II.světová válka 6.-Podivná válka,tak správně nazvaná

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 11. 2008

Twitter

Jestliže je literatura o Mnichovu poměrně hojná a kvalitní, Podivná Válka zde zůstává chudou příbuznou historie XX, století. A přesto zde nebylo důležitějšího období. Ale především. Kdo se zajímá o Mnichov, měl by zahořet pro Podivnou Válku, která byla svědkem,?jak velké liberální demokracie roztrhaly ještě více své zásady, než když prodaly Sudety Německu za misku šošovice.? Posuďme jen: Válka je nyní vyhlášena a dáme přednost tomu, že řekneme, že jsme ji špatně vedli (když byly živeny iluze o účinnosti blokády Německa a o možnosti je porazit vyčerpáním), než abychom uznali, že byl učiněn opak války, to jest mír, nebo že jsme o něj neúnavně usilovali.

A zde nastupují na scénu Spojené státy. Protože u tohoto míru jsou ony prvními zprostředkovateli i když se následně před ním dobře schovali. Je jisté, že Roosevelt, když na začátku srpna vyhlásil neutralitu své země, uvedl zasvěceným tónem, že ?myšlenky nejsou neutrální", což se rovná odsouzení, i když minimálnímu, nčmeckého agresora. To se přesněji projeví v listopadu v dodatku ,,cash and carry'' k zákonu o neutralitě,
  Ten byl před několika lety s požehnáním prezidenta odhlasován Kongresem. Pozměnění tohoto zákona, který zakazoval prodej válečného materiálu válčícím stranám, spočívalo v tom, že jej bude možné prodávat, ale jen těm, kdo bude chtít dobře zaplatit a dopravit. To favorizovalo protivníky Německa, pány moří.
 Co to znamenalo? Antinacismus? Snad. Ale v každém případě kapitalismus. Americký průmysl opět postižený nezaměstnaností se nemůže zbavit možnosti prodávat lidem, kteří chtějí nakupovat. A americký imperialismus si ani nesmí nechat ujít novou příležitost, jak finančně oslabit své protivníky.
Ale v téže době podivní emisaři brázdí Evropou.
 Joseph Kennedy, otec Johna Fitzgeralda, který jej ostatně doprovází, je velvyslancem v Londýně a rád navštěvuje kontinent. Je vyhlášený obdivovatel nacistické efektivnosti.
  Sumner Welles, státní podtajemník, blízký prezidentovi. Tráví několik týdnů na cestách mezi Paříží, Římem, Londýnem a Berlínem. Lze citovat rovněž kontrakty, které majitelé továren, zvláště General Motors, získali.
 Wellesova mise začíná tedy v době, kdy válka po 30. listopadu 1939 zuří mezi sovětským agresorem a jeho finskou obětí. Stalinská brutalita, která se dosud projevovala jen v rámci starých hranic carské říše a zpočátku se zaměřovala jen na pohraniční půtky, se snadno mění v neomezenou chuť výboje, podobnou té, která se přisuzuje Hitlerovi. Živí napříč planetou nesčetné deníky, myšlenka na vojenskou pomoc Finsku se rovná vypovězení války Německu. Jestliže Welles přinášel mír a svornost nebo jestliže výsledky jeho mise umožnily okázalou iniciativu prezidenta, to by bylo značně špatné znamení pro Sověty, který byl jedinou mocnosti nenavštívenou podtajemníkem. Je pravda, že před sovětsko-finskou válkou prezident nebyl neutrální, ani ve svých projevech. (     Wellesova mise zůstává málo známá. 1 vzpomínky tohoto cestovatele vydané v New Yorku v roce 1944 pod názvem The Time for Decision, se odvolávají na válečný stav, aby vyprávély o rozhovorech selektivním způsobem. Nicméně v roce 1959 americké ministerstvo zveřejnilo způsobem označovaným za vyčerpávající hlášeni zaslaná Wellesem své vládě ?Diplomatic Papers, 1940. sv P'. Velmi omezeně byly tylo dokumenty použity v Churchill et les Francois.)
