Irák oběť ropy II.

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 11. 2009

Twitter

V roce 1963, pět let po nastolení republiky, nový irácký režim přivedený k moci širokým lidovým hnutím, se nechal svést do železného objetí mocné I.P.C. (Irácké ropné společnosti). Ta byla v rukou Spojeného království, Francie a Nizozemska. Bohatství země se zmocnila již na konci první světové války a nevyužila veškerý ropný potenciál jen proto, aby udržela ceny. Přitom nechávala Iráčanům jen směšný podíl. Irácký stát doufal, že má právo na dohled nad svou ropou a požadoval zvýšení její produkce, aby mohl financovat rekonstrukci země, vypleněné Osmanskou říší a britskými kolonialisty. Ale IPC nechtěla v ničem ustoupit. Vláda požadovala, aby anglický mandát nad Kuvajtem, který považovala za iráckou provincii, byl zrušen. (Hranice byla vytyčena v roce 1922 britským protektorem. Ten svěřil moc šejkovi, když si předtím Kuweit Oil Company v anglo-amerických rukou přidělila příslušnou koncesi na průzkum a těžbu ropy na plných 99 let.) Vzhledem k anglickému odmítnutí se vláda tedy rozhodla znárodnit 90 % pozemků zahrnujících ložiska, kde IPC dosud netěžila.

Znárodnění vyvolalo zlost těžařů ropy, kteří podnítili v roce 1963 státní převrat. Jeho nositelem byla strana BAAS za pomoci různých skupin s anglosaskými zájmy a financovaná Kuvajt'any. Po několikadenním bombardování sídla republikánské vlády a střetech s obyvatelstvem v ulicích Bagdádu se podařilo vojenské juntě, když popravila Kásima, šéfa vlády a vůdce revoluce, a mnohé jeho druhy, nastolit režim teroru. Trval devět měsíců. Během nich se vúči antiimperialistickým vlastencům a těm, kteří byli loajální republice, uplatnily všechny formy represí, mučení a poprav. Bylo zatčeno a mučeno víc než 400 000 osob. 20 000 z nich již nikdy nevyšlo z koncentračních táborů. Zemřely v důsledku mučení nebo hromadných poprav. Velký počet odborářů, vedoucích funkcionářů komunistické strany, intelektuálu i pouhých protiimperialistických aktivistů byl takto, během několika měsíců, zlikvidován. Vlastenecké hnutí bylo zbaveno svých vůdců.

 Tento státní převrat umožnil těžařům ropy dosáhnout svých cílů anulováním zákona č. 80 o znárodnění ropy a zrušením nového občanského zákoníku (který zavedl rovnost mezi muži a ženami) i odvoláním agrární reformy s následným vrácením pozemků velkým vlastníkům. Rovněž bylo zrušeno právo na práci. Přerušena byla jednání o právech kurdského národa. O několik let později několik vůdců státního převratu uvedlo, že byli v úzkém spojení s anglosaskými kruhy. Akli Salh al Saadi, číslo dvě ve straně a ministr vnitra, prohlásil v roce 1968 v litudes arahes, což byl libanonský časopis: ?Naše strana byla přivezena k moci americkým vlakem.?

 V červenci 1963 irácký ministr obrany oficiálně informoval svou vládu, že americký vojenský přidělenec se sídlem v Bagdádu jej požádal, aby přijal americké experty pověřené prostudováním možnosti výroby tanků T 54 a letadel MIG 1, které vlastnila irácká armáda. Náhradou za to byla vláda Spojených států ochotna vyzbrojit Irák v jeho válce proti Kurdům. A tak válka proti Kurdům byla charakteristickým příznakem nepřítomnosti svrchovanosti irácké vlády té doby vůči Spojeným státům.

 V roce 1964 byla strana BAAS zbavena moci a noví vůdcové v Bagdádu projevují své sympatie Násirovi a snaží se nastolit v Iráku socialismus okopírovaný podle egyptského vzoru. Po znárodnění bankovního sektoru a velkého průmyslu se vláda rozhodne vytvořit Iráckou národní ropnou společnost (INOC) a zahájí jednání s IPC ve snaze uzavřít dohodu, umožňující přidružit Irák k těžbě jeho ropy. Zvláštní dohody byly podepsány se SSSR a s Francií, ale konflikt s IPC znamenal pád vlády.

• < Předchozí
• Další >