II.světová válka 2.1919-1929:Odmítnutí kolektivní bezpečnosti

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 11. 2008

Twitter

Podle zvyku a obyčejů XIX. století, měly by dvě velmoci - Francie a Anglie - z vítězství z roku 1918, něco vytěžit. Sázely na vyloučení německého konkurenta ze světové scény a velmi logicky si rozdělili koloniální kořist. Ale XX. století přineslo jednu novinku - roztržku mezi politickou a ekonomickou mocí. Úspory uložené v anglických a francouzských viněných punčochách by nestačily porazit Německo a mladá Amerika dosud okrajová na světové scéně vložila veškerou svou váhu do financování válečného úsilí, když se stala věřitelkou obou evropsko-západních mocností. Byla však velmi rozmrzelá nad jejich dravým chováním na mírové konferenci, když dobře věděla, že rozšíření již tak rozsáhlého koloniálního panství na úkor Německa a jeho tureckého spojenec vytvoří nové překážky pro obchod s USA.

Ostatně Německo to dobře 11. listopadu 1918 pochopilo, když podepsalo příměří na základě oněch „čtrnácti bodů" prezidenta Wilsona. Ty tím, že se dovolávaly svobody směny a práva národů, se podobaly manifestu slabých proti požadavkům francouzsko-britským nenasytů Německo se k ním mohlo jen připojit jsa v krajní nouzi a tak se již rýsovala tajná dohoda mezi ním a Spojenými státy. Ty omezily územní amputaci poraženého a dovolily mu zvláště si uchovat Porýní, jehož odnětí Francie z bezpečnostních důvodu nárokovala
Německo-americká tajná dohoda ještě lépe vynikla, když Wilson hrdý na to, že omezil francouzsko-anglický triumf, byl doma špatně přijat a když USA odmítly dohody. Občané USA vyslovili nesouhlas se svým prezidentem a jeho demokratickou stranou. Popřeli i samotnou legitimitu jejich vstupu do války v roce 1917 s tím, že jejich podpora byla vyvolána, výzvou výjimečně proti kultu kapitalismu. a ne. aby se dali na stranu „obchodníků s děly". Jelikož to byla americká intervence, která převážila na váze, jaké lepší povzbuzení německého ducha odvety bylo možno očekávat?
Co se však Francie týče, jestliže její obava z návratu německé hole byla důvodná, výzkum prokázal choutky jejích představitelů. Ti se zkrátka a dobře snažili využít okolností k tomu, aby ovládli své německé rivaly na evropském trhu zvláště v oblasti hutnictví.
Společnost národu, jejímž prvním apoštolem byl Wilson a která, když seskupila všechny zmíněné národy, mohla účinně zapůsobit ve prospěch míru, se s americkým odmítnutím Versailleske smlouvy a v důsledku Ruské revoluce, se zredukovala na trancouzsko-anglický klub. Paříž a Londýn, které zdaleka nebyly ve všem ve shodě, se tam tvrdě svářily, což urychlilo rozklad.
Hlavní otázky byly nadále řešeny, podobně jako v minulých stoletích, na kongresech svolaných ad hoc. Ty během několika dni přijímaly rozhodnutí, nad jejichž uplatněním nedohlížel žádný trvalý orgán.

• < Předchozí
• Další >