II.světová válka 9.-Americká hra

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 12. 2008

Twitter

USA překvapené pádem Francie si daly v rekordním čase dohromady prostředky, aby mohli reagovat a čelit novým odpovědnostem jak světovým, tak i kapitalistickým. Bylo na čase, aby skončily malicherné hádky, kdy jedni říkají, že Sověti odvedli hlavní práci proti Hitlerovi a druzí, že ti vydrželi jen díky americkým dodávkám. Ve skutečnosti tyto dvě velké země si zasloužily své pojmenování pro své dodatečné kvality. Lidská a ekonomická mobilizace lidu bojujícího za přežití pod železnou metlou na jedné straně, dobyvačný dynamismus národa formujícího se za pomocí techniky druhého, rozdrtily Hitlera. Ten tím nebyl zcela překvapen. ale podceňoval jeden i druhý jev a především doufal, že bude moci zlikvidovat jeden, než se plně postaví tváří v tvář druhému.  Když jsem podtrhl váhu antikomunismu v rozhodováních, která vedla k tak dlouhému ponechání volného pole Hitlerovi, chtěl bych nyní ukázat, že západní vítězi dali zpáteční páni a ustoupili ne bez zásluhy od svého odporu vůči SSSR.

Je to zřejmé a dost známé v případě Churchillově. kterého Lenin označil titulem "největší odpůrce ruské revoluce" a který nalil vody do svého vína již v roce 1935, když začal říkat, že hitlerovské nebezpečí je hrozivější než nebezpečí komunismu a tlačil svou zemi v roce 1938, aby se snažila o spojenectví s Moskvou. To byla naděje, kterou nemohlo nikdy popřít žádné tajné německo-sovětské jednání. A aniž by znásilnil svou povahu, sestavuje 22. Června svůj mimořádný projev, který' pronese téhož večera. V něm, aniž by popřel své předchozí odhady, přijímá s otevřenou náručí spojence, kterého mu Hitler naservíroval na talíři. 

U Roosevelta je tento jev diskrétnější On naopak 22. června i následující dny mlčí Tento pragmatik bezpochyby myslí, že povzbuzování nic okamžitě nezmění na válečné štěstěně a že jestliže se sovětský svaz zhroutí jak domeček z karet, bylo by škoda se za něj zasazovat jen slovy.  Jedná však a jelikož jen málo Američanů a málo Sovětů si k této akci snad z důvodu ideologických zábran dopřálo, je na čase to osvětlit. 

Mimo USA zůstává mimo válku jediná velmoc. Japonsko. Jen zlomyslník by tehdy mohl říci, že do ní vstoupí, protože ani ona sama to nevěděla A především nevěděla proti komu. Víc než fašismem je japonský režim imperialismem, který dává velký prostor armádě. Když nabrat, krátce po USA, svůj rozmach v devadesátých letech minulého století, pronikl téměř všude, ale se značným zpožděním po USA. Ty se usadily na Filipínách a na Havajských ostrovech. Často musel před nimi zlostně ustupovat. Jeho šéfové jsou ale příliš dobře informováni, než aby pomýšleli na to, že moment čelního nárazu přišel. Dávají přednost zaměření na menší protivníky a hlavně evropské mocnosti, které byly již poraženy Německem. jako Francie, zranitelná v Indočíně, nebo Holandsko, jež jen obtížně může bránit Nizozemskou Indii. Zvažuje též možnost střetu s Velkou Británií, která vyklizuje svoji obranu v Hongkongu a v Singapuru, aby soustředila své síly proti Říši. Je možná i jiná volba -roztáhnout se po Sibiři na úkor SSSR, Tato volba byla velmi oblíbená v třicátých letech, neboť dovolovala skloubení japonského podnikání vůči východním provinciím Číny. Oficiálně proto, aby se zamezil postup komunismu. 

Studenou sprchou byl německo-sovětský pakt uzavřený přesné ve chvíli, kdy japonské a sovětské armády měřily své sily v pohraničních střetech. A tak Tokio zklamané Berlínem podepíše ze své strany v dubnu 1941 pakt o neútočení s Moskvou. Hitler, který' připravoval tentokrát svou agresi proti SSSR, učinil všechno, aby odradil Japonsko učinit toto gesto, Japonsko, které mimo své pomsty za pohrdání nacisty pro jeho zájmy v roce 1939, také doufá že je obrátí směrem na západ a že podnítí Berlín, aby ukončil svou válku proti Anglii, než tam vypukne další. Je pravděpodobné, že Matsuoka, japonský ministr zahraničních věcí, který navštívil v březnu-dubnu 1941 Moskvu, Berlín a Řím. mohl být považován za dosti zlomyslného na to, aby tlačil Hitlera do invaze do Velké Británie. To by umožnilo Japonsku obsadit bez velké námahy její asijské kolonie. 

Zbývalo jen přesvědčit USA, aby daly věcem volný průchod. Přitom se počítalo s jejich malým smyslem pro evropské koloniální mocnosti. Úspěch byl sporný a Matsuoka to věděl. Proto jakmile 22. června 1941 zjistil, že jeho úsilí se zhroutilo a že Hitler nezvratně zvolil expanzi na úkor SSSR, přesedlal a hájil ve vládě útok proti Sibiři. 

A v tento moment zasáhl Roosevelt. Dal, 4. července, japonské vládě na vědomí, že USA by byly nadmíru pohněvány, kdyby Japonsko napadlo SSSR. Měly k dispozici široké nátlakové prostředky. Ty byly formou politiky vystupňovaných ekonomických sankcí, které se zatím netýkaly ropy, uplatňovány již po dva roky proti japonskému zasahování v Asii. 

Obával se japonský ministerský předseda Konoye embarga u této strategické suroviny? Nevíme. Jisté však je, že 16. července obětoval Matsuoku a veškerou představu protisovětské agrese. Klid na sibiřské frontě, který zprávy Sorgeho umožnily považovat za trvalý, umožnil Stalinovi převelet generála Žukova i s jeho nejlepšími pluky. Ti se ve velmi dobrém světic projevili za pohraničních bojů v roce 1939. Byli umístěni přímo na místě v oblasti Moskvy, kde se vítězně střetnou s Němci v příštím prosinci. Roosevelt značně přispěl k tomu, aby zachránil Stalina a tak přivolal hrom na sebe. 

Aby Konoye vyhověl tvrdým útokům členů svého kabinetu, musel přijít s iniciativou. A ta spočívala v invazi koncem července do Indočíny. Pokud chtěl uspět, musel jednat rychle. To byl Pearl Harbor.

• < Předchozí
• Další >