Dne 15. 1. 2010 VV ÚV KSČM odvolal s. Doc. Ing. Hassana Charfo, DrSc. z funkce vedoucího Mezinárodního oddělení ÚV KSČM. Odvolání přišlo jako vyvrcholení dlouhodobého účelového úsilí Vojtěcha Filipa a Jiřího Maštálky vyštvat, znechutit, marginalizovat a donutit s. Charfo, aby odstoupil z této funkce za použití nejrůznějších nečestných způsobů jednání od intrik, podrazů, šikany, buzerace, házení klacků pod nohy, nerovného zacházení až po ponižování a osočování. S. Charfo nejen vytrvale proti těmto snahám bojoval, ale odhalil i politické pozadí tohoto úsilí.
Chtěl opravdu nešťastný nigerijský melancholik Umar Farouk Abdul Mutallab zničit dopravní letoun americké společnosti Northwest Airlines typu A330 na trase Amsterdam - Detroit a přitom spáchat sebevraždu, nebo pod vedením CIA zahájil další sérii provokací, co mají vyhrotit strach a nenávist Američanů vůči islámskému terorismu a být využity k ospravedlnění posilování policejní moci, další militarizaci zahraniční politiky a nakonec jako motiv pro vojenskou intervenci v Nigérii a Jemenu?
Mnozí kritici minulého režimu u nás více či méně oprávněně poukazují na jeho obecně známé nedostatky a snaží se na některých známých příkladech současný systém stavět do výrazně pozitivního postavení ve srovnání s dobou před rokem 1989. Některé jejich argumenty je možno byť s výhradami přijmout, mnohé naopak odmítnout. Je zřejmé, že dříve bylo například v obchodech méně zboží než dnes, složitěji se cestovalo do zahraničí, existovala omezení v přístupu k zahraniční literatuře či při výuce cizích jazyků. Naopak je nutné odmítnout argument typu, že socialistické Československo bylo zaostalým státem, kde nebylo často k sehnání ani základní zboží, všichni na povel se museli účastnit prvomájových oslav, chodit do Pionýra či být členy ROH. Sice jsem v 80. letech teprve vyrůstal, mnohé věci si však pamatuji.
Je dosud nejvýznamnější etapou všeobecné krize kapitalismu. Jejími nejmarkantnějšími rysy jsou permanentní války a komplexní přehlížení zájmů lidu, který usiluje o přežití. Trvale se zvyšující propast sociální nerovnosti a pohrdání demokracií potvrzují, že se buržoazii daří, po omezení vlivu komunistických a marxistických stran, prosazovat prostřednictvím ve zmanipulovaných volbách vybraných poslanců, vlastní restriktivní zákony. Hlas subjektu, který prosazuje zájmy lidu je násilně omezován odmítáním přístupu do masmédií. Buržoazie proti němu organizuje provokace. Kultura je nahrazována materiální spotřebou. Informace se změnila na masovou propagandu. Pravda ztratila význam. Chamtivost převážila nad lidským pocitem solidarity. Sobectví se stalo krédem současné buržoazie a její humanitní a tvůrčí inteligence. Vlády se snaží nahnat strach lidovým masám a vnést do společenského vědomí nenávist vůči jiným, podle nich méněcenným národům, které vlastní většinu přírodních zdrojů a levné pracovní síly. Buržoazii se daří odvádět pozornost lidu od utajovaných záměrů jeho zotročení, udržet ho apatickým k projevům ekonomické a sociální katastrofy.
Každá vyspělá země si váží svých významných osobností a dokáže jim to také dát najevo, například v podobě společenského ocenění třeba formou vysokého vyznamenání. I u nás existuje hned několik druhů vysokých státních vyznamenání, která uděluje prezident významným osobnostem, jejichž práce má či měla vysokou hodnotu pro nejen naši společnost. Mezi takové osobnosti patří třeba lékaři, vědci, sportovci, ale také umělci, vojáci nebo politici, ale samozřejmě i mnozí další. I před rokem 1989 se u nás udělovala vysoká státní vyznamenání, hanba patří všem kdo zesměšňují třeba nositele řádu práce. Toto ocenění se totiž skutečně udělovalo za poctivou a vysoce společensky hodnotnou činnost v různých oborech. Ti kdo například tato ocenění zesměšňují sami sebe často i nevědomky staví do role neználků, jejichž jedinou prací je často na objednávku panujícího režimu hlásat hanlivá a nepravdivá slova na adresu minulé doby. Takové osoby najdeme v mnoha našich sdělovacích prostředcích od redakcích novin až po veřejnoprávní sdělovací prostředky. Netřeba je jmenovat, ten kdo sleduje veřejné dění, ví dobře o kom je řeč.
