První světová válka-1.předehra

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 7. 2008

Twitter

Dvě francouzské obce. Jedna je zvláštní tím, že jako jediná, nevztyčila na svém hlavním náměstí památník mrtvým z války 1914-1918. Všech jejích 15 zmobilizovaných mužů se vrátilo z fronty živých. Druhou obci je Gentioux la Creuse, která sice má památnik mrtvým, ale ten nebyl nikdy oficiální odhalen. Představuje totiž žáka, který ukazuje prstem na nápis „Zlořečená budiž válka!". Všechny ostatní francouzské obce mají své památníky mrtvým. Svědectví, které lépe než strohé cifry vyjevuje rozsah masakru. V této souvislosti existuje také deska věnovaná mrtvým z války 1914-1918 v hale radnice v Bezons. Nese nápis: „Válku válce, nenávist nenávisti". Žádná francouzská obec až na jedinou výjimku neunikla těmto obrovským jatkám. Ze 7,8 milionu zmobilizovaných mužů, což představuje asi 30 % francouzského aktivního obyvatelstva, během více než čtyřleté války, padlo na bitevních polích 1.4 milionu mrtvých. Domů se vrátilo více než jeden milion invalidů

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
11 500 MRTVÝCH A 13 000 RANĚNÝCH DENNĚ BĚHEM TŘÍAPŮL ROKU

„Je to tango radostných vojáků
veselých vítězů odevšad a odjinud.
Je to tango slavných válečných paličů.
Je to tango všech hrobařů.
Boris Vtan
„Máj plukovníku, to, co bych ctitel
udělat, je válka 1914-18".
Georges Brassens
„Ozbrojme se a odchod!"
Anonym

VLIV VOJENSKO-PRUMYSLOVÉHO LOBBY, MEZINÁRODNÍ KARTEL STŘELNÉHO PRACHU
Počínaje rokem 1904 se navzájem střetávají antagonismy, jitří se národní vášně, množí a prohlubují krize ať již kvůli Maroku nebo kvůli Balkánu. Až do roku 1914. kdy atentát v Sarajevu rozpoutá obávanou katastrofu, evropskou válku
Všeobecná situace a rovnováha sil se najednou v Evropě mění. Nejen francouzsko-anglickou dohodou, ale i porážkami, které v téže době utrpělo Rusko (1904-1905) na Dálném východě. Vilém II. a jeho kancléř Biilow se pokoušeli vyzískat z oslabeni Ruska. aby se narušila dohoda.

OTÁZKA MAROKA VYVOLÁVÁ PRUDKÝ FRANCOUZSKO-NĚMECKÝ KONFLIKT
(1905-1906)
Přes neustálý rozvoj německé síly, byl Vilém II. podobně jako Bismarck, pronásledován obavami z obklíčení. Dohoda Francie a Anglie zdvojená spojenectvím s Ruskem, dohodami s Itálií a Španělskem se mu pro plánované projekty německé expanze, zdály nebezpečné. Pod nátlakem svých poradců Bůlowa a Holsteina podniká velkou diplomatickou ofenzívu se zaměřením na Francii ale i na Rusko.
Na Francii Německo vykonávalo hrubý nátlak bojovného charakteru, když se postavilo proti její marocké politice. Projev císaře v Tangeru, pak demise Delcassého vyvolaly ve francouzském mínění účinek nové Fachody, symbolu národního ponížení. Vilém II. pronášel přátelské řeči k carovi roztrpčenému porážkou a revolucí. Přivedl jej takto k rozhovoru v Bjorkoe, kde byl podepsán tajný pakt německo-ruského spojenectví, předehra k velké kontinentální lize, kde by v čele bylo Německo.
Tato politika nedávala výsledky, s nimiž se mohlo zodpovědně počítat. Pakt z Bjornke, neslučitelný s francouzským spojenectvím zůstal mrtvou literou. Konference v Algécirasu (1906) svolaná na žádost Německa, aby se vyřídila marocká otázka, odmítla většinu německých návrhů a svěřila střežení marockých přístavu Francii a Španělsku. Srdečná dohoda sice zdaleka nebyla zrušena, ale měla menší rozsah a mimoto se rozšířila pole, kdy Anglie a Rusko vyřídily dohodou z roku 1907 všechny své asijské spory - v Trojdohodu. V Německu rosily obavy z obklíčení. Evropská atmosféra se stávala bouřlivou. Druhá mírová konference v Haagu (1907) neuspěla v přibrzdění závodu ve zbrojení na moři ani na souši.

• < Předchozí
• Další >