Ostrov Timor je součástí Sundského souostroví. Jeho východní část se nachází 350 kilometrů od Indonésie a 500 kilometrů na sever od Austrálie. Domorodé obyvatelstvo, asi 600 000 lidí v roce 1975, tvořené z 90 % vesničany, bylo značně poznamenáno portugalskou kolonizací. Ta trvala zhruba čtyři a půl století. A tak na rozdíl od obyvatelů vyznávajících islám a žijících v západní části, východní Timo-řané přešli od animistických praktik ke křesťanství. Katolické duchovenstvo zde dosud zachovává význačný vliv.
V roce 1975 byli téměř všichni obyvatelé negramotní. Zdravotní podmínky velmi špatné. Vysoká dětská úmrtnost dosahovala 40 %. Velmi rozšířeny byly tuberkulóza a malárie. V celé zemi pracovalo jen dvacet lékařů a ti všichni sídlili v hlavním městě. Na celém území bylo jen 30 km asfaltovaných silnic, což znemožňovalo poskytování zdravotní péče na venkově.
Během druhé světové války se Japonci vylodili ve východním Timoru. Vojensky se prosadili proti Portugalcům. Jejich násilná okupace stála životy asi 50 000 Timořanů, ale tehdy i po válce byly tyto oběti západním světem ignorovány. Procento obětí ve vztahu k celkovému obyvatelstvu východního Timoru bylo tehdy nejvyšší ze všech masakrů spáchaných proti jiným národům Asie.
Po porážce Japonců, v roce 1945, se východní Timor stal víc než kdy předtím strategickým cílem. Pošilhávaly po něm, jak vzdálená Velká Británie, tak i blízká Austrálie.
Indonéští vládci, osvobození z holandského kolonialismu, považovali Východní Timor za součást své země. A tak v době, kdy Sukarno vládl ještě bez příliš výrazné opozice, rozvíjely se nepřátelské pikle vůči portugalským kolonialistům ze strany aktivistů krajní pravice. V červnu 1959 v oblasti Viquequc byla vyvolána proti portugalským osadníkům, kteří tu žili a pracovali na farmách, vzpoura. Řízená byla velmi pravděpodobně těmito živly. Koloniální represe byla okamžitá a násilná. Výsledkem bylo asi 1000 mrtvých mezi východními Timořany, stovky dalších byly uvězněny za nelidských podmínek.
Od té doby vlastenecké antikolonialistické cítění domorodého obyvatelstva doznalo nového rozměru na celém východním Ti-moru.
Ostatně Valné shromáždění Spojených národů brzy odhlasovalo, a to 14. prosince 1960, své slavné ?Prohlášení o udělení nezávislosti koloniálním zemím a národům". Svět prožíval období dekolo-nializace.
Zrání národního požadavku zesílilo v důsledku ?Karafiátové revoluce" v Portugalsku. Dne 16. května 1974 totiž generál Spinola, nový šéf státu této země, ohlásil, že portugalské kolonie se musejí stát svobodnými.
Vzestup nacionalismu byl s ohledem na historii dosti rychlý a vyvolal jako všude rozpory po stránce strategie a taktiky uvnitř národa.
Timorské sociální demokratické sdružení (ASDT), ovládané skupinou ?pokrokových katolických". intelektuálů, se stalo mnohem vlivnější než ostatní politické formace. V roce 1974 jeho zakladatelé, Francisco Xavier do Amaral a Nicolau Lobato, podlehli silnému tlaku mladších, jako byli Roque Rodriguez a Abilio Araujo, kteří úzce sympatizovali s myšlenkami a zásadami Mao Ce-tunga. Proto také jakmile Austrálie ohlásila svou podporu snaze Indonésie anektovat východní Timor, rozhodli se mladí vůdcové radikalizovat své postoje a 12. září 1974 přeměnili ASDT na ?Revoluční frontu za nezávislý východní Timor (Fretilin).
Na začátku roku 1975 ovládala tato strana, jež se stala brzy nejpopulárnější, všechny ostatní formace.
Prohlásila, že jedinou možnou cestou k osvobození národa od vykořisťování a útlaku všeho druhuje ?samostatnost".
Po řadu let Indonésie ovládaná fašistickým generálem Suhartem připravovala uskutečnění svého projektu - zmocnit se východního Timoru. Jednala obratně a neúnavně pomocí praktik jisté organizace - BAKIN (Agentura pro koordinaci národních informačních služeb). Tato agentura měla spojení s armádou. Bylo ji možné srovnat s tajnými službami vyspělých kapitalistických zemí, především pak s nacistickým gestapem. Národním rozhlasem Indonésie byly šířeny lživé zprávy tvrdící, že do východního Timoru byli vysláni sovětští, čínští a vietnamští vojenští poradci, a zbraně na podporu ?menšinového seskupení komunistických intelektuálů".
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.