Skladba skupiny Calle 13 nazvaná jednoduše Latinoamérica. Portorickou kapelu Calle 13 založili nevlastní bratři René Pérez Joglar, který si říká Residente, Eduardo José Cabra Martínez přezdívaný Visitante a jejich sestra Ileana Cabra Joglar známá jako PG-13. Jejich vztah k lidu Latinské Ameriky naznačuje tento klip, podobně jako písnička Querido FBI (Drahá FBI) ukazuje jasný postoj k US impériu.
Je to již téměř dva měsíce, kdy se v kinech objevil film režisérky Kathryn Bigelowé "Třicet minut po půlnoci" (Zero Dark Thirty) a diskuse o tomto "kulturním" díle, omlouvajícím mučení a násilí, kterého se dopouští imperialistická americká administrativa nejen ve světě, ale i ve vlastní zemi, a které se neliší od 99% hollywoodských filmů, je v USA a ve světě pořád ještě živá.
5. prosince 2012, 10 dnů před svými 105. narozeninami, zemřel v nemocnici v Rio de Janeiro světoznámý brazilský architekt a komunista Oscar Niemeyer.
Narodil se v Riu v roce 1907, studoval uměleckou školu, během studia pracoval v tiskárně. První stavba, na které se podílel, byla budova ministerstva školství a zdravotnictví v roce 1936, kde byl jako konzultant přizván také švýcarský architekt Le Corbusier. Od té doby navrhnul v Brazílii i jinde po světě mnoho staveb a významně ovlivnil světovou architekturu. Přestože mu byly několikrát odmítnuty víza ke vstupu do USA pro jeho komunistické postoje, podílel se společně s Le Corbusierem na návrhu sekretariátu OSN v New Yorku. I díky svému dlouholetému přátelství s brazilským prezidentem Juscelinem Kubitschekem vytvořil celkovou koncepci nového brazilského hlavního města Brasília a vyprojektoval mnoho budov v něm. Toto město bylo zařazeno UNESCO na seznam světové dědictví v roce 1987. Po nástupu diktatury v Brazílii, kdy byla stále více omezována možnost jeho práce, opustil na protest akademické posty a nakonec emigroval do Francie a cestoval po světě. Mezi navštívenými zeměmi byl také Sovětský svaz a Kuba. V 80. letech se do Brazílie vrací, pokračuje ve svém díle a účastní se i politického života.
Mezi další jeho významné architektonické návrhy patří budova Komunistické strany Francie v Paříži nebo univerzita v Alžíru. Známým je také jeho blízké přátelství s Fidelem Castrem, který ho v Brazílii navštěvoval, stejně jako jeho odpor k nespravedlivé blokádě Kuby.
Svými vlastními slovy: "Nepřitahují mne pravé úhly a rovné linie, tvrdé a neohebné, stvořené člověkem. Přitahují mne volně plynoucí, smyslné křivky. Křivky, jež nacházím v horách mé země, ve spletitosti jejích řek, ve vlnách oceánu a na těle milované ženy. Křivky tvoří celý vesmír, zakřivený vesmír Einsteina."
"Náš zájem je i politický. Architektura je moje práce, strávil jsem většinu času u rýsovacího prkna, avšak život je důležitější než architektura. Co je podstatné, je zlepšit člověka."
František Cinger
"Můj drahý básníku, jsme již poněkud přestárlí a přihodilo se nám bezpočet věcí, z nichž mnohé nestály za nic. Co na tom sejde, jiné bývaly opět krásné a jiné opět bláznivé," napsal v roce 1931 Vladislav Vančura ve věnování své hry Markéta Lazarová vzdálenému bratranci Jiřímu Mahenovi, vlastním jménem Antonínu Vančurovi, jehož nazýval strýcem.
Letos uplynulo 140 let od prvního pokusu vytvořit proletářský stát: Pařížskou komunu. K tomuto výročí zveřejňujeme povídku Ilji Erenburga z cyklu "13 dýmek" s názvem "Dýmka komunardova".
Je mnoho krásných měst a ze všech nejkrásnější je Paříž, tam se usmívají bezstarostné ženy, tam pijí šviháci pod kaštany rubínové likéry a na břidlicově temných zrcadlech prostranných náměstí se rojí tisíce světel.
Krátký dokument věnující se historickým milníkům kubánské historie od vítězství revoluce v roce 1958 do současnosti. Ve filmu se střídají střihy ze stále společensky aktuálních vystoupení Fidela a Raula Castrových, Ernesta Che Guevary a dalších představitelů kubánské revoluce se záběry například vstupu revolučních vojsk do Havany, událostí spojených s invazi na Playa Girón či bombovým útokem na letadlo kubánských aerolinií nad Barbadosem, návratu uneseného Eliána Gonzálese na Kubu a celé řady dalších. Dokument je ve španělském znění s anglickými titulky doplněný českým simultánním překladem. (Převzato z www.kubadnes.cz )
Několik dní nás dělí od pondělí 8. srpna 2011, kdy ve věku 83 let zemřela herečka, recitátorka a komunistická politička Jiřina Švorcová. Po dlouhých 20-ti letech nezájmu sdělovacích prostředků se stala na krátkou dobu tématem číslo jedna. Napsáno bylo mnohé, mnohé dobré, ale také opět a zase tradiční, nenávistné, ale i patetické. Několik dnů odstupu nám dává možnost se v klidu, již s ovládnutím emocí vrátit ve vzpomínce na tuto velkou herečku a připomenout si její život a práci.
Miroslav Florian se narodil 10. května 1931 v jednom z našich nejkrásnějších měst v Kutné Hoře. Jeho otec i matka pracovali u pošty. Ve svém rodném městě také v roce 1950 úspěšně odmaturoval. V Kutné Hoře ale především jako sedmnáctiletý student reálného gymnázia vydává svou vůbec první básnickou sbírku nazvanou Snubní prsten. Sbírka lyrické poezie předurčila jeho budoucí velmi plodnou a úspěšnou dráhu předního českého básníka.
První březnový den letošního roku si připomínáme již 40. výročí ode dne, kdy zemřel významný český básník a spisovatel František Hrubín. Představitel velmi silné básnické generace vyrůstající v době první republiky zažil stejně jako jeho souputníci významné události této epochy, včetně obou světových válek a velké hospodářské krize ve 30. letech.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.