Otrokářská ekonomika a kapitalismus III.-Podíl v "původní akumulaci"

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 8. 2007

Twitter

Zdá se být nepochopitelným, že dvacet milionů mužů, žen a dětí bylo vyrváno ze svých domovů a ze své země, aby odpověděli na problém produktivity. S ohledem na rizika transatlantického obchodu bylo třeba snížit mzdovou masu na nulu, aby se dosáhlo uspokojivého zisku, A tak výpočet nákladů na výrobu kávy, kakaa, cukru a bavlny mohl být příznivý jen při zrušení mezd, aby se vydřela maximální nadhodnota. Otrocký pracovník, náklady na nějž se omezovaly na jeho nákupní cenu a na nejnutnější potravu, představoval živý zlatý důl. Produkoval pět až desetkrát větší nadhodnotu než námezdní pracovník v Evropě. Otrok přispíval ke zbohatnutí bílých osadníků, obchodníků s otroky a obchodníků metropole vůbec.

Na konci XVII. století, tedy v době, kdy populace otroků v USA byla početně stejná jako populace bílých přistěhovalců, vytvářela 80 % hrubého národního produktu americké kolonie.
Je tedy zřejmé, že populace otroků přispěla ke kolektivnímu bohatství (bez vlastního prospěchu) tak drtivým způsobem, že jakmile v roce 1800 dosáhla již dvou třetin celkové populace, opustili američtí běloši prakticky jakoukoliv produktivní úlohu. Omezili se jen na velmi výnosné obchody s Evropou. Teprve koncem století zastavili bílí přistěhovalí Evropané v postupných vlnách populaci afrického původu a zajistili poprvé významnou a pak větší část hrubé vnitřní produkce. Samozřejmě, aniž by se však podíleli větším dílem na rozdělování hrubého důchodu vzhledem k mzdovému vykořisťování, jehož byli - noví němečtí, polští, rušti, italští a irští příchozí - obětí.
Otrokáři, počátkem XVI. století prostí hidaigové a dobrodruzi bez zábran, byli schopni jen dopravit nějakou desítku tisíc zajatců ročně s určením pro britské kolonie na severu, na francouzských a španělských Antilách a v Brazílii obsazené Portugalci. Až do roku 1650 zůstal tento loupežný a zajisté výnosný obchod jen na okraji zájmu, neboť ještě nepředstavoval významný zdroj příjmu. Otroci se dali snadno nakoupit za poměrně nízkou prodejní cenu. Cena za zdravého muže ve věku 15 až 30 let byla v roce 1650 pět až deset liber. Rychle umírali a stejně rychle byli nahrazováni. Naději měli na jeden rok života v Brazílii a na Antilách a sotva dva roky ve francouzské Luisianě. Pět liber představovalo v roce 1650 čtvrtinu měsíčního příjmu amerického řemeslníka na východním pobřeží. Ku příkladu o jedno století později stejný otrok byl směnován za použitou pušku a čtyři soudky prachu. Opravdu skoro z ničeho bylo možné udělat majetek.
Aby se otroctví stalo hlavním pilířem rodícího se evropského kapitalismu a již ne příležitostí k vedlejším příjmům pro feudální ekonomiku vzešlou ze středověku, bylo zapotřebí spojení několika prvků:
1. Budování trhu ex nihilo založeného na poptávce po výrobcích považovaných za vzácné a prodávaných draze přes nízké výrobní náklady.
2. Zavedení opravdového peněžního obchu na základe obchodu s otroky přes Atlantik a tudíž racionalizace dopravy.
3. Jednotná regulace ceny otroků a nákladů na jejich údržbu.
4. Stanovení dohodnutých cen na výrobky pocházející z práce otroku a organizace návratnosti největší části zisků z investic do Evropy. Aniž by se tím bránilo opětným aspoň minimálním injekcím koloniálním ekonomikám na místní úrovni nezbytným k tomu, aby se mohly vyhnout neproduktivnim tezauracím.
Tyto prvky potřebné k maximálnímu vyždímání nadhodnoty produkované otrockými pracovníky Nového světa se všechny spojily dohromady až k roku 1800. Hospodářský boom, který z toho vzešel, byl takový, že lze bez váhání říci, že evropský kapitalismus by nedoznal svého nadměrného růstu v XIX. století bez rozhodujícího přínosu práce otroků Nového světa.
Za Ludvíka XIV. se objevila móda „snidaně po francouzsku". Bílá káva nebo kakao s třtinovým cukrem se staly, počínaje rokem 1750, univerzálním jevem v celé Evropě. Brzy se upustilo od bylinných čajů slazených medem záměnou za novou snídani, a to v nejširších lidových vrstvách, dokonce i na venkově.