Velmi mě potěšil a zaujal článek "V rámci kampaně rozdávat Halo noviny" pana Fr. Jurky z Brodku u Konice v Halo novinách ze dne 25. srpna 2009. Myslím, že by bylo velmi dobré, aby názory prezentované v tomto textu nezapadly, ale naopak aby se velmi vážně promítly do koncepce propagace a zvýšení povědomí veřejnosti o těchto jediných levicových novinách vycházejících u nás jako deník. Rád bych názory v tomto textu dále rozvinul a to jako nestraník a člověk patřící k mladé generaci.
V den 11. září 2001 došlo k letadlovým útokům na Světové obchodní centrum v New Yorku, tzv. ?Dvě věže?. Mezi hlavní podezřelé patříla organizace Al-Kaida, o které se tvrdí, že její vznik USA financovala. Hlavní důsledkem této katastrofy, byl fakt, že z USA se pomalu formoval policejní stát. Obdobně tomu bylo v Německu v roce 1933, kdy došlo k požáru v Reichstagu, ze kterého byli podezřelí samotní nacisté. Není podstatné, kdo tento požár zavinil, ale to, že tato událost dovedla obyvatele ke strachu z domnělého terorismu a spiknutí. Poté se Německo stalo centrálně kontrolovaným totalitárním režimem.
Již brzy tomu bude 20 let ode dne, kdy se u nás prodral k moci kapitalismus se vším co k němu patří. Po roce 1989 sice nová moc tvrdila, že začínáme budovat demokratickou společnost, kde si všichni budou rovni co do svých práv a lidské důstojnosti a slovo kapitalismus hlavně z taktických důvodů se příliš nahlas neužívalo. Ovšem brzy začalo býti více než jasné, že zde začíná něco z čeho by neměla většina těch kdo chodili koncem roku na zaplněná náměstí demonstrovat za novou a lepší budoucnost žádnou radost. Noví mocipáni když se drali k moci slibovali sociální jistoty, slušnost, poctivost a toleranci jako hodnoty, o které budou ve společnosti usilovat. To vše pod praporem demokracie a heslem ?nejsme jako oni" (myšleno komunisté). Mnozí těmto lákadlům skutečně uvěřili, stejně jako slibům, že do 10 let dohoníme v životní úrovni Rakousko a všem se bude dařit dobře. Vzpomeňme na slova pana Havla o tom, že bude prezidentem jen jedno období a nebude usilovat o to, aby mu byl vrácen majetek jeho předků. Všichni víme, že tento ryzí demokrat něco jiného hlásal a něco jiného konal. Ostatně dnes už skoro nikoho nezajímá a i jeho nejzarytější podporovatelé pochopili, že to je člověkem dvojí morálky.
Jan Šinágl sám sebe označuje za angažovaného občana a nezávislého publicistu. V čem se angažuje, netuším, ale nezávislý určitě je. Především na morálce a svědomí. Jak jinak by také mohl vzniknout jeho příspěvek na blogu, nesoucí název ?60. setkání našich bývalých spoluobčanů ze Sudet a jejich potomků...".
Článek jsme převzali ze stránek Jihomoravského Kaktusu (www.kaktus.bloguje.cz) - Zapnout si dneska televizi je ohromné riziko. Člověk buďto dostane okamžitě nějakou antikomunistickou lekci na veřejnoprávní televizi (už i ve sportovních pořadech, protože všichni sportovci za socialismu asi seděli ve vězení - tak to alespoň vyznívá), nebo ho trefí reality show nejrůznějších typů na nějaké soukromé televizi. Při troše štěstí se tomu vyhnete, ale jen za cenu stupidního seriálu většinou české nebo americké výroby. Tak jako tak programová skladba je dost ubohá.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.