Počátky kapitalismu I.-(XV.-XIX.století)

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 6. 2007

Twitter

V průběhu XIX. století se kapitalismus spočívající na námezdní práci stal převládajícim výrobním způsobem a to nejprve v západní Evropě a v USA. Postupně si podřídil veškerý svět přímými (kolonizací) či nepřímými formami nadvlády. Jeho geneze vyplňuje v podstatě tři předchozí (XVI., XVII. a XVIII.) století. Použijeme-li terminologii Adama Smitha převzatou Marxem, jde o „prvotní akumulaci" nebo lépe k upřesnění termínu používaného Adamem Smithem „previous accumulation" - předchozí akumulace.

Jaký postoj vůči sobě zaujmou kapitalisté vlastnící majetek, který se může přeměnit ve výrobní prostředky (stroje, suroviny atd.), a „proletáři" zbavení veškerých prostředků nezávislé existence a nucení k tomu, aby vůbec přežili, stát se jejich námezdními pracovníky?
Buržoasní ideologie, jak ji vyjadřují političtí „myslitelé" a vulgární ekonomové XIX. století, vysvětluje, že na začátku se společnost rozdělila do dvou kategorií. Ti první byli pracovití, inteligentní, šetrní, a ti druzí líní darebáci, kteří všechno prohýřili. Je zřejmé, že jedni si nahromadili bohatství, zatímco ti druzí nakonec neměli nic.s
Karel Marx cituje mezi autory, kteří rozvíjejí tuto tezi, M. Thierse. Ve XX. století ctihodný doktor Alexis Carrel, nositel Nobelovy ceny za medicínu a stoupenec Pétainuv, vysvětluje v díle „Člověk tvor neznámý", že ti první byli geneticky nadřazeni těm druhým.
A Karel Marx k tomu všemu poznamenal: „V letopisech skutečné historie je to výboj, poroba, vláda hrubého násilí, které zde vždy vítězily:“
Ke studiu tohoto období, které se otevírá velkými zámořskými objevy na konci XV. století použijeme dva hlavní prameny. Jeden, který nabízí Marxův Kapitál výkladem „původní akumulace". a druhý novější, zajisté bohatší na informace i „aktuálnější", jež naskýtá rozsáhlé dílo Fernanda Braudela „Materiální civilizace, ekonomika a kapitalismus. XV. - XVIII. století“
Braudelovo i Marxovo hledisko věnuje obzvláštní pozornost sociálně ekonomické základně historie, ale Braudel na rozdíl od Marxe nestaví do popředí rozdělení společnosti na protichůdné třídy. Konfrontace těchto dvou hledisek by mohla být vzrušující, žel chybí v Braudelově díle, který zřejmě Marxe nečetl (alespoň tu část Kapitálu, která pojednává o stejném předmětu).

"PŘEDPOTOPNÍ" FORMY KAPITÁLU

Třídní společnosti, které předcházely kapitalismu, byly charakterizovány osobním poutem mezi vládnoucím a ovládaným (otrokem, poplatníkem, nevolníkem, atd.)
Ovládaný byl zajisté vykořisťován a často nejhrubším způsobem. ale toto vykořisťování bylo „ospravedlňováno" aspoň ideologicky určitou vzájemnosti - povinností ochrany ze strany vládnoucího. dokonce i jeho pomocí, často pod patriarchální maskou. S kapitalismem nabývají společenské vztahy stále více abstraktní, anonymní charakter. A tím se odlidšťují.
Kapitalismus se vyvíjí na základě zbožní výroby, kterou zevšeobecňuje. Na rozdíl od předchozích výrobních způsobu, jež se více méně zakládaly na samozásobování, kapitalistická výroba se od začátku zcela zaměřuje na trh - kapitalista vyrábí, aby prodal. A samotný vztah mezi kapitál i stou a námezdně pracujícím se projevuje jako směna zbožní. Kapitalista vystupuje jako nákupčí pracovní síly, námezdně pracující jako její prodavač.
Trh, zboží, zbožní výroba se objevují velmi záhy v nejrůznějších společnostech, aniž by to byly nutně výlučné nebo počáteční formy směny. Starobylé společnosti vykazují „nezbožní" formy směny. Jasně na to poukázal již Durkheim a Karlu Polanyiovi patří zásluha, že podtrhl jejich specifičnost ve vztahu ke zbožni měně.11
U "prosté" zbožní směny zemědělský nebo řemeslný výrobce, vlastník svých výrobních prostředků, vyrábí zčásti nebo zcela již nikoliv, aby pokryl přímo své vlastní potřeby, ale aby prodal na trhu. kde se výrobky směňují prostřednictvím peněžních ekvivalentů výrobci se specializují v závislosti na společenské dělbě práce. S výrobním kapitalismem pak kapitalista. vlastník výrobních prostředku (pudy. strojů, surovin atd.) „nakupuje" u pracovníka použití jeho pracovní síly za mzdu. která zhruba odpovídá částce potřebné obnově a reprodukci této pracovní síly. Částce, která je nižší než ta, která byla vyprodukována uplatněním této pracovní síly. Takto uvolněný přebytek (Marxova "nadhodnota") zůstane kapitalistovi. Zálohovaný kapitál, jenž byl uplatněn kapitalistou ve výrobě, se takto nachází na konci cyklu reprodukován a zvýšen o přebytek, který může kapitalista použít pro svoji osobní potřebu, ale který může rovněž „akumulovat", aby zvětšil masu svého kapitálu. To je „rozšířená" reprodukce.
V předchozích společnostech produkt vykořisťování (otroka, poplatníka, feudálního nevolníka nebo sedláka) byl hlavně spotřebová privilegovanými třídami a byl poměrně málo „znovu investován". Výrobní cyklus se opakoval více méně na stejné úrovni. „Růst" tou měrou, jak existoval, byl velmi pomalý a téměř nepominutelný,
V současném (výrobním) kapitalismu, který se prosazuje díky průmyslové revoluci se zevšeobecněným používáním mechanické energie, pokrok v produktivitě práce umožní „rozšířenou" reprodukci ve stále širší míře, zkrátka „růst".
Tento produktivní kapitalismus se objevuje od středověku v zárodečné formě, v italských městech v podobě „manufaktury" („továrny" uplatňující na stejném místě dělbu rukodělné výroby nebo využívající práci domáckou, kdy kapitalista dodává surovinu, ku příkladu tkalci přízi, a odkupuje od něho zpracovaný výrobek).
Ale až do konce XVIII. století vystupuje kapitál hlavně v podobách, které Marx nazývá „předpotopními", jako zbožní kapitál nebo kapitál finanční (lichvářský) objevující se již od starověku.
U těchto forem existuje rovněž akumulace, ale nevytváří bohatství. Kapitál se zde spokojuje s vybíráním desátků ze stávající výroby.
Nástup výrobního, v podstatě průmyslového kapitálu, předpokládá mimo již vyvolaných technických podmínek určité ekonomické a společenské podmínky.

• < Předchozí
• Další >