Poptávka byla taková, že Nový svět zdesateronásobil svůj dovoz otroků a obrátil se k novým kulturám určeným pro dodávkv módních exotických nápojů do Evropy. Francouzské Antily upustily například kolem roku 1700 od pěstování koření a vrhly se na produkci cukru. Brazílie se zaměřila na kávu a všude byla snaha aklimatizovat kakao a i tabák, který se také zásluhou francouzského dvora stal velkou módou.
Jakmile byl vytvořen tento první trh, další po něm následovaly, zvláště když krátce po roce 1800 jeden americký inženýr nalezl prostředek, jak mykat, spřádat a tkát bavlnu. Najednou se celý jih Spojených států vrhl na pěstování této kultury.
Poptávka po otrocích se prudce zvýšila ve všech výrobních oblastech. Kuba dovezla v letech 1800 až 1830 víc než 700 000 dalších otroků vázaných na pěstování třtiny. Jih USA si dal dovážet v letech 1810 až 1830 do „bavlníkového pásu" více než 150 000 otroků ročně. Tak se zrodila opravdová „kapitalistická otrokářská ekonomika", na hony vzdálená domácké počáteční malovýrobě a „kutění".
Překupnictví produkce kávy a cukru přicházejícího z Ameriky představovalo 50 % příjmů z exportu Francie v roce 1750.
Co se týká oběhu peněz a přeměny nadhodnoty vyprodukované racionalizací přepravy otroku v kapitál, četné příznaky ukazují na zcela mimořádný charakter zisků vzešlých z práce otroků. Boom přístavních měst věnujících se tomuto obchodu, současný rozkvět bankovních společnosti žijících z obchodu s otroky i specializace některých rejdařů jsou hmatatelným znamením kapitalizace zisků z vykořisťováni Afričanů deponovaných do Novéno světa v Evropě. Stalo se zvykem říkat, že Bordeaux, Nantes nebo i Lisabon vděčí za své nejkrásnější čtvrtě a monumentální stavby kapitálu přivezenému zpět do země A co říci o Liverpoolu nebo Amsterdamu, aniž bychom opomněli Kodaň a Stockholm?
Protože pokud je pravda, že Anglie (skončila s obchodem s otroky v roce 1812) dopravila sama polovinu deponovaných a Portugalci čtvrtinu, malé země pak jako Holandsko a Švédsko vděčí za svůj ekonomický vzlet černošskému „božímu“ daru. Příjem na hlavu ze zisku z obchodu s otroky byl totiž desetkrát vyšší v severských zemích než kupříkladu ve Francii.
Holanďané provozovali dopravu zajatců stejně jako Dánové a Švédové. Speciální úprava větracích přístřešků, umývání podpalubí, systematické sprchování vězňů. lepší dávky potravin a rychlejší lodě snížily úmrtnost dopravovaných zajatců na méné než 10 procent. Zatímco ve špinavých plavidlech francouzských, portugalských a anglických dobrodruhů, mohla úmrtnost dosahovat až 50 procent, dříve než se ustálila na 30 procentech.
Málokdo si klade otázku, zda lze přisoudit deset milionů mrtvých z transatlantického obchodu s otroky rodícímu se kapitalismu. Tím méně čím je jasnější, že od počátku probíhal tento obchod na trhu vysoce organizovaně. Jeho struktura byla dána oblastními a dokonce mezinárodními dohodami ve snaze co nejlépe reagovat na kolísající poptávky plantážníků a evropských dovozců exotických potravin.
Nikdy neexistovala „burza otroků", ale soubor obchodních, zcela standardních praktik, se kterými se můžeme dnes seznámit z četných účetních dokladů. Otroci byli nakoupeni v Africe předkapitalistickou směnou, která byla málo racionální a nebyla riskantní.
Zajatci, jakmile se ocitli v Americe, měli pevně stanovenou cenu. A to podle svého věku, pohlaví, zdraví a místních potřeb. Například jeden otrok mohl být v roce 1770 směněn za dvacet litrů kořalky nebo za dva kusy látky, nebo za dva klobouky a jeden náhrdelník z mušlí apod.
Přeměna zisku v investice, převod nadhodnoty do Evropy nebo do velkých koloniálních měst, státní subvence rejdařúm provozujícím obchod s otroky (Richelieu v roce 1635), anglické daně (od roku 1661), úprava trestu ukládaných otrokům, aby se snížila úmrtnost, jež byla v rozporu s rentabilitou (Colbert v roce 1685), to vše napovídá tomu. že od XVII. století otrokárská ekonomika Nového světa tvořila stejně významný pilíř původní kapitalistické akumulace jako hnutí zabírání pozemku nebo zakládání lombardských bank o několik století dříve.
Španělský král dal svým dekretem z 12. ledna 1510 otrokářským lodím zelenou. První černošští zajatci byli vyloděni na Hispaniole o rok později. Po jednom století „kutění", v jehož průběhu se ustálily prvky otrokářského kapitalismu, začaly oficiální burzovní záznamy týkající se exotických potravin dovážených do Evropy odrážet skutečný stav „trhu".
