V pátek 21.5.2021 se v Praze konala demonstrace na podporu palestinského lidu, který čelí dlouhodobým perzekucím ze strany izraelského apartheidního režimu a reakční Netanjahuovy vlády. Pochod, který započal na Klárově směrem k izraelskému velvyslanectví, byl reakcí na současné vyhrocení konfliktu. Protestní pochod byl organizován kromě místního hnutí solidarity také palestinskými studenty žijícími v ČR a nechyběla bohatá mezinárodní účast.
Komunistické organizace mládeže, které podepsaly toto společné prohlášení, vyzývají mladé muže a ženy v našich zemích, aby v maximální míře vyjádřili svou nejvyšší solidaritu s hrdinským lidem Palestiny!
Odsuzujeme izraelskou agresi, která má za následek stovky mrtvých a zraněných Palestinců, včetně dětí, a je konána s požehnáním USA a EU.
Zasíláme své pozdravy velkým akcím solidarity s lidem Palestiny, které v těchto dnech probíhají po celém světě a žádají konec krveprolití i barbarské okupace.
U nás jsme už na nějaké to vyvěšování různých hadrů docela zvyklí. Na Pražském hradě plápolá modrý hadr, jiní zase mívají také modré prapory NATO. Tentokrát se ale hradní kamarila rozhodla opět posunout pomyslnou laťku níž. Hrad se rozhodl v předvečer Dne Nakby, palestinské tragédie, vyvěsit místo modré vlajky jinou, vlajku izraelských okupantů a teroristů. Režimu, který je charakterizovaný pro zacházení s obyvatelstvem podle původu jako apartheidní a pro svou expanzivní povahu jako koloniální. Vlajku vyvěsila i česká vláda a další instituce.
Zatímco v Palestině hoří drahocenné kulturní dědictví, domy i její obyvatelé, bombardují se budovy pro novináře; u nás se bije na poplach. Samozřejmě, že ne za Araby. Zde se zprava doleva mobilizuje za práva uchvatitelů. Mocní všech národů holt ví, s kým být solidární.
Před sto lety, 15. května 1921 bylo v Praze zahájeno sjezdové jednání XIV. sjezdu Československé sociální demokracie (levice), které do historie vešlo jako Ustavující sjezd Komunistické strany Československa. Stalo se tak po profilaci marxistické levice v sociálně demokratické straně, třídním střetu v Prosincové stávce i ustanovení československého komsomolu, který vznik KSČ ve svých dokumentech předjímal.
Světová federace demokratické mládeže (WFDY) připomíná Den Nakby, Den pohromy, kdy bylo upřeno palestinskému lidu právo na vlastní zemi. Palestinský lid je vystaven okupaci izraelskou armádou, vyhánění, přežívání v uprchlických táborech, vraždění, vytrvalému odebírání palestinského území. Tento rok je spojen s další vlnou vystěhování, násilí a útoků, zejména v Gaze. V těchto dnech se český prezident, vláda a některé radnice podpořili vyvěšením vlajky státu, který tak dlouho utlačuje palestinský lid, což jednoznačně jako KSM odsuzujeme, stejně jako jakoukoliv podporu okupační moci. Stejně tak odsuzujeme úsilí prezidenta a vlády o přesunutí ambasády ČR do mnohonárodnostního Jeruzaléma.
Text Světové federace demokratické mládeže:
Letošní 15. květen, stejně jako každý 15. květen od roku 1948, je Dnem Nakby, Dnem pohromy palestinského lidu. Ačkoli jde o datum, které je vždy obklopeno krutou realitou palestinského lidu, toto 73. výročí se odehrává za mimořádně krutého scénáře. Palestina byla již několik dní napadána izraelskou okupací, což si vyžádalo nejméně 119 mrtvých (včetně 31 dětí) a téměř 850 zraněných. Světová federace demokratické mládeže odsuzuje neustále dramatickou situaci, kterou trpí palestinská mládež a lid, jenž letos čelí dni Nakby v ještě krutější realitě.
Před rokem jsme přinesli prohlášení k 75 výročí vítězství nad hitlerovským fašismem. Po roce se ještě vyostřily útoky na velké antifašistické vítězství, projevují se ještě více prvky národního šovinismu a xenofobie. V rámci velmocenského boje dochází k další eskalaci zbrojení, imperialistický pakt NATO zvyšuje svou vojenskou přítomnost na hranicích s Ruskem. Roste tak hrozba nové války v Evropě.
http://ksm.cz/dokumenty-ksm/4304-75-let-od-vitezstvi-nad-hitlerovskym-fasismem
Opakujeme závěr našeho prohlášení:
"Pro nás, mladé komunisty, zůstává 9. květen dnem osvobození, dnem vítězství. Pro nás je revoluční minulost inspirací, zdrojem poučení pro lidové boje budoucnosti. Rudý prapor v Berlíně je výzvou k pokračování v antifašistickém, antiimperialistickém a protikapitalistickém boji. V boji za osvobození pracujících mas.
My komsomolci zůstáváme vděční Rudé armádě, národům Sovětského svazu za jejich přispění na osvobození.
Naopak úsilí o vymazání vzpomínek na tyto velké boje je úsilím o rehabilitaci fašismu a udržení nespravedlivého, vykořisťovatelského systému. Opět je tu kapitalistická krize, válečné a fašistické nebezpečí.
