Agrese "demokratů do Egypta

Podrobnosti

Vytvořeno 28. 12. 2006

Egypt byl dlouhou dobu velmi důležitým článkem v anglické imperialistické politice. Měl výhodnou strategickou polohu, zvýrazněnou důležitou námořní tepnou, Suezským průplavem. Navíc je v kritické oblasti Středního východu, kde se nachází obrovské zdroje nafty, na kterých jsou západní státy závislé. Např. Francie dovážela v padesátých letech z této oblasti přes 80% nafty, přičemž přes 60% této nafty šlo Suezským průplavem... Po druhé světové válce se Angličané začínali setkávat se sílícím národně osvobozeneckým hnutím. Není divu, vždyť již před druhou světovou válkou byla britská vláda donucena pod tlakem egyptského lidu podepsat smlouvu o ukončení britské okupace Egypta, formálně však Angličanům zůstalo právo ještě 20 let udržovat na egyptském území válečné základny a síly.

V egyptské armádě vzniklo hnutí Svobodných důstojníků, které pod vedením Gamála Abdala Násira připravovalo svržení reakčního režimu krále Faruka. V červenci 19552 toto hnutí zvítězilo a Egypt se stal republikou. V říjnu 1954 uzavřel Egypt dohodu, kde se Anglie zavázala skutečně stáhnout  svá vojska. Násir začal prosazovat politiku pozitivní neutrality. Jako neutrální stát obchodoval Egypt samozřejmě i se socialistickými zeměmi a v roce 1955 se rozhodl nakoupit zbraně v Československu. To byla rána dosavadnímu monopolu imperialistických zemí na dodávky zbraní, zvláště pro USA. Západnímu světu se to samozřejmě nelíbilo a chtěl si udržet politický i ekonomický vliv. Jako prostředek posílení tohoto vlivu zvolila vláda USA a Anglie stavbu Asuánské přehrady. Tuto obrovskou přehradu slíbily USA a Anglie financovat v roce 1955, ovšem za cenu, že budou mít kontrolu nad vnější a vnitřní politikou Egypta. Toto samozřejmě Násirova vláda odmítla. Západní velmoci sahají k dalším prostředkům ekonomického nátlaku.

V červnu opouštějí britské jednotky Egypt. 23. června je Násir zvolen prezidentem. 26.července, na imperialistický nátlak, odpovídá egyptská vláda znárodněním Společnosti Suezského průplavu. Ze zisků z provozu chce získat prostředky na stavbu Asuánské přehrady. Tyto zisky dříve plynuly do kapes cizích, západních mocností.

Západní mocnosti neváhají. Bytostně je ohrožen jejich zájem, ropa. Hrozí nebezpečí, že se k Egyptu přidají i další arabské země. Používají hospodářský a politický nátlak. Nepomáhá. Sahají tedy k ozbrojenému násilí, k přímé agresi vůči Egyptu.

Hlavními činiteli této agrese se stávají Anglie a Francie.

Konkrétní přípravy se uskutečňují již od roku 1956. Na ostrov Kypr jsou soustřeďovány námořní a letecké síly. V Anglii je povoláno do zbraně několik ročníků záložníků. Francie zesiluje své válečné dodávky Izraeli.

Podle plánu měl být Egypt do týdne donucen ke kapitulaci. Záminku k anglofrancouzské agresi měl poskytnout Izrael, který měl proniknout na několika směrech na Sinajský poloostrov a poutat tam hlavní síly egyptské armády. Toho má využít anglofrancouzská armáda, obsadit Suez a zničit armádu egyptskou, obsadit důležitá místa... Celá akce měla být provedena bleskově, aby se svět nestačil vzpamatovat. Za vhodnou dobu byla vybrána doba maďarských událostí.

25. října 1956 vyhlašuje Izrael všeobecnou mobilizaci. Egyptská vláda činí protiopatření. Má zastaralou výzbroj a tak uzavírá již v roce 1955 dohodu se socialistickými zeměmi o dodávkách moderní techniky, zejména tanků a letadel (Mig-15 bis a Mig-17). Při zahájení konfliktu však není značná část techniky ještě egyptskými vojáky zvládnuta, proto mají agresoři, obzvláště v letectvu, vojenskou převahu...

