Alžírská válka za další vykořisťování 1954 - 1962 I.

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 5. 2010

Twitter

1. Návrat masakrů, ničení, rušení struktury -  Cifra udávající alžírské oběti ve válce o nezávislost není přesně známa. Bezpochyby se však pohybuje mezi jedním a půl milionem mrtvých potvrzeným FLN a 330 000, jak ji uvádějí francouzské oficiální výčty. Ty vždy pečlivě dbají, aby nemusely počítat mrtvoly z hromadných hrobů, které se čas od času ještě dnes objevují. Rozpory mezi výsledky sčítání v letech 1954, 1960 a 1966 i bilance přirozeného přírůstku umožněné příslušnými ohlášeními nutno brát s ohledem na zdůraznění neúpiných hlášení narození i úmrtí. To je zřejmé u natality, jejíž míra se udržovala od roku 1950 do roku 1955 stále na úrovni mezi 4,2 až 4,4 % a zvýšila se asi o 5 % pro rok 1962. Tím spíše je to zřejmé u úmrtí, kde počet ohlášených úmrtí během oněch osmi let se zvyšoval nad 115 000 v roce 1954 podobně jako v roce 1963 až na 140 000 a 154 000 po roce 1956.

To znamená nadměrnou roční úmrtnost zvýšenou o 0,4 až 0,5 % (a to je již víc, než je francouzský oficiální údaj). Sčítání obyvatel v roce 1960 zjišťuje mimoto o 168 000 obyvatel méně, než by vyplynulo z prohlašovaného přirozeného růstu, přičemž emigrace do Francie se zmenšila a sčítání lidu v roce 1966 vykázalo další schodek 160 000, který bylo možno v podstatě připsat létům 1960-1962, když v letech 1963-1964 došlo k návratu uprchlíků. Lze tedy považovat za pravděpodobnou ztrátu nejméně 600 000 Alžířanů. To nepočítáme francouzské zabité v důsledku tvrdošíjnosti francouzského koloniálního kapitálu a zvláště pak po objevení ložisek zemního plynu na Sahaře, kdy chtěla Francie Alžírsko udržet za každou cenu. A tčch bylo mnohem více než francouzských obětí v samotném boji.

 K mrtvým se v Alžírsku připojují zničené vesnice, zemědělské kultury a lesy. Toto ničení bylo mnohem účinnčjší než v dobách dobyvačných válek. Ty neznaly bomby, napalm a tím spíše lesní delikty at' již opravdové nebo umělé, které trestal speciální zákon. Neznaly ani přesídlování obyvatelstva (vyčíslené aspoň na 1 800 000 duší), které bylo vypuzeno ze zakázaných oblastí a vzdáleno tím od svých zemědělských kultur a "seskupeno" (koncentrováno) bud' na pláni v oblastech s mechanizovaným koloniálním majetkem, který neposkytoval práci, nebo kolem měst. Vylidňování venkova započaté na konci minulého století vyvlastněním feláhů a zesílené po roce 1918 likvidací pracovních příležitostí v důsledku mechanizace zemědělství se takto zesiluje. Zvětšuje nerovnováhu a rozpor mezi zabydlením a ekonomikou měst zbavených příbytků (až do útěku osadníků v roce 1962), sociální a průmyslovou infrastrukturou.

• < Předchozí
• Další >