Více než sto nákupních stanic (kontorů) se na africkém pobřeží usadilo za cenu desky z „ebenového dřeva". „Nákupní" stanoviště nepotřebovala víc než představovaly dopravní náklady. Asi patnáct přístavu, od Rio de la Plata až po newyorkskou zátoku, které zajišťovaly podstatnou část přejímky otroků, fungovalo ve vzájemném souladu. Přičemž průměrná prodejní cena zdravého dospělého otroka kolísala (ve stálých librách) od pěti až do dvaceti účetních jednotek v roce 1800. což jc jednou až dvakrát tolik jako tažné zvíře, vůl nebo kůň. Zůstala jen potřeba regulovat cenu potravin.
Vezmeme-li v úvahu služby, kterých byl otrok schopen, byly to tři století skvělých příležitostí pro výnosnost investic v obou Amerikách.
Na jedné straně se to, co přinášely zisky z otrocké práce dá měřit zvláštním vztahem produktivity. Pro něj je charakteristické následující - suma mezd směřující k nule, vztah mezi výrobou (jakoukoliv) a touto sumou dává nekonečnou hodnotu, a dostaneme matematický obraz možného maxima vydírání vyrobené nadhodnoty.
Na druhé straně existence monopolu sdruženého s trhem zajatců zaručovala zisky, které umožnily Evropě upevnit solidní přcdprůmyslový kapitalismus. To jí umožnilo přejit do vyššího stadia v průběhu XIX. století, do stadia dobývání světa.
Když se prosadila „snídaně po pařížském způsobu", otrokárská ekonomika - tvořená systémem evropských bank, rejdám, otro-kářských králů v Africe, dopravců, amerických plantážniku, vývozců a evropských dovozců - zavedla módu bavlny. Když se vytvořila potřeba (poté, kdy přestala obliba medu, bylinných čajů, lnu a hedvábí), začala zpočátku tato ekonomika reagovat způsobem čisté merkantilním s daněmi a ochranářskými bariérami. Později pak kapitalističtějším způsobem v moderním smyslu přes výsady, dohody, akciové společnosti a konkurenci. Na konci století rovnováha cen dosažená regulací nabídky-poptávky doslova způsobila rozmach evropského kapitalismu.
Připomeňme si obrovskou cenu za tento rozvoj. Sedm až osm milionů zabitých Afričanů v průběhu razii nebo zemřelých během pochodu do otrokářských stanic ještě na území Afriky. Dva miliony mrtvých běhěm dopravy.
Další dva miliony mrtvých vyčerpáním v průběhu prvního roku na plantážích. Nevyčíslitelný počet úmrtí v důsledku špatného zacházení, sebevražd, vzpour, represí, lynčování a vyložených masakrů.
Africe to vše způsobilo bezpříkladný historický a kulturní úpadek, demografický kolaps dostačující k tomu, aby vyvolal stagnaci africké populace, nevykořenitelnou nenávist, rozrušení ekonomické struktury, anulování růstu a zaostávání, které koloniální invaze jen ztížila.
Přes tendenční historiky, kteří připisují iniciativu v obchodě s otroky africkým feudálním zřízením nebo obviňují arabské krále, že v ní setrvávali, přes pochlebníky liberalismu, kteří odmítají vyčíslit zisky z otrokářské ekonomiky a započíst je k položkám jimiž se zachránily a pak dosáhly rozmachu evropské ekonomiky, je třeba říci a nebát se to opakovat:
• Souhrn nepopiratelných faktů ukazuje, že rodící se kapitalismus nepustil žilou jen národům Evropy (takový výčet lze učinit jinde).
• Svůj rozmach postavil kapitalismus na obrovském množství mrtvých, jaké historie i tak již krvavá, dosud nikdy neviděla.
• Dvacet milionů indiánů vyhubených za tři století. Dvanáct milionů Afričanů zabitých a utýraných na plantážích otrokářů ve stejné době.
• Dva celé kontinenty byly obětovány aby se zavedl zločinný systém bez morálky s jediným platným zákonem - zákonem zisku.
• Víc než třicet milionů lidských bytostí zavražděných kapitalismem přímo a neoddiskutovatelné.

Philippe Paraire
Philippe Paraire autor „ Černých Američanů ", genealogie jednoho vyloučení, kol. „Pluriel inverveníion", Hachetle, 1993.)
Literatura:
Franz Tardo-Dino, Le collicr de servitude, Éditions Canbéennes, 1985
Ibrahim Baba Kaké. La traitc négriére, Presence Africaine, Laro-use Nathan International. 1988
Jean Meyer, Esciaves et négricrs, kol. „Découvcrtcs". Gallimard, 1986.
Hubert Deschamps, Histoirc de traite des Noirs, Fayard, 1972.
Kenneth M. Stramp, The pcculiar institution, Random House. New York, 1956.
Benjamin Quarlcs, The Ncgro in the making of America, Collier Books. New York, 1987.
Patrick Manning, Slavery and Afričan Life, Cambridge Univer-sitv Press, New York, 1990.

• < Předchozí
• Další >