II.světová válka 11.-závěr

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 12. 2008

Twitter

Geneze druhé světové války a vytváření táborů v průběhu jejích prvních dvou let ukazují, že kapitalismus v roce 1919 neztratil zázračně své možnosti a že si zachoval dostatečné zdroje, aby zkorigoval a vymazal za pomoci sovětské negace, svou ohyzdnou nacistickou variantu. Soupeření velmocí zatížených, postranními ekonomickými představami, nejprve zruinovalo myšlenku kolektivní bezpečnosti. A to ještě dřív, než Hitler začal zacházet s komunismem jako s pláštíkem toreadora. V samotném momentě, kdy již Sovětský svaz diplomaticky vyspěl a oddával se plně hrozné domácí represi, se již nezdálo tak hrozivým. Německá útočnost je nepochybná a nemohla si v třicátých letech brát za záminku ani v nejmenším rozpínavost Sovětského svazu v Evropě.

Hitler ale dokázal, když hrál na nenávist buržoasie vůči této zemi a když se k ní naoko dočasně přiklonil, jak zabránit spojení svých potencionálních nepřátel, aby je pak mohl jednotlivě napadnout. V kritickém momentě v květnu až červnu 1940, vše spočívalo v nikou jednoho člověka, Churchilla. Přisel krátce před tím k moci, když využil soupeření ve vedení konzervativní strany. Mohl se s využitím směsice vůle a lsti postavit proti logice britského kapitalismu, který směřoval k rezignaci před Hitlerovým triumfem a opět uvést do funkce činnosti hlavního města.

Churchill dovedl dodat postupně důvěru Rooseveltovi a přivést jej k tomu, aby dal do služeb protinacistického boje zdroje kontinentu, který' se zotavoval z krize v roce 1929 a byl nadopován zisky, které vzešly z válečného střetu. Tady vidíme a pochopíme, jak je hazardní připisovat oběti z konfliktu, některému z přítomných politických systému. A také, že četná úmrtí jsou vhodnější než život v porobě. Bez Churchilla by v letech 1940 až 1945 bylo mnohem méně mrtvých. Hitler by totiž na dlouhou dobu zkonsolidoval svou moc a zničil by bezpochyby komunismus v jeho stalinské versi dávno před rokem 1991 ( a možná i bez války, protože Stalin by mohl rezignovat a postoupit mu Ukrajinu vzhledem k danému poměru sil, jak to učinil Lenin v Brest-Litevsku). Nezabil by dokonce v daném momente ani tolik židů, protože jak ukázaly nedávné studie,131 o svém ,,konečném řešení'' rozhodl až v roce 1941 s ohledem na pomalý postup na Ruské frontě, který mu dal nahlédnout i na možnost jeho porážky. Vítězné Německo poté, když by dosáhlo rezignace ostatních mocností, by nechalo, vzhledem k pohodlnému rozšíření jeho hranic na východě, žít své Slovany uvržené do otroctví. Dokončilo by vypuzení židů ze svého ?prostoru" bezpochyby s fatální brutalitou. ale bez systematické genocidy. 

Představitelé kapitalistických velmocí, zaslepení aktivitou antikomunismu, uvolnili cestu nejzločinnějšímu rasistickému podniku.  Co se týká stalinského komunismu, ten se jen neobratně pokoušel zajišťovat zájmy dělnického hnutí ztotožněné se zájmy sovětského státu. Občas byl, ve vztahu k vlastní zemi, vůči záměrům Hitlera značně naivní.  Pokračující trvání války po roce 1945 na periferii rozvinutého světa před i po zrušení SSSR ukazuje, že lekce posloužila jen zčásti Jestliže bylo možno zabránit obnovení konfliktu mezi vclmoccmi, tak jedině tím, že se poražení z druhé světové války vzdali použití síly ve svých vztazích k rozvojovým zemím Od Indočíny po Čečnu přes Suez, Afghánistán, Malvíny, Irák. Oni ?čtyři vítězi" nad Osou vesele hovořili prostřednictvím střelného prachu. Přitom rádi ve své propagandě pacifikovali protivníkovy představitele i když patřili k etnikům, které autor Mein Kampfu hodnotil jako umírněné. Včera Násir, dnes Saddám jsou novými Hitlery, s nimiž jakákoliv dohoda by byla Mnichovem.

Tak vytrubuje prezident Clinton do světa a pokud jej nedávno, jeho partneři z Rady bezpečnosti, přivedli k rozumu, tak je to vzhledem k válečné pohnutce, kterou chtěl učinit a nikoliv ze zásady, podle níž každý stát, ať je jakkoliv mocný", se musí podřídit společnému řádu. Na konci tohoto století se kapitalismus stále marně namáhá nastolit na základě rovnoprávných vztahů mezi národy, mírumilovný řád. který chce nechat vládnout v právních státech. 

Francois Delpla 

Francois Delpla je historik odborník na druhou světovou válku, autor Aubrae, les faits et la calomnie, Le Temps de Cerises.

• < Předchozí
• Další >