Uvádíme překlad prohlášení iniciované americkými organizacemi k sedmému výročí masakru v oděském domě odborových svazů, 2. května 2014. Prohlášení protestuje proti napadání Luganské a Doněcké lidové republiky ukrajinským banderovským režimem i nebezpečným manévrům NATO Defender Europe 2021, kterého se mají na Balkáně a v Černém moři zúčastnit 28000 vojáků.
Ne americko-ukrajinské válce proti Donbasu a Rusku!
Zastavte údery dronů na civilisty!
Přestaňte zabíjet děti!
Spravedlnost pro oběti oděského masakru z roku 2014!
Ukrajinská pravicová vláda podporovaná Spojenými státy a dalšími západními mocnostmi vede již sedm let válku proti obyvatelům nezávislých Doněcké a Luganské republiky na Donbase ve východní Evropě. Podle údajů OSN zde bylo zabito asi 14 000 lidí. Obyvatelé Doněcka a Luganska žijí pod brutální vojenskou blokádou, kterou na ně uvalila Ukrajina a její západní spojenci.
Maruška Kudeříková se narodila 24. 3. 1921 na Moravském Slovácku. Při studiu na strážnickém gymnáziu během nacistické okupace pod vlivem četby a svých přátel politicky dospívá. Po maturitě v roce 1940 začala ilegální odbojovou práci. Převáděla přes hory na Slovensko soudruhy, kteří museli uprchnout před gestapem. Aktivně se zapojuje do práce Komunistického svazu mladé generace (KSMG). Vykonávala kurýrní práce na Moravě, získává mladé lidi. Když byla Maruška nasazena jako dělnice do tkalcovny Rico ve Veverské Bitýšce, organizovala sabotáže, poškozovala stroje, železniční vagóny atd. V prosinci 1941, po napadení SSSR, byla zatčena gestapem. Při výsleších se chová hrdinně. Tajně poslala řadu dopisů z vězení, které dosvědčují sílu jejího komunistického přesvědčení:
"Nesnesu ani jediné pochybnosti o správnosti naší věci, stanoviska a cest k ní. Je ověřena rozumem, citem, zkušenostmi ne jedinců, ale celých mas! A v jejím jménu můžeme proto s nadšením bojovat a pracovat a uvědoměle a klidně padat! Podrobit se všem zákonům nutnosti, riziku práce a boje!"
Maruška Kudeřiková byla popravena 26. 3. 1943, dva dny po svých 22 narozeninách. Ve svém posledním dopise napsala:
"...Měla jsem vždycky odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Mějte rádi život, mějte se rádi, učte lásce, hajte lásku, šiřte lásku. Abyste pocítili krásu jeho samozřejmých darů jako já, to si přeji, Abyste dovedli rozdávat a přijímat..."
V roce 1972 vznikl podle osudu Marušky Kudeříkové film "...a pozdravuji vlaštovky" s Magdou Vášáryovou v hlavní roli
Čerstvě odtajněno: Záběry z fotopasti ve Vrběticích
V neděli 18.4.2021, den po neuvěřitelných obviněních o sedm let starých explozích skladu zbaní a vyostření vztahů ČR k Ruské federaci, došlo k problémům na webovém hostingu, který KSM užívá. Po výpadcích se několik dnů nepodařilo znovu spustit původní podobu webu. Vzhledem k dnešní vypjaté politické situaci a ohroženích míru jsme se snažili urychleně spustit náhradní web při zachování obsahu.
Přechod pravděpodobně způsobí některé další nekomfortnosti, za které se omlouváme. Upozorňujeme speciálně, že při přechodu přestaly platit stávající webové odkazy. Přesto články, prohlášení atd z minulosti jsou dohledatelné v jednotlivých kategoriích.
Budeme hledat alternativní způsoby, jak jak zachovat informování české veřejnosti o současné situaci, sociálních a antiimperiálních bojích.
Tak nám zabily muniční sklad!
Sedm roků (kulí) jako v Sarajevu
„Tak nám zabily muniční sklad“ řekl sekretář panu Maháčkovi, který ve službách státu vykonává důležitou a nezastupitelnou funkci ministra vnitřních důležitostí. Kromě tohoto zaměstnání byl právě stižen politickou nevolností a mazal si spánky francovkou. „A který sklad, pane Koudelka?“ otázal se Maháček nepřestávaje si masírovat spánky. „Já znám dva. Ten co před léty bouchnul v Topolovicích, a potom ten o kterém se nesmí mluvit. Vobou ale není žádná škoda.“
Byl by to sice nekvalitní, ale dobře se prodávající špionážní román. Dva ostří ruští chlápci (mají se jmenovat Alexandr Petrov a Ruslan Boširov) jezdí po Evropě a rozsévají zkázu a smrt.
Tedy smrt... zdá se, že dokážou zabít pouze jako "collateral damage" (vedlejší škody - pojem, který dobře znají vojáci NATO v Afghánistánu, piloti bombardujících dronů atd). Všichni ti, co si Saša a Ruslan předsevzali zabít nejsmrtelnější úpravou nejsmrtelnější substance na světě, novičokem - všichni přežili. Skripalovi, údajný bulharský obchodník se zbraněmi Gebrev, a teď asi Navalny, a kdo ví kdo ještě, kdo ani neví, že měl být mrtvý. Tvrdí chlapíci jsou trochu smolaři, no. Ale to bychom béčkovému akčnímu příběhu odpustili - potřebuje happy-endy "těch dobrých".
