Alžírská válka za další vykořisťování 1954 - 1962 II.

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 5. 2010

Twitter

2. Neblahé dopady na Francii - Finanční nerovnováha a schodek v rozpočtu se nadále ve Francii od roku 1954 až do nezávislosti prohlubují vzhledem k nárůstu vojenských výdajů, které mají svůj začátek již před 124 roky. V roce 1955 se příspěvek rozpočtu metropole do rozpočtu Alžírska zvýšil o jednu třetinu, ze 107 na 140 miliard franků (asi 17 miliard dnešních franků). V tom není započítán nárůst vojenských výdajů v důsledku vyslání "záložníků" a těch, kteří byli povoláni ke svým kontingentům a také vzhledem k přodloužení jejich služby o jeden rok, což bylo umožněno udělením "zvláštních pravomocí" Guy Molletovi v březnu 1956.

  Tato politika zachování ¨"francouzského Alžírska" věnuje stále větší částky na trvalé vydržování půl milionu mužů na místě až do 1962. Ti početně tvořili asi osminu stavu francouzské armády z roku 1916 nebo asi dvakrát tolik, kolik měly francouzské osvobozenecké armády (1944-1945). Následovala celá řada násilných činů a to především 13. května 1958, kdy byla nastolena V. republika s podporou francouzského kapitálu. J. Marseille přiznává, že "skupiny majitelů podniků se podílely na tažení za francouzské Alžírsko", na něž navazoval "komplot generálů", "barikády v Alžíru" a OAS, která byla vinna atentáty ve Francii i masakry v Alžírsku. I když zde nechceme vidět "formální důkaz jejich spojení s koloniální formou imperialismu", fakticky existovalo. Tato násilí se ve Francii promítala i do rasistického postoje policie, která se oddávala ?honu na obličeje? (zřejmě podle barvy pleti). Svoje vyvrcholení naleznou po příchodu Maurice Papona na policejní prefekturu, tohoto bývalého prefekta z Constantine, kde bylo 17. října 1961, zabito na 200 Alžířanů, kteří mírumilovně manifestovali a byli převážně utopeni policejními komandy v Seine.

  Toto násilí moci se projeví i proti francouzským občanům protestujícím o dva měsíce později v Charonne, kde nalezne smrt devět manifestujících.

3. Ropný zájem. Schodek se zvětšuje, zisky rostou.

  Již před 13. květnem objev plynu a ropy v Alžíru (Edjeleh, Hassi Mess'aoud), zajímal především společnosti CFP , EssoRep a SN Repal, které sem následně investovaly až do roku 1957 40 miliard dolarů. Jejich zájmy byly další motivací pro pokračování ve válce. Plán rozdělení země po izraelském způsobu, navržený již za Guy Molleta byl připraven pro de Gaulla Alainem Peyrefittem a seskupoval koloniální obyvatelstvo a ropná zařízení umístěná v Arzewu mezi Mitidjou a planinami Oránu a Sidi bel-Abbés se saharskými koridory ropovodů a plynovodů. Tak by se Alžířanům přenechalo Alžírsko bez ropy, bez vinohradů a bez citrusových sadů.

  Po vyhlášení "Plánu Constantine" v roce 1959 se k výdajům spojeným s udržováním v pohotovosti půl milionu mužů, připojily ty, které byly určeny k "zakotvení Alžírska do Francie", kde se takto podporovala "určitá forma decentralizace mateřské země"

  Tato nová orientace vychází ze zjištění potvrzeného ministrem pro Alžírsko v roce 1958, že "přirozené meze zemědělství vedou k možnosti připuštění, že průmysl musí být hlavní základnou expanze".

  Vede nejdřív k urychlení výzkumu a zahájení výroby uhlovodíků. A tak gaullistický režim vytváří veřejný podnik ELF/Algérie a jen v letech 1958-1959 se investuje 188 miliard (starých) franků, jež umožní za dva roky využívání ložisek, jež mohou produkovat 20 miliard tun ročně. Mimo této oblasti vede hlavně s malými výjimkami (Berliet, Michelin) k veřejným investicím národních podniků (Renault), ale především k prvním masovým výdajům na vybavení, jež se zvýšily jen v letech 1950 až 1955 ze 14 na 25 miliard257 (27 a 18 % z převedených civilních veřejných fondů).

 Tyto výdaje posílí strategické zhuštění silniční sítě vojáky, množí se výstavba nouzových i jiných měst (která "přijímají" přesídlené alžírské rodiny v počtu 7-8 osob do "bytu" o jedné nebo dvou místnostech).

 Výdaje působí především jako podstatná podpora soukromým investorům. Po stránce stanoveného cíle zvýšit životní úroveň o 5 % vytvořením 875 000 nezemědělských pracovních příležitostí a také vzhledem k oficiální výzvě udávající "průmyslníkům, že Alžírsko jim nabízí (mimo očekávaného rozšíření trhu) i pomoc při zřizování jejich podniků" poskytnutou francouzským státním rozpočtem. Všechny zprávy udávaly snížení úspor.

 Veřejné investice se v té době snažily vyrovnat nepřítomnost soukromých financí a umožnit přece jen vytváření zisků, které by se povětšině vracely domů. Mendés-France 11. dubna 1961 prohlašuje: "Alžírsko nás stojí (...) víc, než nám přináší", přičemž zamlčuje onu návratnost soukromého kapitálu. Zbývá dodat, že poprvé v historii kolonizace a bezpochyby s představou, že se zachová jeho používání, francouzský koloniální kapitalistický stát vytvořil v Alžírsku a přenechal mu v roce 1962 s nezávislostí výrobní zařízení i když pojaté původně výlučně jako zapojené do potřeb francouzského kapitalismu.

• < Předchozí
• Další >