1871 - třídní zrada a krvavý týden

Podrobnosti

Vytvořeno 10. 4. 2008

Twitter

První příznak. Bankrot politických a vojenských vedoucích kruhu. Dne 19. července 1870 Druhé císařství „s lehkým srdcem" vypovídá válku Prusku. O to s lehčím srdcem, když podle ministra války nechybí armádě „ani knoflík na kamaší". Po šesti týdnech Napoleon III. kapituluje žalostně u Sedanu a 4. září je vyhlášena Republika Nová vláda mluví o „Národní obraně" a ve skutečnosti jde o „národní zradu". Skládá se z umírněných republikánů, kteří „nadmíru vraští obočí nad otázkou pořádku a vlastnictví". Vládě předsedá a zároveň vojenským guvernérem Paříže, je generál Trochu, kterého ironizuje Viktor Hugo pro jeho jméno, jež znamená „příliš upadnuvší" (trop chu).

V pruském obklíčení od 19. září se Paříž rozhodla přes těžkou situaci, že bude bojovat do krajností (Lissagaray). Lidová Paříž ve zbrani (včetně děl zakoupených z lidové sbírky) se organizuje.
Jako nikdy předtím se vzedme strach z „nebezpečných tříd". 19, září 1870 poznamenává Francisque Sarcey, nadmíru reakční novinář, s cynismem a jasnozřivostí: „Buržoasic se viděla ne bez určité melancholie mezi Prusy, kteří jí šlápli na krk, a těmi, které nazývala rudými ajež viděla vyzbrojeny jen dýkami Nevím, kdo jí naháněl větší hrůzu. Více nenáviděla cizince, ale víc se obávala těchzBellevillc."...
Téhož 19, září se Jules Favre tajně setkává ve Ferrieres s Bismarckem, aby se u něj dotázal na podmínky příměří. Trochuho důvěrně sdělil jeho příteli, konzervativnímu spisovateli Maximuá du Camp: „Národní garda bude souhlasit s mírem až po ztrátě 10 000 mužů.

