Afrika nezávislostí a "komunismus" 1960 - 1998 I.

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 6. 2010

Twitter

Na konci tohoto století prožíváme čas podivných pokání. Neúspěchy, dramata, zločiny tří předchozích generací nám vráží do obličeje jako zuřivé kočky své vytažené drápy. Je proto ještě nutné ztrácet zdravý rozum, veškerou počestnost analýzy, překroutit sny o štěstí našich otců i naše vlastní do podoby zločinu? Je nutné proto opustit veškerou jasnozřivost, veškerý ideál pokroku a zařadit se do bečícího zástupu kajícníků, kteří se pokorně přiznávají za zvuku fanfár k hříchům jiných?

 Je zajisté na čase si uvědomit, kolik hnutí zrozených z ideálů sociálního a politického osvobození se mohlo transformovat ve svůj opak, do skupin teroristů, kteří masakrují národ, jehož osvobození měli v úmyslu. Tato práce je již historiky započata a pokračuje v tichu médií. A to je štěstí, neboť na tomto jasnozřivém pohledu na 20. století závisí naše budoucnost.

 Nebylo záměrem Černé knihy komunismu, jíž její tvůrci přisoudili ideologický, ne-li politikářský cíl - kriminalizovat komunismus. "zposvátnit" proto kapitalistickou společnost, že je z tohoto pohledu "konce historie" vymyšleného M. Fukuyamou, nepřekonatelná.

 Trvalo by příliš dlouho vytýkat oněm devíti stům stránkám Černé knihy historické nepřesnosti. Zůstaňme pro příklad jen u pasáže nazvané "Afrokomunismus", věnované (na dvaceti pěti stránkách) třem režimům, které se v Africe nazývaly marxistickými - Etiopie, Angola, Mozambik.

Proč ostatně tyto tři a jenom ty? Copak si nikdo nevzpomíná na ohnivá prohlášení o "marxismu-leninismu" v Guinei Sekou Tourém, v Kongu Sassou-Nguesso v jeho prvních pokrokových vystoupeních, v Beninu Mathieu Kérékou před jeho vypuzením a následným návratem oklikou přes volební urny? V čem tyto zkušenosti s nárokovaným socialismem v sedmdesátých letech vykazovaly méně "reálného komunismu", než ony uvedené tři? Snad proto, že výše uvedené revoluční epizody, i když se jim nepodařilo realizovat jejich proklamované cíle demokracie a sociální rovnosti, nevykazovaly takové masové masakry?

Takto funguje "analýza" M. Santamarii: Jediný "komunismus v africkém zrcadle" je ten, jemuž je možno přisoudit charakter hromadných hrobů.

Na začátku se pět zmatených stránek snaží na základě "zločinné dimenze komunismu" ať již afrického nebo jiného dokázat, že Mozambik, Angola a Etiopie, i když jsou africké, byly komunistické a tedy zločinné, nebo zločinné, protože byly komunistické.

• < Předchozí
• Další >