Černá Afrika pod francouzskou kolonizací II.

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 1. 2010

Twitter

KOLONIÁLNÍ VÝBOJ - Rozdělení afrického kontinentu, počínaje pobřežními kontory zděděnými z doby obchodu s otroky, se provede zhruba v letech 1876 až 1900. Postavilo to Francii především proti Velké Británii v soupeření, které vyvrcholí v roce 1898 ?incidentem? ve Fachodě. Tehdy, když Marchandova mise snažící se navázat spojení mezi střední Afrikou a Džibuti, narazí na Kitchenerový anglické jednotky na Horním Nilu. Francie musí upustit od svých snah v této oblasti.

V podstatě bylo ale rozdělení dokončeno a byla v roce 1904 uza­vřena "srdečná dohoda", jež učinila konec francouzsko-britskému sporu.Koloniální výboj se halí do humanitárních záminek - jde o ukon­čení obchodu s otroky a otrokářství; odstranění "krvelačných krá­líčků", kteří vrhají Afriku do ohně a krve; otevření Afriky pro ob­chod a tím samým i pro civilizaci. Misionář (hlavně katolický ve francouzské oblasti) je pro dobývání duší spojen s důstojníkem a administrátorem.

V letech 1884-1885 Africká konference v Berlíně, na níž se sešly hlavní evropské mocnosti a Spojené státy, potvrdila ve jménu těchto zásad právo evropských mocností, aby si rozdělily Afriku.Koloniální praktika, jak uvidíme, bude poněkud vzdálena od vy­hlašovaných zásad.

Pro francouzské vojáky je dobytí. Afriky po porážce v roce 1871 a po ztrátě Alsaska-Lotrinska jedním ze způsobů, jak obnovit ztra­cenou vojenskou slávu a v často nebezpečném dobrodružství získat svůj věhlas a ostruhy.Vojáci a obchodníci jsou často v rozporu, jestliže ku příkladu po­litická autorita usiluje k velké škodě obchodníků o zákaz dovozu palebných zbraní a munice. Ale ve svém celku slouží územní zábor zájmům evropského obchodu, který vytlačuje konkurenci afrických obchodníků a zřizuje od pobřeží směrem do vnitrozemí svou sít' faktorií, kde se směňují nezpracované výrobky za dovážené zboží.

Odpor hlav afrických států, Lat Diora v Senegalu, Ahmadoua v Sudánu (nyní Mali), Samoryho v Horní Guinei, Béhanzina v Dahomeji (nyní Benin) atd. je zlomen. Především vzhledem k převaze dobyvatelů ve zbraních (rychlopalné pušky, dělostřelec­tvo). Přičemž odpor obyvatelstva "bez státu", žijícího v kmenových společenstvích nebo v samosprávných vesnicích, se zdolával déle a prodloužil se hluboko do XX. století (pacifikace lesní části Slono­vinového pobřeží v letech 1908 až 1916; povstání Gbayů v rovní­kové Africe v letech 1928 až 1931). Saharské okrajové oblasti Mau­retánie a Maroka jsou podrobeny až v roce 1936."Smlouvy" uzavřené s africkými panovníky, které vycházely z "práv" Francie vůči koloniálním konkurentům, jsou potupně re­dukovány na cáry papíru, pokud to koloniální úřady vůbec uznají za zajímavé. A tak ve Francouzské západní Africe pouhý dekret z 23. října 1904 zabírá prostě a jednoduše celé území "pod protek­torát".

• < Předchozí
• Další >