Afrika nezávislostí a "komunismus" 1960 - 1998 III

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 7. 2010

Twitter

Mozambik má obdobnou historii. I on sotva se dostal z portugalské nadvlády byl vystaven pustošením válkou vedenou separastickými silami RENAMO financovanými a vyzbrojovanými po šestnáct let rasistickou Jižní Afrikou a tajně i některými západními mocnostmi, bohužel včetně Francie. I zde mírový proces pracně nastolený po roce 1994 (Mandelův Africký národní kongres se tehdy dostal v Jižní Africe k moci) dal velkou většinu hlasů straně FRELIMO (at' pan Courtois promine, ale velmi málo marxistické). Nezbývá nic jiného, než výstavba zpustošené země, která ztratila stovky tisíc obyvatel, podstatnou část svého průmyslu a jejíž obdčlávatelné pozemky jsou posety nášlapnými minami, které budou zabíjet a utrhávat končetiny ještě po desetiletí. To jsou zločiny komunismu? Autoři typu M. Courtoisc by měli poněkud prostudovat historii černé Afriky jinde než jen z děl "vyrobených" a používaných v Pretorii před deseti lety!

Angola i Mozambik byly ponechány vykrvácené po skončení konfliktů, jež vznikly hlavně z choutek velkých mocností a nadnárodních společností, které pošilhávaly po bohatství ukrytém v podzemí. Především po diamantech a ropě. Jakou mají váhu v této dramatické bilanci - násilí, porušování lidských práv, popravy - jež jsou připisovány uvedenými autory "komunistickým" organizacím Frelimo a MPLA?
 Angola, Mozambik: Zločiny komunismu nebo zločinné důsledky afrického a mezinárodního kapitalismu?

KAPITALISMUS AFRIKY OD ŠEDESÁTÝCH LET
 Vždyt' nakonec je to tak, že se jedná o "černý kontinent", který není ničím izolovaným, je zabydlen stejnými ideologickými rozpory, stejnými ekonomickými a sociálními strukturami, jako ostatní svět.

 Nepřevracejme naruby manipulace Černé knihy komunismu: Ideologie nejsou odpovědné za zločinné úchylky těch, kteří se jich dovolávají.

 V Ruandé bylo během několika týdnů v roce 1994 vyhubeno milicemi Interhahwe, fašistů a rasistů "Hutu Power" kolem jednoho milionu lidí. Jen proto, že to byli Tutsi nebo demokraté. Tito vrazi byli po léta až do porážky vyzbrojováni, financováni a chráněni světskými rameny prezidenta Mittěranda. Tím v žádném případě nechceme potvrdit odpovědnost sociálnědemokratické ideologie za tyto zločiny.

 Je to rovněž mrzutá pravda, že někteří kněží v Ruandč, nejkatoličtější zemi v Africe, schvalovali a dokonce se podíleli na rasistických masakrech. To nikoho neopravňuje k tornu, aby hovořil při této příležitosti o zločinu katolicismu.

  Je všeobecně známo, že fundamentalistická a vojenská diktatura, která prosazuje své zákony v Súdánu již po deset let, udržovala velmi srdečné vztahy s francouzskými žoldnéřskými sítěmi Charlese Pasquy a Marchianiho. To nedává právo k tomu, aby se gaullismu přičítala odpovědnost za divokou válku, kterou fundamentalistická moc vede proti lidu jižního Súdánu, jež za dvanáct let zabila nebo vyhnala ze země miliony lidí.

  Naopak je zde nepopiratelná skutečnost: Současná Afrika na severu, jihu, východě i západě je začleněna do světového mechanismu kapitalismu. Vládci západních mocností, oklikou právě přes mezinárodní organizace, které kontrolují (MMF, Světová banka, Rada bezpečnosti OSN atd. ) vykonávají nad africkými státy každodenní dohled. Cena základních výrobků, které tvoří hlavní část afrického exportu je stanovena jedině finančními trhy Západu a dlouhodobě se neustále snižuje. Průmyslové výrobky, které nerozvinutá Afrika musí kupovat, jsou naopak stále dražší.

  Nedávné diagnózy Světové banky jsou, co se týká Afriky, zcela jasné - víc než kdy jindy jsou africká ekonomika a africké státy drceny dluhy v takové míře, že nemohou o nezávislosti ani snít.

  Přes nesmělé zvýšení exportu surovin a dohody o snížení dluhů se situace v zemích subsaharské Afriky neustále zhoršovala. Jejich dluh představuje v průměru 170 % jejich exportu (1000 % v Mozambiku, 600 % v Pobřeží slonoviny).

  Podle "tabulek dluhů" zveřejněných Světovou bankou je mezi 40 nejvíce zadluženými zeměmi 33 ze subsaharské Afriky. Zemč Maghrebu na tom nejsou o nic lépe. V Alžírsku poměr dluhu k exportu je 308 %, v Maroku 247 %, a v Egyptě 214 %. Řada expertů ze Světové banky i z Mezinárodního měnového fondu si může dokonce dovolit luxus přiznat, že řada těchto dluhů nebude moci být nikdy splacena. Africký kontinent a jeho národy musí nadále být drceny jařmem dluhů. Dluh je pro finanční a politické velmoci spíš politickou zbraní, než zdrojem zisku. Veškeré dluhy subsaharské Afriky (223 miliard dolarů) představuje sotva 10 % celkových světových dluhů. Ale umožňuje to vnucovat africkým vládám "plány strukturního uzpůsobení". To znamená - kontrolovat jejich politickou, ekonomickou a sociální orientaci (skromnost ve veřejných službách a privatizace bohatství). Ještě lépe řečeno - tento vliv světového kapitalismu je v Africe roku 1998 silnější než v koloniálním období. Většina vesnic Francouzské západní Afriky žila v roce 1930 téměř v pospolité soběstačnosti a pociťovala tíhu koloniální nadvlády jen v případě nucených prací a daní. Na konci 20. století rolník na Pobřeží slonoviny nebo v Senegalu ví, že cena jeho úrody kakaa nebo arašídů závisí na západních burzách!

• < Předchozí
• Další >