Co ještě chceme? Zpráva inspektorů OSN z 16. září 2013 hovoří jasně: našli sarin a ještě rakety popsané azbukou. Dokonce trajektorie raket prý napovídá, odkud byly odpáleny: z pozic Asadových vojsk.

Tedy vinen (i když tato zpráva v souladu se svým statutem to nemůže naplno říci) je bídák Asad, který v obrovském masakru v Gutě zabil několik set osob. Mimo jiné: Kde jsou vůbec jejich těla? Inspektoři OSN je nenašli, ve skutečnosti je ani nehledali a to ani přes jistě naprosto nestrannou spolupráci rebelů, kteří jim pomáhali v terénu.

Projev prezidenta Obamy přednesený 24. 9. 2013 na 68. Valném shromáždění OSN naplněný nenávistí ke všem, kdo se postaví americké válce o upevnění světové hegemonie a doplněný otevřenou a hloupou lží o zjištěních inspektorů OSN, která údajně potvrzují, že vláda prezidenta Asada vraždí své občany chemickými zbraněmi, jistě uspokojil tu část světových, zejména amerických a arabských reakčních kruhů, které přispěly k jeho opětovnému zvolení do funkce světové velmoci č.1.

Zatímco v Ženevě bylo dosaženo dohody USA-Rusko o syrských chemických zbraních, Thierry Meyssan napsal pojednání o dějinách vyzbrojování chemicko-bakteriologickými zbraněmi: případ Izrael

Byl to izraelský výzkum v oblasti chemických a biologických zbraní, který tlačil na to, aby Sýrie odmítla konvenci zakazující chemické zbraně. To je důvod, pro který podpis Damašku pod takový dokument vyvolává nebezpečí, že se ukáže existence a případně pokračování ve výzkumu zbraní určených k zabíjení pouze arabské populace.

Situace v Sýrii se trvale nachází v ohnisku zájmu světových médií. Brzy může dojít k další "humanitární intervenci". Pentagon oznámil, že je připraven zaútočit na Sýrii s cílem pomstit se Asadovi a syrským ozbrojeným silám za údajné použití chemických zbraní proti vlastním občanům.

Mezitím se objevily nové důkazy o tom, že zpravodajská služba americké armády se podílela na chemickém útoku u Damašku 21. 8. 2013. Důkazy unikly z internetu a byly zveřejněny na stránkách ORIENTAL REVIEW.

Bombardovat Sýrii nebo jakoukoli jinou zemi je především otázka byznysu: svrhnout bomby na Damašek znamená prospěch pro vojenskoprůmyslový komplex.

Po souběžných  pátečních projevech ministra zahraničí USA Johna Kerryho a prezidenta Obamy o válce mainstreamová média vedená tradičním mistrem válečné propagandy New York Times (1) učinily závěr, že Spojené státy by bez bezpečné podpory nemohly zaútočit na Sýrii.

Ve svém tažení za prosazení monopolárního světa žene americký imperialismus světovou komunitu do jednosměrné uličky. Tento záměr je však pouze cestou válečných hrozeb, ekonomických embarg a informačních válek nerealizovatelný. Se záměrem nesouhlasí ČLR, Rusko, skupina států "BRICS" a dokonce i určitá část Evropských států.