29.10.1956 zahajuje Izrael, přesně podle plánu, útočné akce na Sinaji. Cílem je dosáhnutí Port Saidu, obsadit město Suez, přiblížit se až na 20 km k Suezskému průplavu...

Egyptské velení záměrně stahuje své vojsko ze Sinaje, aby zajistilo obranu především proti anglo-francouzskému útoku.

Izrael dosahuje plánované hranice. Již 30.10. zasílá Francie a Anglie připravené ultimátum Izraeli a Egyptu. ve kterém vyzývá obě strany, aby stáhly svá vojska do vzdálenosti 16 km od Suezského průplavu a aby Egypt dovolil anglo-francouzskému vojsku vysazení v této oblasti za účelem " údajné ochrany". Izrael samozřejmě souhlasil, svůj úkol splnil. Egypt toto ultimátum pochopitelně odmítá.

31.10.1956 zahajují anglo-francouzská vojska bojovou činnost proti Egyptu. Nejdříve následuje ( až do 4.11) samostatná letecká operace, v jejímž průběhu jsou ničena letiště, letadla, radary. Egyptské letectvo je téměř zničeno. Angličané  totiž znají egyptský systém, vždyť tu byli pány a za tak krátkou dobu od jejich "odchodu"! se velké proměny udělat nedají... Nad Egyptem jsou dále rozhazovány letáky s falešnými zprávami, aby demoralizovaly obyvatelstvo.

5.11. je zahájena v prostoru Port Saidu vzdušná výsadková operace, když předtím je celá oblast ostřelována a bombardována. V jediném dnu je uskutečněno na 500 vzletů, na město svrženo mnoho tisíc bomb, je použit i napalm.

V Port Saidu je vysazena jedna britská a jedna francouzská výsadková brigáda. Houževnatý odpor egyptského lidu zasazuje výsadkářům těžké ztráty. Z letadlových lodí je však přesouváno dalších 500 mužů. 6.11. pak vysazují britské lodi další jednotky námořní i tankové pěchoty. Obsazují Port Said a postupují na jih podél Suezského průplavu. Ve vzdálenosti asi 40km na jih se však zastavují...

Do 22.12.1956 je pak uskutečněn úplný odsun těchto vojsk z Egypta. Proč ?

Svět a světové veřejné mínění odsoudilo tuto agresi. Mimořádné zasedání OSN schválilo rezoluci k okamžitému zastavení palby a stažení vojsk. ( hlasy 64:5, 6 se zdrželo). Ani to však nebylo všechno. Egyptský lid byl odhodlán bojovat za svobodu a nabízel mu pomoc i lid sousedních států- od MAroka přes Tunisko, Alžírsko, Sýrii, Jemen, Irák až po Saudskou Arábii. Sýrie přerušila s Anglií a Francií diplomatické styky, syrští vlastenci přerušili naftovody. Sovětský svaz navrhl USA, aby společně vystoupily proti agresorům. Téhož dne poslala vláda SSSR poselství vládám Francie, Anglie a Izraele, jež vyjadřovala vůli nestrpět koloniální metody této agrese. Bylo to varování, rovnající se téměř ultimátu.

Desetitisíce sovětských vlastenců chtělo jít na pomoc Egyptu. Přes 250000 dobrovolníků se hlásilo z ČLR, 50000 z Indonéské republiky, velký počet dále z Indie, Japonska, Pakistánu atd.

Anglie a Francie kapitulovala. Poznala, že síle světového hnutí nemůže vzdorovat. Ani tato lekce však neukončila neokolonialistické choutky těchto velmocí. Ale o tom až příště. Egyptská země byla zbrocená krví, a oběti této války je nutné přičíst k nekonečnému počtu obětí systému, který tyto války podporuje - kapitalismu.

Člověk, který nezná dějiny, se těžko může z historie poučit.  Poučme se, lidé, je to třeba. Pravda zvítězí !

• < Předchozí
• Další >