Komunisté byli již v době první republiky považováni za stranu stojící vlastně do značné míry mimo panující systém. Samozřejmě se nevzdali svého parlamentního zastoupení, měli své poslance, měli i senátory a v neposlední řadě i své členy v zastupitelstvech obcí a měst. Politická strana a to i ta, která je svým programem a činností do značné míry antisystémová se nemůže zříci tohoto zastoupení. V opačném případě by její praktická činnost byla ve velké míře paralyzována a program tak nemohl být ani z malé části a za cenu řady kompromisů realizován.
5. Co přinese nová třída ? Jakmile socialistické společenství sestoupilo ze světové scény, rázem se začaly hrnout blufy o tom, že navěky pominul socialismus i marxismus. Mnohým prostým i učeným lidem připadlo, že by to mohla být pravda. Přece marxismus vznikl jako ideologie dělnické třídy, proletariátu, a proletariát postupně mizí. Dělníci socialistických zemi byli dosti solidně sociálně zabezpečováni, a je záhadou, proč systém v kritických chvílích nebránili. Nutí to k zamyšlení nad otázkou, co jsou proletáři v nových podmínkách, a čí třídní zájmy mají vyjadřovat komunisté? Nejdřív ovšem je potřebné vniknout do podstaty posunů, jež se udály v třídních poměrech za socialismu. Zřejmě platí, že člověk nežije jen třídními zájmy a že komunistická strana nepodporuje jen dělníky, ale i rolníky, řemeslníky, inteligenci. Nelze pominout fakt, že kapitalismus svou zločinností zvyšuje uvědomování jednoty zájmů různých vrstev a tříd, a z toho pak i politické aktivity.
Uplynulo již 20 let od doby, kdy studená válka na evropském kontinentě vyústila ve zvrat politického vývoje a v zemích socialismu byl postupně znovu nastolován kapitalistický řád. Zmíněné popřevratové období 20 let bylo v Československu a později v České a Slovenské republice charakteristické agresivním antikomunismem. Skandalizace a štvanice pořádané na obhájce socialismu se staly nikoli ojedinělým prostředkem politického boje. Právní účinnost uplatňování lustračního zákona dokumentuje přetrvávající diskriminaci nejen řady současných, ale dokonce i bývalých komunistů, kterým znemožňuje uplatnění na jakémkoli stupni řízení v širokém spektru úřadů a institucí. Atmosféra v české společnosti je taková, že mnozí spoluobčané z obavy o svou existenci a uplatnění, mají strach dát veřejně najevo sympatie ke KSČM. Tato podivuhodná hra na demokracii a svobodu je provázena vytvářením informační blokády, případně záměrným zkreslováním konání komunistů, jejich postojů a názorů na kapitalistickou současnost. Zároveň přetrvává nepsaná snaha rozhodující části politických sil vytlačit komunisty na okraj politického spektra.
4. V pasti globalistů a integrátorů: Zradí národ ten, kdo jej zneuctí. Ovládnout, oklamat, prodat je přirozený pud každého zloděje. Stačí příležitost. Je zajímavé pozorovat české zpátečníky, kteří bloumají jako bezvýznamné mušky v zaprášeném paprsku a Západ si pletou se sluncem. Nešťastníci! Místo "svobody" zahnali národ do potupných a zbytečných útrap. Vnitřní a zahraniční politiku vyšperkovávají nudným prozápadním pozlátkem. A pro sebe? Pro sebe hledají záchranu, pro národ peklo. Národ se ocitá v ďábelské smyčce nadnárodních korporací, v pasti sil, které již dávno snily po "legálním" ovládnutí prostranství socialistických zemí a po pomstě za ušlé zisky po dobu, kdy se tyto země odpoutaly od západních "dobrodinců".
Na jednání Liberecké krajské rady 18. 1. 2010 byla sdělena informace, že byl Výkonným výborem ÚV KSČM 15. 1. 2010 z funkce vedoucího Mezinárodního oddělení ÚV KSČM odvolán Doc. Ing. Hassan Charfó, DrSc. To samo o sobě by asi nebylo nic tak zvláštního. Jistě si leckdo dokáže představit některé figury, které by měly z vedení politické strany KSČM odejít. Tak třeba českolipští komunisté kdysi navrhovali odvolání J. Dolejše. K tomu se dnes ale nevyjadřujeme, byť je to také aktuální, leč poněkud zanedbané téma. Také o možném odvolání několikanásobně neúspěšného předkladatele tolik ?potřebného? vnitrostranického materiálu se v prosinci 2009 štěbetalo, až uši brněly.
3. Zamořená kultura a vzdělávání: Věci se ze všeho nejlépe poznají srovnáním. Kde je ta doba, kdy se v české kultuře probudil intenzivní dech života, kdy se objevoval talent za talentem, báseň za básní, píseň za písní, román za románem, kdy jsme se tak pyšnili přítomností, ukolébávali budoucností a byli hrdí na svou skutečnost, a ještě více naději; byli jsme přesvědčení, že nám rostou Shakespearové, Chaplinové, Šaljapinové, no prostě géniové. Kde jsou ty klamavé naděje! Jak se vše změnilo během dvou desetiletí! Ano, byla to jedinečná podívaná, a čas potvrzuje, že za úspěchy stály nevídané socialistické přeměny. Socialistická péče o osvětu, vědu, vzdělání a literaturu jako by stimulovala nadání, talent, důvtip, inteligenci lidu.
Odmaskovaná kapitalistická demokracie - Socialismus člověka vyléčil z pocitu úděsu a strachu. Před nárazy podlosti ho chránila dobrá ruka režimu. Avšak všechno dobré se někdy stává zlem. Člověk nebyl chráněn před lehkovážností. Byl přespříliš přesvědčený o své bezpečnosti, o sociální zajištěnosti. Byl volný, uvolněný, nespoutaný ve svých nárocích vůči společnosti a státu. Z toho klíčila i jeho rozmarnost, k níž patřil i bezmyšlenkovitý obdiv západních pozlátek. Ani ho nenapadlo, že by ho mohla postihnout katastrofa, nechá-li se kontaminovat přívalem kalného proudu, který přinese diktaturu násilníků, zlodějů, politických a ideových handlířů.
Hlavní cíl socialismu - blaho člověka: Socialismus, to byl příběh velkého století. Pro lid se začala éra nového, lepšího života. Byl to slavný čin, čin gigantický a smělý ve svém úmyslu, velkolepý a odvážný svou konstrukcí, obsažný svým plánem, čin důstojný Marxe a jeho předchůdců i následovníků. Jeho existence - to bylo drama, drama velmi složité co do zauzlení, živé co do běhu děje, pestré a osvěžující co do mravní velikosti, co do rozmanitosti obrazů. V jeho základech vévodila zásada, podle níž rozvoj společnosti musí být podložený všestranným rozvojem člověka. Péče o blaho člověka se stala stěžejním právním a mravním zákonem, intenzita přemýšlení byla nacílena na budování lidu blízkých státních institucí a na kultivování životního i pracovního prostředí.
Přinášíme 1. část textu brožurky "20 let pod diktaturou dravců", kterou napsal v roce 2009 PhDr. Ivan Hlivka, DrSc. Jeho zajímavý pohled přináší další kamínek do mozaiky vývoje společnosti. Postupně budou následovat jednotlivé části: Hlavní cíl socialismu - blaho člověka, Odmaskovaná kapitalistická demokracie, Zamořená kultura a vzdělávání, V pasti globalistů a integrátorů, Co přinese nová třída, Bludařství pseudoteoretiků, Socialismus začíná dnes.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.