Nutno zdůraznit nikoli na soukromých, nýbrž státních školách. Jde přece o dělnickou mládež. Tato zkouška, která může v mnohém ovlivnit i další vývoj zkoušeného žáka (buď studium na vyšším stupni střední školy nebo vyhledávání zaměstnání), se skládá z angličtiny, matematiky, přírodopisu, tělesné výchovy a náboženství.

A právě při této prověrce znalostí se poslední dobou stále více projevuje skutečnost, že děti přistěhovalců mají lepší studijní výsledky než jejich spolužáci, tedy rodilí Angličané nebo Skotové či Velšané. Tak například odborný britský magazín The Economist uveřejnil 28. října výsledky průzkumu, který proběhl v tomto směru na středních školách ve dvou hrabstvích, a sice Barkingu a Dagenhamu. Ukázalo se, že hodnocení označené jako dobré dosáhlo v uplynulém školním roce pouze 32 procent žáků bílé pleti, zatímco u dětí pocházejících z afrického kontinentu to bylo 39 procent, a u chlapců a děvčat z asijských zemí dokonce víc než polovina - 52 procent. Ani na jiných místech Velké Británie to není pro rodilou britskou mládež lepší. V jednom z nejstarších anglických měst, kterým je dnes třistatisícový průmyslový Leicester v East Midlands, se mohlo pouze 24 procent středoškoláků bílé pleti vykázat stupněm dobrý z uvedené kvalifikační prospěchové zkoušky.

Jak se zdá, nejde vůbec ani o lepší nadání či o nějakou etnickou výhodu dětí z jiných kontinentů, nýbrž o to, že i v tak vyspělé zemi, jakou je Velká Británie, dochází k jevu, který sebou nese řetězovou reakci. Jinak řečeno: britští podnikatelé v řadě oborů raději zaměstnávají přistěhovalce z Asie a Afriky, kterým tak mohou dávat nižší mzdy než rodilým Britům. A to se zase zpětně odráží v sociální, a samozřejmě i psychologické atmosféře přímo v rodinách. Synové nebo dcery britského nezaměstnaného nebo dělníka v nižší mzdové skupině jsou vedeni k tomu, aby co nejdříve ukončili školu a šli vydělávat. Nemají tudíž žádnou motivaci, aby se systematicky učili a zvyšovali si kvalifikaci. A pak musejí zcela pochopitelně jít jen tam, kde je přijmou, tedy do oborů s nekvalifikovanou prací. Svědčí o tom i takový údaj, že ještě v roce 2001 představovali zaměstnanci bílé pleti 89 procent celkového počtu britských pracujících s tím, že 93 procent z nich bylo zapojeno v průmyslové výrobě. Ale právě tento sektor nyní podléhá drastickým škrtům. Ve shora zmiňovaném Dagenhamu působí jeden ze závodů firmy Ford, který na počátku sedmdesátých let 20. století poskytoval práci asi 30 000 dělníkům, ale dnes jich zaměstnává pouze 4000. A navíc, jak sdělují tamní personalisté, noví uchazeči budou přísně posuzováni podle kvalifikačních zkoušek GCSE. Tedy té procedury, jak již bylo řečeno, kde mají lepší výkonnost, a tím i více šancí na přijetí, právě děti přistěhovalců. Kruh se uzavírá.

Zmiňovaný magazín The Economist přichází s ještě jednou zajímavou informací. Cituje totiž nedávnou zprávu britského ministerstva vnitra, která pojednává o podílu jednotlivých skupin obyvatelstva na zločinnosti. Doslova se v ní říká, že v minulém roce lidé bílé pleti spáchali více kriminálních činů než černoši, Asiaté či míšenci dohromady. Současně vešlo ve známost, že takřka celá jedna pětina (18 %) mladých bělochů ve věku od 10 do 25 let již má trestní záznam, přičemž 15 procent z nich se podílelo na krádežích či loupežném přepadení. Stejné platí i o užívání drog. I takový je odraz života vyspělé kapitalistické společnosti.

HaNo