního léta v čele vlny pracovních akcí v průmyslu po celé zemi. Jejich stávky přinesly téměř úplné uzavření železniční sítě, spojené s celostátní stávkou 115 000 poštovních pracovníků a protestními akcemi v největších přístavech v zemi v Liverpoolu a Felixstowe 5. října.“
Britská vládnoucí třída ve své věčné roli slabšího partnera amerického imperialismu a klínu do Evropy po roce 1945 vedla hned za Washingtonem ve vyzbrojování a výcviku kyjevské armády proti Rusku. Britští dělníci však nejsou ochotni přijmout nové oběti kromě těch, které už britští šéfové uložili.
Zhruba 300 000 dělníků uspořádalo ve Francii 18. října jednodenní stávkovou akci „řešící inflaci, změnu klimatu a důchodovou »reformu«, což znamená snížení důchodů.“ (Workers World, 27. října) Akce byla také v solidaritě s pracovníky rafinérií, kteří stávkovali a kterým hrozí, že budou „povoláni“ a přinuceni pracovat. „Dělníci ve Francii čelí krizi životních nákladů a prudce rostoucí inflaci; energetické firmy zároveň hrabou rekordní zisky. To vyvolalo všeobecný hněv a vedlo k volání po neočekávané dani pro energetické společnosti.“
Co je významné, pokud jde o válku na Ukrajině, je to, že Pól komunistické obnovy ve Francii (PRCF) naléhá na marxistické organizace, aby tyto dělnické akce vybudovaly – další jsou plánovány na příští měsíc – a spojily dělnický boj s bojem proti válce.
„PRCF, k němuž se formuje slibný proud přilnutí mezi mládeží, udělá všechno možné, aby všeobecná ofenzíva pracujícího lidu, spojující obranu sociálního pokroku, národní nezávislosti a míru, reagovala v naší zemi na zastavení pochodu do kontinentální války, který chtějí síly EU-NATO.“ (PRCF’s ezine, www.initiativecommuniste.org 20. října)
Němečtí pracující protestují proti vysoké inflaci, kterou zhoršilo přerušení dodávek ruského plynu, protože USA požadovaly, aby země EU uvalily na Rusko sankce. Exploze na plynovodech Nord Stream 1 a 2 přepravujících zemní plyn z Ruska do Německa – exploze, které ukazují na americkou vojenskou sabotáž – v krátkodobém horizontu znemožnily dohodu a prakticky donutily německé vládce, aby zůstali seřazeni za Washingtonem.
S týdenními demonstracemi protestujícími proti obětování zájmů lidu válce, která mnohé ožebračuje a některé obohacuje, nabídl německý koaliční režim balíček na nákup pohonných hmot a stanovení stropů pro ceny, které platí lidé za vytápění svých domovů.
Článek ve vydání Junge Welt z 24. října však tvrdí, že navzdory tomuto balíčku „bude většina obyvatelstva pravděpodobně ponechána vzadu – nebo spíše venku - v chladu. To platí zejména proto, že opatření, jako je strop pro ceny plynu, by měla začít platit až na jaře. Ceny se zdvojnásobí…“ Ještě před touto krizí nemělo v Německu dostatečné teplo v zimě zhruba 2,4 milionu lidí.
V dalších zemích NATO narůstají dělnické boje. Hlavní odborová konfederace přivedla tisíce pracujících, aby 16. října demonstrovali v Portugalsku na protest proti zhoršování životních podmínek. A protiválečné protesty jsou naplánovány na příští týden.
Ve Spojených státech bylo za poslední dva roky více stávek než za celá desetiletí. Ještě slibnější bylo organizování převážně mladých pracujících, kterým v obřích monopolech jako Amazon a Starbucks platili méně než životní minimum.
Úkol pro revolucionáře není ani zdaleka snadný s úpadkem celosvětového prosocialistického hnutí, protože kontrarevoluce v roce 1991 zlikvidovala Sovětský svaz jako významný socialistický stát a protiváhu amerického, evropského a japonského imperialismu. Dokonce ani v evropských zemích, kde kdysi měly komunistické strany silný vliv v dělnické třídě – v Itálii, Francii a Španělsku – už tomu tak není. To umožnilo bankéřům a miliardářům vnutit obyvatelstvu své myšlenky.
Jednou z výzev pro revoluční pro-socialisty je zajistit, aby některým neofašistickým uskupením – takzvaným „populistům“ – bylo odepřeno jakékoliv vedení protestních hnutí proti centrálním režimům, které jsou samy zodpovědné za imperialistickou válku.
Všechny prosocialistické síly musí zaujmout jasné, rozhodné stanovisko vůči NATO a válce vedené Spojenými státy. K tomu musí dojít ve všech zemích NATO, kde hlavními nepřáteli dělnické třídy každé země jsou místní šéfové a miliardáři spolu s jejich agenty ve Washingtonu, Evropské unii a NATO.
V USA byl dobrý začátek, že v akcích Spojené národní protiválečné koalice v týdnu od 15. do 22. října mnozí vznesli hesla spojující odpor vůči válce se solidaritou s dělnickými boji, od stávek po akce komunit.
Zatímco washingtonští strategičtí plánovači mohou považovat za strategické nepřátele USA (míněno jejich vládnoucí třídy) Rusko a Čínu, nepřáteli pracujících a utlačovaného lidu Spojených států je přesně táž americká vládnoucí třída a její agenti.
John Catalinotto pro www.workers.org 26. října 2022
Překlad VS
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.