Agrese "demokratů" do Alžírska

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 6. 2006

Twitter

Alžírsko, bohatá země severní Afriky, bylo od roku 1830 okupováno a vykořisťováno francouzskými imperialisty. Všechna povstání lidu byla krvavě potlačována. Po druhé světové válce vzhlížel i alžírský lid s nadějemi na nadcházející mír. Vždyť na straně francouzské armády bojovalo proti fašistům i 300000 Alžířanů! Francouzi však vykořisťování této země naopak ještě zesíleli. V zemi byl hlad, epidemie tyfu. 8.5.1945 dochází v mnoha městech k živelnému povstání, kterého se účastní asi 50000 Alžířanů. Bylo krutě potlačeno oddíly senegalských střelců a cizinecké legie.

Sami Francouzi přiznali, že bylo zabito 1200 Alžířanů a 1500 jich bylo zraněno. Krutost vzbudila nenávist obyvatelstva. Situace obyvatel a národního hnutí byla ale komplikována i tím, že z 10mil. obyvatel byl asi 1 milion Evropanů, kteří tvořili vládnoucí vrstvu.
Osvobozenecké hnutí bylo nejednotné. Teprve v červenci 1954 byla vytvořena jednotná organizace Fronta národního odvobození Alžírska, která začala připravovat povstání. Alžírsko bylo rozděleno na pět částí, v každé byl velitel.
1.11.1954 se uskutečňuje prvních 30 útoků různé důležitosti. Zároveň se objevují ve městech letáky vyzývající obyvatelstvo k podpoře odboje. Povstání nejúspěšněji začíná v pohoří Aurés a partyzánské oddíly dosahují v krátké době počtu 3000 mužů.
Francouzské vedení se rozhoduje povstání ihned udusit. Má v Alžírsku asi 45000 francouzských vojáků, posílá tedy proti povstalcům 2 divize, letectvo a výsadkáře. Ihned začíná používat osvědčené protipartyzánské opatření. Vysídluje celé oblasti. Již počátkem roku 1955 Francouzi deportují 6000 venkovských obyvatel z pěti vesnic a ty pak srovnají se zemí. Zahajují širokou čistku a zatýkání, kdy např. jen v listopadu a prosinci 1954 bylo zatčeno přes 3000 Alžířanů.
V lednu 1955 se stává generálním guvernérem Alžírska Jacques Soustelle, který se snaží vnést rozklad mezi povstalce. Na jedné straně činí některé kroky proti nezaměstnanosti, chce vytvořit vrstvu alžírské elity, na straně druhé zasahuje tvrdě proti partyzánům. Počátkem roku 1955 překročuje počet francouzských vojáků 100000 mužů. Je přesunut i sbor z Indočíny.
Osvobozenecká válka pokračuje. Velkých úspěchů dosahují partyzáni v hornatém Kabylsku. To již mají asi 10-20000 mužů. V srpnu 1955 jsou podniknuty rozsáhlé operace v severním Constantinu, kde jsou partyzáni podpořeni i povstáním alžírského lidu, a poté i v prostoru Oranu. Národně osvobozenecký boj se rozrůstá po celé zemi. Francouzi již zde mají 400000 mužů proti 60000 Alžířanů.
V srpnu 1956 se koná porada 250 velitelů Fronty národního osvobození. Dochází k vytvoření Národní rady alžírské revoluce, skládající se ze 17 členů a 17 kandidátů. Je zefektivněna řídící a koordinační činnost, propracována postupná přeměna partyzánské formy armády v armádu pravidelnou...
Francouzi používají různé formy boje. Na počátku neuspěli s pročesávacími akcemi, neměli úspěch ani s šachovnicovým rozmístěním svých jednotek. Proto uzavírali a vysídlovali celé prostory. V r.1957 učinili Francouzi pokus izolovat povstalce zvenčí. Podél celé alžírsko-tuniské hranice byla vybudována Moriceova linie, dlouhá 350km. Na alžírsko-marocké pak v délce 250 km. Osvobozenecká armáda však tyto překážky prolamuje a má i jiné cesty a způsoby. 17.9.1958 je vyhlášena Alžírská republika v čele s Ferhatem Abbasem.
Koncem roku 1958 je jmenován novým francouzským velitelem generál Challe, který má vítězně ukončit celou válku. Celý systém jeho opatření se nazývá Challovým plánem.
Zesiluje se blokáda hranic, tvoří se operační záloha, určená k rozsáhlým vyhlazovacím operacím. Zároveň do vyčištěných území přichází ženijní a stavební jednotky a orgány. Staví silnice, školy, snaží se získávat obyvatelstvo.
Je provedena řada útočných operací proti partyzánům. Francouzská vojska teď dosahují počtu 758000 mužů. Francie má v Alžírsku dvě třetiny svého letectva a polovinu vojenského námořnictva. Používá výsadky, vrtulníky, dělostřelectvo a bombardování. Nejúspěšnější francouzskou operací je operace Koruna, kdy alžírská armáda utrpuje vážné ztráty. Přechází však ihned na partyzánský boj a způsobuje ztráty Francouzům. S něčím podobným se střetává i 30-itisícová francouzská armáda v Kabylsku...
Challův plán není splněn ani v roce 1959, ani v roce 1960. V prvním pololetí r.1960 Armáda národního osvobození ativizuje svou činnost proti opevněním na hranicích.
Vláda Francie je nakonec nucena přistoupit k jednání. Od roku 1960 pak vedla ještě dlouhá doba k jednání v Evianu 18.3.1962, kdy byla podepsána dohoda o zastavení palby. 1.července 1962 se pak v referendu obyvatelé vyslovili pro nezávislé Alžírsko.
Nejkrvavější a nejkrutější válka v poválečném období. skončila. Z 10 milionů alžírského obyvatelstva bylo během války přes milion zabito. Přes 2 miliony Alžířanů bylo násilně vysídleno z domovů. Kdo dnes zná tyto hrůzy a jejich viníky?

ZST

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >