Irák oběť ropy I.

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 10. 2009

Twitter

Válka o ropu započala v Iráku, když v roce 1908 císař Vilém II. obdržel od sultána Abdul Hamida udělení koncese vztahující se na pás území o délce patnácti set kilometrů procházející Tureckem a Mezopotámií. Tímto povolením získalo Německo nejen právo na postavení železnice jdoucí z Istanbulu do Bagdádu, ale na těžbu minerálních bohatství z podzemí na pásu o šířce třiceti kilometru po obou stranách řečené železnice.

 Porážka osmanského impéria v roce 1920 umožnila Anglii obsadit větší část Blízkého východu. Spojené království, aby zabránilo vlastním potížím při správě tohoto rozsáhlého souboru obydleného četnými komunitami (Araby, Kurdy, sunnity, šíity, křesťany, beduíny), vytvořilo na územích bohatých na ropu, několik států. A tak byla vytvořena četná knížectví včetně Kuvajtu na jihu Iráku. Britský mandát nad tímto emirátem byl stanoven na 99 let, ale od roku 1938 irácký král Ghazi požadoval opětné připojení Kuvajtu k jeho zemi a uváděl, že byl Brity oloupen. Učinil zde řadu kroků v tomto směru u zástupců kolonizátora, a provedl též širokou informační kampaň zaměřenou na obyvatele obou území. Jedna rozhlasová stanice byla uvedena do chodu v královském paláci v Bagdádu, aby vyzývala Kuvajt'any ke vzpouře. V roce 1938 během cesty po Švýcarsku umírá král Ghazi na následky nejasné nehody, kde se lze domnívat, že šlo o vraždu. Následně nikdy žádná irácká vláda ve skutečnosti neopustila tento požadavek. Dokonce ani Nuri al Sa'id, který byl přece mužem Británie, sc snažil přesvědčit Američany, aby vyvíjeli nátlak na Anglii na opětné získání Kuvajtu. I on byl zavražděn.

 V roce 1961 generál Kásim, vůdce revoluce, tři roky po svém příchodu k moci, se rozhodl znovuzískat Kuvajt silou. Britské jednotky narychlo přivolané, aby nastoupily do války proti Iráku, zastavily postup irácké armády. V únoru 1963 byl Kásim zavražděn mladou juntou důstojníků podporovanou Kuvajtskou vládou. V měsíci březnu nový režim pod tlakem ropných společností ihned Kuvajt uznal. Emirát poukazuje okamžitě 32 milionu dinárů novému pánu Bagdádu. Velká Británie oslabená druhou světovou válkou již nemohla zajistit pozice velkých ropných společností na Blízkém východě a proto navrhla pakt spojující hlavní země oblasti s USA.

Zdánlivě tato dohoda směřovala na ochranu "svobodného světa? proti sovětské hrozbě. Ve skutečnosti šlo o nové spojenectví mezi zeměmi této oblasti, umožňující ochranu západních ropných společností a těžbu ropy Spojenými státy a Anglií.

 Dohoda Německa a Osmanské říše o stavbě železnice spojující Berlín s Bagdádem a o provádění ropného průzkumu nebyla po chuti Velké Británii. Ta vtrhla do Iráku, tehdy turecké provincie, v roce 1914 s pomocí indických jednotek.

 To byla jedna z příčin první světové války. Po ní vzpoura Iráčanů zvláště na jihu přinutila britské jednotky, aby opustily zemi, ale Velká Británie si dala v roce 1920 udělit Společností národů ochranný mandát nad Irákem.

 Po první světové válce Velká Británie a Francie vnutily svou právní koncepci Střednímu východu a zakreslily v Paříži hranice odpovídající jejich ropným zájmům. Otázka mezinárodního práva nebyla nikdy položena, neboť toto právo bylo vždy upraveno tak, aby chránilo zájmy ropných společností. Můžeme ostatně později konstatovat, jak Spojené státy a ostatní členové Rady bezpečnosti vykládali mezinárodní právo.

 V roce 1932 přechází moc na Iráčany, jejichž královská vláda uzavírá pakt s Brity. Od roku 1920 do roku 1958 sled vzpour stojí národ ohromné oběti: represe, popravy, věšení spáchaná královskou mocí podporovanou Angličany.

 V roce 1958 pokrokové síly, levý střed, levice a nacionalisté, vytvářejí Jednotnou vlasteneckou frontu. Revoluce ze 14. července 1958 ukončuje královskou moc i pakty s Velkou Británií. Jsou zavedeny různé reformy včetně agrární reformy, statut osob, rovnost žen ve vztahu k dědictví. Je zrušen feudální systém nastoleny Brity, který dával 5 % obyvatelstva 95 % pozemků. Země je rozdělena rolníkům.

• < Předchozí
• Další >