Proti těm budeme bojovat jako naši předkové. Podobně oni v květnu 1945 říkáme:
Nikdy více fašismus! Nikdy více válku!
Socialismus místo barbarství!"
Kolumbijská mládež a lid vyšel 28. dubna v rámci celonárodní stávky do ulic, aby odmítl protilidovou politiku, kterou provádí vláda Ivána Duqueho a která zhoršuje již tak obtížnou situaci způsobenou hospodářskou a zdravotní krizí.
Útlak ze strany represivního aparátu kolumbijského státu provází protesty od prvního dne, což již vyústilo v drsné obrazy střelby a smrti dvou lidí. Podle údajů, které nám soudruzi v Kolumbii sdělili 5. května, bylo zabito nejméně 25 lidí (mezi nimi i děti ve věku 7 až 11 let); 85 lidí zmizelo; 2 ženy byly znásilněny ozbrojenými složkami; více než 500 lidí bylo zatčeno a více než 900 lidí bylo zraněno.
Není překvapivé, že se vládnoucí třídy uchylují k represím, protože se rozhořčení mládeže a dělnické třídy stává neumlčitelným lidovým výkřikem. Tím méně, když se jedná o vládu, jako je ta Ivana Duqueho, která pošlapala jakýkoli dosavadní pokrok k míru v Kolumbii. "SOS Kolumbie" a "Zabíjejí nás!" se staly mezinárodním heslem nesouhlasu se situací, v níž se tato latinskoamerická země nachází.
Zveřejňujeme text, který vznikl v roce 2018 původně jako příspěvek ke století Československa. Vzhledem k letošnímu stému výročí KSČ a KSM ho publikujeme znovu jako přehled historie české a československé komunistické, revoluční a pokrokové mládeže.
Zvláštní číslo Mladé pravdy ke století KSM
Sté výročí vzniku Československé republiky nás přivádí k pohledu na toto století z různých perspektiv. Komunistický svaz mládeže navazuje na bohaté dědictví proletářské, revoluční, pokrokové mládeže. Chceme se v tomto příspěvku zaměřit na dějiny jejího organizovaného hnutí.
Počátek vymezeného období, vznik ČSR v roce 1918 nikoliv náhodou spadá blízko zahájení nové etapy ve světových dějinách, epochy přechodu od kapitalismu ke komunismu, a to světodějnou událostí Velké říjnové socialistické revoluce a zahájením budování společnosti, která si kladla za cíl ukončit veškeré vykořisťování člověka člověkem. Mezičas vyplňuje ostré soupeření mezi kapitalismem a socialismem, vzestup socialismu, dekolonizaci, ovšem také úsilí o porážku socialistické moci za pomoci toho nejreakčnějšího, co kapitalismus stvořil - fašismu - a jeho porážku. Konec období, označeného rozpadem společného státu českého a slovenského národa a opět je ne náhodou svázán s porážkou socialismu v Evropě, dočasnou podle autorova názoru, a uvolněním rukou k vykořisťování a válečným hrozbám kapitalistického systému v jeho finální podobě - imperialismu. Je to období krizových projevů světového kapitalismu a zvyšující se imperialistické agresivity.
Před 76 lety, 2. května 1945, z přímého rozkazu K. H. Franka, byla v terezínské Malé pevnosti popravena poslední velká skupina komunistických odbojářů. V ten den přijeli do Terezína pracovníci pražského gestapa se seznamem osob, u jejichž jmen byla poznámka „XYZ“. Popraveno bylo 52 odbojářů, mezi nimi členové vedení KSČ pražského kraje, zakladatelé a vedoucí představitelé odbojových organizací Revoluční skupiny Předvoj, Plamene svobody a dalších. Nacističtí okupanti tak v den dobytí Berlína Rudou armádou a po sebevraždě Hitlera chtěli ještě před svou porážkou zanechat „spálenou zemi“ a dokončit své koloniální snažení. Chtěli zbavit porobený národ jeho pokrokové inteligence a politického vedení.
Následkem nedávné války mezi Arménií a Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu je válčení s použitím dronů předkládáno coby nejnovější průlom ve vojenské technice, "kouzelná střela", jež činí obrněná vozidla zastaralými, poráží propracované protivzdušné systémy a drtí zakopané dělostřelectvo.
I když na bombastické reklamě je sice něco pravdy, je třeba mít se obzvlášť na pozoru před vojenskými "měniči her", protože na konci hřiště se vždy najde nějaký prodejce. V jeho zkoumání dvou významných knih o dronech - "The Kill Chain: Defending America in the Future of High-Tech Warfare" (Smrtící retěz: Obrana Ameriky v budoucím technicky vyspělém válčení) od Christiana Brosea a "The Drone Age" (Doba dronů) Michaela Boylea -armádní analytik Andrew Cockburn zdůrazňuje, že oběti dronů jsou většinou civilisté, nikoli vojáci. I když drony si mohou vybírat vojenské cíle, jsou obvykleji používány k odstraňování lidí, s nimiž někdo nesouhlasí. Ukázkovým příkladem byl nálet bývalého prezidenta Trumpa dronem, jenž zabil Qasema Solemaniho, vrchního íránského generála, v zemi, s níž nejsme ve válce.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.