Otvírá se další kapitola po sedmi letech. Zapomenuté dvě exploze (s odstupem dvou měsíců a kilometru) muničních skladů ve Vrběticích se stávají kulisami pro novou část příběhu. Muniční sklady měly pronajaty firmy Imex Group, která byla obviněna z nelegálního obchodování se zbraněmi, a Excalibur Army (dnes sekce Czechoslovak Group oligarchy Strnada), jež čelila obviněním z obchodování se zakázanými minami. Dodnes není jasné, o jakou tam šlo munici a pro koho byla určená. Občas se objeví podezření - ukrajinský režim, některá syrská extremistická skupina bojující proti legální vládě po boku NATO - ale oficiálně není řečeno nic. Nastávají léta odklízení škod, soudních tahanic o obecném ohrožení, neoprávněném skladování zbraní, podvodech. Ale nic se nedokáže.
V dubnu 1961, před 60 lety, americké impérium zorganizovalo invazi na Playa Girón (Zátoka sviní), proti revoluční Kubě, ostrovu, který neučinil nic horšího, než že si chtěl rozhodovat svou budoucnost sám, bez poručenství USA. V těchto dnech, v rámci konsolidace obrany, revoluční velitel Fidel Castro vyhlásil socialistický charakter revoluce. Během několika dnů byla invaze poražena. V těchto dnech se koná sjezd KS Kuby potvrzující socialistickou budoucnost Kubánců. Kuba vstupuje do nového období globální epidemie. Země s 11 miliony obyvatel, solidárně vysílající své lékaře, má vývoj a produkci vlastních očkovacích látek a léků proti Covid-19. (pozn. redakce ksm.cz)
Ve dnech, kdy nelze zapomenout na události na Playa Girón a kdy je tomu 60 let, co Fidel vyhlásil socialistický charakter Kubánské revoluce, duben opět přináší vítězství. (Granma)
Před 60 lety - 12. dubna 1961 vystartoval v lodi Vostok 1, 27 letý občan Sovětského svazu, mladý komunista Jurij Gagarin na první cestu člověka do vesmíru. Jeho první oblet Země, který trval 108 minut, vyznačuje zahájení éry pilotovaných letů do vesmíru. 12. duben je vyhlášen Mezinárodním dnem kosmonautiky.
Vydání Rudého práva z 13. dubna 1961 je věnované tomuto letu: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1961/4/13/1.png
Rozhovor, který vedl korespondent novin Pravda s francouzským historikem Jeanem-Numem Ducangem, se vrací k důležitým otázkám totožnosti a teorie komunistického hnutí. Historik Ducange se věnuje jednotlivým etapám francouzských dějin a francouzského komunistického hnutí. Ukazuje se, že jde o obecné otázky. Snaha o buržoazní pokřivování odkazu Francouzské revoluce (a postavy Robespierra), Komuny, stejně jako protifašistického odboje má své obrazy i v našem mainstreamu. Ve své práci o milnících historie dělnického hnutí zvýrazňuje navracející se témata. Zajímavé je zkoumání odkazu francouzského komunistického a protifašistického vůdce Maurice Thoreze. Na základě jeho deníku dokládá jeho teoretický a politický rozhled (přičemž vyšel z dělnického prostředí), vztah k J. V. Stalinovi, stejně jako složitý postoj v době roztržky v hnutí. Speciální význam, dnes v době agresivního imperialismu, má návrat k marxistickému rozpracování národnostní otázky - dialektickému vztahu proletářského internacionalismu a vlastenectví v odporu jak k imperiálnímu útlaku, kosmopolitismu, tak k buržoaznímu šovinismu a rasismu. Všechny tyto otázky jsou důležité pro obnovení významu komunistického hnutí jako dějinotvorné síly - jak ve Francii (zvláště po oportunistickém úpadku KS Francie), tak u nás. (Poznámka KSM)
Andrej Dulcev, vlastní korespondent Pravdy, novin Komunistické strany Ruské federace, hovořil s francouzským marxistickým historikem Jeanem-Numem Ducangem. Slavný francouzský historik se narodil v roce 1980. Specializuje se na historii francouzské revoluce, marxismu, dělnického hnutí ve Francii a Německu a je profesorem evropských politických a sociálních dějin 19. a 20. století a moderních dějin na univerzitě v Rouenu. Jeho knihy jsou všeobecně známé: Jde na příklad o knihy: "Když levice myslila na národ", "Deník Maurice Thoreze" atd. Dnešní dialog je věnován významu zkušeností Pařížské komuny, vydání deníku Maurice Thoreze, postoji levicových sil k dělnickému hnutí a národní otázce, jakož i důležitosti rozvoje marxistické teorie.
Maminka pětiletého Vladika, zabitého ukrajinským dronem, napsala dopis a chtěla by, aby si jej přečetlo co nejvíce lidí.
"Napsat dopis. Takové dopisy jsem nepsala, nevím, jaká vybrat slova. Zabili mého syna, vzali mi smysl života. Ale oni nechápou tu bolest, protože jejich děti jsou doma a šťastné. A já žiji jen s vírou v to, že pachatelé budou potrestáni. A když se na chvilku zamyslím, že může všechno zůstat tak, jak je, že děti budou i nadále umírat, kypí ve mně krev. Naše děti nezačaly válku. Nejsou vinny. Naše děti chtějí žít. A jestli se po smrti mého syna nic nezmění, pravděpodobně budou umírat i další děti. Ať zvednou své zadky, ať se začnou hýbat, začnou chránit naše děti. Omlouvám se, cítím se velmi špatně, téměř nevidím písmena. A vybrat správná je o to těžší."
Svodky od Opolčenija Novorossii, 7. 4. 2021
Viz dřívější zpráva Ukrajinští fašisté zabili pětiletého chlapce při útoku dronu v Doněcké LR!
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.