Spojené státy-nedokončený sen - 12 - popravy mladistvých

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 1. 2011

Twitter

V říjnu 1991 prohlásila Amnesty International, že Spojené státy popravují více mladistvých než kterákoliv jiná země na světě vyjma Iráku a Íránu. V letech 1989 až 1994 pouze pět dalších zemí popravovalo mladistvé ve věku mladších 18ti let v momentě jejich zločinu - Irák, Írán, Nigérie, Pákistán a Saudská Arábie. Za stejné období bylo ve Spojených státech popraveno osm mladistvých delikventu, z toho jen v Texasu pět.

Tato skandální praxe Spojených státu se děje při porušování mezinárodních norem a smluv týkajících se práv člověka.

  Podle článku 6, řádek 5 Mezinárodního paktu týkajícího se občanských a politických práv totiž: "Rozsudek smrti nemůže být vynesen za zločiny spáchané osobami mladšími 18 let a vykonán na těhotných ženách." Rovněž podle článku 4, řádek 5 Americké konvence týkající se práv člověka: "Trest smrti nemůže být uložen osobám, které v momentě, kdy se dopustily zločinu, byly mladší 18 let nebo starší 70 let." Americká vláda obě tyto smlouvy podepsala v roce 1977, ale dosud je neratifikovala.

  "V rozporu s těmito texty jen 9 amerických států, které zachovávají test smrti, zakazuje jejich provedení u lidí mladších 18 let. (...) V 17 státech zákony povolují odsouzení k smrti u osob mladších 18 let. Tento limit je stanoven, buď zákonnými texty vztahujícími se na trest smrti, nebo zákony stanovujícími věk, v němž mohou být mladiství podobně jako dospělí souzeni trestními zákony. Tento věk činí 10 let v Indiáně a Vermontu, 12 let v Montaně, 13 let v Mississippi, 14 let v Alabamě. Idahu. Kentucky. Missoun, Severní Karolíně a Utahu, 15 let v Arkansasu, v Luisianč a Virginii, 16 let v Nevadě a 17 let v Texasu, Georgii a New Hampshiru. Jedenáct dalších států nestanovilo žádnou věkovou hranici."

  Podobně jako u dospělých má i u mladistvých rasová příslušnost vliv v četných státech na odsouzení k smrti. V Texasu osm z devíti mladistvých odsouzených k smrti, o nichž se Amnesty International zmiňuje ve zprávě z ledna 1994, bylo černých nebo Hispanoamcn-čanú, jako v případě Curtise Harrise a Rubena Cantu. dvou mladistvých popravených v tomto státě v průběhu roku 1993.
 Tak jako u dospělých černochů nejsou tito obvinění dobře zastupováni a obhajováni, nejčastčji to jsou úředně ustanovení nezkušení advokáti, kteří nemají žádnou motivaci. Neberou v úvahu vliv prostředí a neuvádějí polehčující okolnosti, kde by v prvé řadě mělo být jejich mládí, které je činí ovlivnitelnými v dobrem i ve zlém.

 Ve studii zveřejněné v roce 1991 o mladých odsouzených ve Spojených státech k trestu smrti Amnesty International konstatovala, že "...ti pocházeli ve své většině z obzvlášť znevýhodněných rodin. Většina z nich podstoupila vážné fyzické nebo pohlavní násilí a měla podprůměrnou inteligenci, nebo též trpěla duševními chorobami či poraněním mozku. A nakonec mnozí z nich neměli možnost vhodné obhajoby během svého procesu/

  "Bylo zjištěno, že v některých státech mladiství odsouzení k trestu smrti byli automaticky souzeni podle zákonů obecného práva bez uplatnění jakéhokoliv individuálního ohodnocení schopnosti být souzen jako dospělý. V jiných případech je to skutečnost, že systém odsuzování mladistvých nemá k dispozici zařízení, které by mohlo přijmout odsouzené k dlouhodobým trestům, což, jak se zdá, je víc jak dospělost obžalovaného hlavní příčinou předání k řešení soudní pravomocí obecného práva."

  "V rozhodnutí vyneseném v roce 1989, které uvážilo, že poprava mladistvých ve věku 16 až 17 let je přijatelná. Nejvyšší soud poznamenal, že mezinárodní normy nejsou relevantní z hlediska "amerických morálních norem". Neměli bychom usilovat o to, abychom povýšili americké morální normy na úroveň mezinárodních norem, jež jsou uznávány ve vztahu k právům člověka?"

• < Předchozí
• Další >