 A tak se dostáváme k masakru, který spáchali Sověti na polských elitách, které padly do jejich moci, což se nejčastěji označuje jako kostnice, kde byla nalezena v roce 1943 část obětí v Katynu. Rozkaz Stalinův zabít 20 000 Poláků hlavně důstojníků, který byl objeven Borisem Jelcinem v roce 1992, má datum 5. března 1940 - když tyto osoby byly internovány předchozího září. Jelikož nikdo si toto datum nepoznamenal a neměl snahu to vysvětlit, považoval jsem za povinnost tak mimochodem učinit v knize z roku 1993 a pokud vím, dosud nebylo nic jiného navrženo.
  Dne 5. března požádalo Finsko o mír a Stalin je ochoten jednat. Je vhodné se tedy zeptat, zda se neobával, aby tento mír neměl stejný účinek jako u jeho polských zajatců, zvláště důstojníků, který by mohl být nebezpečný. Tak by tomu mohlo být, kdyby sovětsko-finský mír vyvolal smířeni kapitalistických mocnosti, to jest mír mezi Německem a jeho sousedy. Aby jim zachránil tvář, Hitler by měl strpět povstání na kousku polského státu rozděleného v srpnu 1939 mezi ním a Stalinem. Prvnim gestem této trosky státu by pravděpodobně byl požadavek na propuštění válečných zajatců. Bylo by tedy obtížné je pozabíjet a nebezpečné dát jim svobodu, neboť nové Polsko, když by získalo zpět území obsazené Německem by mělo snahu požadovat totéž od sovětské strany. Třeba i válkou. Dodejme jen, že Sumner Welles byl v Berlíně ve dnech 1. až 6. března. Byl tam tedy v době, kdy Stalin podepisuje onen osudný rozkaz. Jeho přítomnost je pro sovětskou vládu pravděpodobně velmi nepříjemná.
  Dnes po předložení nových průzkumů vztahujících se zvláště na předpoklady pro německo-sovětské střetnutí v roce 1941 (srv. níže), kladou někteří novou otázku. Nebyl tento masakr (samozřejmě za předpokladu, že byl odhalen Hitlerovi, nebo byla snaha tak učinit) určen k tomu, aby Hitlera přesvědčil, že Sověti jsou definitivně po jeho boku? Že Sověti spálili za sebou všechny mosty se Západem tak, aby to Němce odradilo se s nimi smířit? V tomto případě vražedné gesto bylo zaměřeno méně na posílení ochrany země z hlediska možné sovětsko-polské války vyvolané polsko-německým mírem, a více na únik za každou cenu z této nebezpečné situace s tím, že by se spojil definitivně jejich osud s nacismem.
  I když by se tyto úvahy ukázaly nepřesnými, je zde dvojí zjištění. Na jedné straně Stalin ztratil hlavu (mohl přece přemístit zajatce na východ, aby vyčkali vývoj situace: nesprávné se domníval, že již není čas). Na druhé straně šlo zajisté o zločin proti lidskosti. Určitě byly ušetřeny ženy a děti a i chudáci. Ale tento masakr národa přes jeho elity má zajisté charakter genocidy.
  Oficiálně jsou kontakty navázané v Evropě americkými emisary během Podivné války průzkumné. Spojené státy neprováděli žádné zprostředkování, jen se informovali o záměrech jedněch i druhých. Ale neříká se to náhodou tehdy, jestliže zprostředkování selhalo? V Berlíně byl Welles přivítán nejchladněji. To proto, že Hitler si již vybral. Již nechce mír. Chce spustit svou ofenzívu na západě, aby tak dal rozhodující ránu morálce svých protivníků, jakož i francouzské armádě a její prestiži.
  A tak v této především podivné pseudoválce, která oplývá pacifistickými hesly všeho druhu se stává podceňování Hitlera obzvlášť zločinným. Oslepuje vůči blesku, který se pomalu akumuluje a počítá své účinky na milimetry a pak náhle - 10. května - udeří.

• < Předchozí
• Další >