Vzejde z toho výpad v Buzenvaiu, dne 19. ledna 1871 a smrtí končí 4000 vojínů a důstojníků.
Tento strach společně s fobií vyústí ve zradu. Volba mezi Prusy a těmi z Belleville je rychlá Gustave Flaubert píše 30. dubna 1971 George Sandové: „Ach, díky bohu, Prusové jsou tu!" Tak zní všeobecný pokřik měšťáků.
Potvrzuje to i Francisquc Sarcey: „Ty si nedovedeš představit způsob, jakým bylo vysloveno ono JA. Zdálo se, že toto JA bylo hlubší než německá holba piva. Ano, ubohý Francouzi, jsme zde, nic se neboj. Jsi zrozen ve svobodné zemi - JA; v přátelské zemi -JA; pod ochranou bavorských bajonetů - JA, JA, JA. Nemohl jsem se ubránit, abych neopakoval i já toto JA a nepokoušel se podchytit správnou intonaci."
Příměří je podepsáno dne 28. ledna a Prusku je přenecháno Al-sasko a část Lotrinska.
Již 3. ledna 1871 Le Figaro troubí halali: „Armáda dobra proti armádě zla... pořádek proti anarchii, boj nebude ani dlouhý, ani obtížný! To bude spíš naháňka než bitva..." Křížová výprava civilizace proti barbarství. Dne 18. března se Thiers podvoluje. Vysílá armádu záhy zrána, aby se zmocnila děl Národní gardy. Tento provokační doutnák zapálí sud prachu. Ústřední výbor Národní gardy vyhlašuje dne 21. března: „Proletáři hlavního města pochopili uprostřed úpadku a zrady vládnoucích tříd, že přišla hodina, aby oni zachránili situaci a vzali do rukou řízení věcí veřejných. Buržoasie, jež je starší, dosáhla své emancipace před více než třičtvrtě stoletím a která je předešla na cestě revoluce, nechápe, že dnes je na řadě prolctariát, aby se emancipoval "
Svým zrodem, svou krátkou existencí (72 dní) a především svým hojným dílem Komuna, první světová dělnická revoluce, se dopouští zločinu. Zločinu urážky veličenstva, urážky kapitalismu a urážky morálního řádu - vláda lidu lidem a pro lid, zvolených zástupců na základě daného a zároveň odvolatelného mandátu. Jde o opravdovou mobilizaci občanů, s předpoklady samosprávy (uvedené do chodu sdruženými dělníky z dílen opuštěných jejich majiteli). o první kroky k emancipaci žen, úloha cizinců (jeden přistěhovalý maďarský žid Leo Fankel, ministr práce)...
Do krvavého týdne (21-28. května 1871)se versailleská armáda zapojila s rozkoší. Tato armáda a především její vyšší důstojníci se vycvičila během dobývání Alžírska (masakry v jeskyni Dahra v roce 1845), v Mexiku (Gallifetovi blanca) a proti stávkujícím (27 zabitých v Aubinu a v La Ricamarie). Generál Vinoy stál dlouho na čele této armády a sám se hodnotil jako „muž, který vždy viděl pořádek jako první povinnost celé společnosti".
Tato armáda je zvětšena Bismarckem, který propouští válečné zajatce. Třídní internacionalismus.
Přiměřeně k nenávisti a strachuje Paříž přeměněna v jatka. Mezi četnými svědky je Henri Dunant, zakladatel Červeného kříže:
„Tato neúprosná represe... skončila strašnými scénami vraždění, jež učinily z Paříže lidské mrchoviště. Zabíjelo se pro zabíjení... Skutečná vyhlazovací válka se všemi svými hrůzami, je to nutné říci, protože je to pravda a ti, co to nařídili se tím chlubí a chválí - mysleli, že splnili svou svatou povinnost. Všichni ti, co patřili ke Komuně, nebo s ní sympatizovali, museli být zastřeleni." Hromadné popravy jsou bezpočetné. Kasárna, vězení (1 900 zastřelených via Roquette dne 28. května), zahrady a náměstí (Luxembourg, Pare Monceau, Jardin de Plantes). hřbitovy (Pere-Lachaise, Mont-pamasse), jsou plné mrtvol. Kasematy pevností nacpané mrtvolami slouží jako spalovací pece, A na dovršení krutosti - Komunardi jsou pochováváni zaživa, zvláště na náměstí Saint-Jacques. Britský deník Evcning Standard informuje: „Je pochybné, zda se někdy dovíme přesnou cifru těchto pokračujících jatek. I pro autory těchto poprav muselo být zcela nemožné říci, kolik mrtvol nadělali/" Šlo přibližně o 20 000 - 30 000 mrtvých.
Tato zvěrstva vyvolávají nadšený potlesk. Le Gauíois z 31. května píše: „Choromyslní tohoto druhu a v tak velkém počtu, kteří si všichni společně rozuměli, tvoří pro společnost, k níž náleží, tak strašlivé nebezpečí, že není jiného možného potrestání, než radikální potlačení" O několik dnů později je přetrumfne Le Figaro: „Panu Thiersovi zbývá významný úkol - vyčistit Paříž... Nikdy se nenaskytne podobná příležitost na ozdravění Paříže z morální snětí, která zde již dvacet let hlodá... Dnes by shovívavost byla šílenstvím... Co je republikán1? Divoká zvěř... Nuže čestní lidé! Snažte se skoncovat s touto demokratickou a sociální havětí." Alexandre Dumas mladší, autor Dámy s kaméliemi, se snížil k následujícímu výroku:
,,Neřekneme nic o jejich samicích z úcty ke všem ženám, jimž se podobají, když jsou mrtvé".
Obava z epidemii zastavuje masakr. Autor úspěšných divadelních her, Emile de Girardin, doporučuje provádět masové pohřbívání na předměstích: „Tam se nemusíme nic bát mrtvolného zápachu, nečistá krev napojí a zúrodní brázdu oráče" „Bílý teror, chladná honba za kořistí'', říká Louise Michclová, ,.následuje krvavou lázeřr. 43 522 vězňů je odvedeno do sklepů zámku ve Versailles, na pole Satory (poblíž Versailles sloužící vojenským účelům), na vyřazené válečné lodě (Brest, Cherbourg...). Jejich dlouhý pochod je popsán versailleskym novinářem, Lěoncem Dupontem: ..Míjí před našima očima lidské vyzáblé stádo v cárech, celé v hadrech, směsice statných mužů, dosud pevných starců, shrbených ubožáků, kteří se bolestivě vlekou opírajíce se o sousedy. Jedni mají boty, jiní jen Ěkr-pály, jiní jsou bosi... Dav, který vidí míjet před sebou tyto zajatce. se neumí mírnit.. Chtěl by se na ně vrhnout a roztrhat je na kusy. Viděl jsem dámy zcela mírného vzhledu, které byly na vrcholu pobouření a zapomínaly se do tc míry, že svými slunečníky tloukly ty ubožáky".
Dámy z velkého světa i z podsvětí. Velký fotograf a spisovatel Nadar vypráví podobně.
Válečné soudy zasedají pět tet. Versailleská „spravedlnost" vynáší 13 440 rozsudků (z toho 3 313 v nepřítomnosti odsouzeného). Tresty smrti (9 323 popravených), deportace, vězení. Značný počet Komunardňi ]z poslán na g&Leje, rta Novou Kaledonii, Jeden z nich. Jean Allcmane, vypráví o krutém přijetí. Následuje nelidská disciplína, sadisticky prováděné tělesné tresty, hlad, izolace, zoufalství, sebevraždy...
Po tomto strašlivém vraždění si Thierse hraje na proroka: „Již se o socialismu nebude mluvit a je to tak velmi dobře. Zbavili jsme se socialismu." Věštba se brzy ukázala klamnou.

Jak o tom pěje Pottier:
„Zabíjeli ji ranami pušek
Ranami kulometů
A zabalili ji do jejího praporu
Do jíloví té země
A banda tučných katů
Si pevně věřila
To vše ale nezabránilo tomu
Ni co las i
Ze Komuna nezemřela!"

Claude Willard
Claude Willard je historik zasloužilý profesor na universitě v Paříži VIII a předseda sdružení přátel Komuny.

• < Předchozí
• Další >